Chebsko a epochální cyklostezka srpen 2012

Glauber I • Fotografie (38) • Foto: Bobkart

Jako již každoročně, i letos se uskutečnil učitelský zájezd, tentokrát nejzápadnější Čechy, konkrétně Chebsko s místem pobytu nad jiné atraktivní – Františkovy Lázně. Samozřejmě cesta od nás je pěkně dlouhá, proto se ani o páteční jízdě autobusem nebudu nijak zvlášť rozepisovat a rovnou:

18.8.2012

Sobota – samozřejmě nejdřív do lázní. Cestou ochutnávka pramene Glauber I. Ten je za studena celkem pitný, ale na delší cestu nepoužitelný. Obligátní zastávka v centru lázní, nějaké foto, samozřejmě největší atrakcí je chlapeček s osahaným přirozením, kupodivu nikdo z naší skupiny nechce otěhotnět, čili ho necháme neosahaného. Něco málo informací a vyrážíme na severozápad. Trasu nám značí zelená turistická, ale musím poznamenat, že tedy značení žádná sláva. Nicméně mírná pahorkatina nás provází k první zastávce, hradu, spíše tedy větší tvrzi Ostroh nebo německy Seeberg. Je nově opravená, v interiérech je nějaké muzeum, původní zařízení se téměř nedochovalo, ale i zvenku hrad nevypadá nijak špatně. Po občerstvení pokračujeme, bohužel vlivem nepozornosti jsme nesprávně odbočili (původní směr Aš), a vlastně se skoro vracíme, cestou míjíme směrovky k našemu kempu Jadran. No když už jsme to tak vymňoukli tak se dohodneme na pokračování do Chebu. Beztak bysme sem museli. Město ovšem stojí za to, byli jsme tu naposledy v r. 2004 a pořád je na co koukat. Na Kostele sv. Mikuláše přibyl na věžích špičaté střechy a určitě se něco opravilo i dál ve městě. Např. Nový park pod hradbami, ten si nepamatuju. Je sobota a na náměstí pořád projíždějí nějaké svatební kolony, nevím proč musí všichni troubit, jak by tu bylo hezky. Svatba se koná i v růžové zahradě kláštera klarisek, tak hledíme jen tak přes dveře. Svatba je i na hradě a jak koukám, hradní palác se stejně opravuje. Tak nakoukneme do sv. Mikuláše, vstup je volný za foto chtějí 25,- Kč což milerád obětuji. Nakonec je to údajně 3. největší kostel v Čechách, asi se sv. Barborou v Kutné Hoře, ten druhý je v Plzni. Pokračujeme na čtvrť Hradčany, zajímavý viadukt, trošku připomíná ty co máme na Moravě u Lipníka (spíš těmi oblouky), pak několik vesniček a první zastávka Nový Drahov, kolem návsi mají asi 4 dosti podobně stavěné statky se stodolou, velkým obytným stavením, výměnkem a další stodolou na vozový park. V prvním statku co vjíždíme je keramická dílna a vozová stodola ukrývá řady divadelních sedadel. Pan majitel je kulturní člověk a pořádají se zde různá představení. Tak se ho optáme na cestu a pokračujeme, protože to už nemáme daleko k osadě Kateřina a tam cíl na který se dosti těším. Rezervace Soos, čili území bahenních sopek, správněji mofet. Kdysi jsem tu byl s rodiči, ale to je strašně dávno tak se dosti těším. U vstupu je takové malé muzeum či dinopark, vstupné i do rezervace je za 70,- Kč, figury tyranosaura i stegosaura (či co to bylo) bych klidně oželel, ale nakonec mají tu i zajímavé zkameněliny. Pak už rychle do přírody. Vlivem složení podloží je rostlinstvo dosti omezené.

Místy holá půda působí tak pěkně bezútěšně, po delším suchu tu to moc nebublá, ovšem i bez toho je sem tam cítit zápach unikajících plynů a nakonec pár bublajících otvorů taky najdeme. Dosti dobré. Zpáteční zastávka v novém Drahově, v jednom ze čtyř statků je hospoda, tuším Selský Dvůr, ceny slušné s velkolepými porcemi. A po dvoře se brouzdá drobotina všeho druhu. Jen ten kocour měl takový poťouchlý výraz.

