Bývalé osady Přední, Prostřední a Zadní Paště na Šumavě

Turistické cíle • Výletní místa a parky • Odpočinkové místo

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (10 fotografií)

Při jednom výletě po střední Šumavě, když jsme šli pod vrcholem hory Křemelné (1.125 m.n.m.), tak jsme se zastavili na místě zvaném „Zadní Paště“. Líbilo se nám tady, tak jsme poseděli, posvačili a něco si o tomto místě přečetli.

Pozorujeme Paštěcké louky, pastviny i lesy a představujeme si, jak to tady asi vypadalo v době, kdy tady stávaly osady Zadní Paště (Hinter Waid), Prostřední Paště a Přední Paště (Vorder Waid). Svá sídla nad údolími horských říček Křemelné, Vydry a Otavy si zde budovali horníci, skláři i zemědělci. První zprávy o Paštích jsou již ze středověku. V první polovině 15. století je uváděna existence více než třiceti zlatých dolů na Šumavě. Dnes se to může zdát nepravděpodobné, ale byly doby, kdy České země patřily k hlavním producentům zlata a stříbra v Evropě. Nejblíže Paštím byl patrně důl „sv. apoštola Pavla“ nad řekou Otavou, důl „sv. Panny Doroty na Paštích“ či důl řečený „Na Babylonu“. Na některých místech jsou ještě dnes patrné stopy po rýžování a dobývání zlata. Jedná se o pozůstatky štol, šachet, jam, propadů, různé příkopy či náspy z kamení.

Osada Paště představovala typické šumavské rozptýlené osídlení na větší ploše, přičemž jednotlivé části na sebe volně navazovaly. V 19. století zde byla otevřena jednotřídní škola a postavena nová silnice i most přes řeku. Jsme na Šumavě, tak ani na Paštích nemohla chybět sklárna. Její přesná časová existence není úplně doložena, ale předpokládá se, že byla v provozu v Prostředních Paštích od druhé poloviny 16. století poloviny 18. století.

Po 2. světové válce a vysídlení občanů německé národnosti začaly prázdné domy chátrat. Nové osídlení se zde patrně nekonalo, jelikož byla blízko státní hranice. V roce 1952 vznikl v této části Šumavy vojenský výcvikový prostor Dobrá Voda a nastěhovala se sem armáda. Postupně byly všechny objekty zbourány a rozstříleny, krajina upadla v zapomnění. Dnes lze již jenom na některých místech vysledovat stopy po základech objektů.

V současnosti je oblast opět přístupná a spadá do I. zóny Národního parku Šumava. Z jednotlivých míst i z cest mezi nimi se občas otevírají nádherné výhledy na okolní krajinu – hrad Kašperk, vrcholy Javorník nebo Žďánov, Huťská hora, Antýgl, Oblík, Jezerní hřbet, osady Svojše či Jelenov.

Ve středověku vznikaly v blízkosti místa těžby dřevěné kaple, kde se modlili horníci před svou cestou do podzemí. A právě na jednom takovém místě se nacházíme. Nedávno (rok 2011) byla na torzu původní stavby, ve stínu mohutné lípy, postavena nová kamenná kaplička s křížkem a umrlčími prkny. Vznik také této kapličky sv. Martina (patrně 14. století) je dáván také do souvislosti s hornickou činností. Po své opravě byla 11. 11. 2011 znovu vysvěcena.

Přes zmíněná místa vede zeleně značená turistická cesta, která začíná na jedné straně na místě zvaném Stodůlky a končí v údolí řeky Otavy, kde se také nachází nejbližší parkoviště pro automobily. Nedaleko je též autobusová zastávka Rejštejn – Čeňkova pila. Vlak je trochu dále, v Železné Rudě nebo Sušici.

Další zajímavá místa v okolí, která jsem navštívil: