Jedeme znovu na severovýchod - 34. den - cca 18 km dlouhý výlet: Rybník - NS Údolím Skuhrovského potoka - Srnovská nádrž - PP Třebovské stěny - Skuhrov - Česká Třebová (rotunda sv. Kateřiny) - Rybník

Spalo se nádherně. V osm vstáváme, je příjemně i na sluníčku. Palec s puchýřem, který mám již od čtvrtka, vypadá hrozně, snad ještě hůř, vůbec se to nelepší. A to jsem toho včera tak moc nenachodila. No to jsem zvědavá, jak to zvládnu. Jediná bota, ve které mohu jít, jsou městské sandály, ani v těch turistických chodit nemohu. Doufám, že se cestou nerozpadnou a že večer nebudu mít těch puchýřů ještě víc.
Po snídani odjíždíme do obce Rybník, odkud vyrážíme po smyslově naučné stezce Údolím Skuhrovského potoka. Ta po 8 km končí v obci Skuhrov. Informační tabule seznamují s historií krajiny, zde rostoucími rostlinami a žijícími ptáky i rybami, dočtete se o zdejší geologii i pramenech apod. Tabule jsou doplněné o další zajímavosti, např. čichárium, dendrofon, hmatová cestička a houpačky. Budete ji tedy vnímat všemi smysly.

Cesta je pohodlná, vede samozřejmě podél Skuhrovského potoka, převážně hezkým lesem, takže ve stínu, kde bylo skutečně příjemně. Míjíme Srnovskou nádrž. Její první sypaná hráz vznikla již na poč. 50. let 20. století, ale v červenci roku 1958 se protrhla. Až v květnu roku 1997 došlo k její opravě.

Kousek za nádrží u přístřešku na louce najednou vidíme upravené ohniště, u kterého je totem. Původně je stavěli zejména severoameričtí Indiáni. Od nich tuto symboliku převzaly i naše trampské osady, které je začaly stavět po r. 1930. Některé ještě teď stojí u zdejších chat. Tento totem tady v údolí byl zhotoven r. 2000 a je vysoký 16,5 metru.

V těchto místech NS spolu se žlutou turistickou trasou opouští zpevněnou cestu a my stoupáme již méně pohodlnou, částečně zarostlou cestou do kopce. Kdesi nad námi je chalupa se štítem pivovaru Bernard, ale nezdá se, že by teď dopoledne bylo otevřeno. Ani se nesnažíme se tam jít podívat.

Cestou míjíme zajímavé opukové skály - asi kvůli nim tam NS vedla. Zase se vracíme k potoku do údolí. Podle mapy.cz tady má být hodně pramenů a studánek. Některé jsou vyschlé, ale některé pěkně tečou a jsou upravené. Nejvíc nás zaujaly prameny Bukovka a Karlova studánka. Jsou tady hrnečky - určitě to jsou pitné prameny. Vodu ochutnáváme a doplňujeme si ji do lahví na cestu.

U těchto pramenů odbočuje cesta vpravo. Opouštíme potok a pokračujeme do kopce Mločím dolem. Podél cesty je spousta zralých jahod. To je dobrota. Ota dokonce našel jednoho hříbka.

Cesta vede na okraji přírodní rezervace Třeboňské stěny. Je to prudký svah s opukovými a pískovcovými skalami, kde rostou převážně bučiny, doplněné vzácnými druhy rostlin. Zajít sem - to bylo hlavně Otovo přání, nakonec nás to trochu zklamalo. Ten místy až kolmý sráz dolů vidíme, ale z cesty skály skoro vidět nejsou, ani když se Ota jde podívat hodně na kraj. Až mám strach, že se to s ním utrhne. Jen chvilkami vidíme menší skalky.

Téměř na konci NS je vyhlídka do Lanškrounské kotliny, dokonce i s panoramatickým obrázkem. Výhled je zamlžený, ale poměrně daleký.

NS končí na okraji obce Skuhrov, která byla dříve samostatnou německou obcí. Až po válce se sem stěhovali Češi. První kostel tady stál již ve 13. století. Ten současný barokní kostel sv. Jana Nepomuckého byl postaven r. 1740. Na zdejších zahradách opět vidíme mohutné opukové skály.

