Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 21. den: cca 8,5 km dlouhý výlet: Bukovec (Na Dílku) – Hrčava - Trojmezí – minipivovar Hrčava a památky obce – Na Dílku; Horní Lomná - minipivovar ve wellness hotelu Pod Kyčmolem a tábořiště

Ani nevíme, jak dlouho pršelo, ráno bylo sucho, v noci se ani neochladilo, v autě bylo celou noc mezi 16 a 17 stupni. Mlha se zvedá. Ráno dokonce vidíme polské kopečky i městečka. Během snídaně dokonce na chvilku vykouklo i sluníčko.

Když už jsme navštívili v Bukovci nejvýchodnější bod ČR, musíme si jít podívat i na nedaleké Trojmezí, kde se setkávají hranice 3 států – Česka, Slovenska a Polska

Auto necháváme na křižovatce – na rozcestí Na Dílku. Tady je přístřešek, kde se v případě nepříznivého počasí určitě nechá i přespat.

Po žluté a po silnici s minimálním provozem jdeme do Hrčavy. Zatím je to příjemné, cesta vede pěkně z kopečka. Brzy se přibližujeme k polské hranici a pokračujeme po českopolské hranici. Zajímavé jsou hraniční patníky. Na Šumavě, v Krušných Horách, ale i v Krkonoších jsme zvyklí na to, že na hranici je vždy jeden společný patník, který je z české strany označen C a z té druhé - polské nebo německé označen P nebo D. Tady jsou patníky na obou stranách silnice. Patník, který je vpravo na české straně cesty, má C na straně od silnice. Vlevo je Polsko a patník má na straně od silnice P.
Vlevo od silnice v Polsku je kopec Wawrzaczów Groń (688 m), na jehož svazích se rozkládá obec Jaworzynka. Je to pěkný pohled.

Nejdeme však daleko a kopečky v Polsku se nám zamlžují, i když začíná vylézat sluníčko. Zhruba za půl hodinky jsme na okraji Hrčavy. Míjíme hospůdku Na Vyhlídce, kde je minipivovar Hrčava. Nyní je ještě zavřený. Uvidíme, zda bude otevřeno, až se budeme vracet. Otevírací dobu tu nevidíme.

Za hospůdkou vede vlevo z kopečka silnice – po ní odbočujeme, i když žlutá vede obcí rovně a oklikou se přibližuje k naší silnici. Po chvíli tedy jdeme opět po žluté, zatím stále z kopce.

Klesáme ke slovenské hranici. Před námi přes údolí vede dlouhý a vysoký most. Kdyby tam nebyl, byl ten pohled určitě hezčí. Ale co se dá dělat. Je to dálniční most Valy, který vede ze slovenského města Čadca do Polska. V nejvyšším bodě je 84 m vysoký – je to nejvyšší most Slovenska. Je 591 m dlouhý.

Přicházíme na rozcestí Nad Čierným – jsme u slovenské hranice a podle ní odbočujeme vlevo – stále po žluté. Podle hranice klesáme jen kousek. Hranice uhýbá vpravo, my začínáme po žluté stoupat. Míjíme sýrárnu. Je mi jasné, že tady se cestou zpátky musím zastavit.

Před námi už vidíme řadu domů, altánků. Přicházíme na hranici s Polskem – na rozcestí Nad Trojmezím. Až sem lze asi z Polska zajet autem. Je tu najednou spousta lidí. Odbočujeme po hranici v vpravo - na slovenskou hranici, po které teče potok. Je to kousek. Vlevo je altánek, vpravo zavřená hospoda U mě v hezkém srubu. Dole je mostek přes potok. Za ním je Slovensko.

Je to tady zajímavé. Nejdřív vidíme tři hraniční kameny – obelisky. Až o chvilku později se dočteme, že přesný bod trojmezí je pod mostem v korytě potoka a je špatně přístupný. Proto na okraji každého státu byl r. 1995 vztyčen symbolický hraniční kámen. Český je ve výšce 555,04 m n. m., polský ve výšce 556,17 m n. m. a slovenský 557,61 m n. m.. Slovenský areál se rekonstruuje, takže to je tam zatím trochu neupravené.

Zatím se počasí vybralo, svítí sluníčko a už je skoro horko.

Při zpáteční cestě se zastavujeme v Gruntu Na Trojmezí - v sýrárně, kde kupujeme domácí sýry a dáváme dohromady jedno pivo - břeclavského Kance, kterého mají v plechovce. Mají tady i pípu, ale dnes pivo netočí. V těch deštích, které tady poslední dobou panovaly, tu bylo pár lidí a dnes tak hezké počasí nečekali.

