Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 2. den - odpoledne: Sadská – minerální pramen Sadka; Dašice - městská památková zóna a pivovar

Po obědě odjiždíme do obce Sadská, kde je minerální pramen Sadka. Jeho zvláštností je, že teče jen dvě hodiny denně, a to od 8:30 do 9:30 a od 15 do 16 hodin. Vrt se nachází v nedaleké budově dnes již zrušené dětské léčebny. Pítko je u silnice. Tak to nám to vyšlo pěkně. Před 15. hodinou začíná prskat, že nás to pěkně osprchovalo. V 15. hodin začíná téct proudem. I když tvrdí, že je tady pítko, tak píšou, že minerálka není pitná. Je však dobrá, museli jsme aspoň trochu ochutnat. Alespoň doplňujeme užitkovou vodu. V tom horku je spotřeba veliká.

Zhruba za 1,5 hodiny parkujeme v Dašicích, kde byla r. 1990 vyhlášená městská památková zóna. O založení města se žádné doklady nezachovaly. Podle archeologický průzkumů bylo nedaleko centra pohanské pohřebiště asi už v V. až III. století před n. l.. První písemná zmínka o obci je z r. 1318, o tom, že je tady tvrz se píše r. 1332. Nový majitel Vilém II. z Pernštejna r. 1507 k tvrzi přistavěl hospodářské budovy a pivovar – to je první zmínka o vaření zdejšího piva. R. 1616 byla provedena jeho přestavba a zhruba v té podobě se zachoval do dnešních dnů. Ještě ve 20. letech 20. století se zde pivo vařilo. Jeho produkce byla postupně zastavena. Později tady byl sklad a opravna zemědělské mechanizace. Areál chátral. I když byly budovy v restituci vráceny potomkům původního majitele, areál chátral dál.

R. 2007 bývalý pivovar koupila společnost Pivovar Dašice. Zpočátku vařili pivo v Chotěboři. Postupně areál zrekonstruovali, vybudovali tady restauraci i penzion a r. 2017 obnovili výrobu piva.

Právě u pivovaru parkujeme, je to skoro v centru. Protože jsme si před chvilku dali nanuka, nechce Ota riskovat a na pivo nejdeme. Děláme jen malou procházku centrem městem. Směřujeme na náměstí T. G. Masaryka, které zde vzniklo již v 18. století. Tehdy si však každý svůj dům postavil, jak chtěl a kam chtěl. Tehdy byly domy jednopatrové, dřevěné, s podloubím nebo podsíní. Až po požárech v 1. pol 19. století se začaly domy stavět hezky do řady tak, jak je nyní vidíme. Bohužel ta podloubí se téměř nedochovala. Náměstí má tvar lichoběžníku, je 130 m dlouhé a 88,5 m široké.

Na náměstí přicházíme Komenského ulicí okolo nové radnice, která byla postavena r. 1925. Ta původní – dřevěná stála na severní straně náměstí určitě již v 16. století. Jenže ta vyhořela během třicetileté války r. 1679 a s ní i zápisní kniha radní z r. 1562. Novou jednopatrovou radnici si tehdy postavili uprostřed náměstí. Byla to kamenná stavba s dřevěnou podsíní a dřevěným horním patrem. I ta r. 1830 vyhořela. Další radnice byla na jihu náměstí, kde je nyní hostinec Radnice.

Současná radnice je moderní stavba 1. pol. 20. století. Na straně do náměstí byla 9. 9. 2000 odhalena bronzová pamětní deska na památku návštěvy prezidenta T. G. Masaryka v letech 1922 a 1926.

Procházíme se hezky upraveným náměstím s domy z 18. a 19. století. Některé jsou moc hezky opravené. Na severní straně náměstí u domu s podloubím jsou tři barokní sochy (sv. Norbert, sv. Barbora a sv. Václav) z konce 1. poloviny 18. století. Z r. 1739 je přibližně uprostřed náměstí i barokní socha sv. Jana Nepomuckého .

Přecházíme k baroknímu farnímu kostelu Narození Panny Marie, který byl postaven v letech 1677 – 1707 na místě staršího kostela. Ten zde stál již r. 1349. Je to poměrně velký trojlodní kostel se dvěma nižšími věžemi. V interiéru patří mezi nejstarší památky cínová křtitelnice z r. 1559. V kostele je uložena rorátní kniha z roku 1612.

Za kostelem v Hrdličkově ulici je patrová pozdně barokní fara, která byla postavena mezi léty 1748 - 1757. V letech 2008 – 2011 byla zrekonstruována a nyní slouží k bydlení. Touto ulicí se pomalu vracíme k autu. Přecházíme přes kanál, který zde byl vybudován z řeky Loučná. Nejdřív vidíme zajímavou roubenku – Roubenku u Mlýna, kde je restaurace, která nabízí i možnost ubytování.

