Dovolená v Rejnočí zátoce

Cestopisy

Cala Gat • Fotografie (9) • Foto: katafr

Vstoupit do fotogalerie (9 fotografií)

Pobřeží

Jachta

Vstoupit do fotogalerie (9 fotografií)

Každoročně vyrážejí statisíce českých turistů si odpočinout a načerpat nové síly a zážitky k moři, a to nejčastěji k tomu Jaderskému. Stále ještě nejoblíbenějším cílem našinců je chorvatské pobřeží. Snad málokdo by v životě neslyšel o Makarské, Istrii, či Hvaru. Ale co taková Cala Ratjada, Cala d`Or, s`Arenal, či Cala Millor? Že vám to nic neříká? Není divu. Tato vyhlášená letoviska se nacházejí na největším baleárském ostrově – Mallorce – a jsou navštěvována především našimi německými sousedy.

Nechme se pro tentokrát Němci inspirovat a prožijme dovolenou v jednom z nejoblíbenějších a prý i nejhezčích turistických středisek Mallorcy – v Cala Ratjadě. Kromě dostatečných finančních prostředků a dokladu totožnosti si do kufru stačí zabalit jen plavky, dobrý opalovací krém a nějaké ty svršky potřebné k podvečerním procházkám po promenádě či nočnímu popíjení v baru a hurá za sluncem a odpočinkem. Vždyť letadlem jsme na ostrově ani ne za dvě a půl hodiny. Z letiště v Palma de Mallorca do letoviska Cala Ratjada pak trvá cesta autobusem zhruba hodinku. Po cestě kopcovitou krajinou míjíme desítky tradičních větrných mlýnů využívaných k čerpání podzemní vody. Některé mají svá nejlepší léta dávno za sebou.

Městečko Cala Ratjada stojí ukryté mezi kopci a piniemi na skalnatém pobřeží poloostrůvku Capdepera v nejvzdálenější severovýchodní části ostrova. Původně rybářská vesnička dostala název podle stejnojmenné zátoky, na jejíchž březích se rozkládá malý přístav. Rejnočí zátoka, jak zní jméno městečka a zátoky v překladu, si vysloužila své označení díky dobrým podmínkám k lovu těchto mořských tvorů. Přesto Cala Ratjada proslula spíše lovem langust. S rozvíjejícím se cestovním ruchem se vesnička začala rozrůstat i na druhou stranu poloostrova, k majáku a směrem na jih. Na rozdíl od ostatních letovisek si však Cala Ratjada zachovala svou původní atmosféru i architekturu. Místo množství supermoderních funkčních hotelů hyzdících krajinu jsou zde typické bílé domky s barevnými okenicemi, tzv. fincy, které dodávají městečku romantickou atmosféru. Místní realitní kanceláře nabízejí některé fincy nejen k pronájmu, ale i ke koupi. Pokud máte okolo 500 tisíc euro, může být vaše třeba finca s nádherným pohledem na azurové moře.

Procházka po městě

Historické centrum Rejnočí zátoky tvoří bílý kostelík a již zmíněný přístav, odkud vyplouvají výletní lodě do jiných letovisek i na sousední ostrov Menorcu. Z kopce na přístav shlíží honosná, v italském stylu postavená vila Sa Torre Caga rodiny bankéře Marche. Tu nechal v roce 1911 zřídit na místě strážní věže z 15. století právě bankéř Juan March. Rozlehlá zahrada ukrývá na čtyřicet moderních skulptur. Z přístaviště vede kolem vily po pobřeží kameny dlážděný chodník, který nás zavede k nejmenší z místních pláží – ke Cala Gat. Již z chodníku nad mořem se nám naskytne nádherný pohled na pláž a skalnaté pobřeží s několika bílými domky obklopenými zelenými borovicemi. Hlavně v pozdním odpoledni je tato zátoka nádherně nasvětlena. Cala Gat dostala své jméno po kočkách, které se sem chodí vyhřívat na sluníčko. Půjdeme-li dál po silnici klikatící se nad „Kočičí zátokou“ do kopce, dojdeme asi po čtvrt hodince k bílému majáku Farro de Capdepera. Za jasných dní hladí klidné moře skaliska pod majákem a v dálce lze zahlédnout Menorcu, za oblačných a větrných dní, kterých je tu v sezóně poskrovnu, se mohutné vlny tříští o skaliska a jemné kapičky poletují vzduchem. Od majáku je pěkný pohled na kopcovitou krajinu pod námi. Největší a nejvyhlášenější pláží Cala Ratjady je Cala Agulla na severním břehu poloostrova, asi 15 minut cesty od přístaviště. Pláž je chráněna hustým piniovým porostem. Její bílý písek na skalnatém podloží a průzračně čistá azurová voda láká denně stovky lidí. Kromě šnorchlování si můžeme vypůjčit třeba šlapadlo. Od pláže vede jedna z tepen městečka, ulice L`Agulla, kterou lemují četné restaurace a Obchody se suvenýry. Ulice se postupně zužuje a za kostelíkem ji křižuje druhá hlavní tepna, ulice Elíonor Servera, po které bychom se dostali z Cala Ratjady do nedaleké Capdepery. Po obou stranách je množství krámků se suvenýry. Nejčastěji jsou nabízeny nejrůznější náramky a přívěsky z mušlí, ale najdeme zde i umělecké předměty z keramiky či ze dřeva. Snad největší nabídku náramků, přívěsků a náušnic má obchůdek nacházející se na ulici Elíonor Servera v blízkosti pláže Son Moll, která je v jižní části města. Velice ochotná paní majitelka patří k těm několika místním, kteří ovládají pouze katalánštinu. To však ale není překážkou.

