Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 20. den: Bystřice - dřevěný kostel Povýšení sv. Kříže; Hrádek – bývalá tvrz Zámčiska a rozhledna – NS a ptačí pozorovatelna Girov; Jablunkov – prohlídka centra; Bukovec – nejvýchodnější bod ČR

Konečně se spalo dobře. V noci pršelo asi jen slabě, protože louže se už nezvětšily. Nefoukalo to. V autě bylo příjemných 15 - 16 stupňů.

Vstáváme v půl deváté, venku jen drobounce mrholí. Kéž by to takhle zůstalo. V pohodě děláme ranní hygienu, stěhujeme věci ze sedaček dozadu, připravuji snídani. Tu jíme v kabině, kde je přece jen trochu příjemněji.

Zakřikli jsme to, ještě jsme nedojedli, déšť sílí. Chvíli čekám, ale pak si jdu udělat kávu. Včera jsme zmokli dost, to nám docela stačilo. Na dnešek náročný program nemáme, času máme tedy dost. Vždyť má zase celý den pršet.

Když déšť zeslábl, chystáme se k odjezdu. Je 15 stupňů, dnes to na horko nevypadá, ani nás nečeká žádné náročné stoupání. Vytahuji membránové kalhoty a softshelovou bundu, ať jsem trochu v suchu. Viditelnost není nejlepší, sjíždíme pomalu. I když ráno okolo nás občas projelo auto, se žádným jsme se na cestě nepotkali. Toho jsem se bála nejvíc, silnice je tady úzká.

Sjíždíme zpátky do údolí. Zastavujeme se v Bystřici, kde jsme včera zahlédli velký dřevěný kostel Povýšení svatého Kříže. Byl postavený r. 1897 v novorenesančním slohu. Na tomto místě stál od r. 1587 jiný dřevěný kostel, ale za víc jak 300 let zchátral, že musel být r. 1897 stržen. Dřevěná zvonice byla dokonce o 3 roky starší.

Vystupujeme – jen drobně mrholí. Přesto kvůli focení beru deštník. Vždy jsme nadšeni, jak se to lepší, jenže než jsme kostel obešli, už zase prší. Je to zajímavá patrová stavba. Dokonce prý patří k nejmalebnějším kostelům na Severní Moravě a ve Slezsku. Původně kovová střecha věže je v současné době pokryta dřevěnými šindeli.

O kousek dal je infocentrum, Ota jde zjistit, zda tam nemají něco zajímavého. Přišel spokojený se spoustou prospektů v ruce.

Jen kousek to máme do Hrádku, kde bývala tvrz a kde je dnes rozhledna. Tvrz nad pravou zákrutou Olše existovala v době od 2. pol. 13. století do r. 1447, kdy byla po nájezdu Uhrů zničena. Jádro tvrze oválného tvaru mělo rozměry 26 x 40 m. Byla součástí pohraničního opevnění a měla za úkol střežit obchodní stezku z Horních Uher přes Jablunkovský průsmyk do Slezska. V terénu jsou nyní vidět již jen hluboké příkopy.

Vesnická zástavba vznikala pravděpodobně až od 16. století. Když r. 1919 si majitel kopal základy k rodinnému domku nedaleko hradiště, nalezl 130 cm dlouhý křižácký meč.

Tuto lokalitu bývalé tvrze obec koupila r. 2019 a rozhodla se zde vybudovat odpočinkový areál s vyhlídkovou stavbou. Přibližně 3 m vysoký dřevěný přístřešek byl vybudován v červnu 2020. Po 18 schodech se nechá vystoupat na střechu, kde je vyhlídkový ochoz. Díky okolním stromům je však výhled velice omezený. Meandry Olše je víc vidět z prostoru u rozhledny, kde mají místní ohniště. Momentálně neprší. Je však vidět, že 2 dny pršelo. Do nyní hodně špinavé Olše se tady vlévá téměř čistá voda bezejmenného potůčku, který pramení tady nedaleko. Dnes má vody na normální poměry asi dost. Teče hodně divoce.

Vracíme se k autu. Dokonce se to trochu vyjasňuje. Tak snad to chvilku vydrží.

