Zámek v Novém Městě nad Metují - Albrecht z Valdštejna i Dušan Jurkovič

Novoměstský zámek. Je krásný, ať se na něj dívá člověk z kterékoliv strany, zblízka či ze vzdálenějšího okolí.

Nové město nad Metují na rozdíl od jiných sídel, která se postupně vyvíjela, bylo založeno hned jako město. Nejprve koupil Jan Černčický z Kácova panství krčínské a požádal krále o založení nového města na kopci nad řekou Metuje. Souhlas obdržel 10. srpna 1501, kdy osobně ve dvě hodiny odpoledne slavnostně položil základní kámen. S městem začal budovat také své sídlo v severozápadním rohu dnešního Husova náměstí. Tehdy to snad ani ještě nebyl zámek, ale spíše hrad či tvrz obehnaná valem i hlubokým a širokým příkopem s padacími mosty. Objekt měl jenom jedno podlaží a také nebyl tak rozlehlý. Z té doby jsou ještě dnes patrné některé gotické prvky, například na pískovcovém ostění, vystupujícího ze zdí na chodbách a na gotickém klenutí.

Jan Černčický si však toto místo neužil. O změnu jeho životních plánů se postaral zhoubný požár, který vypukl roku 1526. Po něm zakladatel města prodal panství Pernštejnům a odstěhoval se na Moravu.

Mocný rod Pernštejnů sice začal přestavovat gotický hrad v jednoduchý renesanční zámek, ale patrně neměl zájem vybudovat zde honosné sídlo. Velké změny tudíž začaly až v roce 1551, kdy Jan Stubenberk převzal po svém otci panství a dospěl k názoru, že mu již nepostačuje menší tvrz z dob Jana Černčického.

Rozhodl se tedy vybudovat nový renesanční zámek, pohodlné a důstojné sídlo novoměstských majitelů i pevnost ve městě. Ke staré jihozápadní budově přistavěl kolem obdélníkového dvora tři křídla s věží kruhového půdorysu vloženou do severního rohu a malou věží v jižním rohu. Své nápady neuskutečnil pomocí italských architektů, jak bylo zvykem, ale vyhledal patrně služby německého architekta, který zde nepoužil arkádových galerií, umožňujících přímé vstupy do jednotlivých místností, nýbrž se rozhodl pro vstupy pouze z jedné místnosti do další.

Také vnější vzhled zámku pojal zajímavě. Dodnes se z těchto úprav dochovala zajímavá chiaroscurová výzdoba, malba, která tehdy nebyla v Čechách běžná. Ale líbilo se to, proto také malované zdi zámku vyvolaly napodobení na domech zámožných měšťanů, kteří chtěli zviditelnit svůj majetek. Chiaroscuro je použití odstínů jedné barvy (často šedé) k vytváření iluze trojrozměrnosti obdobně jako v případě sgrafita. Na zámeckých zdech bylo malbou vytvořeno zdání architektonického členění v podobě říms, oken včetně rámování, kleneb, nik či výklenků, ve kterých byly namalovány alegorické postavy soch a zvířat z antického bájesloví. Symbolizovaly kromě rostlinných motivů Sedm ctností a Sedm planet.

Starobylý štýrský evangelický rod Stubenberků se ale v Novém Městě nad Metují dlouho nezdržel. Určitě na to měl vliv i výsledek bitvy na Bílé hoře a související dějinné události. Roku 1623 koupil novoměstské panství císařský vojevůdce Albrecht Václav z Valdštejna, který měl pověst nelítostného pána. Brzy však panství prodal Marii Magdaleně Trčkové, dceři Ladislava Popela z Lobkovic. Byla to údajně velice schopná obchodnice, která uměla nashromáždit velký majetek i díky levně kupovaným zkonfiskovaným statkům. S poddanými se však moc „nekamarádila“ a vysloužila si za to přezdívku „zlá Magda“. A tak se není, co divit, že za jejího panování vypuklo na opočenském i novoměstském panství roku 1628 selské povstání. To však bylo krvavě potlačeno vojskem generála Dona Martina Huerty a navíc výbuchem prachu byl zámek velmi poškozen. Marie Magdalena Trčková zemřela v lednu 1633, ale i dnes je možné potkat zlou Madlu především v hradní kapli zasvěcené ke cti Povýšení sv. kříže, kde straší návštěvníky.

