Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 23. den – odpoledne – Slovácko: Blatnice pod Sv. Antonínem – část Stará Hora – sklepní ulička - vesnická památková rezervace a poutní areál Svatý Antonínek; Veselí nad Moravou - městská památková zóna

Dopoledne jsme měli poznávací část. Moc jsme toho nenachodili, ale spoustu věcí viděli. Teď si uděláme trochu delší zastávku.

Už týden jezdíme po Slovácku, ale u vinných sklípků jsme už pár dnů nebyli. To zase chybí mně. Proto se už těším do Blatnice pod Sv. Antonínem. V části Stará Hora byla r. 1995 vyhlášena vesnická památková rezervace, která zahrnuje vinohradnické stavby -vinné sklepy s búdami a lisovnami. Jak tady píší, tak už ve 13. století se zdejší víno vozilo do Prahy a do Vídně. Protože se tady výborně daří burgundským odrůdám, které proto tady patří k nejrozšířenějším, nazývají se zdejší vinice Burgundskem Moravy. Zdejší malované sklepy pochází z 16. - 18. století. Je jich tady něco okolo 40. Kámen tady byl drahý a nedostatkový materiál, proto se lisovny stavěly z nabíjanice – dusané hlíny v dřevěném bednění. Ta byla ještě promíchána s oblázky a na rozích vyztužena kameny. Ty novější lisovny jsou stavěny z nepálených cihel. V průběhu turistické sezóny jsou sklepy otevřeny veřejnosti. Jak jsme u vstupu zjistili, jeden sklep má otevřeno i dnes, ale až v jednu. To nám vyhovuje, zastavíme se tu cestou zpátky. To už snad budeme i po obědě.

Jedeme o kousek dál, kde je poutní areál Svatý Antonínek s křížovou cestou. Jsou tam dvě parkoviště, parkujeme na tom trochu vzdálenějším – na louce, kde je větší stín. Nejdřív si jdeme prohlédnout areál. Dominantou je samozřejmě kaple Sv. Antonína Paduánského, která byla postavena r. 1670, aby odvrátila nepříznivé počasí. Jinde jsem se dočetla, že byla postavena r. 1668 majitelem panství jako poděkování za uzdravení syna. Kde je pravda, těžko říct.

Místo se brzy stalo velmi vyhledávané a malá kaple nestačila. R.1969 byla rozšířena. Návštěvnost se ještě zvýšila, když zde byl v pol. 18. století nalezen pramen léčivé vody Sv. Antonínek, který způsobil mnohá uzdravení.

I tady se setkáváme s Jožou Uprkou – na zdi kaple jsme našli jeho pamětní desku. Je vidět, že se do povědomí lidí tady skutečně zapsal.

Jsou zde i toalety, ale pouze s užitkovou vodou. Zázračný pramen nějak nemůžeme najít. Pak jsem potkala zde žijící paní – dozvěděla jsem se od ní, že pramen je v současné době vyschlý. Dozvěděla jsem se však, že na zdi kaple jsou 3 kohoutky a z nich teče pitná voda. Tak tohle je důležitá informace. Vody už máme skutečně málo.

Já vařím oběd, Ota jde doplnit vodu. Docela se naběhal. Shodli jsme se na tom, že by se tady možná nechalo i přespat. Jenže na spaní je ještě brzy.

Najednou přijíždí jedno auto za druhým. Bude tady mše pod širým nebem. Jsme rádi, že jsme najedení a máme vodu a můžeme odjet. Dokonce jsme zapomněli zajít se podívat na křížovou cestu. No, to jsme celí my.

Cestou zpátky jsme se samozřejmě nezapomněli zastavit ve sklepni uličce a projít si ji. Musím říct, že to je zážitek. Některé búdy mají jen modré sokly, jsou tady však i búdy zdobené slováckými ornamenty. Dokonce u jedné je ornamenty zdobený i velký květináč. Moc se mi tu líbí.

