Okolo Hradce ...

... v malé zahrádce, rostou tam tři růže ..." zpívá se v jedné české lidové písničce. Ta je ale o jiném Hradci. Ten "náš" do kterého dnes cestujeme - má ve svém městském znaku růži pětilistou a nese název po svém zakladateli, Jindřichovi.

Předposlední den naší "minidovolené" se v Telči budíme do zataženého a pošmourného rána. To nám ale vůbec nevadí, protože jsem na závěr naplánoval jako "zlatý hřeb" výlet do jednoho spanilého jihočeského města. Jana tam ještě nikdy nebyla a od mé návštěvy uplynulo už více jak 26 let ...

Na telčském nádraží chvilku zmatky, neboť pokladna je zavřená a digitální cedule zobrazuje nejbližší spoj až v 9.03 hodin, nějaký vlak ale venku už stojí a průvodčí mi potvrzuje, že to teď do Kostelce jede ! Krajina za okny vlaku tone místy v mlze, kterou tlačí nízká oblačnost až téměř k zemi - zvlášť tajuplně vypadají četné rybníky, kolem kterých projíždíme. Pak už zastávka Kostelec masna - člověk polkne slinu při představě lahůdkových párků, které byly oblíbené už za minulého režimu - poslední zatáčka a Kostelec nádraží. Zde přestup na další osobáček, jsme ale upozorněni, ať si vlezeme do předního vagónu - zbytek vlaku jede do Pelhřimova. Projíždíme přes Batelov a Horní Cerekev, tady se někde zbavujeme "přítěže" a odlehčený vláček vesele pádí po pražcích až do Popelína, kde si musíme na chvilku vystoupit.

Jak příznačný název - kousek za nádražím se v prachu u cesty vesele popelí hejno slepic s velikým bílým kohoutem, mne ale víc zajímá alej vedoucí do kopce k obzoru, který ale tone v husté mlze a z brašničky kňourá i můj Canon, který se na to chce také podívat ...

Pak už pokračujeme do nedalekého Jindřichova Hradce. Cestou si všimneme, že tu mají po trati vystavěny ve větších stanicích v jednotném stylu všechny nádražní budovy. Mají žlutočervenou barvu a vypadají docela hezky, na rozdíl třeba od těch šedých na trati Brno - Trenčanská Teplá.

Konečně v Hradci ! Napřed jdu zjistit na vedlejší "bus nadraží" zpáteční spoj do Telče. Při přecházení přes poslední koleje s mimořádně malým rozchodem si uvědomíme , že právě odsud vede přes krajinu České Kanady proslulá úzkokolejka do Nové Bystřice ! ( Tohle vše ale až jindy a na regulérní dovolené, dneska budeme rádi, když si prohlédneme zdejší město a zámek ).

Od nádraží mírně stoupáme po hlavní třídě k asi 1 km vzdálenému centru města. Nalevo i napravo od nás poznenáhlu vyrůstají první hezké vyšší budovy, tady na okraji vystavěné vesměs v "neo" stylech. Míjíme obchodní dům se zajímavou a trochu provokativní architekturou, napravo pak první kostel. Nese jméno sv.Kateřiny a stavbu jakoby podpíralo několik nižších věžiček ve tvaru rotund. A pak už vcházíme na Masarykovo náměstí se zajímavými budovami a vidíme, že tady to opravdu "žije" !! Ve středu náměstí hezká kašna, vpravo od nás začíná pás parků s malou vodní nádrží a fontánou, všude ruch a rej turistů - na rozdíl od zprofanovějších míst tady ale nikdo nikam nespěchá a nechá se rád polapit do kouzelné sítě pohody, kterou na vás hodí - a pro jistotu ještě několikrát ovine - toto až magicky pohodové a krásné město.

Hlavní ulicí plnou obchodů,butiků, restaurací a cukráren pokračujeme po pěší zóně na Náměstí Míru. V jeho středu stojí vysoký Sloup Nejsvětější Trojice, z budov okolo rynku nám na pozdrav kynou renesanční a barokní měšťanské domy - ( spíše paláce ) - jen tu a tam mírně šmrnclé klasicismem, kterýžto styl byl zrovna v módě po velikém požáru města r.1801. Domy mají vesměs ještě gotická jádra a pozdně gotickou radnici navlékli po jednom z požárů do barokního hávu. I když se mračna teprve začínají trhat, nedá nám to, abychom nenavštívili jednu kavárničku a nevychutnali si v klidu tento nápoj na zahrádce venku na okraji náměstí a nekochali se přitom pohledem na nádherná průčelí domů a veškeré krásy okolo nás. Je to jeden z těch lidských okamžiků, na které se nikdy nezapomíná - člověk jen musí přestat spěchat a poddat se rytmu toho kterého města, ve kterém se právě na výletě nachází... A pak bude tak jako my odměněn dalšími mimořádnými zážitky a prožitky ...

Nacucáni kouzelnou městskou atmosférou jako mořské houby napřed zamíříme z náměstí ulicí vpravo, kde nás ohromí mohutná a převysoká chrámová loď kostela Nanebevzetí P.Marie, která pochází z 2.pol.14.století. Kostel je tak vysoký, že ani nevidíme jeho vyhlídkovou věž a navíc se ani nevleze do hledáčku fotopřístroje - bohužel tu chybí odstup. Zato je ale otevřen hlavní vchod a můžeme shlédnout jeho interiér.