Další foto

19.8.2012

Dnes se snad nespleteme. Přímo od kempu okreskou na Polnou či Lužnou a pak již správnou cestou směr Libá. Obci vévodí mohutný zámek. Liebestein, poněkud zdevastovaný, ovšem jak se dovídáme, muzeum Karlovy Vary provádí rekonstrukci. Hospoda v podzámčí je sice zavřená, další U Bohouše otvírá až za hodinu, ale naštěstí je v provozu samoobsluha s vietnamskými majiteli (i místní alkoholici jsou rádi). Pak odbočka ke Kamennému rybníku, pod hrází zajímavé žulové skalky a pak prudší výjezd k hraniční čáře. Po cca 1km přijíždíme k signálce, tj. Cestě, která vedla podél bývalé signální stěně. Tj. ohradě, která sledovala státní hranici v odstupu cca 500-100m od hranice, mimo drátů tu byla i elektrická signalizace a mezi tím chodil ozbrojený chlapík, který by Vás v případě narušení klidně odpráskl. Ta byly časy. Naštěstí kromě silnice a nedorostlého lesa tu nic jiného nezůstalo. Asfaltka je však pěkně z kopečka do kopečka takže se místy i zapotíme. Smrčiny sice nejsou žádná Šumava , ale i tak jsou ty kopce dosti velké (přes 700m, kolem hranice tak 600m). Cesta je celkem pohodová, ovšem na některých účastnících se projevuje značné horko, které zrovna v těchto dnech vrcholí, kdyby bylo tak o 5 míň vůbec by to nevadilo. Nicméně díky morálním a volním silám nakonec dorazíme do obce jménem Aš. Nejzápadnější město naší republiky bohužel v minulých letech značně utrpělo ve své výstavnosti. Zmizela snad víc než polovina domů, před válkou měl Aš asi 30.000 obyvatel, dnes tak 10.000. Památek se tu nedochovalo, snad rozhledna na Háji. A horko je i ve stínu v restauraci. Po občerstvení do Německa. Hned za hranicí cesta na Selb dostává doprovod cyklostezky, čímž se nemusíme obávat vyššího provozu. To by mělo být u nás taky samozřejmé. Selb jsme vlastně jen minuli, ostatně město vyhořelo někdy v r. 1856 takže tu moc památek není. Ovšem významný je zdejší porcelánský průmysl. Produkce prý dosahovala až poloviny německé výroby. A za Selbem nás čeká dlohý sjezd do povodí jedné z mála řek, které k nám tečou z ciziny. Je to samozřejmě řeka Eger čili Ohře. Ostatně i u nás je to taková trošku opomíjená řeka, i když jak už jsem si po několikáté později ověřil, jedna z nejhezčích řek u nás. U Hohenbergu překračujeme zpět českou hranici a podle řeky mírnou divočinou míříme k vnitrozemí. V zaniklé osadě Rybáře se dozvídáme něco o historii osady a u strážní věže potkáváme pár zajímavých týpků, kteří tu slaví piknik (k tomu dost mušek a komárů). Už máme žízeň, ale jak se dozvídáme nejblíže je nějaká hospoda u Skalky – tam nechceme, a pak snad až ve Františkových Lázních. Bohužel Amerika, nedaleko našeho domova zavírá v neděli v 7 tak musíme až do města. Po shlédnutí malé rodinné rozepře ve vietnamském bistru raději zamíříme k restauraci U Modrého slona, kde nejenže dobře vaří (i o půl deváté večer), ale mají i dobré pití a příjemnou obsluhu.

Další foto

20.8.2012

Dnes má vrcholit příliv teplého vzduchu, tak volíme velmi odpočinkový program. Ráno na vlakovou zastávku a osobákem do Mariánských Lázní. Doprovází nás kamarádi zv. Loupežníci, na rozdíl od nás ale bez kol. My přece jen máme v úmyslu něco zkusit. Jezdí tudy osobáky i z Německa, takové malé pendolino, přece jen lepší než staré motoráky co známe od nás, nakonec i ty regionovy na to nemají. Na Mariánky jsme se těšili dost a myslím, že nezklamaly. Loni nám to tady na čundru propršelo, konečně tedy slunečno (i když horko). Centrum lázní je tvořeno velkým parkem, lemovaným honosnými hotely či lázeňskými budovami, vrcholem je pak zóna kolonád s výstavnou litinovou kolonádou (Blansko) a zpívající fontánou. Každou lichou hodinu je na fontáně program, my jsme chytli Strausse, jak kluci hovořili, oni měli Vangelise. Pak na oběd, hospoda U Švejka mimo centrum, jediná nevýhoda blízkost výpadovky, zbytek v pohodě. Dvě naše děvčata si netroufají na kolo, počkají tedy na vlak, ve třech tedy jedem na Kynžvart (8km), zavzpomínám si na autobusovou zastávku, kde jsme se loni ukrývali s kamarádem před deštěm i na hospodu U březího vlka, kde jsme osychali. Na zámku je dnes zavřeno, tak je ti klídek a příjemně i těch golfistů kolem v parku není mnoho. Zámecká hospoda nepatří k nejlevnějším, k limonádě mi ani nechtěli natočit obyčejnou vodu, prý není nezávadná. Nu což. Nasedáme na vlak, kde najdeme zbytky výpravy i s hochy. Kromě Lenky pak vystupujeme u Jesenické přehrady, kde si dáme zaslouženou koupel. Letos jsem si tak hezky zatím nezaplaval. Pak v části Chebu narážíme na hospodu U Macka, kde stylově (dnes je Bernarda) točí humpolecké pivo a podle nápojového lístku je k mání Spišská borovička. Neodolali jsme. Pak přes Cheb celkem již známými směry a večer k Modrému slonu. Vedro jsem šťastně přežili.

