Hradec Králové - 6 dnů na přelomu roku 2023/2024: 2. den - dopoledne - okruh Historické město: Velké náměstí, náměstí Jana Pavla II., Pivovarské náměstí, Malé náměstí, Mýtská ulice, Žižkovy sady, Na Hradě, Svatojánské náměstí, nyní ulice V Kopečku

Ráno vstáváme po 8. hodině. Po snídani a samozřejmě ranní kávě odcházíme. Včera jsme přijeli, ale obešli jsme hlavně pivnice a pivovary. Dnes si chceme projít okruh Historické město, který nás provede nejstaršími stavbami města od období gotiky do 19. století. Na okruhu dlouhém 2,5 km je 13 zastavení. Možná se nám tam občas připlete stavba i z jiného okruhu. Také chceme svoji pozornost věnovat lvům, kteří jsou součástí Procházky po stopách hradeckých lvů (malá a velká lví stezka). Venku svítí sluníčko, mohl by být hezký den, i když hlásí přeháňky. Proto si bereme s sebou deštník – třeba je zaženeme dřív, než začnou.

Naší známou cestou ulicí V Kopečku jdeme na Velké náměstí. Právě toto je oblast zdejšího nejstaršího osídlení. Podle nejstarší písemné zmínky z r. 1418 tu byl rynek, radnice a pranýř. Už tady byl i kostel sv. Ducha. Severně od západní strany náměstí stál až do r. 1423 královský hrad. R. 1756 byla na náměstí obecní studna a u kostela hřbitov.
Západní část náměstí je nejstarší částí. Na jeho severní straně se zachovaly dva bloky domů s podloubím. V této části jsou i dominanty náměstí. Jednou z nich je radnice – právě u ní začíná trasa našeho dnešního okruhu. Nejstarší zmínka o ní je z r. 1418. Pravděpodobně zde radnice stála už dříve. Při barokní přestavbě v letech 1786 - 1787 byly přistavěny dvě věže s hodinami. V letech 1850 - 1852 byla radnice zvýšena o patro a upravena klasicistně. V současné době tam jsou reprezentační místnosti primátora, kanceláře a kavárna. Ve štítu je český znak – dvouocasý lev a pod ním městský erb a písmeno G - jako Gradec (malá lví stezka). Na nádvoří jsou zazděné desky z bývalé Pražské brány. Jenže nádvoří je uzavřené a je tam vrátný. Přesto se odvážně hrnu dovnitř. Pan vrátný je hodný, že prý by tam neměl nikoho pouštět. Nakonec šel s námi a ukazuje nám ty desky, z nichž nejvýznamnější je se lvem a písmenem G.

Hned vedle je další zdejší dominanta - 72 m vysoká Bílá věž (také Současná architektura) . Byla postavena z bílého hořického pískovce v letech 1574 – 1580. Využívala se jako strážní věž i zvonice. Osmitunový zvon sv. Augustin, 2. největší zvon v Čechách, byl zavěšen r. 1581, o 4 roky později byl nainstalován orloj. Původní hodiny z r. 1594 ukazovaly 24 hodin, ale první hodina začínala západem slunce. Od r. 1829 je zde nový hodinový Božkův stroj. Hodiny však ukazuje velká ručička, minuty ta malá. Kyvadlové hodiny mají pískovcové závaží.

Věž sousedila se zřejmě nejstarším hradeckým kamenným kostelem, který byl v letech 1714 - 1717 nahrazen kaplí sv. Klimenta podle plánu Santiniho-Aichela. Vstup je přes portál Bílé věže. Ten je zavřený, věž je však otevřená, jdeme se na město podívat z výšky. Ani 226 schodů nás neodradilo. Některé jsou původní točité kamenné. Jsou tam i nově dostavěné dřevěné. Cestou vidíme i historický zvon sv. Augustin, bohužel nemá srdce. To se utrhlo letos na Štědrý den při zvonění ve 22,35 hodin. Naštěstí se nikomu nic nestalo.