Otevřený je sklep č. 7 – vinařství Hanák. Jdu se tam podívat. Ota řidič čeká v autě a prohlíží si prospekty. Počítá s tím, že se zdržím, že určitě něco ochutnám. Na degustaci má připraveno asi 10 vzorků, ale jen jeden červený – Zweigeltrebe r. 2020. Aspoň se tady nezaseknu na dlouho. Bílá vína mi nedělají dobře. Když jsem si objednala decku za 20,- Kč (z mého pohledu za směšnou částku), dostala jsem nejdřív ochutnat vzoreček, zda mi bude chutnat. Tak s tím jsem se ještě nesetkala. Vzoreček mi chutná, dávám si deci a kupuji celou lahev za 120,- Kč. Víno je výborné a ještě má krásnou slováckou etiketu. Tohle bude určitě chutnat i Otovi. Jenže to nebylo vše. Dostávám lahev, platím, ale ještě jsem dostala do sklenky určitě minimálně 0,5 deci od cesty. Nemusím povídat, že mezitím jsme si s pánem hezky popovídali.

K Otovo velké radosti konečně odjíždíme. Jedeme do Veselí nad Moravou. Jeho historické jádro bylo r. 1995 vyhlášeno městskou památkovou. K městu jsme se přiblížili ve středu, když jsme se toulali podle řeky Moravy a podle kanálu. To jsme si prošli zámeckou zahradu i přístav. Zámek a kostel jsme zahlédli jen z dálky. Dnes si tedy prohlédneme město. Také potřebujeme vyzvednout peníze. Ne vždy lze platit kartou.

Parkujeme na parkovišti Kauflandu blízko nádraží. Nejdřív jdeme do infocentra, které je v budově Turistického centra Veselka, jehož součástí je i městská galerie Panský dvůr. Tato původně sýpka je poslední objekt hospodářského dvora, který zde byl vybudován v pol. 17. století. Objekt byl otevřen po rekonstukci v prosinci 2012. Nádvoří ve vnitrobloku se využívá i k řadě venkovních kulturních akcí. Za zmínku možná stojí i to, že v celém areálu i na nádvoří je volně k dispozici wifi.

Ota tady získává spoustu zajímavých prospektů a pohlednici jedné z rozhleden. Je spokojený. Banka je hned vedle. Máme zase co utrácet. Pak si jdeme prohlédnout město.

Pokračujeme do centra okolo kostela Panny Marie s románsko-gotickými prvky. To je nejstarší kostel ve městě, který byl postaven v 1. pol. 13. století na tehdejším předměstí. Byl obklopen hřbitovem, ten byl zrušen r. 1834. Kostel byl později využíván jen jako hřbitovní, nyní je nepřístupný.

Nyní se potřebujeme dostat na ostrov, který tvoří meandr Moravy a uměle vytvořený kanál. Přes ostrov vede hlavní silnice, my využíváme mostu pro pěší v místech, kde se rozděluje Morava a kanál a kde je jez. Přicházíme na Bartolomějské náměstí, které je jádrem bývalého historického středu města. Tady se dříve konaly trhy. Náměstí bylo dlouho opomíjeno, nebyla zde ani dlažba – ke změně došlo při revitalizaci, která začala r. 2009. V té době byl proveden i archeologický průzkum a byl nalezen příkop z přelomu 13. a 14. století, tedy z doby před založením města. Nyní je na náměstí žulová dlažba a nová kašna.

Náměstí dominuje kostel sv. Bartoloměje, který byl postaven v letech 1733 – 1741. Před kostelem jsou sochy sv. Františka z Pauly a sv. Jana Nepomuckého z r. 1822, které původně zdobily první zděný most přes Moravu. Někdy okolo r. 1860 byly přesunuty na náměstí. Uprostřed náměstí je sousoší Panny Marie s Ježíškem. V 90. letech 20. století bylo barokní sousoší z pol. 18. století v takovém stavu, že muselo být nahrazeno kopií.

Na ostrůvku je ještě bývalá synagoga. Původní židovská modlitebna byla zničena během třicetileté války. Současná stavba byla postavena r. 1840 jako koželužna. Jako synagoga byla využívána do 2. světové války. Pak sloužila jako skladiště. V letech 1991 – 1993 byla přestavěna a využívá ji Církev adventistů sedmého dne.