My tady přecházíme na modrou turistickou trasu, po které se vracíme. Až sem se mi šlo dobře, většinou jsme šli po asfaltu nebo po jinak rovném povrchu. Normálně mám raději lesní cesty, ale teď v tom mém neturistickém obutí mi to vyhovovalo. Přesto se mi jeden pásek na botě rozpáral, že jsem to spravovala spínacím špendlíkem.

I když jsme nedaleko České Třebové, autobus tam jezdí jen ve všední den. Dnes bychom se dostali do Ústí nad Orlicí, jak dál, to nikdo neví. No snad to dojdu zpátky, hlavně aby to boty ještě vydržely.

Cesta je však výrazně horší, střídavě kamenná, pak zase travnatá, že jsem většinu cesty musela koukat pod nohy, abych stoupala na rovinu. V opačném případě mi noha sklouzla z boty do stran a hrozilo mi její zvrknutí. To by mi tak scházelo. Však jsem si nadávala, že už jsem dost stará na to, abych měla rozum a nedělala takové výlety v nevhodných botách.

Občas jdeme podle potoka Hluboček. Na rozcestí U Floriána je pravděpodobně otevřené stejnojmenné občerstvení, ale vypadá to nějak soukromě, tak se tam ani nezastavujeme.
Do České Třebové už to máme kousek. Prohlídku města na dnešek neplánujeme. Bylo by to na delší dobu. Zastavujeme se jen u rotundy sv. Kateřiny, okolo které vede naše turistická trasa. Je to jediná románská stavba, která se dochovala ve východních Čechách. Byla postavena v 1. pol. 13. století. Byla však často opravována a přestavována. Od 16. století má polodřevěnou zvonici.

Původně jsme chtěli zajít do pivovaru Faltus. Ota ho zná, ale tohle pivo mu moc nechutná, navíc nemáme ani moc velkou žízeň. Pivo si dáme až v cíli, tj. na Kozlovském kopci, kde dnes zase přespíme. Zítra chceme vyrazit do Kozlova k chaloupce Maxe Švabinského. Tak to budeme mít kousek. Tady se už cítíme skoro jako doma.

K autu jsem kupodivu došla se zdravýma nohama a dokonce bez odřenin a dalších puchýřů. Ten původní mi konečně prasknul, tak už to snad bude dobré. Ani jsem nebyla moc zničená, protože žádné velké převýšení jsme nemuseli překonávat. Jen jsem byla ráda, že se mohu přezout do pantoflí. Jediné, co nám chybí je šikovný potok. Třebovka ve městě byla nějaká kalná a nic lepšího k dispozici nebylo.

Vyjeli jsme opět k rozhledně. Dnes je ještě otevřená. Nahoru se však nechystáme, tam jsme byli vloni. Naštěstí naše místečko je volné. Zaparkovali jsme a jdeme na pivo do nedaleké chaty Maxe Švabinského, hlavně Ota. Já si dala na žízeň birella a výborný zmrzlinový pohár. Po té dnešní túře si ho zasloužím.

Najednou vidíme, že se sem něco žene. Kouknutím na přepověď počasí zjišťujeme, že pršet má většinou noci. Uvidíme. Rozhledna na nás snad nespadne, nic jiného tu není. Snad nás to ani nespláchne do údolí.

Je neděle večer, všichni odjeli, je tu nádherný klid, možná i tím, že je zataženo a hlásí bouřky a lijáky. Můžeme se zde tedy krásně osprchovat. Vodu ještě máme. S prvními kapkami sedáme do auta, večeříme a dopíjíme naše poslední pivo z pivovaru U Černého medvěda. Ještě pořádně nezačalo pršet a už přestává. Zataženo je však pořádně .

Když jdu spát zvedá se silný vítr, ale stále neprší. Ota ještě poslouchá rádio, spát se mu nechce. Jen já jsem najednou nějaká zničená.

Jedeme znovu na severovýchod - 34. den - cca 18 km dlouhý výlet: Rybník - NS Údolím Skuhrovského potoka - Srnovská nádrž - PP Třebovské stěny - Skuhrov - Česká Třebová (rotunda sv. Kateřiny) - Rybník na mapě