Stoupáme a stoupáme. Když jsem prohlásila, že už nemůžu, dozvěděla jsem se, že už jsme nahoře. Ota mne popohání: Pojď honem, něco se sem žene. Než jsme obešli ochoz, zvedl se vítr a začalo pršet. Ještě jsme si však výhledy užili. Je vidět celé město a jeho okolí, vrcholky Krkonoš a Orlických hor.
Cestou zpátky jsme se ještě sešli podívat ke 3,5 vysokému skleněnému modelu věže, který sem byl umístěn r. 2015. Bohužel se muselo kus dolů a pak zase nahoru. Ale stálo to za to.

Než jsme sešli dolů, venku lije. A pořádně. Jen jsme přeběhli do cihlové dvouvěžové gotické katedrály sv. Ducha z poč. 14. století. Je to nejstarší zachovalá památka města. Původně farní kostel byl na katedrálu povýšen r. 1664 po založení biskupství. Poslední regotizační úpravy jsou z 2. pol. 19. století. Jen jsme mohli nakouknout od dveří. Interiér je nádherný.

Odcházíme, je po dešti. To je příjemné. To už jsme na náměstí Jana Pavla II.. Tento svatý otec byl ve městě dokonce 2x.

Proti vstupu do katedrály je historický novorenesanční dům Antonína Petrofa, továrníka, který si ho nechal postavit spojením dvou středověkých domů. Stavba byla dokončena r. 1905. Hned vedle vlevo na roku je původně barokní děkanství, postavené koncem 17. století, které bylo kolem r. 1780 přestavěno klasicistně.

Nádherné jsou vlevo původně barokní domy, dříve snad i s podloubím a s vysokými štíty, které byly kolem r. 1725 barokně přestavěny podle návrhu Jana Blažeje Santiniho a vytvořili tak celek 5 kanovnických domů. Na tom zeleném jsou dvě lví hlavy (malá lví stezka).

Pokračujeme Soukenickou ulicí, ze které odbočujeme vlevo na Pivovarské náměstí. Tady je bývalý Městský pivovar, který byl postaven v letech 1844 - 1846. Postupně byly přistavěny lahvovna, varna a další provozní budovy. Když byl provoz pivovaru koncem 20. století ukončen, budovy chátraly. V letech 2005 – 2007 proběhla přestavba na multifunkční komplex (Současná architektura).

Odtud se nechá sejít po schodišti na terase Kozinka a v Komenského ulici si prohlédnout pivovarské budovy i z druhé strany a také několik dalších staveb tohoto okruhu. To si necháváme na zítra, nechce se nám běhat neustále po schodech a víme, že tam půjdeme.

Ulicí Karla Tomana se vracíme zpátky na Velké náměstí, které má tvar protáhlého trojúhelníku. Hned vedle kostela si všímáme desky, že v domě č. 14 se narodil r. 1804 Karel Rokytanský, významný rakouský lékař. 

My směřujeme do té protáhlé špičky. Všechny domy tu jsou nádherně opravené a krásné. Po pravé straně je Biskupská rezidence - původně jednopatrová budova z let 1709 – 1716 s pozdně barokním kamenným portálem, který zdobí znak biskupa Tobiáše Jana Beckera. Druhé patro bylo přistavěno r. 1777. Dveře zdobí kování se lvem (malá lví stezka).

Sousední červený dům U Špuláků pochází z 2. pol. 16. století, barokní úprava je z r. 1750. Dům se tak stal jednou z nejhezčích světských barokních památek ve městě. Lidový název U Špuláků je po bývalých majitelích, kteří provozovali voskařskou dílnu. Při rekonstrukci v letech 2009 – 2011 bylo obnoveno původní sklepení a zpřístupněno veřejnosti. Uvnitř jsou reprezentativní prostory města, které se využívají i jako obřadní síň. Na vstupních vratech je kování se lví hlavou (malá lví stezka).

Průchodem v domě se nechá projít ke schodišti Bono Publico (také Současná architektura), které jsme si prošli včera večer, kdy bylo krásně nasvícené.

Další lev a G (malá lví stezka) je na sousedním zelenkavém domě, kde je nyní hotel, ale kde bývalo Krajské vojenské velitelství.

Uprostřed náměstí je 19 m vysoký mariánský sloup, který byl postaven v letech 1715 – 1717. Zdobí ho nejstarší vyobrazení současného znaku města – českého lva držící písmeno G (malá lví stezka).

