Broumovský výběžek - týdení dovolená

Po zabalení všech potřebných věcí vyrážíme z Luštěnic v sobotu ve tři hodiny odpoledne. Provoz prakticky žádný, takže cesta rychle ubíhá. Míjíme Jičín, Novou Paku a Trutnov. Po 2,5 hodinách jízdy jsme konečně v Teplicích n. Metují.

Ubytováváme se v autokempu Bučnice, což je asi 1,5km od Teplic. Kemp leží hned vedle silnice a železniční trati. Naštěstí provoz tu není tak hustý, navíc v noci moc aut ani vlaků nejezdí, takže nás moc nebudí. Kemp není nijak velký, ale je čistý a příjemný. Platíme u kasy - 60kč za osobu a auto, 40 za psa a stan. Sprchy a WC jsou nově zrekonstruované. Sprchy fungují na žetony 5minut za 15kč. Teplá voda teče vždy. Hned vedle kempu je krámek a zároveň hospoda. Ceny jsou velice příjemné, čepují zde 10° a 12° Krakonoše. Rozbalujeme stan a zabydlujeme se. Potom jdeme na pivko a utopence. Spát jdeme brzy. V noci je už docela zima - 10°C ve stanu.

Den první :

Vstáváme v půl osmé, rychle posnídáme - venku je pouhých 14°C, všude rosa. V půl deváté už vyrážíme na první výlet. Z kempu se po žluté dostáváme do Teplic n. Metují, v kase kupujeme vstupenky do Teplických skal (60kč osoba, 15kč pes).

Od kasy lehce stoupáme po modré značce upravenými pěšinami. Cestou míjíme mnoho skalních útvarů, většina z nich je nějak pojmenována - Smetana u klavíru, Permoník, slon ... Po zhruba 1km lehké chůze dojdeme ke schodišti vedoucímu k vyhlídce a zároveň bývalému hradu Střmen. Nahoru vede tři sta více, či méně příkrých schodů. Na vyhlídce je pouze miniaturní plošina, kam se stěží vejde šest osob. Výhled je krásný, pískovcové jsou opravdu úchvatné. Na cestě zpět je trochu problém se na úzkém schodišti vyhnout. Obzvláště hluční polští turisté se chovají dost bezohledně.
Už jsem ale dole a vyrážíme dále. Přes skalní bránu s Goethovou deskou se dostáváme na Malé a Velké Chrámové náměstí. Obě jsou těsně obklopena strmými pískovcovými bloky. Je zde chladněji a vlhko. Následuje slunná část cesty - vidíme Skalní kapli, Skalní korunu, Sfingu, Kance a mnoho dalších. Na rozcestí „Pod Krakonošovým párátkem" uhneme z modré značky na zelenou. Stezka jde stále podél nádherných skal. Na rozcestí „Záboř" uhýbáme opět na modrou a prudce stoupáme k „Janovické Hlavě".
Odtud se cesta stává opravdu neschůdnou. Skály a stezky jsou strmější, je nutné zlézat metrové vlhké balvany, všude jsou těžko překročitelné mokřady. Přes ně sice dříve vedly lávky, ty jsou dnes ale úplně ztrouchnivělé a chátrají. Postup je pomalý, místy jdeme hlubokým blátem. Míjíme vyhlídku, kde si dáváme oběd. Po krásných rozhledech opět následuje špatná cesta. Konečně se dostáváme na pevnější povrch. Prudkým, kameny dlážděným klesáním seběhneme na křižovatku se žlutou značkou, po které se dáme směr Teplice, do kterých se dostaneme asi po třech kilometrech. V půl čtvrté dorážíme do kempu, následuje sprcha, večeře a pivko. Jsme celkem unavení, takže jdeme spát. Zítra nás čekají Adršpašské skály.

