Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 15. den: Karviná-Doly - šikmý kostel sv. Petra z Alkantary; Albrechtice - dřevěný kostel sv. Petra a Pavla; Havířov - Kotulova dřevěnka a Slezský pivovar U Balona; Soběšovice – rozhledna; Těrlicko – památník letců

Spalo se tu krásně, dveře jsme nechali otevřené až do rána. Teplota snad pod 20 neklesla. Sluníčko na nás nesvítí, okolo parkoviště jsou vyšší stromy, je tu tedy příjemně i ráno. Vstáváme v 8. Už ve ¾ na devět přijíždí první návštěvnici Dinoparku. My jsme naštěstí na tom nejvzdálenějším konci, tak tu zatím máme klid. Otevírají skutečně přesně v 9. Odjíždíme v půl desáté, parkoviště se rychle plní. Tak velký zájem jsem nečekala. Stále přijíždějí noví a noví návštěvníci.

Dnes to bude pohodový den, jen s několika zastávkami. Nejdřív se jedeme podívat do Karviné části Doly k šikmému kostelu sv. Petra z Alkantary, o kterém nám povídala včera paní v infocentru v Karviné. Je šikmější než věž v Pise. Na místě původně dřevěného kostela sv. Martina z r. 1447 ho nechal v barokním slohu postavit v letech 1756 – 1759 tehdejší majitel panství Jan František Larisch. Měli tam i rodovou hrobku. Jenže r. 1854 se v jeho okolí, ale i pod ním začalo s těžbou černého uhlí. Ještě koncem 19. století si v těsném sousedství – tehdy v areálu hřbitova postavili zdejší měšťané novogotickou a novorenesanční hrobku.
Těžba postupovala, kostel se začal naklánět, ve zdech se objevovaly trhliny. Sklon činil 6,8°- 7°. Šikmá věž v italské Pise má sklon jen 5,5°. Vysoká věž musela být snesena, aby její případný pád nikoho neohrozil.

Na začátku 90. let 20. století hrozilo kostelu zřícení. Nakonec se podařilo ho stabilizovat, že mohl být v 90. letech 20. století zrekonstruován a zpřístupněn veřejnosti. Upraveno je i okolí. R. 2011 byla odchylka cca 37 metrů. Je zapsán do České knihy rekordů a kuriozit jako nejšikmější kostel u nás. Kostel je jedinou památkou na původní město Karviná, které bylo kvůli těžbě srovnáno se zemí.

Součástí areálu je před kostelem socha Panny Marie a kamenný kříž. Není skoro poznat, co je rovné a co šikmé. Musela jsem u toho vyfotit Otu, aby aspoň něco bylo rovného. Samozřejmě z toho měl legraci a začal se naklánět na opačnou stranu. Je to však něco neskutečného, že se nezřítil.

Teď už pokračujeme podle plánu – jedeme do Albrechtic, kde je na hřbitově dřevěný kostel sv. Petra a Pavla. Je to typická beskydská církevní stavba z mohutných dubových klád, které jsou zvnějšku pobyty prkny a pak překryty laťováním. Střecha je kryta šindelem. První kostel zde stál r. 1447, jenže byl často postižen povodněmi a chátral, až musel být r. 1766 stržen. Téhož roku byl postaven ten současný kostel. Když byl r. 1935–1938 v obci postaven nový zděný kostel, význam tohoto dřevěného poklesl. Po návštěvě zlodějů byl zbylý inventář přenesen na faru a do nového kostela. Bohoslužby se tam konají jen vyjímečně.

Ještě máme na trase další hornické město – Havířov. Je to nejmladší české město (bylo založeno r. 1955), ale také největší české, které není ani krajské, a dokonce ani okresní. Jediný zdejší důl Dukla ukončil těžbu 10. 1. 2007. Nás nyní zajímá Kotulova dřevěnka, roubená stavba z r. 1781. Je to jedna z nejstarších dřevěných lidových staveb na Těšínsku.