Opět nejedeme daleko, dokonce jsme sem mohli dojít pěšky, kdybychom si lépe nastudovali mapu. Takhle parkujeme za řekou na parkovišti areálu Girov. Je to malý areál, kde je jeden větší altán a 8 malých altánků s posezením a přírodní hřiště. Je tady i ohniště a samozřejmě kadibudka. Z areálu je možno si projít 0,4 km dlouhou naučnou stezku s pěti zastaveními, která vznikla r. 2018. Je zaměřena na pozorování ptáků a poznávání rostlin. Pro děti je tu připravené pexeso s obrázky ptáků nebo QR kódy se zvuky ptáků. Cestu zpříjemňuje několik citátů. Součástí naučné stezky je i dřevěná ornitologická pozorovatelna ze smrkového dřeva o půdorysu 3,4 m. Zastřešená pozorovatelna je 5 m vysoká, na vyhlídkovou plošinu ve výši 2 m vede 12 pohodlných schodů.

Stezka není značená, ale je tak krátká, že snad ani zabloudit nelze. Na dvou odbočkách se nechá zajít podívat se k řece - k meandru a k peřejím, kde je dřevěná lávka, po které bychom sem přišli, pokud bychom šli ze Zámčiska pěšky.

Dnes v deštivém počasí jsme ptáky neviděli ani z pozorovatelny, ani na stezce, je to tady však moc hezky udělané.
V případě potřeby by se na parkovišti nechalo i přespat. Je však otázka, jak to tady vypadá, když je hezky. My si tady vaříme oběd. Stále ještě neprší. Usušili jsme však jen deštníky. Ty jsou suché hned. Ručníky i vše ostatní je stále navlhlé.

V infocentru v Bystřici Ota vyzvedl brožurku se zajímavostmi Jablunkova. Jablunkovem projíždíme, zastavujeme se tam. Jdeme do infocentra a očekáváme, že nám ty zajímavosti na mapě města zakreslí. Pracovnice mne šokuje – my zde nic zajímavého nemáme. Upozorňuji ji na radnici – ta prý se opravuje. Aby se nás zbavili, posílají nás do muzea. Tam zase nechceme my. Takhle do města turisty nepřilákají.

Aspoň jsem využila možnosti podívat se internet. Nejvíc mne zajímalo samozřejmě počasí. Včera tvrdili, že prudké deště budou do zítřejšího rána. Zajímá mne, co bude dál. Předpověď mne vůbec nepotěšila. S nějakými přestávkami má pršet dnes do večera, zítra i pozítří. Ne vždy se s předpovědí trefí, tak doufám, že jim to tentokrát nevyjde a že se to třeba změní k lepšímu.

Jablunkov je nejvýchodněji položené město České republiky. Již r. 1560 získalo městská privilegia, dostal právo vaření piva, pořádání úterních trhů nebo roční volbu fojta.

Hned u infocentra je farní kostel Božího těla. Toto je v pořadí 3. kostel ve městě. Od r. 1223 tu byl dřevěný kostelík. Byl však malý, proto byl r. 1401 postaven nový zděný. Při požáru r. 1615 lehl popelem a r. 1620 byl postaven tento zděný kostel, tehdy se dřevěnou zvonicí. Od kdy má kostel zděnou věž se nikde neuvádí. Kostel je otevřený, interiér zajímavý. Překvapilo nás, že všechny sochy a plastiky jsou barevné.

Jdeme se podívat aspoň na historické Mariánské náměstí. Původně náměstí bylo lemováno dřevěnými domky s podloubími. I dnes je tam celá řada zajímavých domů. Náměstí dominuje barokní socha Neposkvrněné Panny Marie z r. 1655. Kašna z r. 1796 byla k soše připojena za 2. světové války.

Radnice kupodivu není na náměstí, ale až o kousek dál. Čekali jsme, že bude v lešení, ale asi se opravuje uvnitř. Byla postavena r. 1905 v secesním stylu s rakousko-habsburskými prvky. Na budově má být r. 1935 odhalená pamětní deska, věnovaná vzpomínce na T. G. Masaryka.  Té jsme si bohužel nevšimli.
Dříve prý městský úřad sídlil v budově o číslo dál, kde je dnes Dům dětí a mládeže. Nás zaujala budova vedle radnice, ale směrem do města. Jak se dočítáme na pamětní desce, tak v domě r. 1914 bydlel zakladatel nového polského státu Josef Pilsudský.

V dálce na kopci vidíme klášter, ale až tam se nám jít nechce. Je to nový klášter. Původní klášter s nemocnicí stál v letech 1856 - 1928 u řeky, ale byl často ničen povodněmi. Proto si sestry Alžbětinky postavili v letech 1926 – 1932 nový na kopci. Jeho součástí byla nemocnice, obytná část pro sestry a kostel sv. Josefa. R. 1951 byl klášter zrušen a stala se z něj Státní plicní léčebna pro ženy. R. 1991 byl vrácen řádu, který zde zřídil domov pro seniory.