Na pláž Son Moll se dostaneme od obchůdku ulicí Nereides. Son Moll je asi dvakrát větší než Cala Gat, ale písek je bělejší a moře více otevřené. Opalování je zde velmi příjemné. Pokud dostaneme hlad, můžeme si v plážovém baru objednat třeba sendvič. Kolem poledne po pláži prochází marocký prodavač se zednickými kolečky plnými ovoce. Jeho zpěvavý hlas nabízející kokosové mléko, meloun či ananas nám bude ještě nějakou dobu znít v hlavě. Na návrší na jižní straně pláže jsou v borovicích ukryté romantické fincy, o jejichž vlastnictví si můžeme za mrazivých zimních večerů nechat jen zdát. Nad pláží stojí jeden z mála výškových hotelů. Zde také začíná nádherná nábřežní promenáda lemovaná stylovými vilkami a fincami, které slouží jako restaurace, cukrárny a bary. Promenáda dlouhá zhruba 1,5 km se táhne až k přístavišti a je oblíbeným místem pro podvečerní procházky. Promenáda nabízí nespočet romantických zákoutí a míst, odkud se můžeme kochat pohledem na nábřeží s přístavištěm.

Noční život

Když se slunce přiblíží k obzoru, začne promenáda ožívat. Šumící moře je přehlušováno hudbou a korzujícími lidmi. Vyhládlí turisté zaplní restaurace, kavárny a bary, které jsou zde nalepené jedna na druhou a předhánějí se v nabídkách nejrůznějších specialit od tradiční paelly až po rejnoka na grilu. Při pročítání jídelních lístků před restauracemi na nás čeká obrovské překvapení v restauraci Es Port u přístavu. Kromě němčiny, angličtiny a španělštiny, si můžeme nabídku přečíst i v češtině! Majitel totiž pochází z Moravy a ani servírky nejsou odjinud.

O půlnoci se restaurace zavírají a zábava se přesouvá do barů v přilehlých uličkách. Vzhledem k absolutní převaze německých turistů je zde i vysoká koncentrace pivních barů. Avšak ani milovníci exotických koktejlů nepřijdou zkrátka. Zajít můžeme třeba do polynéského baru. Jeden z nejstylovějších barů na promenádě je Sinaj, kde si můžeme při posezení v ratanových křesílkách vykouřit vodní dýmku, pokochat se pohledem na osvětlený přístav a obdivovat umění barmanů. Nejrušnějším místem s vysokou koncentrací barů a lidí je pak již zmíněná centrální ulice Elíonor Servera, kde jsou okolo uličky De ses Llegitimes hned dvě nejvyhlášenější diskotéky – Physical a Bolero. Každý den je o zábavu postaráno až do šesté ranní.

Výlety do okolí

Pokud nás omrzí povalování na pláži, můžeme sednout na autobus, nebo si půjčit kolo a vyrazit poznávat blízké okolí.

Již z pláže Son Moll lze zahlédnout část hradeb pevnosti Capdepera, která trůní na kopci 5 km od Cala Ratjady a kdysi strážila pobřeží Rejnočí zátoky před piráty. Ti v minulosti brázdili na svých lodích Středozemní moře a drancovali pobřežní oblasti.

Hrad, respektive zřícenina hradu, se vyhřívá na jižní straně kopce nad stejnojmenným městečkem, které jakoby spalo – občas tudy projede auto, místní obyvatele téměř nepotkáte a dřevěné okenice na kamenných domcích jsou přivřené. Ani v prostorách hradu nemusíme mít obavy z front zvědavých turistů. Ti se totiž raději vyhřívají na pláži. Přitom hrad má co nabídnout. Snad největší zážitek nám dá procházka po hradbách, odkud si můžeme prohlédnout širé okolí.

Půdorys hradu připomíná trojúhelník. Na nejvyšším místě se zachoval na hradbách nalepený kostelík sv. Esporençy, jehož zvony se rozezní po okolí pokaždé, když nějaký návštěvník zatahá na střeše za provaz. Z ploché kostelní střechy se nám naskýtá nádherný pohled na celé severní okolí až ke Cala Ratjadě. Legenda praví, že když jednou zase připluli k pobřeží piráti a mířili si to ke Capdepeře, seslala Esporença na celé okolí hradu hustou mlhu. Piráti tak nemohli městečko najít a raději odpluli. Sv. Esperença se tak stala patronkou Capdepery a na její počest byl po ní kostelík pojmenován.

Hned vedle kostelíka stojí obvodové zdi strážní věže Miguela Nunise, která na kopci stála již v roce 1300, kdy sem dorazil mallorský král Jaume II. a nechal tu vybudovat opevněnou vesničku Capdeperu. Ten pak řikázal lidem z okolí se sem nastěhovat. Ještě v 18. století zde stávalo na pětadvacet kamenných domků. Avšak s růstem počtu obyvatel se vesnička začala přesouvat pod hradby. Na stavbu byl používány i kameny z domků uvnitř pevnosti. Zachoval se jen dům guvernérů z 18. století, v němž je stálá expozice košíkářství.

Zhruba 6 km severně od Capdepery se rozkládá prý jedna z nejhezčích ostrovních pláží – Cala Mesquida.

Za prohlídku také stojí maklérské jeskyně. Ta nejbližší – Coves d`Artà – je vzdálená zhruba 12 km jižně od Cala Ratjady. Během půlhodinové prohlídky se nám naskytne hra barev na gigantických krápnících, poznáme zvonové stalaktity, které dokáží rozvibrovat celou podlahu, pokud se do nich udeří. Působivá je poloha jeskyně 40 metrů ve skále nad mořem s nádherným výhledem na zátoku Platja de Canyamel.