1. Krušné hory, deštěm z Děčína do Mostu, září 2015
S kamarády se snažíme dělat něco pro zdraví a v posledních letech si i dokázat, že ještě nepatříme do starého železa. Několik desítek let chodíme po hřebenech našich hor. Zpočátku kvůli pobytu v přírodě bez ubytovacích zařízení, pro dobré pocity z přírody bez lidí. Jen my a příroda. Hřebeny kvůli krásným výhledům. Zdola toho moc vidět není, i když jsme nepohrdli občas i nějakou pěknou řekou. V posledních letech už možná více pro to, abychom si dokázali, že to jde i bez částečné civilizace. Už jsme tak, mimo víkendových přechodů kratších hřebenů, a přelidněných komerčních Krkonoš, udělali týdenními touláními Slovenský Ráj, Nízké Tatry, Malou a Velkou Fatru, Beskydy, Javorníky, Jeseníky, Jizerské hory a České Švýcarsko, Orlické hory, a hlavně po roce 1990 Šumavu od Novohradských hor až na konec Českého lesa. Na to jsme chtěli letos navázat Slavkovským lesem s Doupovskými horami a následně Krušnými horami. Jistý můj problém na Náchodsku však změnil plány a rozhodli jsme se začít Krušné hory z opačné strany – ze severu s tím, že si vyřídím věci v Náchodě a přistoupím do vlaku ke kamarádům v Praze. Bohužel si člověk nemůže moc vybírat ani dobu vandru, ani dobu špatného počasí. Takže se nám podařilo vybrat pro všechny volný týden právě v době studených silných větrů a samozřejmě k tomu notné dávky vody shora. Dnes to šlo. Po příjezdu do Děčína byla prvním bodem plánovaná návštěva minipivovaru v Centru Pivovar s ochutnávkou. Moc času není, tak rychle s dvacetikilovými batohy projdeme pasáží s vystavenými zajímavými výtvory, svařenými z různých nepotřebných kusů železného šrotu a usazujeme se na pivovarské zahrádce. Vyprahlí několika stovkami projetých kilometrů dáváme dva vzorky Kapitána a vrháme se do prudkého kopce směrem k Pastýřské stěně. U pěkně upravené židovské synagogy můžeme trochu vydechnout a vzápětí dál nahoru. Od pěkné stavby vrcholového penzionu je skvělý výhled na Děčín. Nepříjemný déšť se nám ho snaží pokazit. Jdeme tedy dovnitř zkusit, zda se jedná jen o krátkou přeháňku. Na sucho tam sedět nemůžeme tak si objednáváme v prázdném lokále Budvar. Není špatný, ale minipivovar je minipivovar. Sledujeme po okně stékající vodu a současně hodinky. Nedá se nic dělat, v této výletní restauraci spát nemůžeme. Navlékáme ponča a jdeme do nečasu. Už jen poprchá. Potmě se daří nalézt starší altánek. Pojíme něco stravy a zaleháváme do spacáků.
Den druhý, pátek.
Ráno na Červeném vrchu na Pastýřské stěně nad Děčínem kontrolujeme škody. Včera potmě nebyla vidět díra ve střeše, kde chybělo kus prkna. No nic, snídáme a balíme některé navlhlé věci. Momentálně zatím neprší. Optimisticky se dáváme na cestu. Ke konci hřebene u pěkných skalnatých vyhlídek se nám zvedá nálada. Dole pod námi se ještě válí mlha, ale pohled je to hezký. Pěkný by byl i pohled na kamenné schody, po nichž k naší nelibosti ztrácíme hodně metrů výšky. Nicméně skalnaté partie se nám líbí. Ještě před stoupáním k Děčínskému sněžníku zastavujeme u jednoduchého přístřešku, abychom vysušili trochu vlhkosti a zmírnili studený vítr kalíškem domácí moravské slivovičky. Udělali jsme dobře, protože záhy začíná opět studený lijavec, který nás provází až na vrchol. Záchranou jsou naše, zatím skvělá, ponča. Dobrou náladu z úchvatných partií skalnatého hřebene s mnoha výhledy nám déšť nekazí. Až přímo u rozhledny Děčínského Sněžníku déšť přestává a tak hladina jezírka s lekníny ve skalní prohlubni je zrcadlově klidná. Dokonce se objeví kus modré oblohy. Vypocené tekutiny stoupáním na vrchol musíme u této příležitosti doplnit. Voda v petkách se bude hodit později. Současně něco pojíme a odlehčíme zásobám. Po této krátké zastávce už zase neradi ztrácíme výšku. Inu v horách to jinak nejde. Nahoru a dolu. Naučná stezka Zapomenutým pohraničím nás vede i okolo zvláštního, čistě březového lesíka uprostřed smrkových hvozdů. Asi po dvou hodinách procházíme známými Ostrovskými skalami. Nás, co jsme už skalních měst viděli neúrekom, nepřekvapí. Ale střídání typů KRAJINY je příjemné. V Ostrově před stejnojmenným hotelem si prohlížíme pěknou úpravu rybníčků s dřevěnými lávkami a mostkem mezi lekníny. Vedle hotelu leží dost naplněný kemp. Od terasy hotelu je slušný výhled na protější Císařské stěny, jako součást pokračování Ostrovských skal. Chvíli na dálku pozorujeme horolezce i turisty jako malé mravence. Ze žluté si nad Ostrovem odskočíme neznačenou cestou k Volským kamenům. Jsou vyloženě hlavně pro horolezce, tak se vracíme zpátky a pokračujeme původní žlutou. Nad Rájcem, 50 m od státní hranice, se rozhodujeme pro nocleh pod zachovalým turistickým přístřeškem. Rozložíme si svoje polní kuchyně a obhlížíme nejbližší okolí pro pohodlnější spaní na měkkém. Jinak pro případ nočního deště je třeba mít rezervu pevné střechy nad hlavou pod přístřeškem. Na ten to sice nevypadá, ale kdo ví. Přednost před tvrdou lavicí dáme především měkké trávě či jehličí. Mezitím přijíždí osamělý cyklista s dotazem, zda by tu mohl také přespat. Dáváme mu výjimku jen pro případ bez deště, jinak bychom se pod tu střechu z měkkého lesního podloží okamžitě přestěhovali. Souhlasí, vybalí si prozatímně spacák do pohotovostní polohy a jme se rovněž večeřet. Nastávající noc proběhla suše.