Po kliknutí na fotku dole se zobrazí celá galerie

Den druhý :

Vstáváme brzy, nasnídáme se, v kiosku mají výborné koblihy. V 8:15 už šlapeme na vlakovou zastávku Teplice n. Metují - skály. Odtud v 8:39 odjíždíme motorákem do Adršpachu. Jízda trvá necelých 10 minut, jízdné stojí 8kč.

V Adršpachu vystupujeme, hned vedle nádraží je infocentrum a vstup do skal. Vstupné je stejné jako v Teplických skalách. Těsně za vstupem je zatopená pískovna. Voda je naprosto průzračná, uprostřed jezera je ostrůvek a okolo jsou strmé skalní stěny.
Od jezera pokračujeme po zelené značce. Míjíme Džbán, Homoli cukru a mnoho dalších útvarů. Cesta vede z části po pískem vysypaných cestičkách, z části po dřevěných chodnících, pod nimiž protéká říčka. Cesta se kroutí uvnitř strmých skalních soutěsek. Procházíme sloní náměstí, míjíme Zub, Čertův most, Eliščinu věž a Hromový kámen. Konečně přicházíme na rozcestí. Je možné se dát zpět po zelené a dojít tak ke vchodu do skal. My se dáváme po žluté k jezírku. Cestou potkáme Malý a Velký vodopád. Za Velkým vodopádem je kasa k plavbě po jezírku. Platíme 30kč za osobu. Vylezeme a následně opět zlezeme množství schodů, které nás přivedly až na dřevěné molo. Odplouváme. Plavbu nám „zpříjemňuje" lodivod, který nám na trase ukazuje mnoho smyšlených i skutečných zajímavostí. Plavba trvá 15 minut. Vystupujeme a dáváme se po žluté značce. Cesta je špatně schůdná, stále stoupá a klesá po velkém množství příkrých dřevěných schodů až do Vlčí rokle.
Ve Vlčí rokli se cesta srovná a běží souběžně s maličkým potůčkem. Z větší části vede po dřevěných chodnících z kulatiny. Pro nás je to příjemná chůze, ale Sendy, naše fenka Kavalír King Charles Španěla trpí. Tlapky ji zapadávají do mezer mezi prkny a já jí tak větší část cesty musím nést. Konečně přicházíme na rozcestí s modrou značkou. Odtud to již známe, stejnou cestou jsme se včera vraceli z Teplických skal. K východu nám to trvá necelou půlhodinku.
V hotelu Severka si dáváme výborný oběd - gulášek. Přítelkyně vyráží do kempu, já jdu ještě do samotných Teplic nad Metují pro turistické známky. Teplice jsou maličké městečko, kde to „nežije". Na celém náměstí je stěží deset lidí. V infocentru kupuji turistické známky, ale marně se sháním po volné WiFi. Z Teplic do kempu volím cestu po žluté přes „Lysý vrch" Cesta strmě stoupá až na vyhlídku, odkud je překrásný rozhled. Odtud cesta strmě klesne až do Kempu. Zde si opět dávám osvěžující sprchu, pak véču a tradiční pivečko.

Po kliknutí na fotku dole se zobrazí celá galerie

Den třetí:

Dnešek jsme pojali jako odpočinkový. Ráno jsme se šli jen kousek projít po okolí, Na oběd jsme si skočili do Severky stejně jako včera. Po obědě jsme se v kempu jen tak povalovali

Den čtvrtý:

Vstáváme v půl osmé. Jdu pro čerstvé pečivo k snídani, nezbytná hygiena a pak už vyrážíme. Dnes máme v plánu udělat okruh k Bischofsteinu. Z kempu vyrážíme po červené, tou dojdeme až do Teplic. Zde se dáme po zelené, která nás povede až k Bischofsteinu. Prudkým kopcem vystoupáme po úzké pěšině plné kamenů a kořenů až k „Lokomotivě". To je vrch 650m.n.m. tyčící se nad vstupem do Teplických skal. Na chvíli se zastavíme na zdejší vyhlídce, pak už opět stoupáme mezi skalami do vřesoviště s plno borůvkami. Cesta nyní vede víceméně po rovině až Na Kraví horu. Ani nepoznáme, že dosahujeme vrcholu 744 m.n.m.
Od Kraví hory cesta s názvem „Třiadvacet schodů" klesá až k souskalí „Tři mušketýři" Poté opět mírně stoupáme a následně klesáme „Teplickým údolím". Cesta tu vede po velmi dobře udržovaných cestách.
Uhýbáme prudce vlevo a začínáme prudký a dlouhý výstup na vrch „Čáp". Cesta je opravdu strmá a vede po velkých balvanech, místy je výstup dost náročný. Ale už jsme na vrcholku ověnčeném několika skalami. Výhled je opravdu krásný a plně vynahrazuje náročný výstup nahoru. Posvačíme tu a pak klesáme přímo do vesnice Skály, k Bischofsteinu. Vylezeme na zříceninu, odkud je opět nádherný výhled. Obejdeme „Černé jezírko" a v samotném zámku Bischofstein, nyní předělaném na hotel si dáme lehké občerstvení.
Nyní nás čeká jen 4,5 km zpět do kempu. Od Bischofsteinu se dáme po modré značce, která klesá po silnici. Po 1,5km se od silnice oddělí a dále pokračuje lesem, až na nám již známé rozcestí se zelenou, kde jsme byli už ráno. Cestu si zkracujeme po sjezdovce pod vlekem - tím ušetříme asi 2km. Odtud to je do kempu co by kamenem dohodil.

Po kliknutí na fotku dole se zobrazí celá galerie, po kliknutí na mapu se zobrazí mapa o velikosti 2,4MB

Den pátý:

Dnes se vypravíme do Broumova. Naše fenka Sendy totiž chytla klíště a nejde vytáhnout, takže musíme na veterinu. Po snídani vyrážíme. Autem je to necelých 20minut jízdy. Auto necháváme v jedné z postraních uliček hned před vetešinou. Lékařka i asistentka jsou moc příjemné, Sendyně klíště dlouho tahají, ale je statečná.
Z veteriny jdeme rovnou do infocentra, kde kupujeme turistické známky. Projdeme si broumovské náměstí, kterému dominuje morový sloup a kašna. Jdeme se podívat i na Broumovský klášter a na Dřevěný kostelík panny Marie. Stavujeme se ještě v broumovském pivovaru Olivětín. Zde bohužel turistické známky došly.

Po kliknutí na fotku dole se zobrazí celá galerie

Odtud vyrážíme do meziměstí na zámek. Jaké je naše překvapení, když v zámku nalezneme pouze sídlo firmy, žádná expozice ani museum. Chceme alespoň koupit turistickou známku, bohužel nikde nemají. Odjíždíme tedy na nedaleké Javoří hory.

Auto necháváme v Ruprechticích, lehce vystoupáme na křížení cyklistických tras. Odtud cesta strmě stoupá. Všude kamenná suť, která značně zpomaluje náš postup. Stoupáme celých 2,5km až k rozhledně 881m.n.m. Rozhledna je kovová a jsou na ni umístěny vysílače. Je odsud krásný výhled na českou i polskou stranu. Cesta zpět je stejná, ale teď díky prudkému klesání o poznání rychlejší. Jedeme zpět do Teplic, kde si na náměstí dáváme oběd. Ve čtyři odpoledne dorážíme do Kempu.

Po kliknutí na fotku dole se zobrazí celá galerie, po kliknutí na mapu se zobrazí mapa o velikosti 1,3MB

Den šestý:

Poslední den naší dovolené zde v Adršpachu. Uděláme si tedy jen kratší pěší výlet do oblasti nazývané Ostaš a do městečka Police nad Metují.