Rod Trčků měl patrně velice blízko k Albrechtu z Valdštejna, od kterého zámek koupili, což se jim nakonec stalo osudným. Syn zmíněné Marie Magdaleny, císařský generál Adam Erdman Trčka byl blízky spolupracovník vojevůdce i politika a byl s ním za chebské aféry 25. února 1634 zavražděn. Následně jim byl rodový majetek zabaven a rozdělen účastníkům chebské akce „za jejich zásluhy“. Jeden ze zásadních podílů na vraždě Albrechta z Valdštejna měl skotský feudál Walter Leslie, který odešel během třicetileté války do Evropy sloužit v císařské armádě. A právě on jako odměnu dostal v roce 1638 Nové Město nad Metují, které však nikdy nebylo jeho hlavním sídlem. Nakonec Lesliové, původem starobylý šlechtický rod ze Skotska, vlastnili panství a zámek 170 let. Pro místní lid to sice byla cizí vrchnost, ale rod Lesliů zde v několika generacích zanechal svou stopu. Například uměnímilovný žoldnéř Walter Leslie zahájil přestavbu renesančního zámku hned po svém nastoupení. Bylo to náročné, jelikož částečně původní objekt zboural a vystavěl znovu. Vzhledem k probíhající třicetileté válce a vpádu Švédů se práce zdržovaly a uskutečnily ve dvou etapách (1639-1640, 1650-1661). Když opravy dokončoval, vládlo již baroko a to se také odrazilo na konečném vzhledu. Na vše dohlížel patrně italský barokní architekt Carlo (Karel) Lurago, ale jisté to není. Reprezentační sály zámku nechal na stropech vyzdobit oslavnými freskami zdůrazňujícími mimo jiné spojení rodin Lesliů a Dietrichsteinů nebo alegorickými obrazy z řeckého a římského bájesloví. Jedná se o práci pražského malíře a měšťana Fabiána Václava Harovníka. Další práce zde prováděli italští mistři, například Battisti Biancchi, od něhož jsou dosud zachované v některých místnostech barokní krby nebo na stropech nádherné štukatérské práce, plné mytologických maleb, které jsou v Čechách unikátní.

Patrně v této době byla tříposchoďová budova přeměněna na dvoupatrovou, aniž došlo ke snížení její výšky. Taktéž došlo k zakomponování v jeden celek, doposud samostatně stojící věže. Tím vznikl charakteristický obdélníkový tvar vnitřního dvora s arkádovými chodbami. Asi v této době vypadal zámek dobře, jelikož ho roku 1782 navštívil císař Josef II. a dokonce zde přespal.

Ostatní zástupci rodu se na podobě novoměstského zámku moc nepodíleli. Když zemřel poslední z nich, Antonín Josef Leslie 22. února 1802, vymřela tím rakouská (česká) větev Lesliů. Podle předchozích dohod přešel majetek na šlechtu Dietrichsteinů, která ale musela přijmout jméno Leslie. V této době, roku 1804, byla stávající šindelová střecha na celém objektu odstraněna a nahradily ji cihlové tašky. Této změny si určitě všiml dne 16. června 1813 ruský car Alexandr, který zde několik hodin odpočíval.