Pak že tu nic zajímavého nemají. A to jsme netušili, že jsme se měli zajít ještě podívat do farní zahrady, kde je pozoruhodná sochařská výzdoba – je tam 7 soch Panny Marie a socha papeže Jana Pavla II. Jen o kousek dál je pak dřevěná kaplička Panny Marie Fatimské.

Možná bychom se toho všimli při cestě k autu. Jenže jsem na náměstí ještě zašla koupit něco k večeři. Mezitím padly mraky a začalo opět pršet. Co nejrychleji jdeme k autu a město opouštíme.

Míříme k východní hranici. V Bukovci v hospůdce pod sjezdovkou Ota kupuje Radegasta, já získávám 1,5 l pitné vidy. Nějak nám ubývá a nemůžeme objevit pořádný pramen. Dochází i pivo z minipivovarů. Máme poslední litr IPY.

Na východním okraji Bukovce je parkoviště Nejvýchodnějšího bodu ČR. Když ho vidíme, je nám jasné, že tady bychom mohli přespat. Také jsme v to ve skrytu duše doufali.

Odtud vede 0,5 km dlouhá Naučná stezka Přírodní rezervace Bukovec a nejvýchodnější bod ČR, která končí právě u toho nejvýchodnějšího bodu. Na celkem 7 naučných tabulích jsou informace se zajímavostmi o obci, o historii zdejšího kraje, o životě místních horalů tady v pohraničí, ale i o chráněné rašelinné louce.

Teď momentálně neprší, jdeme si naučnou stezku projít. Zatím co Jablunkov bylo nejvýchodnější město, tak Bukovec je nejvýchodnější obec. Jak se dozvídáme, jdeme okolo nejvýchodnější louky a my k tomu přidali, že trháme naše nejvýchodnější ostružiny. Cestou si čteme naučné tabule se skutečně zajímavými informacemi.

Naučná stezka končí u nejvýchodnějšího bodu ČR. To je vyznačeno hraničním kamenem s pamětní deskou, hraničním patníkem, také cedulkou, kde jsou napsány souřadnice tohoto bodu. Jsou tady i dva přístřešky a dřevěný rozcestník, který udává směr k různým občerstvovnám, ale také k největšímu a nejstaršímu jilmu u nás, ke kterému je to cca 4 km a je v Bukovci.

Tady k nám z Polska přitéká říčka Oleška, která dále teče po českopolské hranici a která se na hraničním přechodu Bukovec – Istebna vlévá do Olše. Tady teče poměrně mělkým skalnatým korytem, že to vypadá jakoby bylo uměle srovnané. Pěkně si tady meandruje a bublá.

Chvilku tu relaxujeme a vzpomínáme si, jak jsme byli před dvěma lety na našem nejsevernějším bodu na hranicích s Německem.

Je půl páté, pro dnešek končíme. Zatím neprší, ale mraky klesají. Raději se trochu rychleji vracíme k autu. Ještě jsem stačila připravit večeři. Nádobí už oplachuji za mírného deště. Ale kupodivu i ten ještě přestal. Možná tomu nahrálo i to, že se zvedl vítr. Tady naštěstí jsou všechny stromy daleko.

V 7 hodin přijel karavan, budeme mít společnost. Škoda, že není lepší počasí na posezení venku. Chvilku jsme si s pánem a později i s paní povídali, jsou to sympaťáci. Jejich děcka okolo nás obíhají. Nakonec nás déšť zahnal. Bylo to akorát, aby naše malí sousedé šli na kutě.

Sedíme v autě, prohlížíme si prospekty. Ota je spokojený, má tam i spoustu rozhleden. V půl desáté nás zahnala zima do postele. V dálce se blýská. I přes tu mlhu je to vidět. Zítra se chceme vypravit na Trojmezí - to jsem zvědavá, co nám počasí zase ukáže.

Ještě jsme neusnuli, spustil se silný liják a vzápětí hromy. Bouřka šla z několika stran. Usnuli jsme, ještě pršelo.

Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 20. den: Bystřice - dřevěný kostel Povýšení sv. Kříže; Hrádek – bývalá tvrz Zámčiska a rozhledna – NS a ptačí pozorovatelna Girov; Jablunkov – prohlídka centra; Bukovec – nejvýchodnější bod ČR na mapě