Královéhradecký kraj – 14. den: Broumovská vrchovina - Jestřebí hory: Malé Svatoňovice – kaple Panny Marie Lurdské; okruh 8 km - Malé Svatoňovice – Bílý kůl - nová rozhledna Žaltman – Jestřebí bouda Řehačka - Malé Svatoňovice

V noci byl vydatný déšť, dokonce přehlušil i ten vítr, který trochu ustal až k ránu. Ale máme zase ve škopku spoustu dešťovky. Na ranní hygienu a umytí nádobí po snídani bohatě postačí.

Teplota v autě od večera moc neklesla – jen o 1,5 stupně. Podle toho, jak se včera odpoledne začalo rychle ochlazovat, jsme čekali, že bude větší zima. Vstáváme po 8. hodině. Venku je 12 stupňů, vítr je slabý, obloha je ocelově šedá a něco shora padá. Nevíme, zda je to mlha, která zahaluje okolní kopce, nebo zda drobně mží. Jenže před tím nás neochraňují ani zvednuté zadní dveře, pod kterými chystám snídani. Zjišťujeme, že ty drobné kapičky pokrývají všechny věci v zadní části auta. Dnes ani ranní kávu nedávám. V té zimě bych si ji ani nevychutnala.

Dál na sever, ani na východ už jet nechceme. Směřujeme k jihu. Stejně jako v neděli se zastavujeme v Adršpachu v infocentru zjistit, jaké počasí nás čeká. Také mne zajímá, jak vypadá cesta na Starozámecký vrch na zříceninu hradu Adršpach a zda to stojí za to tam v tomto počasí vyrazit.

Dozvídám se to, co jsem tušila. Zbytek skalního hradu je upraven na vyhlídku, ze které dnes nic neuvidíme. Cesta lesem po kamenech může klouzat. Na výrazné zlepšení počasí to dnes nevypadá.

Smutně proto opouštíme Adršpašské skály, tedy hlavně já, že jsem nakonec zapomněla udělat krátkou zastávku u Umlaufova statku. Je to unikátní hrázděná stavba z 2. pol. 17. století, jediná taková, která se dochovala v oblasti východních Čech. Tak snad sem ještě někdy zajedeme.

 

Pokračujeme dál na jih. Stále jsme v oblasti Broumovské vrchoviny, ale aby byla nějaká změna, budeme se dnes pohybovat v Jestřebích horách, což je převážně zalesněný hřbet mezi Chvalčí a Hronovem. Tentokrát si tento hřbet užijeme víc, než v sobotu, kdy jsme šli jen po jeho severním okraji.

Přijíždíme do Malých Svatoňovic, rodiště Karla Čapka. Tady jsme byli před 5 lety, kdy jsme si prohlédli obec i nedalekou rozhlednu Žaltman. Během těch 5 let postavili novou a vyšší. Minule jsme toho moc neviděli, bylo mlhavo. Dnes toho uvidíme ještě méně, ale je to rozhledna, tak tam musíme.

V obci v infocentru v budově muzea Ota získává pohlednici nové rozhledny, ale také zjišťujeme, že ještě zítra má být počasí podobné tomu dnešnímu. Až ve čtvrtek odpoledne se to má vybrat a na víkend už má být zase hezky. Tak to snad přežijeme. I přes to ne zrovna nejlepší počasí si to tady užíváme a domů jet se nám nechce.

Jdeme se podívat do zdejšího kostela sv. Panny Marie Sedmiradostné, kam jsme minule asi nešli. Ve Studniční kapli, kde je Mariánský pramen, stejně jako minule doplňujeme vodu. Sice to v té zimě a dešti s hygienou moc nepřeháníme, ale úplně se nemýt to nemohu a voda i tak ubývá.

Za touto kaplí jsme si až dnes všimli kaple Panny Marie Lurdské, která byla postavena r. 1934 jako kaple obětní. Až r. 1948 vznikla vnitřní podoba kaple v podobě jeskyně, která je udělána ze zkřemenělého dřeva z Jestřebích hor. Sošku Panny Marie Lurdské a klečící sv. Bernardetty do ní věnoval červenokostelecký kaplan.

