LONDÝN - London Eye, Trafalgar Square, Palace of Westminster, Big Ben, Piccadilly Circus… Eurotunel.

Po jednodenní návštěvě  belgického romantického  městečka Bruggy (kde jsme  se zároveň vrátili  v čase o několik století) jsme se přesunuli odpočinout do francouzského městečka Calais. Z terminálu  Coquelles jsme se následujícího rána EUROTUNELEM (Channel Tunnel) dostali na ostrov Velká Británie  do města Folkestone.

První rychlovlak kanálem La Manche (železnicí pod mořským dnem) projel v květnu 1994. Otevření  Eurotunelu se tenkrát zúčastnila Alžběta II., britská královna a Francois Mitterand, francouzský prezident. Pro veřejnost byl tunel otevřen  až  14. listopadu 1994. Nápady, návrhy  a plány spojit Anglii a  Francii  se rodily  už  od počátku  19. stol., zrealizovat   tento projekt se však podařilo až  v roce 1986 společnosti Eurotunnel (od roku 1987 pomáhala řídit akci  americká korporace Bechtel Group). Složitá  stavba byla dokončena o rok později oproti původnímu plánu a  obnášela mnoho  technických i finančních  problémů.  Stála cca 10 miliard  liber. Mnoho let denně touto  cestou projedou desítky  tisíc  cestujících, společnost Eurotunnel však nemá zdaleka umořen  dluh, který si tento projekt vyžádal.  Přes všechny  nesnáze se tunel  stal jedním z největších projektů 20. století a zůstává zázrakem techniky. Tunel je dlouhý 50,45 km,  jeho délka pod vodou měří  37,9 km. V okamžiku, kdy se Channel Tunnel otvíral, byl druhým nejdelším tunelem na světě. Japonský  tunel Seikan spojující  ostrovy Honšú a Hokkaidó sice  má  53,85 km na délku, ale  pod mořským dnem vede  jenom 23,3 km.

Trasa je  ve  skutečnosti  tvořena dvěma  na sobě nezávislými jednokolejnými dopravními  tunely  (o průměru  7,6m), mezi kterými vede  tunel servisní (průměr 4,8 m). Tento je  v několika  místech propojen s oběma hlavními železničními tunely. Vlaky  jsou poháněny elektricky a  v tunelu projíždějí  rychlostí 160 km za hodinu.

Z francouzského i anglického terminálu je možné kyvadlově převážet  v nákladních vagonech  osobní auta, autobusy, kamiony a   různé  náklady.

Vysokorychlostní vlaky, využívající na své cestě  Eurotunel, spojují Londýn s několika  evropskými městy (konkurují  tak společnostem leteckým i trajektovým).

 Ale zpět do tunelu.

Autobus CK zhltl velký nákladní  vagon, který měl v horní části malinká okýnka. Průvodce okořenil naši cestu historkou z jiného zájezdu. Jedna účastnice se  prý zeptala, jestli z těch okýnek uvidí  cestou rybičky.. ??? ... Pokud by je viděla, asi by  už bylo pozdě. Tunel  totiž vede  v hloubce (průměrně) 45 m pode dnem moře.

Cesta  z Francie do Velké Británie pod kanálem La Manche  trvala pouhých 20 min. Autobus  se  v útrobách  vlaku nepříjemně pokyvoval (ne mořská, ale podmořská nemoc), navíc chyběl  čerstvý vzduch… Bylo tedy lepší vyskotačit a pohybovat se v prostorách vagonu. Fotit se zde mohlo, ale  pouze bez blesku… Nebylo však co…

V britském  Folkestone jsme si přetočili rafičku hodinek o hodinu zpět a  přemístili se  na levou stranu vozovky.

Do hodinky a půl se nám otevřela hlavní metropole Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Londýn,  největší evropské město (1 572 km2),  leží na  řece Temži. Řeka město dělí na  severní a jižní a spojuje je také  s mořem. Londýn má 32 čtvrtí a  přes 8,5 milionů obyvatel.  Patří k jednomu z  nejdůležitějších obchodních, kulturních i politických  center na světě.

