Poznávej se

Kam a jak jedeme?

Putovní výstava - my ji navštívili v Brně.

Interaktivní výstava, která má za úkol návštěvníky hravou formnou seznámit s některými zajímavými fakty o fungování lidského těla, o smyslech i názorně předvést, jak nás mohou někdy smysly klamat.

Za čím jedeme?

Našemu prckovi bylo fungování lidského těla celkem fuk. Ale výstava ho bavila, zřejmě proto, že si mohl vyzkoušet spoustu neznámých "hraček". Hned po příchodu jej zaujalo velké modré "umyvadlo" s příhodným názvem Černá díra. Vložením mince do drážky jsme mohli sledovat jak funguje vír, mince kroužila po stěnách umyvadla a nabírala čím dál větší rychlost, až skončila v černé díře odkud nebylo návratu (sbírka na opravu exponátů). Naházeli jsme do černé díry asi deset korun, než se nám podařilo mrňouse přesvědčit, aby vyzkoušel i další "hračky".

Jako další si vyzkoušel "zedničit". Byla to stěna z jakýchsi umělohmotných špejlků, které se protláčely na druhou stranu. K vyrovnání stěny pak sloužil nástroj podobný zednickému hoblu, nám dobře známému. Zatímco se bavil, my s manželem jsme si vyzkoušeli ostatní exponáty, o nichž jsme usoudili, že vedle černé díry a zedničiny nemají u tříleťáka šanci. Pak jsme se přesunuli do další místnosti. Vysvětlili jsme prckovi, jak funguje labyrint a že musí kouličku prohnat uličkami z bodu A na okraji do bodu B uprostřed. Tentokrát jsme se věnovali všem exponátům všichni.

V další místnosti byla malá tělocvična. Tady se všechny děti bez rozdílu doslova vyřádily, i když ne vždy v souladu s uvedenými pokyny. Např. žíněnku, která měla sloužit ke skoku do dálky a jeho změření si náš mrňous klidně překonal v kotrmelcích.

V poslední místnosti ho nejvíce zaujala hra "na postřeh" - panel se světelnými tlačítky. Smyslem hry bylo, co nejrychleji zmáčknout tlačítko, které se právě rozsvítilo. Pokud jste to nestihli do pár vteřin, zase zhaslo a rozsvítilo se jiné. Každé správně zmáčklé tlačítko připsalo body. Kromě této hry tam bylo také zvukové pexeso, přiznám se, že jsme to hráli všichni tři společně a i tak nám to dalo dost práce. Úplně na závěr si mrňous v nestřeženém okamžiku rozebral ADAMA, ačkoliv jsem jednotlivé orgány dokázala identifikovat i určit jejich přibližnou polohu v těle, stejně jsem je dávala zpátky metodou pokus-omyl.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Město Brno je poměrně pohostinné (= nějaká restaurace je tam na každém kroku), ovšem před dvanáctou těžko najdete nějakou otevřenou. My se najedli ve Špalíčku, ve stejnojmenné restauraci.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Celkem jsme na výstavě strávili něco málo přes dvě hodiny a moc si to užili. Návštěvu všem vřele doporučuji.

Ostatní informace

Výstava je putovní, v několika městech už hostovala a je pravděpodobné, že ji budete moci shlédnout i v dalších.

http://www.poznavejse.cz/