Skalsko (MB) - vesnická památková zóna

Obec Skalsko se nachází asi dvanáct kilometrů západně od Mladé Boleslavi. Žije zde 421 obyvatel. Obec se rozkládá ve svahu nad hlubokým údolím Strenického potoka. poprvé je Skalsko v písemných pramenech připomínáno v roce 1352. Prvním držitelem vsi byl roku 1398 Sulko z Kováně. Skalsko tudíž náleželo ke kováňskému statku. V roce 1408 bylo Skalsko připojeno k Dražicím a v majetku Dražických z Kunvaldu bylo do roku 1482. Před rokem 1560 prodali majitelé skalského statku Jan Hrzán z Harasova a Václav Ceteňský z Cetně své podíly kostelu svatého Michala v Praze. V roce 1626 daroval císař Ferdinand II. Štýrský kostel svatého Michala řádu servitů a v jejich majetku zůstalo Skalsko až do roku 1785. Servité postavili ve vsi barokní zámek jako své letní sídlo. Po zrušení kláštera servitů za Josefa II. připadlo Skalsko náboženskému fondu a v roce 1809 koupil Skalsko od náboženského fondu kníže Karel z Rohanu. Posledními feudálními majiteli statku byla od roku 1843 knížata z Thurnu a Taxisu. Kromě zmíněného, dnes pseudorenesančního zámku stojí ve vsi barokní kostel sv. Vojtěcha. V obci se vyskytuje několik roubených staveb a pod některými usedlostmi (čp. 9 a 17) se nachází rozsáhlé sklepy vytesané do pískovcové skály. Skalsko bylo v roce 1995 prohlášeno vesnickou památkovou zónou

čp 30 Usedlost s roubeným domem z konce 18. století se nachází u kostela. Je hodnotným příkladem lidové architektury typické pro oblast Mšena a Bělé p. Bezdězem. Jedná se o patrový dům zděný, roubený a hrázděný, s asymetricky posazenou střechou. V zadní části chlév a za ním novodobý přístavek s pultovou střechou. Dochována řada původních prvků. Hodnotné jsou klenutá předstupující dvouúrovňová pavlač hlavního obytného staveni s vyřezávanými sloupky a římsami, trámové záklopové stropy, soubor původních dveří a okenních výplní s cennými detaily.

Čp 24 Jednopatrový klasicistní dům obdélného půdorysu z 1. poloviny 19. století je krytý valbovou střechou s prejzovou krytinou. Do návsi se dům obrací svojí boční fasádou s bohatším architektonickým členěním, zatímco hlavní průčelí se vstupem s malou předzahrádkou, vymezenou plaňkovým plotem na kamenné podezdívce, je orientováno do malého prostranství přístupného z návsi. Fasáda je členěná pilastry, na jižní straně zdvojenými, s římsovými hlavicemi, které v mezipatrové části nesou kordonovou římsu a v podokapní části římsu korunní. Okna přízemí jsou půlkruhová. Okna prvního patra jsou obdélná s profilovanými šambránami s parapetní výplní v podobě obdélného štukového psaníčka. Nad vstupem, v ose hlavního průčelí, se nachází balkon na kamenných konzolách.

Usedlost čp. 19 s patrovým domem z konce 18. století a pozdně barokní klenutou branou z roku 1833 se rozkládá na jižní straně návsi. Směrem do návsi je dvůr uzavřen branou s dochovanou kamennou ohradní zdi. Novodobý želený plot s kovanými květy je zasazený do hranolových kamenných pílířků s římsovými hlavicemi zakončenými koulemi a stojí na neomítané kamenné podezdívce (jedná se pravděpodobně o zbytek starší ohradní zdi). Areál venkovské usedlosti čp.19 je hodnotným dokladem stavebního vývoje lidové architektury s prvky empíru v regionu.

