Listopadovým Jičínskem přes Prachovské skály

Listopadové Jičínsko, Prachovky a Velíš.

Jeden hezký výlet z první poloviny listopadu, konečně jsem se k němu dostal. Máme s kolegou možnost svést se do Velíše, vsi jihozápadně od Jičína.

Tady vystupujeme po deváté na rozlehlé návsi s kostelem sv.Václava a po krátkém zastavení vydáváme se po žluté turistické od Jičína k vrchu Velíš, vzdáleném asi jeden a půl kilometru nad vesnicí Podhradí. Kdo by se chtěl dočíst víc o Velíši a stejnojmenném hradu, může zde. Zajímavé čtení, čtenáře provede mnoha staletími a pohnutými osudy střídajících se majitelů.

Za Velíšem míjíme u hřbitova mausoleum rodiny Schliků a pozvolna stoupáme polní cestou k z dálky viditelné dominantě vrchu Velíš se zbytky hradeb a cihlovou věží nejasného účelu. Většinou je označen jako observační pilíř.

Z vesnice Podhradí odbočujeme pěšinou a škrábeme se do prudkého kopce na vrchol. Naštěstí je sucho a sluníčko slibuje hezký den. K vidění jsou tu nejasné zbytky hradeb a kopec se zdá rozeklaný pravděpodobně po pozdější těžbě. Kruhový rozhled po širokém okolí by za lepší dohlednosti byl určitě zajímavý, ale i tak jsem rád, že jsem sem vylezl, ještě jsem tu nebyl.

Opatrně scházíme zpět a pokračujeme po žluté. Za Podhradím odbočujeme ze silnice, kolem hřiště a pak lesem k dalšímu zastavení, barokní kapli Loreta. Stavba na vrcholu nevysokého kopce nezvykle hranolovitého tvaru s bytelnými okovanými dveřmi, postavena v roce 1694 nákladem Františka Josefa Schlika.

Za Loretou jdeme krajem lesa kolem polí krásně vybarvenou podzimní krajinou která lahodí oku fotografa, i toho nezkušeného. Pak znovu lesem a asi po dvou a půl kilometrech jsme na rozcestí U Štidel. Hezký úsek cesty, ostatně jako dneska všechny. Odbočujeme Doprava po červené směrem k Ostružnu a Prachovským skalám.

Pozvolna sestupujeme lesem k silnici na Ostružno, Doprava kolem rybníku Jikavec a rekreačního areálu Sklář s koupalištěm. Ze silnice odbočujeme doleva a obcházíme zalesněný kopec s kaplí sv.Anny. Ta je však spolehlivě ukrytá mezi ještě olistěnými stromy. Pak přes louku a polní pěšinou přicházíme do čisté a upravené obce Dolní Lochov.

Za ní přecházíme frekventovanou silnici na Jičín a hned za ní stoupáme k Prachovským skalám. Jako první nás vítá rozcestí Pod Velkou Svinčicí a pak Pod Šikmou věží. Opravdu je šikmá. Dál pak už znatelně výživnější stoupání lesní pěšinou a po kamenných schodech na plošinu s rozcestím Nad Fortnou.

Odbočujeme Doprava a nevynecháme jednu z nejhezčích vyhlídek, tu Českého ráje.

Široká vyhlídka na celý severní obzor s lesy a pískovcovými skalami a sloupy, v severovýchodní mlze se rýsují vzdálené Trosky. Kocháme se, fotíme co se dá. Naštěstí v této roční době, přesto že počasí se vydařilo, není tu už hlava na hlavě jako o prázdninách ale sami tu zdaleka nejsme. Vracíme se k odbočce a pokračujeme dál po červené, sestupujeme zastíněnou Zelenou roklí kolem strážce Pelíška k Turistické chatě.

Trochu korigujeme zamýšlenou trasu a obracíme se s červenou na zpáteční cestu Císařskou chodbou. Míjíme rozcestí u Zadní Točenice a ještě odbočujeme k Hlaholské a později Křížkovského vyhlídce. Je jich tu bezpočet ale všechny oběhat za jednu návštěvu snad ani nejde. Pak už přicházíme ke vstupu do skal u hlavní silnice.

Tady přecházíme na modrou, po pár stech metrech opouštíme silnici a pokračujeme lesem a kolem skal okolo Přivýšiny a Rumcajsovy jeskyně k penzionu Brada a kostelu sv.Bartoloměje v osadě Brada. Odtud po vedlejší silnici na rozcestí Bradačka a k jihu přes Bradu – Rybníček do Kbelnice s Ossariem, hřbitovem a kostnicí vojáků padlých v Prusko – rakouské válce .

Odtud už je to nedaleko k Jičínu, podél Cidliny k rybníku Kníže s dřevěnými skulpturami, za ním doleva na Komenského náměstí a po chvíli čekání zpátky hezkým podvečerem k domovu.

Co dodat, hezký výlet ještě barevným podzimem, pár pro mne nových míst, nemělo to chybu.

Zdrávi došli a hodně dalších kilometrů ve zdraví v novém roce přeje všem Seventy.