Dálková cyklotrasa č.2 Děčín-Roudnice nad Labem

Kam a jak jedeme?

Dálková cyklistika, neboli také cyklojízda natěžko není u nás příliš rozšířená. V porovnání s cyklistickými evropskými velmocemi jako je Holandsko nebo Dánsko, není u nás tak rovinatá krajina, aby se stala masovou záležitostí. Přesto dálkové Cyklotrasy, označené jednociferným číslem vedoucí naší malou republikou, tvoří docela hustou síť. Navazují na cyklostezky okolních států a měly by nás i reprezentovat.

Pokusila jsem se vyzkoušet část naší známé stezky č. 2 z Děčína do Roudnice nad Labem, přesně tak jak navádí cyklisty cyklistické značení, bez jakýchkoli zkratek, které mohou ulehčit některé úseky jen místním znalcům.

Město Děčín se cyklostezkám věnovalo a značení má vzorné, jediný nedostatek je že stezka nevede příliš daleko za město.Na pravém břehu pak už musíme na silnici bez krajnic a jsme vystaveni agresi našich ne příliš ohleduplných řidičů. Přibližne v polovině cesty mezi Děčínem a Ústím nad Labem se již stezka staví a jen doufám, že i dostaví.

Asi 7 km před Ústím v obci Velké Březno už cykolostezka vede mimo silnice a výhledy na Labe a jeho malebné okolí může konkurovat i zahraničním trasám.

Mohu s klidným svědomím prohlásit, že nejlépe a na zahraniční úrovni se s cyklostezkami vyrovnalo město Ústí nad Labem, dokonce i stezka pro "inlajnisty" je oddělená od cyklo. Stezka ještě daleko za městem kopíruje železniční trať a často se mění v docela dobře sjízdnou polní cestu. I tady už se objebují úseky ve výstavbě, které po dokončení jistě budou přitahovat hodně cyklistů.

I krásným historickým městem Litoměřice může cyklista projet bez větších problémů, ale už nedaleko za městem nastává problém. Kdyby se cyklista nedržel značení mohl by až do Křešic jet po málo frekventované silnici, ale podle značení se doslova tluče po špatně sjízdné polní cestě.

Asi 3 km za Křešicemi se stezka ze silnice vrací na polní cestu, která vlivem dlouhých dešťů je dokonale nesjízdná. Nevzdávám to jen já, ale i cyklisté z Německa, kteří raději míří po silnici rovnou do Mělníka. Pro mě je lepší pokračovat na Polepy a přes Chodouny do Roudnice nad Labem. Sice už méně bezpečně a bez romantiky se seznámíte s česáním chmele a se stavem našich chmelnic, ale na stezku se již nevrátíte. Možná, že i Roudnice má svůj vzorný úsek cyklostezky, ale od Litoměřic se na ni jen těžko dostanete.

Za čím jedeme?

Cílem celodenní jízdy bylo otestovat kvalitu části naší dálkové Cyklotrasy očima buď domácího nebo třeba i zahraničního cyklisty, který se musí spolehnout na místní značení.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

V okolí cyklotrasy je už hodně malých hospůdek i s předzahrádkou, které my cyklisté milujeme, protože při příjemném posezení ještě nemusíme být nervózní, že se s naším dopravním prostředkem už nesetkáme.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Nevěšme hlavu, jdeme do Evropy a nemáme to v dnešní době jednoduché. Obce ani jednotlivé resorty nemají dostatek peněz ani na silnice, natož na cyklostezky a tak jen musíme doufat, že se všechny ty rozestavěné úseky Podél Labe dostaví, ještě dříve než se rozpadnou. Možná, že by si pak na naše stezky troufli i rodiče s dětmi, když by je neohrožovala automobilová Doprava. A také možná, bychom byli zdravější národ, kdybychom opustili naše zapáchající motorové miláčky, třeba jen o víkendu.

Ostatní informace

Ceny piva, pro cyklisty zakázaného jsou stejné jako všude jinde. Moje pozornost se obrátila pouze na stezky, ale to nejdůležitější je kolem nich, malebná města s nepřeberným množstvím cenných památek jako např. Děčín, Litoměřice, Ústí, pod hradem Střekov přímo podjíždíte a pokud vám zbude chvilka, je z něj nádherný výhled.