Další foto

21.8.2012

Lenka nás umluví, ať jedeme do Motýlího domu. Najdeme ho v nedaleké Žirovic, už jsme kolem jeli zpět od Soosu a myslím, že to nebyl špatný nápad. Místní entomolog tu kromě výstavy motýlů má chov v patře domku, kam návštěvník vstoupí přes několik dveří a závěsů a převážně tropičtí motýli kolem poletují, sem tam se usadí, sají nektar a vůbec se chovají jako Emanuel. Nejvíc šli na Jenu . Modří na modré tričko. Pak ke známému Novému Drahovu a Třebeni, v osadě Doubí přes koleje. A zde narážíme na cyklostezku Ohře. Je to komunikace téměř vonící novotou, nová trasa Kčt č. 6, na mapách ještě většinou neexistující (na internetu ano). Zcela nová komunikace od Chebu až do Sokolova víceméně sleduje Ohři kolem jejích břehů. Řeka není extra zregulovaná a okolí není zvlášť přelidněné ani zprůmyslněné, Jedna z nejhezčích stezek co jsem zatím viděl (kolega ji rovnou označil za epochální). Občerstvujeme se v hospodě u hřebčína s koníčky v dohledu, další zastávka u lávky v Kynšperku. Zde se řeka noří do výběžků Slavkovského lesa a myslím že vytváří jedny z nejpůsobivějších scenérií. Zajímavé je jak se rozlévá po prazích v korytě. Snad jen přemíra křídlatek a bolševníků kazí dojem. A k tomu spousty vodáků. Za nádražím Dasnice následuje snad jediný kopec po trase, cesta zkracuje meandr řeky ale kopec není nijak obrovský. U vrcholu s výhledem na Tisovou potkáváme dva známé kolaře a ptáme se na cestu, jak vypadá za Sokolovem (tam to neznám). Byv ujištěn, že cesta je stále podle vody a sjízdná, není o čem uvažovat. Sokolov od řeky nevypadá zvlášť přívětivě – samý panelák, mezi nimi kostel a výměníková stanice, proto dál pokračujeme, Královské Poříčí, údolí Ohře, cesta dál je spíš polní nebo panelová, ale pěkně podél vody a ve stínu, tak i to horko se dá dobře snést. Podjíždíme dálniční most, míjíme hopupací lávku a brzy se v údolí objeví věž hradu Loket. Tady povinná zastávka, sice jsem tu byl loni, ale na jedno je to povinností, i ostatní členové vzali s povděkem toto krásné městečko. Ale nezbývá příliš času, mě již známou cestou míříme k takovému vrcholu dnešní cesty, Svatošským skalám. Zkamenělá svatba se tak rychle neokouká, tak povinných deset minut a pak už jak to jde na předměstí Karlových Varů – Dvory, kde chytáme vlak, jedem tak akorát, tři minuty před odjezdem jsme na zastávce. Výstup na nádraží Chocovice, do Františkových je to pár kilometrů.

Další foto

Večer při dýchánku přepad nějakými Bavory, kteří přijeli do Čech za zábavou a ona nikde, tak nás od spánku poněkud zdrželi. Na další den ráno prší, většina troufalců (vlastně všichni) odvolává zpáteční cestu na kole do Varů (to by se jelo zase po stezce), proto všichni volí cestu autobusem, v lázních dvě hodiny vycházka a pak Praha. Hradec, Morava.

Poslední aktualizace: 2.10.2023

Chebsko a epochální cyklostezka srpen 2012 na mapě