Island (4): Sever (jezero Mývatn, vodopády Dettifoss, Selfoss a Goðafoss, propast Ásbyrgi, maják Hraunhafnartangi, poloostrov Vatnsnes)

Island (4): Sever (Mývatn, Hverir, Krafla, Dettifoss, Selfoss, Ásbyrgi, Hraunhafnartangi, Húsavík, Goðafoss, Vatnsnes) (07/2017)

Mývatn je velké jezero na severu Islandu a tvoří jakýsi výchozí bod pro tuto část ostrova. Z kempu u jezera jsme vyjížděli k jednotlivým zajímavostem oblasti a strávili jsme zde tři noci. Počasí je v této lokalitě mírnější a méně deštivé. V létě se zde rojí velká množství muchniček, které sice nekoušou, ale lezou všude. V první polovině července to ale ještě nebylo tak hrozné, později je jich mnohem více. Muchničky ale byly také na jiných místech, kde byla v přírodě sladká voda. Hmyz slouží jako potrava pro ptáky, kterých žije na jezeře nespočet.

Střediskem oblasti je na severním břehu jezera položená vesnice Reykjahlíð, kde se nachází ubytovací kapacity, kempy, obchod, benzinka. V roce 1729 byla vesnice po výbuchu sopky Krafly zničena, obyvatelé se schovali do místního kostela Reykjahlíðarkirkja, žhavá láva se zastavila těsně za ním ... V terénu je to pěkně vidět, zvláštní pohled. Zatím poslední aktivitu projevila Krafla v letech 1975 – 1984.

Oblast protíná zlom litosférických desek ve směru sever - jih, který je příčinou sopečných aktivit v regionu. Je zde možné zhlédnout jak krátery sopek, tak lávové útvary různých tvarů a geotermální oblasti. Geotermální energii zde využívá elektrárna pod Kraflou a další průmysl.

Koupání v termální vodě je zde možné v lázních Jarðböðin við Mývatn (Myvatn Naturebaths) asi 4 km za vesnicí Reykjahlíð po silnici č. 1 směrem na východ a pak značená odbočka vpravo (vstupné 4 300 ISK na osobu). Těsně za odbočkou k lázním se přímo u silnice č. 1 nachází nádrž s výrazně modrou vodou (na google mapě dokonce nazvaná jako Blue lake). To nejsou lázně, cedule kolem zakazují přístup k vodě. Jedná se o odpadní vodu ze závodu Kísilidjan, který zpracovává křemelinu (diatomit), která se těží ze dna jezera Mývatn.

Nejnavštěvovanějšími místy v oblasti jezera Mývatn jsou: geotermální oblast Hverir, vodou zaplněný kráter Víti v masívu sopky Krafly, Hverfjall – kráter plynové sopky (bez výronu lávy), Dimmuborgir – černé lávové bludiště, Skútustaðagígar – pseudokrátery na břehu jezera, Grótangjá – jeskyně s horkou vodou.

Nejlepší výhledové místo na jezero a proudy lávy, které dotekly až do jezera a zcela změnily tvář oblasti, je z parkoviště na křižovatce silnic č. 1 a č. 87.

Mapa oblasti Mývatn na mapy.cz: Mývatn (mapy.cz/turisticka)

Kemp Bjarg na břehu jezera: větší, poměrně dobře vybavený kemp, 1 800 ISK za osobu a noc, sprchy v ceně – termální voda, v umývárnách byly zaslepené zásuvky, takže si nemůžete dobít mobil nebo baterku do foťáku (toto v jiném kempu na Islandu nikde nebylo), u sprch byl k dispozici jeden erární fén na vlasy. Ke kempování slouží travnaté plochy přímo u jezera, kemp je dost oblíbený, méně míst na parkování, v určitých denních dobách řady na sprchy nebo WC. Obsluha kempu chodila několikrát denně kontrolovat stany, zda máte zaplaceno, a také zaparkovaná auta, jestli neblokují příjezdovou komunikaci, a lepila lístečky na sklo.

Hverir (další názvy také: Námaskarð, Hverarönd) je geotermální pole v oblasti jezera Mývatn přímo u silnice č.1 pod barevnou horou Námafjall (před odbočkou ze silnice č. 1 na silnici č. 863 k sopce Krafle). V lokalitě jsou instalovány dřevěné chodníky, na kterých je dobré se držet, kolem bublají horké bahenní prameny a čadí fumaroly a solfatary, sirný odér je všude. Přímo u lokality je parkoviště. Zvláště za nízkého večerního slunce byla lokalita velmi působivá a fotogenická. Určitě nevynechat. Mapa Hverir