Patrový zděný dům čp.95 z první čtvrtiny 19.století se zachovanými původními konstrukčními prvky v interiéru se nachází na východním konci návsi. Hlavní S dvouosé průčelí orientované do prostoru návsi je v mezipatrové části člěneno profilovanou pásovou římsou a po stranách rámováno lizénami. Okna jsou obdélná, v prvním patře s pravoúhlými hladkými šambránami. Hladký trojúhelníkový štít rámovaný profilovanou římsou má nad dvojicí okének osazen kámen s letopočtem 1846. Dům je z východní a západní části ohraničený zbytky kamenné pískovcové ohradní zdi.

Areál usedlosti čp.20, zaujímající celou jihovýchodní stranu návsi, je z poloviny 18. století. Areál je obehnán kamennou ohradní zdí se dvěmi vstupními branami vedoucími do dvora z návsi a od hlavní komunikace obce. Jednotlivé objekty jsou situované kolem prostorného travnatého dvora nepravidelného půdorysu. Obytný dům s chlévem zaujímá JV stranu dvora, ke kterému kolmo na podélnou osu přiléhají s malým odstupem hospodářské budovy - malá sýpka s chlívky a velká sýpka v přízemí s chlévy. JV část dvora uzavírá velká průjezdní stodola. JV směrem ze dvora se vstupuje do velké zahrady s ovocným sadem o rozloze cca 30 arů.

Ojediněle dochovaná klenutá renesanční brána z druhé poloviny 16. století stojí ve Skalsku (MB) při domu čp. 17. Na bránu, ze strany domu čp. 95, navazuje část dochované kamenné ohradní zdi. Samotná brána je vyzděna z pískovcových kvádrů, architektonické detaily atiky z cihel. Bohatě architektonicky členěná půlkruhově zaklenutá brána je po stranách rámována pilastry nesoucí dvojitě odstupněnou římsu, na kterou navazuje v celé šířce plná atika. Atika je členěna nad obloukem šesti nízkými pilastry, kolem kterých se zalamuje stejná, dvojitě odstupněná římsa. Brána vrcholí hřebenem z obloučků vyklenutých nad poli pilastrů mezi vrcholovými zaoblenými hranolky. V prostředním poli atiky je vyhlouben malý výklenek pro sošku (dnes prázdný).

Velká, půlkruhově zaklenutá barokní brána zdejší fary čp 31 z druhé poloviny 18. století je vyzděna z cihel v kombinaci s lomovým kamenem. Po stranách vjezdu je rámována pilastry nesoucí římsu se segmentovým nástavcem s vodorovnými přesahy na okrajích. V ose nástavce se nachází malá nika pro sošku.

Ve východní části návsi před domem čp. 19 stojí barokní pískovcová socha z 2. poloviny 18. století osazená na neorenesančním podstavci z roku 1889. Celková výška sochy s podstavcem je přibližně 4,2 m. Samotná skulptura je v životní velikosti (cca 1,7 m). Dřík podstavce je po stranách rozšířen stlačenými volutovými závitnicemi a přepásán páskem s ornamentem penízků. Na čelní stěně podstavce vystupuje v nízkém reliéfu obdélný nápisový štít nahoře zakončený volutou, pod kterou je zavěšená rouška s květem růže. Pod štítem visí květinový feston. Nápisové pole štítu je prázdné. Římsová hlavice je ve vlysu na čelní straně půlkruhově vyklenuta a zdobena mušlí. Zadní strana podstavce je hladká. socha sv. Jana Nepomuckého pak vyrůstá z nízkého bochníkového podstavce. Tělo světce se mírně esovitě prohýbá v kontrapostu. Váha těla spočívá na pravé noze, levá noha je předkročena a pokrčena v koleni. Levá paže je volně spuštěna podél těla a drží fragment předmětu (s největší pravděpodobností biretu). Pravá ruka je zdvižena nad hlavu a drží kovový křížek. Světec je oděn do klasického kanovnického šatu. Světec je prostovlasý. Obličej je lemován dlouhými vlnitými vlasy spadající na ramena.

Součástí památkové zóny je i kostel sv. Vojtěcha s kostnicí a ohradní zdí.