Z kempu vyrážíme kolem půl deváté. Přes Teplice n. Metují přijíždíme do vesničky Dědov. Odtud zahájíme dnešní pochod. Dědov je maličká vesnička. Je docela problém zde zaparkovat. Auto tak nakonec necháváme u kraje polní cesty, snad zde nebude vadit. Odtud se dáme po červené, stezka hned ze začátku strmě vystoupá k železničnímu viaduktu, odtud už cesta vede lesem. Mírně stoupá podél říčky, poté na rozcestí Klučanky údolí cesta strmě stoupá. Po levé ruce už máme Kočičí skály.
Dorážíme na rozcestí se zelenou. Ta vede právě na kočičí skály. Je slepá, takže tam i zpět jdeme stejnou cestou. Kočičí skály jsou rozeklané pískovcové věže. Skoro na každé je připraveno jištění, takže horolezecký ráj. Dojdeme až na konec a potom zpět stejnou cestou. Opět pokračujeme po červené. Seběhneme klesání a už jsme v Kempu Ostaš. Z něho se vydáváme na samotný vrch ostaš po modré značce.
Obejdeme si tedy ostašský vrch a v kempu pod ním si dáváme malé občerstvení. Ale už je čas vyrazit dál. Naše cesta vede po modré značce. Lehce vystoupáme k reliéfu samaritánky a pak už pouze klesáme směrem k České metuji. Pozor, zhruba v půli cesta podle mapy lehce zahýbá vlevo. Bohužel značky jsou tu dost nešťastně umístěny, a jelikož hlavní cesta probíhá dál, tak to člověka svádí k tomu se jí držet. Je ale nutno zahnout do lesa. My jsme se museli následně vracet. Česká Metuje je maličká vesnička a není tu nic moc zajímavého. K autu do Dědova bohužel musíme jít po silnici, naštěstí tu moc aut nejezdí, takže to jde. U auta se převlečeme do čistého oblečení, míříme totiž do města a chceme se někde stavit na oběd, tak abychom nedělali ostudu :-).

Po kliknutí na fotku dole se zobrazí celá galerie, po kliknutí na mapu se zobrazí mapa o velikosti 1MB

Z Dědova je to do Police nad Metují asi 5km. Zastavujeme se ve zdejším infocentru. Zde kupujeme turistické známky. V Polici nad Metují je museum stavebnice Merkur. To nemůžeme nenavštívit, vždyť s Merkurem jsem si jako malý moc rád hrál.
Kupujeme vstupenky po 80 korunách a vstupujeme do klukovského ráje. Hned v úvodu nás uvítá robot, se kterým čeští studenti vyhráli jakousi soutěž. Ve vitrínách jsou pak různé modely z merkuru. Od maličkých modelů strojů, aut, vlaků a letadel až po obří rypadlo. To je opravdu gigantické. V další místnosti je kolejiště, na kterém se prohánějí vláčky různých velikostí. V poslední místnosti je chlouba celé expozice - Ocelové město. To je postaveno podle stejnojmenného románu Jullese Verna. Je to soubor věží, vysutých mostů, hradeb a různých strojů. Působí opravdu impozantně.

A jelikož máme chuť na pizzu, hledáme pizzerii. Bohužel ta se v těchto končinách prakticky nevyskytuje. Jediná je až v 20 km vzdáleném Hronově. Nic naplat, vyrážíme do Hronova. V pizzerii je dokonce WiFi, čehož využíváme. Z oběda už míříme rovnou do kempu. Zde vše zabalíme a naházíme do auta. V kiosku si ještě na rozloučenou dávám dvě nealko pivečka a v 7 hodin večer odjíždíme domů.

Po kliknutí na fotku dole se zobrazí celá galerie

Závěr :

Dovolená byla prima. Kemp nám poskytl výborné zázemí. Sprcha v čisté sprše je po výšlapech, které jsme podnikali opravdu příjemná. Trochu zamrzí malá vybavenost tohoto kraje. Volná WiFi není prakticky nikde, i když by to měl být standart. Také pokud si chcete dát jiné než české jídlo, tak je to problém. Pizzerií, či dokonce čínská restaurací je tu opravdu pomálu. Jinak je to ale nádherný kout Česka s úchvatnou krajinou a jeho návštěvu rozhodně doporučuji.