Na druhé straně cesty vidíme téměř 23 m vysoký věžový vodojem, který byl postaven r. 1921 v rámci výstavby vodovodních zařízení pro skupinu obcí Vysoká u Holic, Roveň, Dašice. Samozřejmě si Ota neodpustí poznámku, že už z něj taky mohli udělat rozhlednu.

My pokračujeme jen kousek za roh, kde jsou vlastně dva mlýny. O tom starším – novorenesančním jednopatrovém s mansardovou střechou jsou zmínky již v 15. století. Byl vybudován na levé straně náhonu spolu s rybníkem. Na druhém břehu byla postavena pila. Po r. 1911 tehdejší mlynář postavil na druhém břehu vysoký čtyřpodlažní vodní mlýn - válcový, který vybavil novým turbínovým zařízením. Se starším mlýnem je přes náhon propojen strojovnou. V 50. letech 20. století byl upraven na míchárnu krmiv. Tento provoz byl ukončen r. 1986. Dnes je v provozu pouze vodní elektrárna. Starý mlýn vypadá již nyní zchátrale, asi podobný osud čeká i ten velký, i když se prý jedná o významnou technickou památku. Zatím vypadá dobře, má jen vymlácená okna.

Cestou k autu se zastavujeme v pivovaru, kde kupujeme 2 lahve 1,5 l - desítku a dvanáctku.

Ještě chceme vidět Vosáhlovu vilu. Je však trochu stranou a znamenalo by to být ještě víc jak 0,5 hodiny v rozpáleném městě, kdy teploměr ukazuje 35 stupňů. Už jsme se tu pekli dost dlouho. Zajíždíme k ní autem. Je to reprezentativní neorenesanční patrová vila s věží, kterou si nechal postavit v letech 1900-1901 zdejší továrník Josef Vosáhlo podle návrhu uznávaného projektanta Jana Vejrycha. Po znárodnění r. 1948 v ní byla opravna zemědělských strojů. Samozřejmě do opravy vily nikdo neinvestoval. Dopadlo to tak, že se střecha propadla a nějaký čas do ní zatékalo. A to patřila od r. 1958 mezi chráněné kulturní památky. Částečně opravená se dočkala r. 2014, kdy se začalo s její rozsáhlou rekonstrukcí. Dnes vypadá opět nádherně. Je však oplocena nevzhledným vlnitým plechem a podle nesešlapané trávy před vchodem se nezdá, že by se tam něco dělo. Snad se čeká na její využití.

Je půl šesté, už nechceme nikam jet, nic vidět, jen jet někam do stínu. Zajíždíme k rybníku Lodrant. Ke koupáni vhodný není. Jediné místo na spaní je kus před rybníkem. Tady nám to stačí. Dělám večeři, dáváme pivo. Lehce to fouká, ale je stále hrozné horko. Ještě v 8 hodin je 30 stupňů. Je tu však jeden problém. Parkujeme pod duby (jinde to nejde) a každou chvíli nějaký spadne. To je rána, když nám spadne na střechu. Snad se větřík v noci uklidní.

Je deset, chystáme se spát. Ale tomu, co se nám přihodilo, snad nikdo neuvěří. Ta koupená piva vždy uložíme do postele pod deky, aby vydržela studená. Takhle tam Ota uložil i 2 petky z pivovaru v Dašicích. Jednu jsme vypili, druhou jsme nechali na zítra, ať to zase nepřeháníme. Ota ji vyndavá, aby mohl jít spát, když zjistí, že byla špatně zavřená a že cca 2 deci piva má vylité v posteli. Začíná noční akce. Svléknout deku i karimatky, vymáchat a nechat přes noc venku, ať to schne. Na střeše máme - já tomu říkám "tykadla" - jsou to držáky na nosič. Tak to tam Ota nějak zachytil. Rezervní deky s sebou vozíme pro případ, že by uhodila zima. Teď se hodí. Ve starém autě jsme měli 3 cm silné karimatky, do nového auta se koupila další dokonce 5 cm vysoká. Takže aspoň jedna zůstala suchá. Tu politou jsme také opláchli vodou a položili na střechu auta, ať schne. Má to i tu výhodu, že nám to bude tlumit padající žaludy. Když jsme to vše udělali, shodli jsme se na tom, že nechávat do zítřka načaté pivo by nebylo nejlepší, navíc v relativním teple. Opět jsme vytáhli křesílka, hezky se usadili, pozorovali noční oblohu a pivo dopili. Z toho plyne poučení: Nevěř ani originál zavřeným lahvím a vše poctivě kontroluj.

Je 11 hodin, teď už skutečně jdeme spát. Venku je stále 25 stupňů. Jsme zvědavi, jak bude zítra. Ochlazení zatím nepředpovídají. Chtěli jsme nechat vše otevřené, ale v tom průvanu spát nejde. Boční dveře zavíráme a konečně za chvíli usínáme.

Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 2. den - odpoledne: Sadská – minerální pramen Sadka; Dašice - městská památková zóna a pivovar na mapě