Vpravo je další majestátní budova Nové Adalbertinum, bývalá jezuitská kolej, která byla postavena v letech 1671 – 1710 na místě několika měšťanských domů. V jednom z nich se r. 1621 narodil historik Bohuslav Balbín – jeho busta je osazena na hlavním průčelí budovy. Po zrušení jezuitského řádu r. 1773 tady byla kasárna, sídlilo zde gymnázium, které je spojeno z řadou významných jmen: V. K. Klicpera, J. K. Tyl, F. Škroup, A. Jirásek, K. Čapek a mnoho dalších.

Před domem je historický meteorologický sloup s ozdobnou tepanou mříží. Právě tam je další městský lev a G. Podobná tepaná mříž s dalším lvem je na nedaleké kašně (Malá lví stezka).

S budovou bývalých jezuitských kolejí sousedí bývalý jezuitský kostel Nanebevzetí Panny Marie, který byl postaven v letech 1654 - 1666. Dvojice věží v hlavním průčelí je až z r. 1857. Uvnitř jsou i dva obrazy od Petra Brandla. Paní tam přišla vyměnit květiny, nechala odemčeno, takže se nám podařilo se dovnitř na chvilku podívat. Ale lva na podstavci sochy Panny Marie a v kapli sv. Jana Nepomuckého jsme nenašli (malá lví stezka). 

Na protější straně náměstí je na rohu historický činžovní novorenesanční dům firmy Berger & Munk z konce 19. století. Stojí na místě, kde dříve stála středověká dědičná rychta. Proto má gotické základy. Jeho nároží zdobí další lev (malá lví stezka).

Dostáváme se do zúžené části náměstí. Svoji pozornost stále věnujeme domům vlevo, kde je poměrně úzká budova Špalkova obchodního domu, kde byly i byty pro zaměstnance. Nechal si ho postavit textilní obchodník Václav J. Špalek v letech 1910 – 1911 na úzké středověké parcele, proto jeho hlavní průčelí je do Klicperovy ulice. Ve 30. letech 20. století obchodní dům využívala firma Baťa. R. 2020 byl dům zrekonstruován na obytné prostory.

Na protějším rohu je bývalý Záložní úvěrní ústav, postavený v letech 1911 – 1912. R. 2016 byla dokončena rekonstrukce budovy na galerii Moderního umění. Úžasný má být i interiér. Jdeme to do vstupní haly zkontrolovat. Mají pravdu, je to moc hezky udělané.

Otáčíme se opět na pravou stranu. Vedle kostela je na místě zbořené vodárenské pozdně gotické věže zvané Kropáčka ulička Na Kropáčce, která vede ke Gočárovu schodišti (také Současná architektura).  Bylo postaveno z armovaného betonu v letech 1909 - 1910 podle plánů architekta Josefa Gočára na místě původní vodárenské věže Kropáčka. Hlavní dominantou je půlkruhový oblouk se zavěšeným osvětlením a svislými hranolovými žebry. Po něm se nechá sejít na Komenského ulici. Vpravo vidíme terasy Karla Otčenáška (Současná architektura), které propojují toto schodiště se schodištěm Bono Publiko. Tady se kdysi nacházelo středověké opevnění. Přes zimu jsou terasy uzavřené.

Na rohu je novobarokní dům U Beránka. Byl postaven v letech 1906 – 07 na místě staršího hotelu U Zlatého Beránka. Na štítu tohoto domu má být další lev (malá lví stezka). Marně jsme ho hledali.

Hned vedle je historický měšťanský dům U Zlatého lva. Zde sídlila první lékárna ve městě, a to již pravděpodobně od r. 1540. Sklepy mají valeně klenuté stropy z původního gotického domu. Lékárna je tam i nyní. Ve štítu je domovní znamení – zlatý lev (malá lví stezka).

O 2 domy dál v č. 25, 26 a 27 jsou Pivovarské domy. Dům č. 25 získal již r. 1714 právo vařit pivo, v něm byl r. 2017 zprovozněn Měšťanský pivovar Klenot, ve kterém se vaří pivo Klenot. V gotických sklepech domu, původně zvaného U Modré hvězdy, je pivovar a pivnice. V přízemí domů je pak restaurace. Vaří piva spodně i svrchně kvašená. Do pivnice se chystáme dnes odpoledne, v restauraci přivítáme nový rok 2024.