Vnořili jsme se do  dopravně rušného města. Prodírali jsme se davy  lidí různých etnik. Upřímně sděluji, že  (jakožto milovník přírody) jsem  tu oba dva  dny  lehce  protrpěla. Přesto se snažilo vyzobávat ze zajímavostí, které Londýn nabízel. Zaujalo především až bizarní  propojení historické a moderní architektury.

Naše  první kroky vedly kolem Buckingham Palace, významné stavby, sídla britské královské  rodiny, místa audiencí a konání státních akcí.

Pokračovali jsme  do  jednoho z několika zdejších zelených londýnských areálů -  St James's Park (Svatojakubského parku), kde  nás více než upravené travnaté plochy, záhony růží, také jezero a kachny, husy, či pelikáni… zaujali krotcí  holoubci a hlavně  neskutečně  drzé veverky. Bez jakéhokoliv ostychu si tyto stříbrné krasavice (s ocáskem jako chmýříčko)  přihopsávaly  až na klín pro  naše  svačiny. 

Přešli jsme  silnici The  Mall, spojující Buckinghamský palác a Trafalgarské náměstí a  prokličkovali  ulicemi až  na silniční  křižovatku Piccadilly Circus nacházející se ve vnitřní londýnské čtvrti City of Westminster.

V současnosti významná nákupní zóna  a turisty velmi navštěvované místo vzniklo v 19. stol. (spojilo Regent Street  s ulicí Piccadilly). Slůvko circus značí kruhové veřejné prostranství u dopravní křižovatky. Uprostřed tohoto z nejrušnějších dopravních uzlů v Londýně se nachází  památník Shaftesbury Memorial Fountain, na jehož vrcholku  stojí  socha Anděla křesťanské charity. Náměstí je známé světelnými reklamami, které vynikají zvláště večer. 

Docela ráda jsem z tohoto velkého „cirkusu“ unikla do (cirkusu o fous menšího)  přilehlé  čtvrti Soho, kdysi prý hříšné části Londýna.

Chinatown (čínská čtvrť) je významnou a turisticky atraktivní částí Soho. Procházeli jsme  postranními uličkami, lemovanými rudě zbarvenými lampiony. Obchůdky se suvenýry a banky s   čínskými nápisy, kavárničky, bistra, bary, stavbičky ve tvaru pagody a neustálý cvrkot nás na chvíli věrohodně vtáhl do Asie.

Na  Leicester Square bylo možné "pozdravit"  některé  významné osobnosti a umělce, zvlášť pak (mramorovou sochu) pana Shakespeare, stojícího v malém parku  ve středu tohoto náměstí.  Náměstí umělců  je zároveň  i centrem londýnského kina.

Rozchod jsme si dali  na Trafalgar Square. Návštěvu  The National Gallery (Národního  muzea), nacházejícího se v jeho severní části (obsahujícího národní sbírku obrazů od 13. do 19. stol. )  mladičké spolucestovatelky striktně  zamítly a  místo toho se rozhodly  navštívit obchodní centrum se sportovním oblečením.

S velkou nechutí jsem  je tedy doprovodila  zpět  do „Cirkusu“, u sošky „Erose“ poslouchala flašinetáře a trpělivě čekala, až se děvčata pokochají zbožím  v přeplněném krámu. Cestou k Trafalgarskému náměstí jsme v obchodech s cetkami nakoupily  dárečky  - přívěšky červených autobusů a  telefonních budek.

Double-decker  je národním symbolem Britských ostrovů. Z netradičních  červených autobusů (sloužících  v Londýně jako MHD) jsem byla unešena. Běžný autobus má prý v londýnských uličkách  potíže v zatáčkách. Double-decker   je patrový a kratší - svou konstrukcí vyřešil problém se zatáčkami i  s kapacitou. Otevřená horní patra   autobusu  hodně využívají turisté.