Tady někde poblíž je na dlažbě náměstíčka vyznačeno místo, kterým přes J.Hradec prochází 15.poledník, my ale nemáme čas ho hledat, neboť nás nožky vzápětí přenesou na nádvoří budovy pd kostelem s upoutávkou na výstavu Expozice fotografie a vizuálního umění, pak zase z nádvoří ven a klesáme k nádherné renesanční budově jezuitského semináře. Dnes v ní sídlí Muzeum s velice bohatými sbírkami a unikátním mechanickým betlémem - pohybujících se postaviček je na 200 a možná je to vůbec největší pohyblivý betlém na světě !!

Poslední zachovaná městská brána s věží pod Muzeem, kam od něj klesáme, se nachází už jen kousek od řeky, která přes Hradec protéká a podle níž dostala jméno - Nežárecká. Pod ní kolem řeky spousta hezkých domečků v podhradí zdejšího rozsáhlého a překrásného "hradozámku". Obcházíme si celý blok domů a hledáme neobvyklé výhledy na tento renesanční skvost. Dostáváme se i na jeden kopeček, ze kterého se nám na něj dostává opravdu zajímavého pohledu - celkový dojem na toto panoráma kazí jen lešení, které zcela zakrývá skvostný rondel ! Romantickou uličkou se starými domy seběhneme dolů na most přes Nežárku. Před mostem je její tok rozerván velkým jezem, voda přes něj padá v oddělených proudech a po noční lijáku má barvu světlé čokolády.

Ulicí kolem přítoku Nežárky k zajímavému mostku nad ním, focení kačen a pak už se dostáváme pod hlavní zámecké zdi a k malému Vajgaru. Vede tudy po obvodu rybníka cesta do zámeckých nádvoří a k pokladnám. My si chceme ale ještě chvilku vychutnat pohled na zámek a město na dálku a tak odbočujeme ulicí vpravo na most. Za sochou svatého obrovská plocha Vajgaru "Většího", jehož celistvou plochu narušuje jen výspa umělého ostrůvku. Za mostem pak nábřeží a naprosto kouzelný pohled nejen na zámek, ale i na město. Nevíme, jestli se tolik krásy vůbec vejde do paměti našich fotoaparátů, musíme to ale aspoň zkusit ... To, co před sebou vidíme je zase jeden z těch pohledů, které se navěky vrývají do lidské paměti !!! Moc se těším na dobu, až budu hodně starý a nebudu si ve 2 hodiny odpoledne pamatovat, co jsem měl ten den k obědu, ale vnoučatům budu moct z hlavy popsat neuvěřitelně krásný výhled na město a zámek v Hradci na jihu Čech ...

Nejspíš si nádheru tohoto pohledu dobře uvědomovali i naši předci : rybník Velký Vajgar si zbudovali pro svůj byznys a ten Malý sloužil jen jako zrcadlo, aby se měli ty nejkrásnější městské siluety kde shlížet a kochat se samy nad svoji spanilostí. Vždyť hlavně my muži při pohledu na své polovičky dobře víme, jak bývá krása při vědomí své krásy ješitná ...

Po tomto zážitku se vracíme zpět do města na hlavní náměstí historického jádra, následuje "odskok" na zámek a na prohlídku jednoho ze zámeckých okruhů. Pak se nevýslovně šťastni a spokojeni zatouláme ještě do uliček okolo minoritského kláštera a kostela, na kraji Nového města si přímo uprostřed ! Masarykova náměstí dáváme za velmi dobrou cenu dobrý oběd a pak už pomalu cesta zpět na nádraží. Město, které kdysi zbohatlo díky svému soukenictví, rybářství, pivovarnictví a jiným aktivitám dosahovalo svého největšího rozkvětu a úrovně v 16.století. Později díky válečným vřavám, četným požárům a vzdálené železnici upadal, aby se dnes, na začátku 21.století opět do města navrátil ! Podle průzkumů a seriozních článků z novin prý Jindřichův Hradec patří k městům, které u nás dosáhly největší životní úrovně a proto tu je vše za velmi příznivé ceny. Ale kvůli tomu se do Hradce vracet nebudeme - nás sem i příště bude lákat krása jeho památek a jeho Genius Loci a to vše se za peníze koupit přece nedá ... Slunce opět zalézá za černý mrak, který nás na chvilinku polije dešťovou vodou a pak se zase rozzáří naplno. Procházíme kolem budovy Vysoké školy - mají tu fakultu Ekonomickou - a pak už zamíříme nejkratším směrem na autobusové nádraží.

Jedeme dálkovým busem, projíždíme částí České Kanady a kolem trati úzkokolejky - je tu velmi hezká a členitá krajina, kde se rytmicky střídají lesy s pastvinami a mnoha malými, většími i převelkými rybníky. Místy jedeme pod starodávnou alejí, místy projíždíme přes nějakou obec : Kunžak, Strmilov, Studená - tady mají nějakou pouť a hasičskou slávu - přes Mrákotín, známý svou kvalitní žulou a pak se vyšvihneme na nějaké návrší s rozhledem na více jak sedmero vrchů a řek a sjíždíme z kopců dolů do Telče ...