Přišli jsme akorát, abychom stačili komentovanou prohlídku. S námi tam jde ještě paní se dvěma dětmi cca 10 - 14 let. Vyprávění bylo zajímavé, ale zbytečně rozvláčné. Na návštěvu za ní přišla dcera s malým děckem a tak výklad neustále přerušovala a věnovala se vnučce. Uvnitř je vidět vybavení domácnosti z přelomu 19. a 20. století a ve stodole zemědělské nářadí z té samé doby. Na zahradě jsme se ještě mohli podívat do v pozdější době postavené zděné stodoly, kde byl i chlév, a malé dřevěné stavby z konce 19. století, kde je funkční větrný mlýnek.

Z roubenky je to do dvou havířovských pivovarů jen kousek. Ota se rozhodl První Havířovský pivovar vynechat. Možná ho to bude teď mrzet. S vařením začali r. 2012, ale teď jsem koukala na internet, tak píšou, že energetická krize je donutila 17.10.2022 provozovnu uzavřít. Stránky mají sice funkční, ale zrušili i eshop. Tak je otázka, co s ním bude dál.

Ota si z těch dvou vybral Slezský pivovar U Balona i proto, že o něm už něco slyšel. Historie celého objektu je zajímavá. Hostinec vznikl r. 1911. Jak se tehdy jmenoval, to se nezachovalo. Výčepní se jmenoval Balon a byla to natolik známá a zajímavá postava, že lidé hostinec sami jmenovali U Balona. Po výčepním se země slehla, ale název už zůstal, i když nový majitel se snažil ho v 90. letech přejmenovat na hostinec Na Selské. Tím to však nekončí. Jak sami noví majitelé říkají, tak r. 2010 koupili tuto krásnou, ale "unavenou" hospodu. A zajímavé na tom je právě to, že se manželé jmenují Balonovi. Není to žádný z potomku tehdejšího Balona, jen pouhá, těžko uvěřitelná shoda jmen. Charakter tradiční české hospody zachovali. V chátrající zahradě r. 2011 otevřeli letní terasu s vlastním výčepem a dětským hřištěm. R. 2014 se pustili do stavby pivovaru ve stoletých sklepích. Proskleným otvorem je možno se podívat i na dvounádobovou nerezovou varnu. R. 2016 nad hospodu postavili dva apartmány. Od r. 2019 je možno se u nich vykoupat i v pivních lázních.

Ještě není poledne, je tam prázdno, ale pevně věřím, že tento pivovar nezavře. Ota chtěl koupit jen ležák, mne zaujala svrchně kvašená 10. Odcházíme tedy se dvěma lahvemi. Snad se nám podaří to uchovat studené.

Teď musíme popojet ještě kousek na jih, kde máme rozhlednu Soběšovice. Je součástí bývalého objektu závodního stravování, ve kterém je po rekonstrukci obecní úřad, knihovna, pošta, restaurace Husarůvka s možností ubytování v 5 dvoulůžkových pokojích. Rozhledna byla přistavěna r. 2004. Je to ocelový tubus, obložený dřevem. Je volně přístupná, ale klíč je nutno si vyzvednout v informačním centru na obecním úřadě nebo v restauraci. Protože na obecním úřadě mají dovolenou, půjčujeme si ho v restauraci - bez problémů. Rozhledna je 17 m vysoká, čtyřpatrová. Nejdřív se vstupuje do budovy obecního úřadu a jedno patro se prochází úřadem. Až pak se jde do přístavby, kde je však nedýchatelno. Čekají nás 3 patra po točitém schodišti. V 1. patře jsou sice okna, ale zavřená. Ve 2. patře je mechanismus hodin, ze 3. patra vedou dveře na vyhlídkovou plošinu, kde se konečně můžeme pořádně nadýchnout. Plošina je ve výši 13 m, jsou tam 3 panoramatické tabule s označením směru – JV, jih a JZ. Dobře tedy víme, kde co je. Mají to moc hezky udělané. Vidíme Žermanickou přehradu, Slezské a Moravské Beskydy, Podbeskydskou pahorkatinu, Veřovické vrchy. Vidíme i do Polska.

