TVRZE HANIČKA

tvrz  •  Fotografie (3)  • Foto: mazlik224

Historie tvrze

nahoře  •  Foto: mazlik224

Dělostřelecká tvrz Hanička patřila do systému předválečného opevnění budovaného ve 30. tých letech minulého století proti tehdejšímu rozpínajícímu se Německu. Stavěna byla v letech 1936 - 38 pražskou firmou Ing. Bedřich Hlava Riegrovo nábřeží 14 Praha II. Výstavbu řídilo Ženijní skupinové velitelství X. se sídlem v Rokytnici v Orlických horách. Stavební práce byly hotovy za 22 měsíců a náklady na výstavbu dosáhly částky 28 milionů předválečných korun. Své dívčí jméno Hanička dostala podle nedaleké osady a postavena byla jižně od kóty 985 Anenský vrch asi 7 kilometrů od Rokytnice v O.h. Velitelem Haničky byl jmenován mjr. pěchoty Jaroslav Mikuláš Novák, bývalý legionář a účastník bitvy u Zborova. Plánovaná posádka byla vypočítána na 426 mužů a rota pěchoty určená k obraně okolního překážkového systému. Haničku měl obsazovat VII. prapor 19. hraničářského pluku, v mírových podmínkách umístěný v kasárnách v Rokytnici v O.h. Hanička na podzim roku 1938 nebyla zcela vybavena, řada jejího vnitřního zařízení ještě chyběla a proto většina posádky v září 1938 sídlila v mírových kasárnách a na pevnosti se střídaly pouze strážní jednotky. Pevnost Hanička se skládala ze šesti povrchových objektů, v podzemí mezi sebou propojenými téměř 1,5 kilometry chodeb a sálů. Mohutné sály mohly pojmout značné množství munice a dalších zásob, což mělo posádce umožnit boj i v případě obklíčení po dobu několika měsíců. Z hlavní výzbroje Haničce chyběly především tři 100 mm houfnice, které se měly namontovat do dělostřeleckého srubu pevnosti a chyběla i dělová otočná a výsuvná věž se dvěmi houfnicemi, která měla být nejúčinnější zbraní našeho předválečného opevnění. Tato věž by mohla střílet v rozsahu 360 stupňů do vzdálenosti téměř dvanácti kilometrů při kadenci 2 x 20 ran za minutu

tvrz bok  •  Foto: mazlik224

Po stránce vojenské nemohla tedy pevnost splnit požadavky, které po ni byly po stránce obrany tehdejší republiky kladeny a 10. října 1938 dopoledne byla bez boje předána zástupcům německé armády, tehdejšího Wehrmachtu. Většinu zařízení ovšem vojsko před předáním demontovalo a odvezlo do skladů ve vnitrozemí. V období okupace jsou některé z objektů v roce 1940 ostřelovány německým dělostřelectvem a je zkoušena kvalita našeho železobetonu. Pravý pancéřový zvon nese dodnes známky po německých ženistech, kteří zde zkoušeli prúpalné nálože.

Po válce je Hanička v majetku Československé armády a udržuje ji rokytnická posádka a zároveň je zdrojem pitné vody pro Rokytnici. Ženijní vojsko pomýšlí v padesátých letech minulého století o rozšíření podzemí pro potřeby skladů a do podzemí se dostává pouze několik vojenských delegací, či výprav studentů vojenských vysokých škol. Pohromou pro Haničku je období let 1954 - 58, kdy do místních lesů zajíždí Národní podnik Kovošrot. Bez povolení vytrhává pancéřové zvony ze stropnic objektů, které pak odváží do hutí k dalšímu zpracování. Odstřel zvonů poškodil objekty mnohem víc, jak němci za šest let okupace a Hanička tak ztrácí pro armádu význam. Národní podnik Zelenina se pokouší vytvořit na Haničce sklady zeleniny, ovšem dostupnost v zimním období je složitá a tak se od tohoto ustupuje. V podzemí pevnosti je zkoušen i systém spojení pro Pražské metro. V letech 1967 - 68 je redukována vojenská posádka v Rokytnici, která Haničku udržovala. Po roce 1968 kasárna obsazuje sovětské okupační vojsko a vodní zdroj je brzy označen jako nedostatečný. Od roku 1968 tedy probíhají první snahy o zpřístupnění této památky pro veřejnost, což se podaří o rok později. Na Haničce se provází nejdříve za svitu baterek, později je část trasy osvětlena agregátem. Na podzim roku 1972 se zde natáčí scény do filmu režiséra Otakara Vávry - Dny zrady. Pro natáčení filmu byly zhotoveny i dvě makety dělostřeleckých houfnic, které mohli návštěvníci tehdy vidět v rámci prohlídky muzea.