Obcí popojíždíme, kam to jde. Nakonec se nám podařilo zaparkovat u vyhlídky blízko křižovatky. Odcházíme po neznačené cestě - po silničce se zákazem vjezdu vpravo. K rozhledně to máme něco přes 2 km skoro stále do poměrně prudkého kopce. No kousek je rovinka a z kopce, aby se pak mohlo o to víc stoupat. Po chvilce se k nám zprava připojuje modrá turistická trasa, která vede z obce přes křížovou cestu. Tu jsme si prošli minule, to nám stačilo.

Blížíme se k rozcestí U Šrejberky. Jsme v místě, kde byl černouhelný hlubinný důl Nejsvětější Trojice. Kousek před rozcestím byla poč. 19. století vybudována odvodňovací štola o délce 195 m. Dnes slouží jako zdroj vody pro okolní chalupy a za méně suchých let i pro osvěžení pocestným.

Z rozcestí U Šrejberky pokračujeme po žluté. Stoupáme nejen k rozhledně, ale také do mraků. Přicházíme na rozcestí Bílý kůl. Tady křižujeme Panskou cestu, která tu byla vybudována koncem 19. století. Jestli už tehdy byl do křižovatky postaven na bílo natřený kamenný sloup, to bohužel nevím. Dnes tam stojí a je na něm deska, kterou tam r. 2002 upevnil KČT Úpice. Na rozcestí je turistický altánek s bezpečným ohništěm.

Na pauzu je ještě brzy, pokračujeme po zelené. Stejně jako ve čtvrtek se pohybujeme po trase lehkého opevnění, které zde bylo vybudováno v letech 1936 – 1938.

Když jsme na rozcestí Žaltman-rozhledna, odbočka a také na dohled rozhledny, ztrácí se nám v mracích. Nevadí, samozřejmě k rozhledně odbočujeme. Je na vrcholu Žaltman, nejvyšším vrcholu Jestřebích hor. My jsme tady byly r. 2018, abychom ještě stačili se rozhlédnout z té původní rozhledny. Stromy tady už byly vysoké a výhledy omezené. Proto bylo rozhodnuto zde postavit novou rozhlednu – vyšší. Během 11. - 13. října 2019 byla stávající kovová rozhledna rozebrána s tím, že bude umístěna jinam nebo bude nabídnuta případným zájemcům. V červnu dalšího roku se budovala základová deska pro novou rozhlednu. Pro usnadnění práce, ale také pro ušetření zdejší krajiny, byl mezi stromy do prudkého svahu nainstalován zhruba 30 metrů dlouhý pozemní dopravník. Nahoru vozili stavební materiál, dolů odtěženou horninu. Jednotlivé díly konstrukce na konci srpna 2020 na vrchol vynesl vrtulník. Již 24. září 2020 byla nová rozhledna Žaltman slavnostně otevřena. Bylo to přesně 53 let od otevření té zbourané rozhledny. Je vysoká 25 metrů a na její vyhlídkový ochoz ve výši 23,5 m vede 122 schodů. Na nich jsou štítky se jménem dárce, který si za 5 000,- Kč zakoupil příslušný schod. Rozhledna má tedy vyhlídkový ochoz o 13,5 m výš, ale je na něj nutno vystoupat o 71 schodů víc. Za normálního počasí je nyní z rozhledny kruhový výhled – jsou vidět Krkonoše, Rýchory, Vraní hory, Teplicko-adršpašské skály, Soví a Javoří hory, Stolové hory, Ostaš, Broumovské stěny, Úpicko, Hronovsko, Orlické hory, Králický Sněžník, Zvičina, Kumburk, Trosky. To samozřejmě neplatí pro dnešek.

Když jsme tam přišli my, byli jsme rádi, že vidíme rozhlednu celou. Dokonce vidíme, že na vrcholové plošině jsou umístěny panoramatické obrázky. To mi stačí. Nahoru jde Ota sám, aby mi nafotil ty mraky a panoramatické tabule.