Sjíždíme k vodní nádrži Žermanice. Venku je zase 31 stupňů, aspoň se trochu osvěžíme. Jenže voda je zelená, i když se v ní pár jedinců koupe. Tak do toho nevlezeme ani jeden. Jen nechápu, co dělají ti lidé, kteří tady tráví dovolenou. Břeh je obložený karavany, lidé se na sluníčku pečou, ale do vody nemůžou. Takhle bych si dovolenou nedovedla představit.

Na parkovišti je sluníčko, není tedy vhodné ani na přípravu oběda. Kousek se vracíme. U autobusové zastávky Dolní Domaslavice, u kříže zajíždíme do lesa na polední siestu. Nespěcháme. Otevíráme právě koupenou desítku, dáváme si každý třetinku. Pak jdu dělat oběd, tj. dodělat omáčku z pýchavky a ohřát knedlík. Musím říct, že se mi povedla. To pochválil i Ota. Ještě máme na zítra. Už teď se na ni těším.

Dopíjíme pivo a ještě chvíli pokračujeme v polední siestě.

V plánu jsme měli projít si naučnou stezku Těrlické mokřady. Jenže v těchhle horkách a suchu to určitě nebudou mokřady. Také pochybujeme o tom, že by tam byl stín. Odkládáme to na neurčito. Jen jsme sjeli k pláži Těrlické vodní nádrže, ale ani tady to na koupání nevypadá, i když voda není tolik zelená. Je však nějaká kalná.

Vody máme dost, máme se v čem osvěžit. Jsou sice teprve 3 hodiny, ale rozhodli jsme se dnešní program ukončit. Jedeme do Dolního Těrlicka k Památníku letců, kde je velké parkoviště v lese. Doufáme, že tam půjde přespat.

Dopadlo to perfektně. Silnice končí na parkovišti, dál se jet nedá. Je tu klid a stín a vše nasvědčuje tomu, že by tady měl být stín i ráno.

Je tu pietně upravené místo, které je památkou na polské letce Žwirku a Wiguru, kteří spolu létali již od r. 1929. Žwirka byl dokonce známým instruktorem pilotáže. Spolu zvítězili v srpnu 1932 v mezinárodním prestižním leteckém závodě Challenge. Dne 11. 9. 1932 letěli na letecký den do Prahy. Tady je zastihla vichřice a způsobila poruchu letounu, které se stalo neovladatelné a zřítilo se do lesa. Téměř okamžitě tu byl vztyčen březový kříž s připevněnou vrtulí letadla.

R. 1935 tady byla vybudována kaplička - mauzoleum a vztyčen 7 m vysoký čtvercový pylon vyzděný z kvádrů pískovce. V horní třetině je kamenný prstenec s plastickými znaky českého lva a polské orlice, které kvůli povětrnostním podmínkám již nejsou vidět. Na jeho vrcholu je nadživotní postava letce, který se opírá o vrtuli letounu. Němci mauzoleum zbořili a park zničili. Jen pylon a veliký kámen s nápisem a datem se podařilo ukrýt. Oboje bylo po válce vráceno na místo. Kaplička již obnovena nebyla. Je tu hodně informačních tabulí s povídání o letcích i této tragédii. Škoda zmařených mladých životů. Ale bohužel i tohle se stává.

Jsme ve stínu, je tu relativně příjemně, i když stále je horko. Zítra se chceme jet podívat do Českého a Polského Těšína - jak to v tom vedru zvládneme, nevím. Když jdeme před 9. spát, je 24 stupňů. Opět necháváme otevřené boční dveře. Když tu nikdo nebyl odpoledne, ani večer, proč by sem měl někdo jezdit v noci.

Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 15. den: Karviná-Doly - šikmý kostel sv. Petra z Alkantary; Albrechtice - dřevěný kostel sv. Petra a Pavla; Havířov - Kotulova dřevěnka a Slezský pivovar U Balona; Soběšovice – rozhledna; Těrlicko – památník letců na mapě