Jedeme znovu na severovýchod - 2. den - Náchod - městská památková zóna se zámkem a pivovar Primátor, Vysoká Srbská - rozhledna Na Větrné horce, Machov

Tady u rybníka, kam jsme včera dojeli, se spalo nádherně. V 8 nás probudilo horko. Musíme využít nádherného místa s čistou vodou - den začínáme koupelí. Nikdo tu není, ani plavky nepotřebujeme.

Po snídani odjíždíme do Náchoda, kde je městská památková zóna. Nejstarší obydlenou oblastí je Staré Město nad Metují, dnešní část Náchoda. V 11. a 12. století tu zřejmě byla strážní osada, ve 13. století trhová ves s hřbitovním kostelem sv. Jana Křtitele. Kolem pol. 13. století byl na návrší založen hrad, který střežil obchodní zemskou cestu. Ta spojovala Prahu s polským Kladskem. Asi současně bylo pod hradem založeno i město, které bylo na poč. 14. století obehnáno hradbami. Hrad jeden čas vlastnil i král Jan Lucemburský. Když r. 1544 získal Náchod rod Smiřických ze Smiřic, středověké sídlo jim nevyhovovalo. Proto si ho v letech 1566 - 1614 přestavěli na pohodlný renesanční zámek. V té době došlo i k rozmachu města. To získalo téměř stejné výsady jako královské město. Majitelé se měnili, v letech 1650 – 1659 byl zámek barokně přestavěn, následně i ve městě byla postavena barokní radnice a přestavěn kostel sv. Vavřince. Posledním majitelem byl německý rod Schaumburg-Lippe, kterému byl hrad po r. 1945 zabaven. Tak se dostal hrad do majetku státu.

Parkujeme téměř v centru na placeném parkovišti. Měla jsem sice vytypovaná parkoviště, kde se nechá parkovat zdarma, ale bylo všude plno. Nakonec jsme zjistili, že parkovné stojí na 1 hodinu 10,- Kč. Není tedy důvod, proč dál někde něco hledat. Zaplatili jsme dvě hodiny a vyrazili do města. Na náměstí jdeme Tyršovou ulicí, kde nás zaujala nádherná rohová budova, kde je základní umělecká škola.

Masarykovo náměstí je skutečně zajímavé. Je tu řada barokních domů, dominantou je nová radnice a kostel sv. Vavřince. Jednou z nejvýznamnějších budov je Stará radnice (původní gotická z r. 1491 byla dřevěná), která po požárech byla několikrát přestavována. Dnešní podoba je z 19. století, kdy bylo zazděno podloubí, přistavěno jedno patro a vybudována nová hodinová věž. Na východním rohu náměstí je novorenesanční Nová radnice se 46 m vysokou věží, která byla postaven v letech 1902 - 1903 na místě dvou barokních domů. Fasáda je vyzdobena podle návrhu Mikoláše Alše. Uprostřed náměstí je velký, původně gotický kostel sv. Vavřince z doby kolem r. 1310. Po požáru r. 1663 byly původně vysoké věže nahrazeny současnými s dřevěnou nástavbou. Poslední úpravy jsou z 18. století.

Ve Staré radnici je infocentrum, kde jsme se dozvěděli, že zámecký park se rekonstruuje a je nepřístupný. Nahoru se tedy musí oklikou. Jenže do cesty se nám připletla pivotéka, kde prodávají točenou NEIPU z pivovaru Tvarg z Velké Bystřice. Ota nejen že ochutnává jemu neznáme pivo, ale doplňuje i sbírku prospektů i tácků. Mají tu toho dost.

Ale pak už stoupáme k zámku. Volný vstup je do malé, ale zajímavé Piccolominské barokní zahrady, která byla založena r. 1751 u Piccolominského zámku, který byl k původnímu zámku přistavěn při barokní přestavbě v letech 1650 - 1659. Zahrada patří mezi nejstarší ve východních Čechách.

Jsme překvapeni, že je volně přístupná kaple Nanebevzetí P. Marie s raně barokním interiérem z r. 1654 a také 50 metrů vysoká věž, hlavní obranná část původního gotického hradu z pol. 13. století. V dolní části jsou zásobní sklepy, pod ochozem, který byl vybudován v renesanci, jsou výklenky s komorami pro hradní stráž. Trochu nás to udivuje, ale pokladnu zámku jsme nikde neviděli a tak to neřešíme. Přišli jsme po cestě, kterou nám doporučili v infu. Pokud je pokladna jinde, nevíme o ní. Jen doufáme, že nás na věži nezamknou. Na zámku jsme sami, pěkně si to procházíme. Odcházíme druhou stranou, vlastně přes park. Je to tu tak udělané, že už ani nevíme, kam se smí a kam ne. Ale hlavní je, že jsme se dostali v pohodě do města a k autu. Ještě jsme si cestou koupili kilo moc hezky vypadajících jahod. Přetáhli jsme víc jak půl hodiny, ale vrátného na parkovišti to nezajímá. Nás také ne a tak odjíždíme.

