Horní Lužice

Kam a jak jedeme?

Naším cílem je dnes rekreační region Horní Lužice v Sasku. Z Prahy do Žitavy, kde výlet začneme, obnáší cesta kolem 130 km a ujedete ji  přes Liberec po D10 přibližně za hodinu a půl.

Za čím jedeme?

Horní Lužice je historický region, který byl kdysi součástí Koruny české. Po roce 1945 byl rozdělen mezi Německo (větší část), Polsko a Česko a ocitl se na okraji zájmu jak společenského, tak hospodářského.

Je to však území nesmírně bohaté na historické a kulturní památky a zdejší příjemná krajina nabízí množství vyžití pro turisty, cyklisty, rodiny s dětmi, prostě pro všechny, kteří mají rádi výlety či aktivní dovolenou.

Po překročení hranice v Hrádku nad Nisou je naší první zastávkou město Žitava, kde si nejdřív zaskočíme do informačního střediska přímo na náměstí v budově hotelu Sonne. Zde si vyzvedneme brožurky k výletním cílům v regionu v češtině, zorientovat se nebo si dokonce zarezervovat zdarma ubytování nám pomůže česky mluvící paní z „íčka“. Nabízejí tu ke koupi  i regionální výrobky, např. prý vynikající cibuládu - ty si jako dárečky domů koupíme po cestě zpět.

Dál míříme do 11 km vzdálené vísky Dittelsdorf, známé lidovou architekturou podstávkových domů. Jen v této obci se jich nachází víc než sto, další můžeme obdivovat v okolních vesničkách celého německo-česko-polského Trojzemí. Zde v Dittelsdorfu nahlédneme do vlastivědného muzea („Heimatmuseum“), kde se nám dostane vysvětlení, čím je konstrukce podstávkových domů jedinečná a jak se liší od hrázděných domů a dozvíme se něco i o projektu záchrany těchto fotogenických stavení.

Naším dalším cílem je pravděpodobně nejslavnější vánoční hvězda na světě, Ochranovská vánoční hvězda v městečku Herrnhut, česky „Ochranov“. Tady nalézáme českou, resp. moravskou stopu – první hvězda vznikla před více než 160 lety v prostředí obnovené Jednoty bratrské v Herrnhutu, obci, kterou před skoro třemi sty lety založili evangelíci z Moravy. Jeden z tamních učitelů hvězdu původně vyrobil v hodinách matematiky pro lepší porozumění geometrii. Pravá hvězda má 25 hrotů, vyrábí se v různých velikostech z plastu (pro venkovní užití) nebo z papíru a každý rok manufaktura vyrobí limitovanou edici, na kterou se vždy těší sběratelé. Letos to byla temně červená se třpytkami, bohužel v době naší návštěvy již byla beznadějně vyprodaná.

V předváděcí dílně výrobny jsme se dívali zručným dělnicím pod prsty, jak skládají a lepí jednotlivé dílky k sobě – výroba té nejmenší, 13centimetrové hvězdy trvá celou hodinu a půl!

Poté nám pustili film o historii a současnosti manufaktury a výrobků v češtině a pak už jsme cítili potřebu se občerstvit, takže nám přišla vhod káva a koláče v místní restauraci – jak jinak – „Bei Sterns“. A protože vždycky ochutnáváme místní speciality, nechali jsme se zlákal na hornolužický „Kleckskuchen“, na kterém opravdu byly „klekance“ máku, tvarohu, drobenky a povidel, a saský „Eierschecke“ z vajec a tvarohu. Doporučujeme!

Naší poslední štací pro dnešek je Kulturfabrik ve Schönbachu, kde máme zajištěné ubytování. Bývalá tkalcovna z roku 1890 byla přebudována na kulturní a společenské centrum a postupně se renovuje. Je zde 19 apartmánů vyvedených v neotřelém industriálním designu, kde moderní detaily kontrastují se strukturou původní budovy. Ohromnými továrními okny shlížíme na malebnou vesnici Schönbach s dominující kostelní věží a na okolní mírnou lužickou krajinu.

Večeře se servíruje v restauraci Haus MAX, v modrém domě pojmenovaném po synovi rodiny, která je původcem myšlenky celého projektu i majiteli objektu. Podává se – v duchu filozofie celého regionu – opět regionální strava, i když pro český jazýček v neobvyklé kombinaci: dušené zelí s kuřetem z nedaleké farmy, k tomu místní chřest s hořčičnou omáčkou a samozřejmě saské víno. Jiný kraj, jiný mrav.

Ráno po snídani vyrážíme směrem k Löbau, půvabnému městečku s historickým centrem, které se pyšní litinovou rozhlednou z roku 1854, nejstarší svého druhu v Německu. Naším cílem je však dům Schminke, architektonický skvost patřící spolu s např. vilou Tugendhat v Brně mezi nejvýznamnější obytné domy klasické moderny na světě. Majitelem byl Fritz Schminke, majitel továrny na těstoviny, který doplatil na to, že dodával nudle wehrmachtu a on i jeho rodina skončili tak, jako většina majitelů továrnických vil z třicátých let 20. století – vyhnáním a znárodněním.

Vcházíme do prosklené budovy navržené významným německým architektem Hansem Scharounem, který má mimo jiné „na svědomí“ i třeba Berlínskou filharmonii. Prosklené stěny skýtají úchvatný pohled do zahrady se vzrostlými stromy a s jezírkem – dříve prý byla za domem jen pole a luka, dnes je vila obklopena zástavbou rodinných domků. Vyslechneme si výklad o tragických osudech vily i jejích obyvatel a dozvíme se, že pokud bychom měli zájem, můžeme si vilu i pronajmout a přespat zde. To by se nám ovšem velice líbilo, a tak si nápad v duchu zaznamenáváme na příště.

V Löbau míjíme také slavnou výrobu klavírů a pianin AUGUST FÖRSTER, kde se už více než 160 let vyrábějí vysoce kvalitní hudební nástroje. Vše ručně a vše Made in Germany. Zákazníci a experti se mohou na vlastní oči přesvědčit, jak náročná a jedinečná je výroba každého instrumentu, my však pokračujeme dál za přírodou.

Po přibližně 33 km je naše poslední zastávka na břehu Berzdorfského jezera, zatopeného hnědouhelného dolu o rozloze téměř 960 ha, dnes druhého největšího jezera v Sasku. V létě skýtá spoustu možností k vodním radovánkám. My si před návratem domů oddychneme u „Kaffee und Kuchen“ na terase hotelu Insel der Sinne, „Ostrova smyslů“, kde seběhneme i na soukromou pláž s bílým pískem. Pozorujeme ohromnou hladinu křišťálově čistého jezera a máme tu svatý klid.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Ubytování jsme měli v https://www.kulturfabrik-schoenbach.de.

Lze i v hotelu Sonne na náměstí Žitavy, nebo ve zmíněním hotelu Insel der Sinne.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Toto byla taková malá ochutnávka, co vše Horní Lužice nabízí. Vila Schminke je v Česku opravdu ještě neodhalený klenot, stojí za návštěvu. Pro příště jsme se rozhodli vyšlápnout si na túry do Žitavských hor a blíž prozkoumat okolní historická města a zajímavosti – Budyšín, Zhořelec, zříceninu Oybin, projet si na kole zdejší cyklostezky.

Problém je pořád s placením kartou např. na parkovišti pod náměstím v Žitavě bylo možné platit jen mincemi. Snad se to do budoucna zlepší.

Ostatní informace

https://www.pencin-zittau.eu/informacni-centrum-zitava