Když byla Hanička na podzim roku 1975 zabrána tehdejším resortem Federálního ministerstva vnitra byly houfnice převezeny na sousední Pevnost Dobrošov u Náchoda, kde je můžete vidět dodnes. První novodobé úpravy Haničky započaly v roce 1979 pod krycím názvem Kahan a měly tři etapy. Kahan - " světlo mocných v temnotách doby" měl být úkryt, který měl hrstce vyvolených umožnit přežití v období válek, či jiných lokálních konfliktů, úkryt pro boj s vnitřním i vnějším nepřítelem. Podzemí je postupně vybavováno novodobými technologiemi, povrchové objekty jsou upravovány a některé následně zaváženy. Zavezení objektů mělo zvýšit hermetické uzavření od okolního světa. Před vstupním objektem R-S 79A hned na počátku přestavby vzniká novodobá správní budova, která měla zvýšit pohodlí obsluhující posádce, rozšířit skladovací prostory na povrchu a zároveň zakrýt původní vchod do podzemí. Práce zde pokračují i po roce 1989 až do roku 1993, kdy se práce definitivně zastavily. Ačkoli přestavba spolykala stamiliony korun z kapes daňových pokladníků nikdy nebyla dokončena. Jen díky této skutečnosti se zde zachovala řada původních prvků předválečného opevnění, navazujících na podzemní plně technologicky vybavený úkryt dvacátého století. Na jaře roku 1995 byla Hanička označena Policií ČR označena za nepotřebnou a nevyužitelnou a byla předána Okresnímu úřadu v Rychnově nad Kněžnou. Ten ji pronajal městu Rokytnice v O.h jako provozovateli muzea a později přímo přešla Hanička do majetku města. Podzemí může návštěvníkovi ukázat moderní plně vybavený úkryt, povrchové objekty a část vstupní expozice nás pak vrací o řadu desítek let zpět do doby, kdy naši dědové a pradědové se zbraní v ruce očekávali v těchto pevnostech nepřítele. V roce 2006 byla Hanička vyhlášena kulturní památkou.
----------------------------------------------------------------------------------------------

Provozní doba

květen - červen SO 9,30 - 15.00
NE, SV 9.30 - 14.00
červen v týdnu mimo PO prohlídky v 10.00, 11.00, 13.00, 14.00
červenec - srpen mimo PO
9.30 - 17.00

prohlídky v 10.00, 11.00, 12.00, 13.00, 14.00, 15.00, 16.00, 17.00
září - říjen
SO 9.30 - 15.00
NE, SV 9.30 - 14.00

prohlídky SO 10.00,11.00,12.00,13.00,14.00,15.00

NE 10.00,11.00,12.00,13.00,14.00

PONDĚLÍ - ZAVŘENO ( MIMO STÁTNÍCH SVÁTKŮ )

NÁVŠTĚVU MUZEA LZE OBJEDNAT I MIMO PRAVIDELNOU NÁVŠTĚVNÍ DOBU NA MAILU tvrzhanicka@seznam.cz

Potvrzení rezervace přijde vždy jako odpověď na Vaši objednávku
Teplota v podzemí 8 stupňů celsia. Doporučujeme teplé oblečení a vhodnou obuv. Upozorňujeme návštěvníky, že příjezd k muzeu není povolen, a proto je nutno počítat s časem na příchod od záchytného parkoviště na Panském poli v délce cca 20min.




Ceník vstupného Muzeum Pevnost Hanička

1) Základní vstupné (dospělí) 55,- Kč

2) Děti nad 6 let,studenti(doklad o studiu) 35,- Kč
3) Rodinné (2dospělí,2 dvě osoby se slevou č.2) 150,- Kč





4) Zdarma-držitelé průkazů ZTP a ZTP/P včetně osoby,která
tyto držitele doprovází

5) sleva 10% ze základního vstupného - pro skupiny nad 20 osob
6) sleva 20% - pro školní zájezdy v době školního vyučování
mimo pedagogického doprovodu
-----------------------------------------------------------------------------------------------