Do Hrčavy se vracíme po neznačené cestě, která je trochu kratší a hlavně stoupání je pozvolnější. Ze žluté odbočujeme v části obce Za vrškem jedinou možnou vpravo, ke žluté se připojujeme pod pod obcí.

Zastavujeme se v minipivovaru Hrčava v hospůdce Na vyhlídce, kde se běžně vaří, ale kuchař onemocněl, takže máme smůlu. Zato jsme zjistili, že tam, kde jsme koupili před půl hodinkou sýry, tam je sídlo pivovaru. Je součástí farmy Hrčavský grunt, který tam byl založen r. 2013. Chovají skot, ovce, prasata a koně. Od r. 2018 mají malou rodinnou sýrárnu, kde vyrábí tradiční domácí sýry a mléčné produkty. Pivo zpočátku podle vlastní receptury vařili jinde, jak je to teď, to se mi nepodařilo zjistit. Ale mám dojem, že nám řekli, že už ho vaří tady.

Něco k jídlu máme vlastního, tady dáváme pivo. Ota světlé a černé, já řezané. To mi chutnalo nejvíc.

Abychom nechodili pořád po silnici, chtěli jsme se vrátit okolo pomníku posledního vlka v Beskydech a dál po neznačené cestě. Tam byl 5. března 1914 zastřelen poslední vlk. Tehdy tu byli dva vlci, kteří tady páchali škody na domácích zvířatech. Jeden přešel do Polska, druhý tady zůstal a zadávil dokonce psa uvázaného na řetězu přímo v Nýdku. Proto se místní vypravili ho zastřelit. Pomník tady byl vztyčen někdy v době mezi dvěma světovými válkami. Koncem 60. let 20. století se pamětní kámen převrátil do bažiny. R. 1980 byl postaven znovu. Někdy o 10 let později se vlci do Beskyd vrátili. Snad už je napodruhé nevyhubíme.

Na cestu jsem se zeptala v hospodě paní výčepní. Je to prý škoda, o cestu se nikdo nestará. Těží se v okolí dřevo, takže je rozježděná, teď po těch deštích to tam bude ještě horší než normálně. A kde není rozježděná, tam je tráva vysoká občas až po kolena. Že to obzvlášť v této době po těch deštích nedoporučuje. Nevadí, vrátíme se stejnou cestou. Je lepší to vědět, než se tam pak někde trápit.

Jdeme se tedy ještě projít po obci, kde je řada roubenek. Chceme tady vidět dřevěný kostel svatého Cyrila a Metoděje. Je to nejmladší z dřevěných kostelů na Severní Moravě a ve Slezsku. Byl postaven r. 1936 jako jednoduchá jednolodní stavba. Uvnitř je prý bohatě vyřezávaná křtitelnice.

Ještě musíme jít o kus dál - k lurdské jeskyni. Její vznik souvisí se stavbou zdejšího kostela, který má kamennou podezdívku. Bylo však nalámáno a dovezeno tolik kamene, že ještě zbyl. Proto zde – tehdy v blízkosti pramene byla postavena kamenná mohyla, ve které je kamenný lesní oltář. Pramen sem byl přiveden z nedalekého svahu. Je prý zázračný. Léčí oční neduhy. Prý stačí se vodou jen omýt. Vodu jsem pila i jsem se jí opláchla, ale že bych mohla odložit brýle, to se nestalo. Je to tady však moc hezky upravené.

Vracíme se stejnou cestou zpátky. Kdybychom šli kousek rovně, došli bychom k hospodě U Sikory – krásné dřevěné roubence. Na původních trámech stropu je vytesaný letopočet vzniku - r. 1927. Iniciátorem stavby hospody byl zemský rada Karel Smyczek z Jablunkova (dědeček režiséra Karla Smyczka), který oslovil tehdejšího hospodáře Jana Sikoru, když se Hrčava stala samostatnou obcí. Že je zde škola, ale chybí tady hospoda a kostel.

Rodině dnešního majitele patřila tato hospoda od začátku. Jen ji od r. 1952 provozovala Jednota Frýdek-Místek. Znárodnit ji však nemohli, protože hospoda byla menší než obytná část domu. Proto tam museli babičku dnešního majitele nechat bydlet.