Na konci náměstí je ještě řada domů, které proslavili známá jména, např. Alois Jirásek žil v domě č. 21 za svých studií v letech 1867 – 1871, v domě č. 32 se seznámil Ľudovít Štúr se svojí velkou láskou Marií Pospíšilovou, v č.31 se r. 1877 narodil zdejší starosta Josef V. B. Pilnáček.

To už přicházíme na Malé náměstí, bývalý Koňský trh. Vydlážděné je již od r. 1568. I toto náměstí je obklopené historickými domy, na jedné straně dokonce s podloubím. Nás upoutala klasicistní radnice s hodinovou věží, která vznikla v pol. 19. století přestavbou starších renesančních domů. Na věži nad bání s lucermou je na bleskosvodu další lev (malá lví stezka).

Vlevo na severní straně náměstí jsou tři historické renesanční zelenkavé domy ze 14. století, které společně tvoří hotel U Královny Elišky. Dům má původní sklepy a klenuté stropy. V letech 1901 – 05 tady během svých studií na gymnázium (dnešním Novém Adalbertinu) bydlel Karel Čapek.

Při příchodu na náměstí je vlevo nárožní dům č. 1, který zdobí renesanční sgrafito. Osud majitele domu a jeho obchod se stal námětem románu Ignáta Herrmanna U snědeného krámu. V domě pobýval V. K. Klicpera.

Hned vedle je historická budova bývalé pošty. Podle nálezů keramiky tady stál dům již ve středověku. Dva renesanční domy z doby před rokem 1570 byly v letech 1760 - 1770 spojeny a barokně upraveny.

V této řadě třetí a poslední dům je historický Cejpův palác - dům primátora Martina Cejpa je jeden z mála renesančních domů ve městě.

Uprostřed náměstí je barokní pískovcová kašna z r. 1772. Dnes ji zdobí kopie původního sousoší sv. Jana Nepomuckého a dvou andělů na bohatě zdobeném trojdílném podstavci.

Kousek od ní je betonový sloup – sluneční válcové výškové hodiny. Jsou to speciální hodiny, k jejich seřízení je třeba sluníčko, které na ně nesvítilo, takže jsem jejich funkci moc nepochopila.

Poslední dům na severní straně vpravo je klasicistní dům, kde byla r. 1842 založena C. k. dvorní továrna hudebních nástrojů firmy V. F. Červený a synové, jejíž výrobky se proslavily v mnoha zemích světa. 

Za zmínku ještě stojí za severovýchodním rohem na Kavčím plácku historický Husův dům, který byl postaven v letech 1914 - 17 architektem V. Rejchlem st. a jeho synem na místě bývalého evangelického studentského pensionátu, ke kterému byla r. 1894 přistavěna modlitebna již dle projektu V. Rejchla st. Ta jediná se v novém objektu zachovala. Nad okny těsně pod střechou je ve stejné barvě omítky plastický nápis Husův dům. V domě bývala i Dívčí měšťanská škola.

Odcházíme do Mýtné ulice. Poslední historický dům s podloubím má základy z období gotiky. V 60. letech 20. století byl zásadně přestavěn, a to uvnitř i zevně. Zajímavostí je, že se v tomto domě dne 21. 12. 1918 narodil Josef Bek. S domem sousedí torzo původní pozdně gotické městské Slezské brány (také Mýtské brány) z konce 15. století, která byla zbořena r. 1873 během výstavby nového opevnění. Na zbytku věže těsně pod střechou z jeho východní strany jsou lev a G. Tam jsem si ho všimla, ale na žádné Lví stezce jsem tohoto lva nenašla.

Hned naproti je původně renesanční dům z 2. pol. 16. století, kde býval hostinec U Zlatého orla. Tady byl i sál, kde režíroval svá divadelní představení V. K. Klicpera. Nyní je zde studiová scéna Klicperova divadla.

Scházíme na roh s Komenského ulicí a zase už nevíme, kam se dřív podívat.

Přes křižovatku je českobratrský evangelický kostel s farou, který byl postaven v letech 1911 – 1912 podle návrhu architekta Oldřicha Lisky. Věž je zakončena střechou ve tvaru husitské přilbice. V zahradě stojí pomník Jana Husa od Josefa Bílka.

