Okruh v lůně Českého Středohoří: Buková hora-Zubrnice-Kamenná hora-Velké Březno

Kam a jak jedeme?

-Cíl cesty byla cesta samotná, resp. několik zajímavých zastávek během ní(viz. níže)

Cesta je velmi dobře značená a pro rodinu s dětmi ideální na celodenní výlet. Z Ústí nad Labem jsme dojeli autobusem do Velkého Března, odkud jsme se pěšky(asi 1,5 km podél cesty) vydali do Malého Března (jezdí zde i vlaky, i když docela nepravidelně) a odtud po modré intenzivním stoupáním až na Bukovou horu, kde nás oblažil výhled z tzv. Humboldtovy plošiny a pak po červené sestupem do Zubrnic odkud se dá pokračovat dál po červené na rozcestí u bývalé obce Pláň a dále pak vyrazit po zelené až do Velkého Března. Délka trasy je cca 15 km. My jsme si ji bohužel museli zkrátit a stopovat, protože nám nezbýval čas. V každém případě vás v druhé fázi cesty, kterou jsme my absolvovali poněkud jinak, čeká opět mnoho zajímavého, například pozůstatky bývalých obcí a Kamenná hora(601m).

Za čím jedeme?

-2 hlavní cíle: Nejprve to byla Buková hora(683m) na níž se vznešeně vztahuje k nebi obrovitý vysílač, dále to byla zapadlá vesnička Zubrnice s miniaturním skanzenem a železničním muzeem. A nakonec několik nostalgických zastávek u pobořených sídlišť, která upozorňovala na minulá osídlení oblasti imobilními artefakty a cedulemi označujícími jmenné dějiny obcí jako Vitín(zachovalo se mnoho domů marně bojujících s neúprosným zubem času), Stará Homole(zahlédli jsme pouze časem utrápené základy jednoho domu a ceduli s názvem vsi), Velké Stínky(dochoval se kamenný fortifikační val).

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

-Svačinu jsme měli naštěstí s sebou z domu a náš plán dát si teplou polévku v Zubrnicích selhal vzhledem k nepřizpůsobivé otevírací době tamních občerstvovacích zařízení (která je během sezóny bezpochyby přijatelnější-hospod je tam víc než dost).

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

-Během cesty jsme se potýkali se špatnou kvalitou stezky, která byla rozježděná nejspíše traktory či jinými hospodářskými vozidly a důsledkem toho byla ve vlhkém podzimním počasí silná bahnitá krusta, takže je lépe( i kvůli skanzenu) stezku absolvovat na jaře či v létě, i když se pak připravíte o podmanivě tísnivou atmosféru podzimního Českého Středohoří.

Ostatní informace

-Vzhledem k tomu, že jsme se na cestu vydali první listopadový víkend tak jsme z interiérů skanzenu nic neměli, protože bývá přístupný „pouze" od dubna do září, což jsme nevěděli. Takže doporučujeme nejezdit do Zubnic za kulturou předminulého století v zimních měsících (více informací na www.zubrnice.cz). V opačném případě budete jako my obdivovat jen vnější krásy starých budov (mimochodem v poněkud dezolátním stavu, takže se tam jistě vydejte v sezónní době a podpořte skanzen finančně).

Zubnice pro nás bezpochyby-i přes dílčí neúspěch-byly poutavou a charismatickou zastávkou. Obklopeny zarostlými vrcholy a zalité podzimním sluncem jen letmo prosakujícím skrze mraky, působily ryzím dojmem a dokonale dokreslovaly drsný ráz tamní KRAJINY.