Ještě se jedeme podívat do nedaleké podnikové prodejny pivovaru Primátor. Není to sice minipivovar, ale ať víme, kde se toto pivo vaří. Mají tady dokonce i letáček s podrobným popisem všech jejich piv. V nabídce mají i piva, na která jsme u nás v krámu nenarazili, i když většinu jich známe. Aby si Ota doplnil sbírku etiket, kupujeme nealko a grepový ležák, já si ještě kupuji desítku a Ota pšeničné. Tím jsme ukončili prohlídku města.

Ota se už nemůže dočkat, až budeme parkovat ve Vysoké Srbské. Tam byla vloni na jaře otevřena rozhledna, proto zajíždíme do této oblasti. Rozhledna byla vybudována v rámci projektu Euroregionu Glacensis s názvem „Česko-polská Hřebenovka – východní část“, kdy by mělo být vybudováno, příp. obnoveno 11 rozhleden v Orlických horách v blízkosti česko-polské hranice. Poklep na základní kámen byl proveden dne 30. června 2018 u příležitosti oslav výročí 750 let obce. Až o rok později na jaře se začalo se stavbou - byly zhotoveny základy a na jaře 2020 byla provedena montáž nadzemní části rozhledny. Je to ocelová kostra s ocelovým točitým schodištěm, která je kompletně obložena modřínovým dřevem. Po kolaudaci 7. května 2020 byla zpřístupněna. Vstup na ní je celoročně a zdarma. Označení Na Větrné horce je od slavnostního otevření 31. srpna 2020 - to muselo na tento termín být přesunuto z důvodu covidových opatření. Tato dvoupatrová rozhledna je vysoká 18,3 metry, na zastřešenou plošinu ve výšce 14,2 metrů vede 74 schodů. Z rozhledny je kruhový výhled. Je opatřena pěkně zpracovanými panoramatickými obrázky. Za dobrého počasí jsou vidět Krkonoše, Teplické i Broumovské skály, polské Stolové hory, Orlické hory.

Zaparkovat se nechá na cestě jen kousek od rozhledny. Její název přesně vystihuje zdejší podnebí. Celá obec je na kopci a fouká to tady skutečně hrozně. S výhledy jsme spokojeni, ale zrovna Sněžku nevidíme. Původně jsme si mysleli, že tady uvaříme, ale v tom větru by byl problém vařič jen zapálit. Dáváme si část jahod. Na oběd jít nechceme, máme ještě z domova jídlo určené k rychlejší spotřebě.

Do cíle dnešního dne to máme už jen kousek, tak tam to snad někde za větrem půjde. Chceme přespat na velkém parkovišti jen kousek za Machovem. Tam prý na noc zůstává mnoho aut. Když jsme přijeli, jsme příjemně překvapeni. Parkování je stále zdarma, jsou tu 2 toiky s toaletním papírem i šlapací vodou. Jen mýdlo došlo. Je tu i hodně odpadkových košů a možnost posezení i pod stříškou.

Chystám opožděný oběd. Než jsme to vše uklidili, jsou 4 hodiny pryč. Teď vyrazit na výlet do skal se nám už nechce. Je to sice jen 12 km, prý jsou potřeba 4 hodiny. Jenže když jsem mezi skalami, ztrácím přehled o čase, všechny cestičky musím projít. Určitě mi 4 hodiny stačit nebudou. Vrátit se za tmy, to bych nechtěla.

Měníme program, jdeme se podívat do vsi, resp. do městyse. Machov byl založen pravděpodobně v době kolonizace někdy ve 13. století. Nejstarší písemná zpráva je z r. 1354. Od r. 1465 je městečkem. Zajímavostí města je, že r. 1766 na zdejší rychtě přenocoval budoucí císař Josef II.. Je zde několik usedlostí tzv. broumovského typu, roubených nebo poloroubených, ale i zděných z konce 18. a z 19. století.

Naše cesta směřovala ke kostelu sv. Václava, u kterého býval hřbitov. Je to zdejší nejvýznamnější památka. Asi již ve 14. století zde stál dřevěný kostel, ke kterému r. 1586 byla postavena samostatná dřevěná zvonice. Jenže chátral, až musel být stržen. Současný barokní jednolodní kostel byl postaven r. 1675, tehdy bez věže. Ta byla přistavěna r. 1885.

Na náměstí stojí sloup se sochou Bolestné P. Marie z r. 1761, kde je vytesaný znak města a erb jednoho z majitelů. Na náměstí je však i hospoda, kde točí Radegasta. Tady se Ota samozřejmě zasekl. Je tedy po problému , co s načatým odpolednem.

Večer už zase u auta dáváme lehkou večeři, dojídáme jahody. Jsou nádherně zralé, tak ať se nezkazí. A plánujeme výlet na zítra, resp. upravujeme program. Kratší výlet do skal přesouváme na pátek a zítra vyrazíme na delší a hlavně náročnější okruh do Polska na Stolové hory. Dva dny jsme odpočívali, tak ať se také trochu rozhýbeme.

Na parkoviště odpoledne přijel jeden karavan, nebudeme tu sami. Je tu však tolik místa, že si nemůžeme překážet.

Jedeme znovu na severovýchod - 2. den - Náchod - městská památková zóna se zámkem a pivovar Primátor, Vysoká Srbská - rozhledna Na Větrné horce, Machov na mapě