V roce 1858 se nástupci stali dědici Lesliů, Dietrichsteinům a Lichtenštejnů a zámek vlastnili až do začátku nového století. Více vlastníků znamenalo méně zájmu a odpovědnosti o stav objektu. Chátral zámek i jeho okolí. Ale to již se pomalu blížil začátek 20 století, přišla nová doba, konec feudálů. Zámek v Novém Městě nad Metují se jí ale skoro nedožil. Byla poznat absence údržby i nutných oprav. Napůl jako zříceninu jej roku 1908 od zadluženého, ale vychytralého hraběte Lamberga zakoupila za 2.350.000 rakouských korun velkopodnikatelská rodina Bartoňů, která učinila ze zámku své moderní sídlo i vzorně udržovanou památku ve stylu secese, art deco, kubismu i funkcionalismu. Bylo však zapotřebí provést rozsáhlé a nákladné opravy a proto pozval majitel textilní továrny v Náchodě, Josef rytíř Bartoň z Dobenína, významné české architekty, sochaře, malíře i další umělce a řemeslníky. Když dneska člověk navštíví zámek, tak s určitostí řekne jedno jméno: Dušan Jurkovič, ale zásluhy na tom, že se objevil zase nádherný zámek, patří také Pavlu Janákovi, Františku Kyselovi, Holeně Johnové, Marii Teinitzerové i dalším. Věhlasný slovenský architekt Dušan Jurkovič použil sobě typické prvky lidové architektury, které mnozí znají z lázeňského města Luhačovice nebo beskydských Pusteven.

A nutno říct, že pan Jurkovič si opravdu vyhrál nejenom uvnitř. Například před zámkem byli postaveni liliputi od Matyáše Brauna a dva medvědi, které vytvořil J. Šejnosta. Velká pozornost byla věnována také zašlé zahradě, kde byly zbudovány terasní zdi, upraven vodotrysk a především úžasný krytý most.

O tom, že koncem dvacátých let 20. století byl zámek již v perfektním stavu svědčí určitě také návštěva prezidenta T.G.Masaryka 12. července 1926 v Novém Městě nad Metují, kdy zde přenocoval. Zámek byl v této době také vybaven technickými vymoženostmi, jako je vodovod, ústřední topení, elektřina, telefon a jídelní a osobní výtah. Díky tomu dnes novoměstský zámek slouží jako ukázka adaptace historického objektu na moderní bydlení, stejně jako kvalitní příklad spojení historické a novodobé výzdoby a zařízení.

Bartoňovi byli nejenom velkopodnikatelská rodina, ale také významný šlechtický rod, který jako poslední zástupce šlechty jmenoval císař František Josef I. Od roku 1919 bylo u nás používání šlechtických titulů zakázáno. S jejich jménem se lze setkat i v Praze, jelikož finančně podporovali dostavbu katedrály sv. Víta, kde je po nich pojmenována boční kaple zasvěcená Anežce České.

Zámek vlastnili do roku 1948, kdy jim byl spolu s ostatním majetkem znárodněn. JUDr. Václav Bartoň-Dobenín emigroval do Kanady, ale jeho rodiče na zestátněném zámku dožili. Sice museli platit nájem, ale komunisté je tam nechali žít.

V roce 1992 získal mladší syn Václava, pan Josef Marian Bartoň-Dobenín, v restituci zpět zámek i další majetek. Vrátil se tam, kde se narodil, do zámku, který byl jeho „obytný dům“. Roku 2008 byl areál zámku vyhlášen národní kulturní památkou. Od roku 2013 vlastní rodový majetek jeho syn Joseph Michael Barton Dobenin.

Ve Městě a okolí jsem navštívil ještě tato zajímavá místa:

- Český betlém: https://www.turistika.cz/mista/nove-mesto-nad-metuji-nebo-cesky-betlem

- Husovo náměstí: https://www.turistika.cz/mista/cesky-betlem-nove-mesto-nad-metuji-a-husovo-namesti

- Zámecká zahrada a most Dušana Jurkoviče: https://www.turistika.cz/mista/nove-mesto-nad-metuji-zamecka-zahrady-a-most-dusana-jurkovice

- poutní místo Rokole: https://www.turistika.cz/mista/rokole-puvabne-marianske-poutni-misto-se-zazracnym-pramenem-a-zvlastni-energii