Prohlídková trasa

V garážích správní budovy se nachází řada exponátů z výzbroje Československé armády z poválečného období. Mezi nejzajímavější jistě bude patřit T 805 - komando, což je malý nákladní vůz upravený pro výsadkové jednotky a měl umožňovat přepravu i vrtulníkem. Zajímavá je i Praga V3S s dvojčetem 30 mm protiletadlových kanonů, která v některých východních zemích je ve výzbroji dodnes, tank T 34/85 zapůjčený z HUAĆR Praha, který se stal legendou druhé světové války či obrněný transportér OT 810 zvaný Hakl po svém vzoru a předchůdci z německé armády. Exponátů je zde k vidění mnohem víc, takže plánujete-li si vstup do podzemí muzea na určitou hodinu, nechte si dostatečnou časovou rezervu na shlédnutí těchto expozic, které jsou mimo prohlídkovou trasu muzea.

Prohlídka Haničky, nebo chcete-li Kahanu - dle posledního krycího názvu začíná ve vstupní expozici, která je nyní umístěna v hale správní budovy, která překryla původní vstupní objekt pevnosti. V expozici je možné shlédnout zbraně používané naší armádou v roce 1938 i zbraně používané naší armádou po druhé světové válce. Součástí je i malá sbírka munice a uniforem z obou období našich dějin. Historii našeho předválečného opevnění ukazují tematicky řazené fotografie, které rozdělují objekty na lehké, těžké a dělostřeleckou tvrz Hanička. Menší části expozice jsou věnovány fotografiím z Francouzské Maginotovy linie, jednotkám SOS v Orlických horách, předválečné Čs. armádě a dalším tématům. V expozici se nachází řada třírozměrných předmětů, částí předválečného opevnění, včetně střílny do objektu vz. 37, tzv. řopíku. Při výkladu je využíván panoramatický model pevnosti Hanička v měřítku 1 : 350, na kterém je patrné rozmístění objektů v terénu a systém jejich vzájemné obrany. Další modely ukazují různé typy lehkých objektů a některých objektů těžkých. Ozdobou úvodní expozice jsou modely objektů R-S 79a, R-S 77, R-S 84, R-S 91 a R-S 68 v měřítku 1:35, na kterých jsou modelově zpracovány období přítomnosti jednotek čs. armády i jednotek wehrmacht. V úvodní expozici návštěvníky průvodce seznámí z historií Haničky, přípravou na možnou obranu v roce 1938 a novodobou přestavbou na válečné pracoviště Ministerstva vnitra v rámci akce KAHAN.

Do podzemí se sejde po 98 schodech. Podzemí se nachází v hloubce od 18 do 36 metrů pod úrovní terénu a je zde téměř 1 500 metrů chodeb a sálů. Všechny chodby, šachty a sály jsou původní, jen vybavení pochází z novodobé přestavby. ( V roce 1938 zde většina vybavení ještě nebyla. ) K vidění jsou tři dieselagregáty na výrobu elektrické energie pro případ, že by novodobé válečné pracoviště přišlo o přípojku elektrické energie z povrchu, původní filtrovna nyní tvoří uložiště nafty s mohutnou nádrží obsahu 36 000 litrů. Celkové technické zajištění doplňuje sál chlazení, který měl mohutné agregáty uchladit. Z přední technologické části se přes mohutný tlakový uzávěr přesuneme do další části podzemí, vlastního úkrytu. Zde je umístěn energetický velín, odkud by bylo dispečerem a jeho pomocníkem celé podzemí řízeno. Sál ledové vody sloužil ke chlazení prostor, které měla obývat novodobá posádka. Jejich dlouhodobým pobytem v malém podzemním prostoru, by zde docházelo k oteplování a to bylo nutné nějak řešit. Dalším stanovištěm jsou kasárenské sály, rozdělené na jednotlivé místnosti určené jako ubikace a kanceláře. Nejdelší ze sálů měří 40 metrů. Některé sály jsou částečně vybaveny. V pátém sále se nachází zcela unikátní úpravna vody, která měla být schopna vodu nejen vyčistit, ale zbavit ji i veškerých kontaminačních látek. Pod dělostřeleckým srubem R 79, kde budete nejhlouběji v podzemí ( 36 metrů ), byly původně vybudovány tři sály, určené jako sklady munice a velitelství objektu. Nyní je zde vidět novodobou ošetřovnu a sál jídelny. Pod dělovou otočnou věží R 78 jsou další sály, vedené jako velitelství novodobého úkrytu. Je zde k vidění i sociální zařízení této části úkrytu, které dotváří celkový ráz vybavení podzemí. Prohlídka vnitřních prostor muzea končí v bojovém patře povrchového objektu R-S 76, kam se dostanete po 126 schodech. Spodním - týlovým patrem a ochranným příkopem objektu vystoupíte na povrch.