Stejně nepřehlédnutelným symbolem  nejen Londýna, ale  i celého anglického království je  červená telefonní budka. V roce 1924  vyhrál soutěž s návrhem jejího specifického  tvaru  G.G. Scott.  

Dominantou Trafalgar Square (po Piccadilly Circus druhého nejnavštěvovanějšího náměstí) je památník Nelson's Column  (Nelsonův sloup). 56m vysoký  žulový pilíř postavený v letech  1840 – 1843 na  památku admirála Nelsona, který padl  v roce  1805 v bitvě u Trafalgaru, je obklopen fontánami a čtyřmi obrovskými bronzovými lvy. Z vrcholu památníku střeží socha  Nelsona srdce  Londýna. Shlédly jsme zde  též Admiralty Arch (vítězný oblouk), kostel St Martin-in-the-Fields, South Africa House, Canada House a zvenčí již výše zmíněnou britskou Národní galerii. Na náměstí  probíhají vánoční obřady,  silvestrovské oslavy, různé politické demonstrace, setkání v rámci konání sportovních událostí a další.

Průvodce si nás zde  ve stanovený čas posbíral a   společně jsme proběhli dopravní tepnou  White Hall  kolem mnoha vládních budov do městské čtvrti Westminster.  Na severním nábřeží Temže  se nachází  Palace of Westminster. Houses of Parliament je  sídlem  budovy parlamentu Spojeného království. Součástí paláce je  hodinová věž Big Ben (výška budovy 96,3 m). Big Ben je ve skutečnosti název největšího (13,8 tunového)  zvonu, nacházejícího se  ve věži. Hodiny  jsou známé svou spolehlivostí.

Nedaleko Westminsterského paláce stojí v tomto  historickém jádru  Londýna Westminster Abbey -  dějiště ceremonií anglických dějin  (korunovací, královských svatebních obřadů) a  místo odpočinku britských panovníků.  Oficiální název Westminsterského opatství je The Collegiate Church of St Peter, Westminster (Kolegiátní chrám svatého Petra ve Westminsteru).

Po Westminster Bridge jsme přešli  Temži a  podél jejího druhého břehu  se asi po  400 m dostali k London Eye, největšímu evropskému vyhlídkovému kolu (výška 135 m/váha 1 700 tun). Kolo bylo otevřeno 31.12. 1999, pro veřejnost  bylo zpřístupněno o 5 měsíců později. Průvodce  nám sdělil, že část konstrukce tohoto monstra  vyrobila  naše firma Škoda.

 Pod Londýnským okem jsme  dostali  poslední rozchod.

Průlet LONDÝNEM - video

Rozhodly jsme se s děvčaty  atrakci navštívit. Naše peněženky hodně vykrvácely, cena za nejnavštěvovanější atrakci celé Anglie  totiž přesáhla v přepočtu  800 Kč. V rámci zakoupené vstupenky bylo možné v prostorách kas shlédnout kratičké 4D kino o London Eye. 

Kapacita jedné kabiny je 25 cestujících, rychlost pohybu  kola cca 0,26 m/s, kolo tedy vůbec  nezastavovalo,  lidé pohodlně nastupovali za jízdy.   Nasedly jsme  s holkama do jedné ze 32 prosklených kabinek. Mohly jsme se  zde volně pohybovat. Skleněné výplně byly  zašmudlané a poškrábané, nebylo jednoduché ulovit fotku.  Město nám připadalo takové šedivé, přesto jsme si za ty hříšné  libry výhledů  užily. Zpět dolů jsme  dorazily asi po  půlhodině.

Protože se hodně ochladilo, strávily jsme  zbývající čas v kavárničce.

Poté už nás všechny dostavník odvezl do periferie  Londýna, kde  jsme  velmi rádi složili hlavy a natáhli ucapkané nohy.

 

FOTOGALERIE LONDÝN

CK ABC Tours

 

Články s výletem související:

LONDÝN - Tower Bridge, City of London, The Shard, Belfast, Greenwich - nultý poledník a další...

 

Bruggy - Benátky severu - BELGIE