Picos de Europa

Picos de Europa je geologicky součástí Kantaberského pohoří na severním pobřeží Španělska. Tvoří jeho dominantní a nejatraktivnější část. Jeho štíty začínají vyrůstat již pouhých dvacet kilometrů od pobřeží Biskajského zálivu.

Geograficky se Picos de Europa dělí na tři masivy:

• Skupina Ándara (na východně) je výškově nejmenší. Pohoří je ohraničováno řekami Deva a Duje, nejvyšší vrchol masivu je Morra de Lechugales (2 441 m).
• Skupina Urriello (ve středu masivu) je nejvyšší, nejnavštěvovanější a nejatraktivnější oblast pohoří. Nachází se mezi toky Duje (východ) a Cares (západ). Z dálky viditelný, masivní kužel vrcholu Neranjo de Buelnes (2 519 m) je jasnou dominantou pohoří Picos de Europa. Nejvyšším vrcholem je Torre de Cerredo (2 648 m).
• Skupina Cornión (na západně) je zakončena na západě dolinou řeky Dobra. Je proslavená především národním parkem Covadonga se svou soustavou jezer zvanou Lagos de Covadonga ležících na vápencovém podloží. Nejvyšším vrcholem skupiny Cornión je Peňa Santa (2 596 m).

Dnešní výraz "Evropské štíty" je používán až od 19.století. Výklady původu tohoto neobvyklého názvu pohoří jsou dva. První říká, že vznikl mezi námořníky vracející se z dlouhých plaveb od amerických břehů, kteří dychtivě vyhlíželi evropské pobřeží a první zemí na obzoru, kterou uviděli, byly právě siluety vápencových štítů tohoto pohoří.

Druhý výklad je podle starých řeckých pověstí. Nejvyšší bůh Zeus unesl fénickému králi Atenorovi princeznu Európé a prý ji ukrýval právě v tomto divokém pohoří. Podle ní pak vznikl i název hor.

Pro Španěle má pohoří Picos de Europe velký historický význam. Právě zde roku 722 v bitvě u Covadongy poprvé porazili španělští povstalci maurské vojsko a tím zahájili znovudobytí Pyrenejského poloostrova Španěly od nadvlády Arabů.

Masiv Picos de Europa, jakož i celé Kantaberské pohoří je tvořeno krasovitým vápencem. Proto jsou zde k vidění Ostré štíty, hluboké kaňony, jeskyně, propasti. Kaňon Cares, hluboký až 1 km a dlouhý 12 km tvoří předěl mezi horskými skupinami Urriello a Cornión. Oblast je po této stránce dokonale zmapována a prozkoumána. Na své si přijdou horolezci, speleology i jeskyňáři. (hloubky až 1 000 m).

Kantaberské pohoří, tedy i Evropské štíty jsou velmi deštivou částí Španělska. Vítr z Atlantiku žene na pevninu téměř celý rok dešťové mraky, které se právě ve vyšších polohách hor ochladí a spadnou na zem. I v létě je zde slunečné počasí spíše výjimkou.

Vlhké klima velmi svědčí vegetaci. Ve spodním pásmu hor rostou smíšené lesy (převážně duby, jasany a buky, ale i lípy a olše. Ve středním pásmu nejdeme typickou alpínskou květenu. Vrcholy jsou většinou holé a téměř bez vegetace.

Nejčastějšími obyvateli kromě člověka je zřejmě kamzík. Jejich počet se odhaduje asi na 15 tisíc kusů. Zastoupena je i vysoká zvěř či divoké prase. Výjimečně je možné zahlédnout i vlka či medvěda hnědého, z dravých ptáků pak orla nebo supa.

Vstupy do Picos de Europa:

Velmi vhodným vstupem do centrální části hor je horské středisko Fuente Dé, vzdálené asi 20 km západně od městečka Potes. Z Fuente Dé je nejlépe použít lanovku, která končí ve výšce 1848 m. Převýšení téměř 800 metrů překonává lanovka 1600 m dlouhým lanem bez jediného podpěrného sloupu. Doporučuje se ovšem vyrazit časně ráno, neboť v průběhu dne je zde až příliš mnoho turistů a na lanovku je nutné si počkat. Odbavování turistů je však velmi dobře organizováno, jízdenky jsou číslované. Která čísla jsou na řadě se zobrazuje na světelné tabuli a jsou hlášena rozhlasem. Totéž je, pokud máte i zpáteční jízdenku. Pořadové číslo jízdenky však přiděluje obsluha lanovky, podle doby vašeho příchodu. V roce 2009 stála jedna zpáteční jízdenka 14 Euro. Letní provoz je od 9 do 20 hodin.

Z vrcholové stanice je možné při pohledu na jih vidět hřebeny a štíty Kantaberského pohoří, při pohledu k severu se otevírá vrcholová partie centrální části Picos de Europa

KaňonCares je nejlépe dostupný ze severu z osady Puente Poncebos. Do národního parku Covadonga se dostaneme přes město Cangas de Onis.