I. Náchodsko říjen 2014.

Cestopisy

Východ slunce ve Slavném • Fotografie (47) • Foto: Traper

Vstoupit do fotogalerie (47 fotografií)

Slavný - 3 dny po úplňku

Snídaně

Vstoupit do fotogalerie (47 fotografií)

Pátek: Konečně pojedu vyzobávat kousky přírody, které jsem kdysi těsně minul. A také se mi posléze podařilo sehnat dalšího nového spolucestovatele. Portfolio mých kamarádů je sice značně široké, ale bohužel jim ubývá času a přibývá různých zdravotních problémů. V plánu je tedy část Broumovských stěn a druhá část hřebene Javořích hor, jejichž předcházející kus hřebene jsem absolvoval v květnu 2012. Na závěr v den odjezdu skalní město Ostaš, město Broumov a musím také novému kamarádovi ukázat krásu Nového Města nad Metují, když už jsme v tomto kraji. Tudíž dnes jen přesun do Slavného. Ani by to jinak nešlo, neboť jsem se teprve v poledne vrátil z loučení a odletu čarodějnic. Z toho by však žádný článek pro turisty nebyl.

Slavný - 3 dny po úplňku • Foto: Traper

Sobota: Po snídani, ještě za svitu měsíce i současně vycházejícího slunce, vyrážíme ze Slavného mírně stoupající žlutou TZ. Na prvním rozcestí zahýbáme doleva po zelené okolo snídajících kravek a ztrácíme výšku Hruškovou roklí. Zahájení je pěkné, jen nám to po chvíli nesedí přesně s mapou. Mysleli jsme si, že zelená povede celá tou roklí, jenže po chvíli se začíná šplhat nahoru a dno rokle ztrácíme z očí.
Určitě je dole pěkně divoká. Skrytou krásu nám trochu vynahrazuje pár romantických samostatných srubových chatek trempských osad, usazených na hraně srázu jako orlí hnízda. O kus výše nás pozoruje hradba skalních věží. Jedná se o předkrm našeho dnešního hodování. Podzim zde už barví listí břízek do zlatova.
Horní konec patří do místní Národní Přírodní památky Polické stěny, součásti celku Broumovské stěny. Dvě stě metrů za křižovatkou, kde se k nám přidala červená se žlutou od Hlavňova, Zdeněk doplňuje tekutiny v Setonově studánce. Nad ní Státní lesy zřídily pěkné festovní zastřešené odpočívadlo.
Málem jsem si tu vyvrtnul kotník, jenž uvízl v přízemním šlahounu ostružiny. Chybička se vloudila při popocházení a hledání vhodného místa ke snímku, kdy jsem se zaujat hledáním správného výchozího bodu pro motiv, nedíval pod nohy.
Stoupající červená značka nás provází jednou z nejpěknějších místních roklin – nejdelší a nejznámější, 2km dlouhou a až 60m hlubokou Kovářovou roklí. Není divu, že je opředena pověstmi o loupežnících a poustevníkovi. Divoký dojem vytváří nahromaděné obrovské balvany, skalní věže a suťové, puklinové či rozsedlinové jeskyně. Na dně s protékajícím Hlavňovským potokem sahají až do hloubky 10m.
Velká a přístupná je Mariánská jeskyně, kam nás zavádí odbočka v polovině rokle. Do jedné stěny vytesal r.1866 sochař Rachner reliéf hlavy Panny Marie. V horní části procházíme Kovárnou, což je 15m Dlouhá jeskyně, vzniklá v místě tektonické poruchy. Podle jedné pověsti zde měl jeden z loupežnických kamarádů kovat a opravovat jejich náčiní, podle jiné tu byla penězokazecká dílna.
Za ní odbočujeme zelenou doleva, abychom pak z Hvězdy nešli stejnou cestou zpátky hřebenem. I tato zelená prochází divokými skalami.
Konečně dosahujeme vrcholu, kde v první polovině 18.stol. stával dřevěný kříž s velkou zlatou hvězdou na špičce pocházející z broumovského kláštera. Roku 1731 tu nechal opat Otmar Zinke podle návrhu K.I.Dientzenhofera vybudovat kamennou osmibokou kapli Panny Marie Sněžné se zlatou hvězdou na věžičce.
Kvůli svému půdorysu a hvězdě dostala i s okolím název Hvězda a začaly se sem konat poutě. Za nedlouho, v r.1787, byla však na příkaz císaře Františka Josefa II. téměř zbourána. Až v r.1855 nechal další broumovský opat Jan Rotter zbudovat novou kapličku, tentokrát pětistrannou a obnovit poutě, konané vždy po 5.srpnu.