Krafla je stále vulkanicky aktivní sopečný masív severovýchodně od jezera Mývatn. Nejvyšší vrchol se stejnojmenným názvem Krafla má výšku 818 m n. m. V oblasti se hojně navštěvuje kráter Víti (Peklo), který vyplňuje jezero s neprůhlednou zelenou vodou. Přímo u kráteru je parkoviště a po pěšině můžete kráter obejít kolem dokola. Nedaleko se nachází geotermální pole Leirhnjúkur, kde jsou také stezky pro turisty. Geotermální energii Krafly využívá elektrárna Kröflustöð (při příjezdové cestě ke kráteru Víti), turbíny jsou poháněny horkou párou, která je odsávána z vrtů. Výkon elektrárny je v současné době 60 MW. Mapa Krafla

Skútustaðagígar – na jižním břehu jezera Mývatn leží osada Skútustaðir, u které se nachází lokalita s pseudokrátery Skútustaðagígar. Pseudokrátery vznikly jako vedlejší produkt sopečné činnosti – vřelá láva natékala do jezera a zahřála vodu natolik, že došlo k výbuchům páry skrze již ztuhlou lávu. Tak se vytvořily nízké krátery o kruhovém půdorysu. Pěkně je to vidět na letecké mapě. U benzínové pumpy v osadě je dobrý bufet s nabídkou místních polévek. Mapa Skútustaðagígar

Grjótagjá – je jeskyně s horkou vodou, která se nachází nedaleko jezera Mývatn jihovýchodně od osady Reykjahlíð při nezpevněné silnici č. 860. Voda v jeskyni má kolem 43 °C a nedá se v ní tudíž koupat. Až do sedmdesátých let 20. století se zde koupalo, ale aktivní vulkanickou činností Krafly v této oblasti mezi roky 1975 – 1984 se teplota zvýšila. Stóragjá je druhá jeskyně hned vedle Grjótagjá, teplota vody v této jeskyni byla taktéž horká až k 50 °C, ale postupně se ochlazovala a nyní má 26 °C. V této oblasti je na povrchu krásně vidět zlom litosférických desek oddělující severoamerický a euroasijský kontinent. Mapa jeskyně Grjótagjá

Dettifoss a Selfoss - severovýchodně od sopky Krafly při silnici č. 862 na řece Jökulsá á Fjöllum najdeme dva krásné mohutné vodopády. Vodopád Dettifoss (v překladu něco jako padající nebo řítící se vodopád) je považován za nejmohutnější vodopád Evropy. Voda tu padá za ohlušujícího hřmotu kaňonem z hrany dlouhé 100 m do hloubky 45 m, má šedou barvu rozmělněné lávové horniny, nikoliv modrou jako jiné vodopády s ledovcovou vodou. Špatně se fotí, díky úzké průrvě nevidíte celou jeho výšku. Od parkoviště se jde cca 900 m k vodopádu na vyhlídky.

Vodopád Selfoss je od Dettifossu vzdálen asi 1 km pěšky ze stejného parkoviště. Selfoss padá v čedičových sloupech ve tvaru podkovy. Bohužel se nám nepodařilo k němu dostat až do bezprostřední blízkosti, protože stezka byla zaplavena vodou – bočním proudem vody z řeky. K vodopádům se dá přijet také z druhé strany po silnici č. 864, ale tam jsme nebyli. Mapa vodopád Dettifoss

Ásbyrgi – územím kdysi protékala řeka Jökulsá á Fjöllum, na které o cca 25 km dále na jih najdeme popisované vodopády Dettifoss a Selfoss. V důsledku vulkanické činnosti v dávných dobách a následných záplav však řeka změnila koryto (nyní protéká kousek dál na východ) a z kaňonu řeky, kde býval také mohutný vodopád, zůstala propast o 100 m vysokých stěnách ve tvaru jakési podkovy dlouhé 35 km. Na konci propasti se nachází jezero, na kterém žije mnoho druhů ptáků. Některé druhy hnízdí ve 100 m vysoké skalní stěně, aby ochránili svá mláďata před polárními liškami. Kolem je původní nízký březový les, na Islandu velmi vzácný. V lese vedou turistické stezky, můžete se dostat jak přímo k jezeru, tak na vyhlídku nad jezerem, ze které je vidět téměř celá propast.

K propasti Ásbyrgi je možné se dostat od severu ze silnice č. 85, od jihu od vodopádu Dettifoss po velmi špatné nezpevněné cestě č. 862 – ale již tu probíhala stavba (2017) nové silnice, dále od jihu také po nezpevněné cestě č. 864. Mapa Ásbyrgi

Hraunhafnartangi je mys s nejseverněji položeným majákem na Islandu. Nachází se asi jen 800 m jižně od severního polárního kruhu. Dlouho byl tento mys považován za nejsevernější místo Islandu (tedy "pevninského" Islandu, severněji je ještě islandský ostrůvek Grímsey), ale po měřeních v roce 2016 se zjistilo, že nedaleký mys Rifstangi je ještě o 68 m severněji. Hraunhafnartangi je tedy druhý nejsevernější bod Islandu. Nejsevernější bod celé Evropy je mys Fligeli na Rudolfově ostrově v Zemi Františka Josefa patřící Rusku, a na pevninské části Kinnarodden - mys na poloostrově Nordkinn v Norsku.