A další zajímavost - patronkou obce byla pražská profesorka Anna Hlaváčová, babička herečky Jany Hlaváčové, která sem jezdila na letní byt. Tady má dokonce pomníček a v obci je pohřbená. Proto se po letech v hospodě U Sikory zastavila na pivko i Jana Hlaváčová s Luďkem Munzarem.

Další známou osobností, která se zde zastavila 15. 6. 1993, byl první polistopadový prezident Václav Havel. Jeho barevná fotografie s půllitrem piva tady visí. Vedle je prý na malé poličce i onen "slavný" půllitr, ze kterého zde pivo vypil. Jeho návštěvu v obci připomíná i bronzová pamětní deska na budově školy.

Škoda, že jsme tam nezašli. Bohužel až později jsme se dozvěděli, o co jsme přišli. K autu se vracíme stejnou cestou – po silnici a tentokrát do kopce. Občas jdeme lesem ve stínu, takže je příjemně. S výletem jsme spokojeni. Konečně svítí sluníčko a otevírají se výhledy.

Přicházíme k autu – zase se začínají vytahovat tmavé mraky. Možná skutečně ještě sprchne. Využíváme laviček přístřešku a připravujeme oběd. Ota škrabe brambory, já se trochu schovaná u auta myji, dorazila jsem pěkně zpocená. Kdo ví, jak bude večer. Tady je docela příhodné místo.

Pokračujeme podle itineráře. Vracíme se do Jablunkova, kde kupujeme chleba. Zítra chceme vyrazit z Dolní Lomné na rozhlednu Kozubová. Teď však jedeme až do Horní Lomné kde je minipivovar ve wellness hotelu Pod Kyčmolem. V provozu je od r. 2021. Ota o zdejším pivovaru nic neví. Trochu nás mate, že tu na něj není ani reklama. Přesto odhodlaně jdeme dovnitř a máme štěstí. Vidíme varny – důkaz toho, že tu ten pivovar skutečně je. Kupujeme dvě piva - světlou 11 a polotmavou 13.

Myslela jsem, že bychom mohli přespat o kousek dál - na rozcestí u přírodní památky Kyčmol. Ota o tom však nechce slyšet, že je to v CHKO Beskydy.

Naštěstí jsme si cestou všimli, že ze silnice byla odbočka na tábořiště. Jiná možnost není. Vracíme se tam. Ze silnice je to vpravo u říčky Lomná, vlevo je obecní úřad a koupaliště. Sjíždíme k řece. Na jedné straně bylo pár stanů, druhá strana je prázdná. Tady se nám líbí. Ubytování se má nahlásit po telefonu. Sympatická paní řekla, že přijde v 7 hodin. Ota vidí řeku a už vykřikuje, jak se půjde vykoupat. Jenže z tábořiště vstup do vody není. Já to jdu prozkoumat po cestičce proti proudu. Vracím se nadšeně. Jsou tam nad sebou dva jezy a voda úžasně čistá. Na plavání to není, ale na osvěžení bezvadné. Vracím se pro ručník a pro Otu. Tomu se už nikam nechce. To je hrůza. Jdu sama. Byla to rychlovka, na chvíli jsem si do vody lehla, ale už se rychle utírám. Vždyť jsem se dnes už jednou myla. Cítím se skvěle. V tom horku to bylo prima osvěžení.

Paní přišla téměř přesně, za jednu noc vyinkasovala 240,- Kč i s poplatkem obci. Záchody a kohoutek s pitnou vodou jsou v domku za silnicí. Víc nepotřebujeme. Je to skoro víc, něž jsme doufali. Neustále sháníme prameny, ale jsou vyschlé nebo slabounké. Konečně budeme mít všechny nádoby plné vody.

Oba jsme nějací zničení. Po výletu to nebude, tak dlouhé to nebylo. Jsou to spíš náhlé změny počasí – ty se mnou vždy pěkně lomcují. Na povzbuzení načínáme čantoryjskou ořechovku, kterou jsme si na rozhledně Velká Čantoryje koupili. Píšou, že je to medový likér se zelenými ořechy. Kupodivu i Otovi chutná. Není to zas tolik sladké a má to 36 %, což je víc než likéry mívají.

Moc nás to nepovzbudilo. Ještě není devět, už spíme.

Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 21. den: cca 8,5 km dlouhý výlet: Bukovec (Na Dílku) – Hrčava - Trojmezí – minipivovar Hrčava a památky obce – Na Dílku; Horní Lomná - minipivovar ve wellness hotelu Pod Kyčmolem a tábořiště na mapě