Tarnica

Tarnica - nejvyšší vrchol (1346 m n. m.) polského pohoří Bieszczady a celých Západních Bieszczad, nacházejících se v Podkarpatském vojvodství na jihovýchodě Polska. V oblasti polonin, ve skupině Tarnice a Halicza. Vrchol se tyčí nad 500 m nad údolím Wołosatka a vyznačuje se jeho charakteristickou siluetou. Hora je oddělena hlubokým sedlem Przelęcz Goprowską (1160 m) na severu od Krzemieńia (1335 m), zatímco od Szerokiego Wierchu (od jeho nejvyššího vrcholu s názvem Tarniczka - 1315 m) Tarnicu na západě odděluje charakteristický ostře vyrojené sedlo „Przełęcz pod Tarnicą“ o výšce 1275 metrů nad mořem, odkud název hory (v rumunštině slovo "tarniţa" znamená sedlo, průchod). Geologické podloží této části Karpat tvoří pískovce a břidlice, tedy horniny flyšového pásma. Na hřebenech a ve vrcholových partiích se často objevují kamenná moře, která jsou tady zvána rozsypance. Poblíž přístupové trasy k vrcholu, několik metrů od vrcholu, se nachází pseuodokrasová jeskyně. Vstup do ní byl, z důvodu bezpečnosti turistů, v roce 2008 uzavřen. Horní hranice lesa zde zasahuje jen do výšky 1 100 až 1 150 metrů. Nad ní jsou již jen horské louky, jejichž flóra je neobyčejně bohatá. Z Polsku vzácných druhů zde roste například záraza bílá (Orobanche alba).
Vrcholovou část Tarnice tvoří úzký, ostrý, mírně protáhlý horský hřeben se dvěma samostatnými vrcholy (1346 a 1339 m n. m.) s liniovým suťovým polem na západních úbočích a se zbytky válečných zákopů. Celý masiv hory, spolu i se sousedním hřebenem Szerokiego Wierchu, je odvodňován pramennými toky říčky Wolosatka. Ta samotná pramení na severním úbočí hory, kousek nad sedlem Przełęcz Goprowską, a její horní pak tok celou horu, ve směru hodinových ručiček, obtéká.
Na hlavním vrcholu je geodetický bod. V roce 1987 byl na vrcholu postaven 7- metrový kříž, připomínající spolu s vestavěnou pamětní deskou – výstup budoucího papeže Karola Wojtyły 5. srpna 1953. Po zchátrání a zlomení tohoto kříže na jaře 2000, byl postaven současný ocelový kříž (asi 8,5 metru, o hmotnosti asi 500 kg; poutníci ho po částech vynesli postupně na vrchol), který byl 16. září 2000 věnovaný biskupovi Adamu Dyczkowskiemu.
Tarnica je nejatraktivnějším vyhlídkovým místem v polských Bieszczadech. Kromě nádherného panoramatu nejbližšího hřebene polské části pohoří Bieszczady mužeme vidět i ukrajinský Verchovynskyj Vododilnyj hrebet s nevyšším Pilkujem, Ostrou horu, Poloninu Runa a Vihorlatsko - Gutinské hory. Za vinikající videtelnosti lze dokonce spatřit: Tatry, Gorgany, Poloninu Krasna, Svidovec i rumunské hory: Ignis, Vlădeasa a Pietrosul Rodnei (pohoří Rodna).

Na vrchol hory lze vystoupit ze sedla Przełęcz pod Tarnicą (1275 m). Zde je křižovatka turistických tras. Ze sedla na vrchol vede krátká (15 min.) žlutá trasa. Do sedla pak vedou stezky ze tří směrů: 

• prvním z nich je závěrečná část hlavní Beskydské stezky (Ustroń - Wołosate) vedoucí z letoviska Ustrzyki Górne (červená trasa). Tato trasa začíná výstupem bukovým lesem a dále pokračuje přes poloniny Szerokiego Wierchu - doba výstupu z vesnice Ustrzyki Górne 3 h (↓ 2:15 h)
• druhým je výstup, rovněž po červené, hlavní Beskydské trase z opačného směru, ze sedla Przelęcz Goprowską - 0:15 h (↓ 0,10 h), z osady Wołosate přes - Przełęcz Bukowska - Rozsypaniec - Halicz - Przelęcz Goprowską 4:50 h (↓ 4:05 h) 
• třetím je výstup po modré trase z osady Wołosate přímo do sedla - z osady Wołosate 2 h (↓ 1:10 h).

Všechny tyto turistické trasy k vrcholu jsou velmi atraktivní a tudíž i frekventované a vchol samotný je bez nadsázky skutečným poutním místem. Je také pátým nejvyšším vrcholem "Koruny polských hor". V létě tak, za pěkného počasí, zde zastihnete i stovky turistů!