Pomezí 3 zemí den 1. Vlakem do Villachu

Koncem června jsem využil trochu volna k tomu, abych se podíval na trojmezí 3 států Rakouska, Itálie a Slovinska. Jako základnu jsem si vybral Villach, jako doprovod mojí 10-ti letou dceru.

Se SONE+ pro rychlíky v kapse, která nás doveze až do pohraniční stanice Hohenau jsme se vyrazili. Vlakem, který jsme si vybrali byl EN 477 Berlin - Budapest s přímými vozy do Vídně. Resp. s jedním vozem 2 třídy k sezení, ostatní byly lehátka a lůžka. Na peróně jsem si připadal trochu jako Zdeněk Svěrách na samotě u lesa, když vysvětloval dětem klekání. Také jsem svoji dceru ujišťoval, že Ti anglicky a španělsky mluvící cestující s kufry, určitě mají lůžka a lehátka a nás ve voze moc nebude. Trochu to byl omyl, většina těchto cestujících se nahrnula do vozu k sezení a z toho polovina měla i místenky. Dcera ještě místo uhájila, na mě zbyla sklopná sedačka v chodbičce. Jinak cesta do Hohenau proběhla relativně načas a bez komplikací.

V Hohenau jsme vystoupili a já šel do automatu, abych zakoupil Einfach Raus Ticket, už jsem o něm zde psal v jednom článku, tak jen v rychlosti, 28 Euro, pro pět lidí po celém Rakousku ve vlacích R, REX, a S bahn, víkendy celý den, všední dny od 9 hodin. Automat uměl i česky (a to bylo v celém Rakousku jak jsem si pak všiml), akorát bral jen 10 a 20 Eurovky papírové a mince. V Hohenau jsme byli po páte, jízdní řád jsem měl rozepsaný až od 7.42, a protože bylo chladno a nechtěl jsem tam 2 hodiny čekat, nasedli jsme na první vlak směr Vídeň. Tím byly patrové vozy Wiesel (lasička) s vyobrazením tohoto zvířátka.

Tento vlak nás pohodlně dovezl přes Gänsendorf do Vídně. Jižní nádraží je stále v přestavbě nicméně podzemní koleje č. 21 a 22 stále fungují běžnému provozu. V podstatě intervaly v řádu asi 3 minut připomínají spíše provoz metra, než železnici. Protože jsme jeli s velkým předstihem, jak jsem psal, jízdní řád jsem si vyjel až na spoj cca o 2 hodiny později a jelikož jsem milovník železnice, vystoupili jsme zde, a počkali na S6, která jede také do Vídeňského Nového Města ale ne po hlavní trati, ale trochu bokem.

Hned za stanicí Wien Mödling uhýbáme vlevo a souběžně s Bádenskou tramvají míříme na jih. Na pravé straně jsou vidět pahorky Vídeňského lesa. Linka vede přes Ebenfurth, kde je koncová stanice známé maďarsko-rakouské soukromé dráhy GySEV. Vystupujeme ve Wiener Neustadtu, kupujeme teplý croissant k snídani a další vlak nás po chvíli veze do stanice Payerbach Reichenau. Ta je konečnou pro regionální vlaky od Vídně a jedou jsem přímé vlaky z Břeclavi.

Ve stanici je malé muzeum pod širým nebem, vůz lanovky, starý poštovní autobus a vůz úzkorozchodky. Ta odsud vede přes Reichenau do Hischwangu, jezdí ale jen v neděli a je to elektrická úzkorozchodná drážka. Nám už přijíždí elektrická jednotka bývalé S-Bahn ve Vídni, aby nás vyvezla možná nejzajímavější částí tratě. Určitě už jste slyšeli o Pražském Semmeringu, nebo Lužickém Semmeringu, ale název Semmering právě pochází z této oblasti a podle této tratě. Ta byla vystavěna pro rychlé spojení s Terstem v letech 1848 - 1854 a zdobí ji řada mostů a tunelů včetně 1430 m dlouhého vrcholového. Ve vrcholové stanici Semmering je pak infocentrum a malé muzeum této první horské dráhy na světě, která je i na seznamu UNESCO. Že je tu spoustu výhledů na okolní hory, mosty i tunely snad nemusím ani psát.

Z vrcholové stanice sjíždíme do Mürzugschlagu, kde vláček končí a dále si musíme přestoupit na Štýrskou větev regionální linky. Ještě se zmíním, že ve stanici je muzeum Jižní dráhy. Trať stále pokračuje údolím s výhledy na Fischbacherské Alpy, v Brucku an der Mur je přestup na vlaky do Grazu za Leobenem pak na Selzthal a Linz. Kdo má rád horskou krajinu, ten bude s okolními výhledy z vlaku velmi spokojen. Ještě jsem zapomněl říct, že nás veze moderní elektrická jednotka s názvem Talent. Kolem ubíhají podhorské vesničky s kostelíky, sem tam jsou vidět vysoké vrcholky hor pohoří Taury, a další cesta je lemována hrady např. v Jugenburgu, Unzmarktu nebo Teufenbachu. Z Unzmarktu také odbočuje úzkorozchodná drážka do Tamswegu.

Přijíždíme do stanice Freisach a přestupujeme do dalšího, tentokráte Korutanského Talentu, který má koncovou stanici ve Villachu. Krajina už je zde méně hornatá azáhy přijíždíme kolem letiště Anabichl do Klagenfurtu. Další cesta je po levé staně lemována jezerem Wörther See, kde je zavedena i výletní lodní Doprava je tu několik kempů a míst na koupání. Jedna ze stanic nám trochu připomíná název jednoho známého městečka na Sedlčansku Prčic, je tu na zastávce název Pritschitz. S panoramatem pohoří Karawanken a za ním vystupujícími Julskými Alpami, přijíždíme v 16.30 do Villachu.

Nakonec mám pro Vás jeden Tip na ubytování v kempu, přímo ve Villachu, jedná se o Seehof kemping u jezírka Vasacher See, kde vyjde nocleh na 6 Euro pro dospělého, 3 za stan a platíte 1,40 Taxu a 3,50 za rodinu za sprchy. Jediná nevýhoda je že sprchy se uzavírají už ve 21 hodin. A ještě jak se k němu dostanete. Nádražním podchodem nepůjdete do nádražní budovy, ale dáte se na opačnou stranu, na konci tunelu vyjdete v pravo po schodech na parkovou cestu a po té asi 400 metrů rovně. Zde odbočíte opět parkovou cestou vlevo, přejdete silnici a po ulici Treffner Strasse jdete asi 1,5 km čtvrtí rodinných domků. Asi 150 m za podjezdem silnice je pizzerie, u které odbočíte vpravo a za dalším podjezdem je vjezd do kempu. Tam skončil náš první den.

Z vr