Přes Bartolomějské náměstí se vracíme a Zámeckou ulicí přecházíme přes uměle vytvořený kanál. Ten dnes využívá malá vodní elektrárna. Původně zde byly vodní mlýny. I když přestavba na elektrárnu probíhala od r. 1913, první žárovky proudem z této technické památky se rozsvítili již r. 1901. Uvnitř se stále nachází plně funkční Francisovy turbíny z r. 1914 a 1927.

Po lávce pro pěší přecházíme na poloostrov, který obtéká řeka Morava, Baťův kanál a uměle vytvořený kanál u elektrárny. Hlavní stavbou je zde zámek, původně zde však byl vodní hrad, o kterém je první zmínka již r. 1261. Jeho hlavní funkcí byla ochrana přechodu přes řeku Moravu na nově budované Uherské stezce. Později byl přestavěn z kamene. Příkop okolo něj byl na konci 14. století zasypán. Současný zámek byl postaven jižně od původního hradu. Jeho dnešní podoba je z 1. pol. 19. století. Nejstarší je jižní křídlo – směrem do parku. Je soukromý a veřejnosti nepřístupný.

Procházíme částí parku okolo zámeckého rybníku a pomníku Ernsta Gideona Laudona, vojevůdce rakouské armády, ale také milovníka parků a zahrad.

Právě od tohoto pomníku vidíme mostek - první památku na úzkokolejku, která tudy vedla r. 1879, jak jsme zjistili minulou středu.

Přecházíme přes Moravu do druhé části parku a směřujeme zpátky do města. Naším cílem je zdaleka viditelný kostel Andělů strážných, významná barokní památka. Byl založen r. 1714 spolu s klášterem servitů. Pod kostelem je hrobka, kde jsou pohřbeni členové řádu, zakladatelé kostela a jejich rodinní příslušníci. Klášter byl zrušen r. 1784 Josefem II.. Prostor před kostelem je ze dvou stran obehnán zdí, kde jsou zastavení křížové cesty.

Po 4 km jsme zpátky u auta, jsme docela zmožení. Hlavně vedrem. Je 6 hodin, ještě jdeme nakoupit do Kauflandu. Už nemám z čeho vařit, potřebujeme doplnit zásoby.

Kde budeme dnes spát – na tom jsme shodli snadno. Vracíme se na naše oblíbeně místo mezi kanálem a Moravou - blízko přístaviště Vnorovy, kde jsme už 2x spali. Dnes to máme kousek.

Ota už se těší na pivo. Mile jsem ho potěšila, když jsem řekla, že tam zajedeme autem, já si dám jen limču a zpátky budu řídit já. Tohle naše nové auto jsem ještě nenašla odvahu řídit, i když už ho máme asi 4 roky. Ono to nebylo ani třeba. Ota řídí rád a já ráda naviguji. Ale měla bych začít. Jeden nikdy neví, kdy to bude třeba.

Opět nás tady vítají jak staré známé. Je to příjemné. Já jdu opět do studené sprchy jako v pátek. Dnes to snad bylo ještě teplejší. Cítím se skvěle.

Loučíme se, zítra odjíždíme na sever, sem se letos už nevrátíme.

Cestou na naše oblíbené místečko jsem zjistila, že jsem řízení ještě nezapomněla, že to se mnou tak hrozné není.

Pak jsme si dali večeři a vypili půl lahve dnes koupeného vina. I Otovi chutná. Dopijeme ho zítra. Je dost hodin a Ota to vše samozřejmě musí zapít ještě pivem. Dnes večer je stále ještě teplo, ale opět se to večer zatahuje. Kdesi v dálce je vidět, že se tam blýská. Bude pršet? Zítra se má konečně ochladit. Uvidíme.

Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 23. den – odpoledne – Slovácko: Blatnice pod Sv. Antonínem – část Stará Hora – sklepní ulička - vesnická památková rezervace a poutní areál Svatý Antonínek; Veselí nad Moravou - městská památková zóna na mapě