Letní návštěva hradu Lukova

Fotografie (56) • Foto: Franta

Blíží se konec září, horko jak v mikrovlnce, ale co by člověk neudělal pro chorou, leč hrozně nadrženou manželku, se kterou touha po cestování mlátí tak, že už s ní doma není k nevydržení.

Naštěstí má odpolední šestihodinové zdravotní vycházky, takže můžeme na kratší výlety do zlínského okolí. Dnes padla volba na hrad Lukov. Už jsme na něm nějaký ten pátek nebyli a je třeba zjistit, co na něm nového...

Autobuskem se dostáváme až do Lukova na točnu, nad níž se vypíná mohutná budova s vysokou sedlovou střechou. Je sice vzorně zrekonstruovaná, ale i přes novou, bělostně zářící fasádu svůj starobylý původ stejně nezapře. Však to také kdysi býval panský pivovar s hospodou. Novodobá hospoda spolu s venkovní zahrádkou se v ní nachází i dnes, a k tomu všemu je stavení využíváno jako penzion.

Máme s Janou žízeň, a protože nemůžeme spoléhat na nějaké otevřené „napajedlo“ nahoře na hradě (je po sezóně), zamíříme dovnitř. Před vstupem ještě ženu upozorním na raritu - zvláštní točivý šnekovitý komín nahoře na střeše, který tu z ní trčel už v sedmnáctém století.

Restaurace je umístěna v krásných klenutých prostorách přízemí a oproti venku je zde příjemný chládek.

No nic, dorazíme každý zbytek z těch svých tři deci kofoly a znovu do toho hicu!

Od hospody pokračujeme pro nás dosud neznámou částí Lukova stylem „hore dědinů.“ Cestou potkáváme několik zajímavých stavení starších i těch novodobých, pak se ocitneme na konci zástavby údolí, odkud stoupá nad humny obce k nejhořejší části nejdelší lukovské komunikace – ulici Hradské, přibližovací polní cesta. Ještě než jsme se úplně nahoru dopinožili, minuli jsme před vrcholem stoupání další starobylé stavení. Nad čelním vchodem bylo přizdobeno kamenným portálem, pod střechou dřevěnou pavlačí (na ní talířem satelitní antény), a pohled na budovu znovu roztočil orlojík v mé hlavě, jehož chod okolní vedro podstatně zpomalilo.

Dodnes totiž vlastním útlou knížečku Beskydy a Valašsko, která se stala první vlaštovkou nové ediční řady nakladatelství Olympia a byl to vlastně první u nás vydaný kapesní průvodce. I přes jeho stáří si v něm čas odčasu čítám, šklebím se nad nesrovnalostmi anebo dumám nad pasážemi, které jsou aktuálními i dnes.

No a nyní ve mně při pohledu na starý dům zahlodalo podezření, že se jedná o tu starou lesovnu, ve které dle průvodce strávila u své dcery, místní paní lestmistrové, zbytek života druhá manželka Bedřicha Smetany – Bettyna. Stará paní prý zvlášť ráda vysedávala na lavičce pod svatojánskou sochou a při čekání na vnoučata, vracející se po Hradské ze školy, se nechala opájet krásou kraje a dalekými rozhledy.

O budově lesovny s rozsáhlými vinnými sklepy kolovala i pověst, že v nich ústila tajná chodba z nedalekého lukovského hradu.

Těžko říct, jestli se opravdu jedná o tu starobylou myslivnu, neboť jsem kdesi narazil na zmínku, že byla již dávno zbořena. Ani nevím proč, ale mně se chce věřit, že se to nezakládá na pravdě, protože z toho viděného stavení pod Hradskou a z přilehlé nádherné a rozsáhlé zahrady (spíše snad už arboreta) sálalo něco nepopsatelného a nevysvětlitelného, co v mém mozku tu neblahou zprávu naprosto dementovalo.

Nad horním koncem Hradské na nás z louky vlídně mrkne svatý Jan, jehož socha je umístěna pod lípami, ale my ku hradu zamíříme vlevo po zpevněné cestě a ten pozdrav světci oplatíme, až když se budem okolo něj od zříceniny vracet po červené turistické značce.

Nyní ale rychle nahoru k romantickým středověkým ruinám! Cestou mineme nový turistický azyl – hezky vyvedené dřevěné zastřešené odpočívadlo, které tu při našem posledním průchodu ještě nestálo. V předhradí nejprve navštívíme zastřešenou studánku, hradním příkopem pak k horolezeckým věžím pod hradem, ale vegetace je tu tolik, že si dnes ty „hvězdy“ foto nezaslouží. Takže čelem vzad, pod zříceninou příkopem zpět a po jeho valu pak k Valdštejnovu dubu. (Moc by mne zajímalo, jestli o něm slavný vojevůdce v době, kdy zde žil, vůbec věděl...)

V prostorách předhradí, na jehož opravě se stále pracuje, nás zaujala zamřížovaná studna.

Po zvědavém nasísnutí do „hlubiny“ vystoupáme nahoru k hospůdce, která je dnes pochopitelně uzavřena (na obsluhu žíznivých návštěvníků je asi dnes moc velké horko), omrkneme nového hradního strážce – plechového draka, no a pak už po mostě do vlastního areálu zříceniny.

K naší velké radosti je i teď v září návštěvníkům volně přístupná (a nestojí to ani orla!), jenže my zase bez toho poplatku nemáme možnost spatřit expozice vystavené v přízemí a sklepeních hradního paláce, neboť ty jsou otevřeny jen přes sezónu.

Ále co – vždyť i tak je toho zde k vidění dost!

Než si proběhneme všechna ta tajemná a fotogenická zákoutí, vyškrábem se nahoru na vyhlídku a já se dle informační cedulku pokochám pohledem na tu zachovanou zeď ještě s původní omítkou, je pomalu čas k návratu. Musíme si totiž kvůli manželce nechat větší časovou rezervu, neboť i když půjdeme z kopce, operovaná noha jí rychlejší chůzi nedovolí.

A tak ještě poslední pohled na půvabnou zříceninu Lukova (její popis a náhled do historie by bylo nošením dříví do lesa, neboť už je jich tady na Turistice víc jak dost... a matně tuším, že i já jsem nějakého toho článku pachatelem), a tož vzhůru z kopce dolů!

S tou časovou rezervou to věru nebyl špatný nápad: ulice Hradská totiž po celé své délce právě přežívá rekonstrukci svých chodníků a vyhýbat se – na místy zúžené vozovce, protijedoucím vozidlům bylo sice vzrušující, ale podruhé bychom si takové vzrůšo raději odpustili.

Ve spodní třetině ulici raději opustíme a zamíříme z ní vlevo k hospodě u kostela. Ta je ale bohužel i při naší ( v pořadí už druhé) návštěvě zase zavřená (že by už navždy?), k mému velmi milému překvapení je ale přístupný interiér klasicistního (anebo empírového) kostela sv.Josefa. Tak ten jsem dosud ještě neviděl, a to jsem, prosím, byl tady v Lukově tolikrát, že už to má stále slábnoucí paměť ani nespočítá... a proto honem dovnitř!

Do odjezdu busu do Zlína času ještě dost a my tudíž můžeme navštívit novou Pizzerii U ledňáčka, stojící přes cestu hned naproti autobusové zastávce. Posezení je tam velmi pěkné, to mohu opravdu potvrdit, jen se tam v době naší návštěvy pizza kvůli technické závadě nepekla a tudíž ani neprodávala.

No a to je z naší zářijové návštěvy Lukova asi tak všechno...

Poslední aktualizace: 25.2.2019

Letní návštěva hradu Lukova na mapě