Objekt R-S 76, krycím názvem "Lom" je nejzachovalejším tvrzovým objektem v celé České republice. Jsou zde k vidění originální pancéřové střílny pro lehký a těžký kulomet a pancéřové zvony, které přežily nájezd n. p. Kovošrot. Každý z těchto pancéřových prvků je ojedinělým exemplářem, který nelze vidět na žádné jiné z dělostřeleckých tvrzí. Zvon pro lehký kulomet, který chránil bezprostřední okolí srubu a z jehož vrchlíku se dalo pozorovat bezprostřední okolí objektu. Dělostřelecký pozorovací zvon s jedním průzorem, s výhledem do prostoru Bartošovic a Žambereckých lesů, kde se táhla linie samostatných pěchotních srubů, a kopuli pro dva těžké kulomety, které měly chránit nedaleko postavený objekt dělové otočné a výsuvné věže. Každý z těchto prvků je odlit v odolnosti IV., síla stěn je 30 cm kvalitní ocelolitiny a každý váží téměř 52 tun. Ve stropní desce objektu se zachoval i zvon ventilační, který měl sloužit k přísunu vzduchu do pomocné filtrovny umístěné v dolním patře objektu.

Objekt R-S 78, krycím názvem "Na Pasece" je druhým povrchovým objektem, který lze v rámci prohlídky s průvodcem navštívit. Původní šachta pro osazení dělové otočné a výsuvné věže je v současnosti zalita mohutným železobetonovým špuntem. Rýsuje se zde tedy do budoucna jedinečná možnost k instalování makety otočné výsuvné věže. Ve stropnici objektu se zachovaly dva pancéřové prvky, zvon pro lehký kulomet a kopule pro těžký kulomet " sólo " což je opět do značné míry na našem opevnění rarita. Jsou zde dva ventilační zvony, z nichž jeden je v tuto chvíli zčásti poškozen a na jeho opravě se pracuje. Nedaleko se nachází objekt R-S 77 " Pozorovatelna " kam ovšem prohlídka s průvodcem nechodí. Návštěvu lze provést individuálně, mimo výpravu. Bohužel je to jeden z objektů, který byl vážně poznamenám novodobou přestavbou a je celý zavezen zeminou. Ve stropní desce objektu se zachovala pouze kopule pro dvojče těžkých kulometů, kterou lze vidět i na objektu R-S 76. Další dva zvony bohužel v padesátých letech minulého století vytrhl n. p. Kovošrot.

Objekt R-S 79 krycím názvem "Na Mýtině" je největším vybetonovaným objektem na našem předválečném opevnění. Jeho kubatura betonu byla tehdy úctyhodných 5 598 m3 a ve třech speciálních střílnách měly být namontovány tři rychlopalné 100 mm houfnice, které by měly střílet do prostoru Bartošovic a Žambereckých lesů, kde se táhla linie samostatných pěchotních srubů. Za okupace, v roce 1940 do objektu střílelo německé dělostřelectvo, které jej poškodilo a pozůstatky ostřelování jsou na objektu dodnes patrné. V padesátých letech minulého století byl n. p. Kovošrot vytržen levý pancéřový zvon, pravý zvon dodnes nese pozůstatky po německých ženistech, kteří zde zkoušeli prúpalné nálože. Novodobá přestavba na válečné pracoviště Ministerstva vnitra rovněž udělala své. Jedna střílna byla vystřelena a nahrazena plynotěsnými vraty, kvůli lepší manipulaci s materiálem. Původně zde byly vztyčeny dva vysoké ocelové komíny, kterými se měl nasávat vzduch do novodobě budovaného úkrytu. Protože se ovšem jedná o jediný dělostřelecký objekt, který lze v takto zachovalém stavu navštívit, bylo v roce 1998 započato s rekonstrukcemi. Postupem času by se měl tento objekt dostat do stavu, ve kterém se nacházel po roce 1945.
Bezbariérový přístup je v prostorách garáží techniky, vstupní expozice s vyprávěním o historii Haničky a na povrchových objektech, kde Vás průvodce seznámí s historií a výzbrojí jednotlivých objektů.