Stáčíme se vlevo. Celý další blok patří funkcionalistické budově krajského soudu (také Pevnost), která byla postavena na základech bývalého vojenského kavalíru v letech 1933 - 4 podle návrhu architekta Václava Rejchla ml. Proto má budova zajímavý pětiúhelníkový půdorys. V zadním traktu byla vazební věznice. U vchodu se nacházejí dvě pískovcové sochy Právo a Spravedlnost od Josefa Bílka.

Další blok zabírá novorenesanční budova nyní Hotelové školy, dříve Odborné školy pro umělecké zámečnictví. Byla postavena v letech 1892–93.

Na vedlejším rohu je židovská synagoga. Byla postavena v maurském slohu r. 1905. Ns průčelí je hebrejský nápis V příbytek Boží jsme chodívali pospolu. Dnes jsou v budově kanceláře a kavárna.

Ještě se jdeme podívat k dalšímu bloku, kde je konstruktivistická budova – dnes sídlo Magistrátu města. Byla postavena v letech 1932–1936 podle projektu architekta Josefa Gočára jako sídlo Okresních a finančních úřadů. Objekt má půdorys ve tvaru písmene H – jsou to dvě téměř identické samostatné budovy se spojovacím křídlem, kde je hlavní vstup a opuková plastika českého lva (velká lví stezka).

 

Teď opouštíme hlavní třídu jdeme do Žižkových sadů, které byly založeny v letech 1905 – 1906 na místě bývalého vojenského cvičiště podle projektu zahradního architekta Františka Thomayera. Hned na kraji v místě, kde bylo 4. října 1884 zahájeno boření hradeb vojenské pevnosti, je bronzová socha náměstka starosty L. J. Pospíšila, kterou r. 1933 vytvořil Josef Škoda. Podstavec k soše navrhl architekt Václav Rejchl. Nechal tam napsat: Ladislav Jan Pospíšil, osvoboditel města z pout hradebních, protože to byl on, který inicioval zbourání městských hradeb.

Uprostřed parku je kruhová fontána a pískovcová socha Jana Žižky z Trocnova v nadživotní velikosti z roku 1971. Na soklu je městský znak se lvem (velká lví stezka).

Park opouštíme přibližně na úrovni Jana Žižky. Jdeme po pár schodech a do kopečka. Přicházíme do Radoušovy ulice a na Divadelní náměstí (také Současná architektura). Vpravo je bývalá budova vojenské nemocnice, postavená v letech 1787 – 88. Byla součástí bastionové pevnosti. Zde byla jedna technická vymoženost – již někdy před r. 1806 tu byl instalován přístroj na filtrování vody.

Vlevo už vidíme krásnou historickou budovu Klicperova divadla, které bylo postaveno r. 1885 na místě domu velitele vojenské pevnosti a pozdější všeobecné nemocnice. Byla často přestavována, naposledy v 90. letech 20. století. Sem půjdeme zítra – máme vstupenky na silvestrovské představení.

Jdeme se podívat do atria sousedního domu – do rezidence Šatlava, kde mají být zajímavé sluneční hodiny. V průchodu je informační tabule, kde je návod, jak odečítat čas, a výklad jednotlivých symbolů.

Začíná pršet a my se tady v těch úzkých uličkách a vysokých domech nějak ztrácíme, resp. špatně orientujeme. Proto jsme ani nezašli do Klicperovy ulice, kde na konci bloku je nádherný dům - bývalé sídlo Záložního úvěrního ústavu, které bylo postaveno v letech 1903 – 1904. Později zde sídlil berní úřad a v letech 1939–2013 městská knihovna.

My jdeme do krátké slepé ulice Na Hradě. Tady stál královský hrad, v letech 1709 – 1714 byl na jeho místě postaven zámek – kněžský seminář. Jeho součástí byl i purkrabský dům z let 1585 - 1586 s renesančním severním průčelím a štítem.Byl pravděpodobně součástí královského hradu ze 13. století - 14. století a sloužil jako sídlo českých královen Elišky Rejčky a Elišky Pomořanské. V letech 1769, 1790 a 1805 byla k semináři přistavěna nová křídla. Současně se seminářem byl postaven jednoduchý barokní kostel sv. Jana Nepomuckého ve tvaru latinského kříže – byl dlouhý 20 metrů, široký 13 metrů a vysoký 15 metrů. Interiér je vyzdoben malbami z r. 1887, které odpovídají beuronskému umění. Obrazy jsou geometricky členěné, doplněné rostlinnými ornamenty a mohutným zlacením. Dnes je kostel odsvěcen. Využívá se jako Městská hudební síň - konají se v něm koncerty a další kulturní a společenské akce.