Ke Hraunhafnartangi se dostanete po částečně nezpevněné, ale dobře sjízdné, silnici č. 870. V místě, kde již maják vidíte (za úžinou přes záliv Hraunhafnarvatn), je možné nechat auto. Dál k majáku už musíte cca 1,5 km pěšky po pobřeží, je zde vyšlapaná stezka v kamenité půdě. Poloostrov je hnízdištěm rybáka dlouhoocasého, proto se tu v červenci můžete setkat s jeho nálety - ptáci se snaží odhánět vetřelce od mláďat.

Na pobřeží jsou všude poházené kmeny stromů, pěkně ohlazené oceánem, a další dary moře v podobě vyvržených rybářských sítí a bójek. Toto jsme na Islandu viděli pouze tady na úplném severu. Sedíme na břehu a díváme se na nekonečný oceán, máme štěstí, dnes je na tomto konci světa pěkné počasí. Mapa Hraunhafnartangi

Raufarhöfn je rybářská vesnice, nejseverněji položená trvale obydlená obec na Islandu. Místní výrazný bíločervený kostelík prý navrhoval věhlasný islandský architekt. V první polovině 20. století zažila vesnice rozmach kvůli úspěšnému lovu herinků, stěhovali se sem lidé za prací, byly zde postaveny zpracovny ryb. Následně začaly stavy ryb v okolním oceánu kvůli přehnanému výlovu klesat a věhlas místa upadal. Lov ryb tu omezeně probíhá i nadále, ale jinak je tu klid a místní se přeorientovali spíše na turizmus poskytující jízdu na koních.

Nad vesnicí je na kopci postaven The Arctic Henge, islandsky Heimskautsgerðið. "Henge" je výraz pro prehistorické rituální památky postavené do kruhu z kamenů nebo dřeva, nejznámější je Stonehenge v Anglii. Tady jde o novodobou kamennou stavbu, která má symbolizovat arktické sluneční hodiny – sluneční paprsky procházející stavbou by měly vytvářet stíny na přesně určených místech. V Raufarhöfnu je totiž vzhledem k poloze v létě nejdelší den na Islandu (a v zimě zase nejkratší). Stavba má čtyři kamenné brány 6 metrů vysoké otočené podle světových stran. Nejprve jsme mysleli, že kvádry drží jen tak zapřeny do sebe vlastní vahou, ale když jsme přišli blíže, tak jsme zjistili, že jsou spojeny maltou. Mapa The Arctic Henge

Húsavík je přístavní městečko na severu Islandu při silnici č. 85. Mělo by se jednat o první historicky trvale osídlené místo na ostrově (hús = dům, vík = záliv). Do Húsavíku se dnes jezdí především za lodními výlety na pozorování velryb (cena kolem 2 000 Kč/osobu). Přístavu dominuje barevný dřevěný kostel. Jinak městečko nijak nenadchne, je tu závod na zpracování ryb s příslušným odérem a za kopcem staví Němci novou fabriku na výrobu křemíkových kovů potřebných pro výrobu hliníku. Suroviny na Islandu nejsou, křemík budou dovážet loděmi z kontinentální Evropy, výroba se přesto vyplatí – kvůli velmi levné islandské elektřině. Dokonce tu vybudovali tunel z přístavu k továrně pro transport suroviny z lodí do výroby.

Grenjaðarstaður je skanzen, který se nachází při silnici č. 854 (propojka silnic č. 85 a č. 87 Húsavík - Mývatn). Otevřeno červen - srpen, 10 - 18 hod. To, co vidíte na fotkách ve fotogalerii, je možné navštívit bez poplatku. To je několik starých domů postavených z drnů, včetně některých interiérů. Hned vedle je dřevěný kostelík se hřbitovem. Usedlost Grenjaðarstaður tady byla již od časného osídlení Islandu, současné stavby se datují do 19. století, nejstarší části pocházejí z roku 1865. Mapa Grenjaðarstaður

Goðafoss (Vodopád Bohů) je mohutný a krásný vodopád ve tvaru podkovy na řece Skjálfandafljót, který se nachází přímo u okružní silnice č. 1 mezi městem Akureyri a jezerem Mývatn. K vodopádu vedou od parkoviště stezky z obou stran řeky. K místu se váže dějinná událost, kdy zde došlo k vhození rytin pohanských Bohů do vody a bylo ustanoveno, že lid Islandu bude dále vyznávat náboženství křesťanské. Odtud název vodopádu. Mapa Goðafoss