Kousek od rozhledny jsou velké kameny a malé skalky, na ty se jdu podívat já. Také jsem prostudovala mapu a navrhla cestu prodloužit. Jsme sice v mracích, možná v mlze, ale jinak počasí není nejhorší. Neprší a nefouká to. Na trase má být občerstvení, i když není jisté, zda v tomto počasí bude otevřené. Uvidíme.

Pokračujeme po zelené. Cesta vede po hřebenu, jdeme jen z mírného kopečka až na rozcestí Paseky. Tady bývala osada, která vznikla při zdejším osídlení, kdy byly lesy vypalovány. Také hostinec, ke kterému jsme dorazili, se původně jmenoval Na pasece. Do dnešní podoby byl přestavěn v letech 1929 – 1930. Později byl přejmenovaný na Lesní boudu. Když boudu 18. 2. 1963 převzal nový správce, pojmenoval ji Jestřebí bouda – Řehačka. Historie vlastnictví a úprav je dlouhá, v současné době ji vlastní KČT. Je tady i ubytovna. Pro nás je nyní důležité, že je otevřená restaurace a že tady vaří. Dáváme si zde oběd a Ota získává i několik nejrůznějších tácků trutnovského pivovaru Krakonoš. Dokonce některé paní našla zcela nové. To je radosti. Dokonce na obou stranách. Paní se nám má čas věnovat také proto, že jsme tady sami. V tomto počasí se nikomu do kopců asi nechce.

Patřičně nakrmeni a napojeni pokračujeme po červené. Na rozcestí Pod Pasekou jdeme trošku z prudšího kopečka. Tady odbočujeme vlevo a mírně klesáme až k autu. Poslední půlhodinku docela pěkně mrholí. Není to úplně déšť, ale také to není nic příjemného.

U auta jsem prohlásila, že dnes už nikam nejdu, jen chci zaparkovat někde, kde budeme moct zůstat na noc.

Ve zdejším krámku kupuji chléb a máslo, i když bych potřebovala udělat větší nákup. Ale k tomu potřebuji nějaký větší obchod.

Jedeme dál na jih, zítra si chceme projít Úpici. Cestou zkoušíme několik možností, ale nakonec projíždíme městem směrem na Libňatov. Vlevo na okraji lesíka Na drážkách je lavička a pro nás relativně vhodné místo. Po úzké silničce občas projede auto, ale s tím se musíme vyrovnat.

Teď večer je docela příjemně. Přes den bylo 14 stupňů, teď v šest je 17. Fouká to jen nepatrně. Neprší, ani nemrholí. Zato jsme oba nějací zničení. U mně to je skoro normální, tyhle změny počasí mne ničí, ale i Ota je na tom podobně.

Dnes jsme našli pár hub. Jdu je podusit a přidávám k nim ty starší houby, které nejsou stále suché, ale nebyly ani zapařené, byly v chladnu a krásně voní. Z části hub dělám k večeři bramboračku. Tu další část necháváme na zítra. Tak snad nám nebude špatně, snad to přežijeme.

Výhledy vpravo jsou zamlžené, je vidět, jak se nízko válí mraky. Na západě jsou dnes po dlouhé době vidět červánky. Že by to znamenalo blýskání se na lepší časy?

Jen jsem si to pomyslela začíná mrholit, nejdřív jen trochu a občas. V 8 hodin začal pořádný liják. Já už nechci jít stěhovat vše v dešti, tak snad se to přežene. Zatím dáváme pivo a posloucháme ČR2. A doufáme, že nebude pršet dlouho. Každopádně je tepleji než včera. Tedy zatím.

Je devět, jdeme spát. Je docela ideální počasí. Přestalo pršet, dokonce ani nemrholí, nefouká to. V autě máme 15 stupňů.

Královéhradecký kraj – 14. den: Broumovská vrchovina - Jestřebí hory: Malé Svatoňovice – kaple Panny Marie Lurdské; okruh 8 km - Malé Svatoňovice – Bílý kůl - nová rozhledna Žaltman – Jestřebí bouda Řehačka - Malé Svatoňovice na mapě