Zvenku je sice pětistranná, ale uvnitř kruhová s kulatými výklenky. Ke kapli přiléhá vyhlídková 40 metrová terasa, na kterou vystoupáme širokou obloukovou kamennou rampou. Údajně je odsud vidět až do Polska. My ho máme v oparu. Na kovové desce jsou vyryta dohledová místa.
Kousek dál stojí krásná dřevěná turistická chata stejného jména jako kaple, švýcarského stylu, se stylovým interiérem a výzdobou, postavená rovněž zmíněným opatem. Před ní jsou obyčejné dřevené stoly a lavice a my se tu rozhodneme doplnit kalorie ze svých zásob. K naší nelibosti nasucho, neboť jak slyšíme od jednoho veledůležitého holohlavého člověka, jsou na chatě hned dvě akce, a tudíž je zavřena. Zatímco já se zvolna živím, dříve nasycený kamarád bloumá okolím. Pojednou ho vidím na dřevěné terase u jedněch dveří a mává na mně. Urychleně polykám poslední velké sousto, div se nezadusím a kvapím nahoru. To už Zdeněk zmizel uvnitř.
Zírám ohromeně na nádherný zdobený vstupní sál s velkým krbem a vyčnívajícími řezanými galeriemi z prvního patra. Zapínám blesk a dokumentuji. Za otevřenými dveřmi je u výčepu 12 míst a jedno už obsadil kamarád. Sedám si bokem k oknu s výhledem přes druhou venkovní výhledovou terasu. Velmi čilý a milý šéf toho skvělého zařízení se nám okamžitě velice věnuje díc, že i přes dvě akce ve dvou bočních sálech poskytne těchto pár míst hladovým a žíznícím poutníkům.
Okamžitě do nás zasyčí vynikající nefiltrovaný světlý Opat a následuje ho bleskurychle tmavý. Jako díkůvzdání ještě dáváme navrch domácí cibulačku. Hned za námi okamžitě obsadí ostatní místa dalších pár cestovníků. Na to, že jsou ve vedlejších křídlech dvě akce a běhají tam okolo nás na obě strany jen dvě servírky, a přímo létá jejich šéf, je to zázrak hodný ke svatému místu.
Vycházejíc z krásného interiéru nás venku čeká další nádhera. Na jednu z akcí sem totiž přijela dvacítka vyleštěných nadupaných krasavců Harley Davidson až k chatě. Co kus, to jiný typ. Chodíme mezi nimi a svítí nám oči. Tolik nádhery na jednom místě! Obdivuji lidi s tak nákladným a krásným koníčkem. Pro běžné automobily je asi o 250m níž normální parkoviště.
Maximálně spokojeni procházíme červenou hlavní hřebenovou cestou skalním městem s výhledy. Fascinující podívanou tu poskytují nejen výhledy, ale mnoho zajímavých skalních útvarů věží, oken, mís a hřibů. Nejvýznamnější jsou Mušle, Kočka, Želva, Ležící mnich. Sestoupíme odbočkou i do Skalního divadla. Konec odbočky poskytuje panoramatický pohled dolů na Kovářovu rokli a okolní moře kamenných věží. Následují Bumbrlíček a Sova.
Pěkná vyhlídka je ze Supího hnízda (též Supí koš), kam vylezeme po vytesaných kamenných schodech. Z vyvýšené zasekané plošiny je výhled od Králického Sněžníku až po Krkonoše. Kličkujeme nahoru, dolu, doleva, Doprava hřebenem mezi skalami až k vyhlídce Modrý kámen, kam zabíhá žlutý okruh. Stále je na co se dívat.
Kousek dál projdeme mezi dvěma velikými Hřiby až k výhledu na Broumov. Cestou je anoncována Čertova tchýně. My ale v žádné skále, kam ukazuje šipka, nic podobného tchýni nevidíme. Ani čertové ani naší, či jiné. Už jsme poněkud ušlapaní stálým lozením po balvanech a vysokých schodech, nahoru a dolu, tak vynecháváme odbočku na vyhlídku do Zaječí rokle a sestupujeme k autu. Ještě v podvečer se přesouváme 30 km k Javořím horám do Janoviček.
Na konci obce máme na výběr. Na základě předcházejícího googlovského průzkumu se rozhodujeme pro turistickou chatu Vyhlídka, neboť by tam měli mít Opata (pivo). Informace nelhala, tak si nejdřív dáváme na žízeň dobrou 10° Primátora a zaslouženou večeři. Já smaženou kuřecí kapsu se šunkou a nivou za 105,- + krokety 26 Kč. Po velmi slušné prorci si myslím, že už se do mě nic nevejde. Ale mýlím se, když vidím na nápojovém lístku dezerty, 11° Opata a ještě lepší kvasnicovou 12°. Spokojeni s konzumací, cenami i obsluhou můžeme klidně zaspat.