Glaumbær je skanzen, nebo takové regionální muzeum (Byggðasafn Skagfirðinga), u silnice č. 75 mezi městečky Varmahlíð – Sauðárkrókur. Jsou zde instalovány původní domky a kostelík, které sem byly přeneseny ze staré osady Glaumbær. Skanzen byl založen roku 1948. Otevřeno je denně od 9 do 18 hod., vstupné 1 600 ISK/osobu. Skanzen můžete obejít zdarma zvenku, zaplatíte až když se budete chtít projít jedním z domků do vnitřního prostoru. Do čtyř domků, spíše dílen, můžete nahlédnout zvenku zdarma, zbytek domků, především ty co sloužily k bydlení, jsou v placené části. Mapa Glaumbær

Víðimýrarkirkja - jižně od skanzenu Glaumbær, cca 2 km od vesnice Varmahlíð, přijedete po krátké odbočce ze silnice č. 1 k jednomu z nejstarších křesťanských kostelíků na Islandu. Pochází z roku 1834 a je to tzv. trámový kostel, tedy postaven ze dřeva a střecha je z drnů trávy. Dřevo je prý z velké části původní, trávník na střeše je pravidelně obnovován. Oltář a kazatelna uvnitř jsou starší než samotný kostel, pocházejí ze 17. století. Kostel provozuje národní muzeum. Ve venkovních prostorách se můžete projít zdarma, uvnitř seděl člověk, který vybíral vstupné 1 000 ISK/osobu. Mapa Víðimýrarkirkja

Poloostrov Vatnsnes – na nenápadném poloostrově na severu Islandu žije jedna z nejpočetnějších kolonií tuleňů na Islandu. Kolem poloostrova vede nezpevněná silnice č. 711, která je povětšinou dobré kvality. My jsme viděli tuleně v místě Illugastadir na západním pobřeží poloostrova asi 25 km severně od vesnice Hvammstangi. U moře je malá budka pro pozorování zvířat. U sinice je místo označeno cedulí "Seal watching" a je zde jednoduchý kemp, který provozuje rodina žijící v domě u moře. Tuleni leželi na skalkách v moři a nebyli úplně blízko pobřeží, takže vyfotit je bylo celkem obtížné. Mapa poloostrov Vatnsnes

V kempu Illugastadir jsme byli sami a dívali se od stanu na západ slunce nad oceánem. Cena byla 1 200 ISK za noc a osobu, sprchy tam nebyly – pouze umyvadla a WC. Na budce se sociálním zařízením visely pokyny pro stanování. Postavili jsme stan a přišla majitelka kempu, která nás viděla z okna domu a vybrala poplatek. Pokud nikdo nepřijde, máte podle pokynů vhodit určený obnos do kasičky umístěné na budce.

Dalším místem pro pozorování tuleňů by měla být pláž v blízkosti hotelu Ósar na východním pobřeží poloostrova Vatnsnes jižně od známé skály v moři Hvítskerur. Zde jsme ale v tuto dobu tuleně neviděli a ani u silnice upozornění na ně. Skála Hvítskerur je 15 m vysoký čedičový skalní útvar v plytkém moři poblíž východního pobřeží poloostrova Vatnsnes. Na skálu je vyhlídka shora z pobřeží, anebo můžete po trochu krkolomné stezce slézt až před skálu na pláž. Mapa Hvítskerur

Mapa všech námi navštívených míst a kempů: Mapa navštívených míst Island 2017

Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda

Všechny články z naší cesty po Islandu v červenci 2017:

• Island (1): Ostrov sopek, vodopádů a prašných silnic (informace, turistické možnosti, itinerář)
• Island (2): Jih (laguna s plovoucími krami Jökulsárlón, horská oblast Skaftafell, mys Dyrhólaey, vodopády Skógafoss a Seljalandsfoss, termální oblast Hveragerði)
• Island (3): Střed (Čarodějné hory Kerlingarfjöll, termální oblast Hveravellir, Strokkur Geysir, vodopády Gullfoss, Bruarfoss, Haifoss a Hraunfossar, Národní park Þingvellir)
• Island (4): Sever (jezero Mývatn, vodopády Dettifoss, Selfoss a Goðafoss, propast Ásbyrgi, maják Hraunhafnartangi, poloostrov Vatnsnes)
• Island (5): Západ (Západní fjordy – papuchalci na mysu Látrabjarg, vodopád Dynjandi, poloostrov Snæfellsnes)
• Island (6): Jihozápad (hlavní město Reykjavík, poloostrov Reykjanes - geotermální oblasti Krýsuvík a Gunnuhver)