Zelenkavá budova vlevo je církevní základní a mateřská škola Jana Pavla II., kterou zřídilo 1. listopadu 1996 zdejší Římskokatolické biskupství. Cílem bylo mít v sídle diecéze ucelený systém církevního školství. S výukou se zde začalo od školního roku 2000/2001, od září 2005 funguje i mateřská škola. Ze střechy se má dívat lev (malá lví stezka). Jenže my ho tam neviděli. Asi se šel někam projít.

Kousek vlevo je Červený dům - byl postaven v letech 1852 – 1853 na místě obecního špejcharu. Postupně zde sídlily učitelský ústav, lyceum a dívčí gymnázium.

Naproti je zajímavá neoklasicistní budova - staré Rudolfinum. Nejdřív zde byly čtyři malé domky, které patřily ke hradu a které zbořili husité. Pak zde byl postaven dům, jehož majitelé se střídali. Počátkem 80. let 19. století ho i se sousedním domem odkoupilo zdejší biskupství. Domy zbourali a postavili zde diecézní ústav Rudolfinum pro hluchoněmé děti. Pojmenovali ho tak na oslavu sňatku korunního prince Rudolfa. Pro nedostatek místa byl ústav přestěhován v letech 1901–1902 do nového Rudolfina na dnešní Pospíšilově třídě a zde se usadily postupně různé školy, později i finanční správa. Jenže Nové Rudolfinum museli uvolnit pro německou mládež a tak se děti zase vrátili sem. Od r. 1960 tu byl internát. Pravděpodobně i nyní ho spravuje SPŠ, SOŠ a SOU Hradec Králové.

Přicházíme do ulice V Kopečku, dříve na Svatojánské náměstí, poslední zastavení této trasy. Celý východní blok (vlevo) tvoří jeden dům - původně gotický a renesanční, který byl v letech 1911 – 1912 přestavěn v pseudobarokním stylu pro potřebu Občanské záložny. Ve výklenku stojí socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1774. Nyní tam má sídlo celá řada firem, kavárna, ale také Honorární konzulát Republiky Kazachstán.

Na jižní straně je secesní Hanušův dům, který byl r. 1909 postaven na místě tří domů, které patřily podnikateli Antonínu Hanušovi. Dnes je v přízemí galerie Koruna.

V ulici V Kopečku je vpravo původně gotický dům č. 9 U Glauerů. V pol. 16. století byl renesančně přestavěn. Z této doby má renesanční štít. R. 1782 se tu narodil kněz a buditel Josef Liboslav Ziegler. Ke 100. výročí narození byla na fasádu umístěna pamětní deska. Dnes je to obytný a obchodní dům, v přízemí je restaurace.

Na konci ulice V Kopečku – blízko ulice Československé armády stávala renesanční městská Pražská brána z 2. pol. 16. století, která byla zbořena v roce 1875.

A to už jsme naštěstí skoro doma. To je jedině dobře. Déšť přidává na síle. Doma chystám opožděný oběd. Ale na to jsme zvyklí. Dnes jsme si však mysleli, že na oběd přijdeme dřív, že celý okruh zvládneme projít rychleji. Jenže si vše prohlížíme, ale vlastně i všechny okolní domy, protože za prohlídku stojí. Všude si čteme připravené informace k objektům, na trase jsou i stojany jednotlivých zastavení s informacemi. Mají to hezky zpracované - v reálu i v brožurách.

Dlouho však nerelaxujeme a jdeme si projít aspoň kousek okruhu Salon republiky.

Hradec Králové - 6 dnů na přelomu roku 2023/2024: 2. den - dopoledne - okruh Historické město: Velké náměstí, náměstí Jana Pavla II., Pivovarské náměstí, Malé náměstí, Mýtská ulice, Žižkovy sady, Na Hradě, Svatojánské náměstí, nyní ulice V Kopečku na mapě