Skalní klášter Sümela

Skalní klášter Sümela - fresková výzdoba  •  Fotografie (3)  • Foto: zcesty

Sümela je starý byzantský Klášter, částečně postavený a částečně vytesaný ve skalní stěně údolí Altindere, v nadmořské výšce 1200 m, asi 35 km od města Trabzon. Celé údolí je chráněno pod statusem národního parku a platí za jednu z nejdeštivějších území v Turecku vůbec. Počasí ostatně ovlivní průběh výletu většiny návštěvníků kláštera:-)

Skalní klášter Sümela - vstupní schodiště  •  Foto: zcesty

Historie kláštera je velice pestrá, jeho založení je datováno do roku 386, do doby vlády byzantského císaře Theodosia I. (375 – 395). V té době měl místo vyhledat mnich Barnabáš, který jej vybral pro uložení ikony Černé Panny (odsud název Sümela = v překladu z řečtiny Klášter Černé panny), kterou měl údajně vytvořit svatý Lukáš. Díky ní zde pak postupně vznikal a rozrůstal se klášter, zejména během 6. století. Stejně jako další podobné skalní Kláštery v okolí, byla i Sümela svého času využívána také k vojenským účelům, neboť střežila hranice Trapezuntské říše.

Největší slávy a rozkvětu dosáhl klášter ve 13. – 14. století, kdy se těšil přízni císařského dvora a jeho štědrých dotací. Z té doby například pochází nejkrásnější výzdoba zdí kaplí v podobě fresek s biblickými výjevy.

V roce 1461 si vládu nad územím vydobyl osmanský sultán Mehmed II., klášter ale zachoval a dokonce mu ponechal dřívější práva a privilegia. Mnichové v Sümele tak pokojně přebývali až do počátku 20. století, kdy byly vyhnáni roku 1923 na základě nucené výměny obyvatelstva mezi Tureckem a Řeckem. Nesměli si s sebou nic vzít, a tak své poklady – včetně svaté ikony Černé Panny – ukryli pod podlahu kaple svaté Barbory. Až v roce 1931 se údajně jeden z mnichů tajně vrátil, poklady vyzvedl a přenesl do nového kláštera Panagia Soumela v Řecku. Ikonu Černé Panny je dnes možné spatřit v muzeu Benali v Athénách.

Skalní klášter Sümela - hlavní kaple  •  Foto: zcesty

Klášter dále chátral a zejména překrásné fresky trpěly rukou vandalů. Až v posledních letech byl oceněn význam kláštera zejména jako turistického lákadla a ze státní kasy zde probíhají rozsáhlé rekonstrukce. Bohužel díky nim jsou i některé části kláštera nepřístupné.

V klášteře je tureckými zákony výslovně zakázáno pořádání jakýchkoliv liturgických obřadů (údajně z důvodu narušení turistického ruchu). Jedinou výjimkou byla mše svatá sloužena se zvláštním povolením dne 15.8.2010, na jeden z nejvýznamnějších pravoslavných svátků – Nanebevzetí Panny Marie.

Co se týká samotné stavby kláštera, jedná se o mohutný komplex, v nejvyšší části 5-patrový. Kromě několika kaplí je zde možné spatřit cely mnichů, akvadukt nebo knihovnu, hlavní kaple ve skále s úžasnou freskovou výzdobou však každého návštěvníka zcela uhrane.

Ke Klášteru se dá nejlépe dostat taxi nebo dolmuší z města Trabzon, je ale třeba počítat s výletem nejméně na půl dne a při horším počasím se náležitě vybavit pevnou obuví a nejlépe pláštěnkami (mezi davem turistů s deštníky se velice špatně proplétá:-)