- Peklo: https://www.turistika.cz/mista/noveho-mesta-nad-metuji-cesta-do-pekla-a-zenichuv-hrob-ci-bartonova-utulna

- Bedřich Smetana: https://www.turistika.cz/mista/v-kterem-pivovaru-se-to-bedrich-smetana-opravdu-narodil-v-litomysli

- lázně Rezek a kaple sv. Barborky: https://www.turistika.cz/mista/lazne-rezek-pramen-barborka-a-kaple-sv-barbory-nedaleko-noveho-mesta-nad-metuji

- zřícenina hradu Výrov: https://www.turistika.cz/mista/zricenina-hradu-vyrov-v-novem-meste-nad-metuji-a-jurankova-vyhlidka

- kaple u Výrova: https://www.turistika.cz/mista/kaple-ctrnacti-svatych-pomocniku-u-zriceniny-hradu-vyrov-v-novem-meste-nad-metuji

- rozhledna Sendraž: https://www.turistika.cz/mista/nove-mesto-nad-metuji-rozhledna-sendraz-na-kopci-varta

- Dvořáčkova vyhlídka: https://www.turistika.cz/mista/dvorackova-vyhlidka-jako-podekovani-noveho-mesta-nad-metuji

- Klosova vyhlídka: https://www.turistika.cz/mista/nove-mesto-nad-metuji-klosova-vyhlidka

- vyhlídka u hotelu Rajská zahrada: https://www.turistika.cz/mista/nove-mesto-nad-metuji-vyhlidka-u-hotelu-rajska-zahrada

- dřevěná zvonice v Krčíně: https://www.turistika.cz/mista/drevena-zvonice-v-krcine-mestske-casti-noveho-mesta-nad-metuji

- roubený kostel ve Slavoňově: https://www.turistika.cz/mista/slavonov-nedaleko-noveho-mesta-nad-metuji-a-kostel-sv-jana-krtitele

- vesnice Spy: https://www.turistika.cz/mista/vesnice-spy-nedaleko-noveho-mesta-nad-metuji

- socha sv. Jana Nepomuckého: https://www.turistika.cz/mista/socha-sv-jana-nepomuckeho-pred-branou-noveho-meste-nad-metuji

- dům se sochou sv. Jana Nepomuckého: https://www.turistika.cz/mista/jeden-zajimavy-dum-a-sv-jan-nepomucky-v-novem-meste-nad-metuji

- Alegorie Metuje: https://www.turistika.cz/mista/olbram-zoubek-a-jeho-alegorie-metuje-v-novem-meste-nad-metuji

- kostel sv. Ducha v Krčíně: https://www.turistika.cz/mista/kostel-sv-ducha-s-hrbitovem-a-sochou-sv-leopolda-v-krcine-mestske-casti-noveho-mesta-nad-metuji

- kostel sv. Jana Nepomuckého: https://www.turistika.cz/mista/nove-mesto-nad-metuji-a-kostel-sv-jana-nepomuckeho

- kostel Všech svatých: https://www.turistika.cz/mista/goticko-renesancni-kostel-vsech-svatych-v-novem-meste-nad-metuji

- kostel Husův sbor: https://www.turistika.cz/mista/nove-mesto-nad-metuji-ccsh-a-kostel-husuv-sbor

- kostel sv. Mikuláše v Bohuslavicích: https://www.turistika.cz/mista/kostel-sv-mikulase-v-bohuslavicich-nedaleko-noveho-mesta-nad-metuji

- kostel Církve bratrské:https://www.turistika.cz/mista/nove-mesto-nad-metuji-a-kostel-cirkve-bratrske

- restaurace Dům č. 14: https://www.turistika.cz/mista/nove-mesto-nad-metuji-dum-c-14

Další má povídání o některých navštívených místech a cestách se nacházejí na mém blogu: http://bubinga.blog.cz/ a také na stránkách iDNES: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/