Magistrálou a Pohádkou na Paprsek

Tak nám začala zima. V prosinci. Nic mimořádného, nicméně po letopočtech 2014, 15, 16 fakt, že je sníh (na horách) v prosinci je přece jen příjemným zjištěním. Takže po úvodu na Švýcárně v minulém týdnu je vcelku jasným dalším cílem Paprsek. No ono toho zatím o moc víc k dosažení není, slušné sněhové podmínky jsou přeci jen až v těch vyšších polohách (800 +). Protože „naše“ běžkařské družstvo trpí zvýšenou chorobností (koleno, kotník), vyrážím tentokrát samojedinný, tak si budu moci zvolit vlastní trasu bez ohledu na většinu.

Nakonec to bude beztak nějaká osvědčená volba s úpravou, na začátku sezóny se nechce moc experimentovat a ke sklouznutí si volím trasy, které už navštívili rolbaři se svým strojem.

Ráno tedy po vysednutí z vlaku povinná zastávka na Ramzové v chatě (polévka pro zahřáti, Šerák k zavlažení). Narážím na nějaké povědomé tváře, jsou to nějací kluci, co jsme spolu v létě poseděli na Červenohorském sedle. Tak prý si určitě díme čtvrtku na Paprsku.

Po pondělní a úterní vichřici se sněhová pokrývka na Ramzovském sedle poněkud zredukovala, ale k Větrolamu to jde (podklad tráva), ale k Petříkovu je nutno běžky sundat, tady leze kamení.

Před Vánoci je v Petříkově celkem pusto a protože Mázhaus otvírá až na Štěpána, není potřeba zajíždět do vsi, tak to vezmu obchvatem. Sněhu tu moc není, ale jde se do kopce, takže občasným kamenům se dá v pohodě vyhnout. Až připadne, i tudy by měl jezdit stroj. V letošním roce se dostalo lyžařským trasám kolem Paprsku zvláštní pocty, větší část okruhů byla zahrnuta do oficiálního značení Klubu českých turistů (peníze přidal Olomoucký kraj), takže objížďka Petříkova je značená lyžařskou červenou. Vlastně je podobná klasické pěší, ale okraje pásových značek nejsou bílé, ale oranžové. Se značkami přibylo i pár nových rozcestníků, ten první Pod Petříkovem je spíše jen posunutý původní Petříkov–okraj, ale jak se sjede z objížďky na Magistrálu (nebo Promenádu), je tu nový rozcestník Nad Petříkovem. Tabulka hlásá 830 nadmořských metrů a od samotného Petříkova už je krásná upravená lyžařská stopa. Před víkendem naštěstí něco dopadlo a díky podnulové teplotě pěkně drží i modrý vosk. Před svátkama je ještě na horách klidno, běžkařů tak akorát. Trasa stoupá s modrým pěším značením k rozcestí Černý potok. Samozřejmě jde o vodní tok podél trasy, v současných mapách je považován za Brannou a má pramen na Smrku, ale podle starých map (kdy se tu vše jmenovalo německy) Branná teče zpod Keprníku a s Černým potokem se stéká pod Ostružnou u samoty Splav.

Samotná magistrála se serpentinou odpoutává od potoka a vlastně dlouho nebyla nijak značená, no ono na takové široké cestě ani bloudit nejde, teď je tedy vymalována do červena.

Od Císařské chaty udělám malou změnu, protože je celkem dobrý čas, tak zeleným značením k okruhu zvaném Pohádka. Stopa vlastně velmi příjemně pokračuje stoupáním na úbočí až temeno Travné hory. Tím se vlastně dostanu do nejvyšších partií Rychlebských hor. Rozcestí Kuncův chodník má podle údajů na tabulce výšku 1098 m, nejvyšší Smrk má výšku 1126 (7) m, Travná hora je na tom podobně (1126), za pěknějšího počasí by možná stálo vyjet až k hranic nebo na Brousek, jsou tam i nějaké rozhledy, ale je zataženo, tak se s dosaženou výškou spokojím a ostře doleva k cíli. Zhruba kilometr ve vrstevnic 1100 m, pak pozvolný až mírně svižný (ale pohodový) sjezd k Magistrále, kde je přípojka vyznačena novým rozcestníkem Rampa. O kus dál je pak rozšířený rozcestník u spojky od hranice s názvem Trkač, a to už je vlastně sjezd k Palaši, což je hlavní rozcestí, odkud směřuje většina paprskovských běžeckých okruhů. K samotné chatě zbývá pár stovek metrů neznatelným sjezdem.

Až je zarážející, jak je v hospodě už před Vánoci narváno, ale běžkaři jsou natěšení a sněhu dost. K hotelu se nakonec dá dojet od Kunčic autem a parkoviště v minulých letech doznalo značného zvětšení. Pryč je idyla, kdy se k chatě vlastně dojelo přímo z lesa.

Naštěstí pan hoteliér sedací prostory dosti zvětšil, tak po krátké době se najde místo na gulášovku a jednoho Welzla (přibylo pivko ze zábřežského minipivovaru).

Návrat volím klasicky, tady zpět na Magistrálu, po hlavní k Císařské a od Černého potoka přímo do Petříkova. Zapomněl jsem na hochy z Olomouce, ale ti na Paprsku nebyli a vlastně jsem je potkal právě pod Černým potokem, Asi jim na Ramzové hodně zachutnalo. Otázka kdy na ten Paprsek dorazili (už bylo kolem 14 hodiny).

Samotným Petříkovem se občas dá projet, je-li nasněženo, což aktuálně platí, je tu asfaltka, stačí pár centimetrů a není moc aut, které by to rozjezdily.

K zpátečnímu vlaku jsem chtěl jinak než přes Větrolam, kolem vleku Zetocha přes malé návrší volím přejezd do Ostružné. Je to skoro stejně malebná víska jako Petříkov a navíc mě lákalo navštívit zdejší minipivovárek Cestář. Už se mi podařilo nahlédnout v říjnu. Přijíždím těsně před 15 hodinou, otvírá milá slečna, že jdu akorát, těsně za mnou dva běžkaři z Čech, tak mě ta hodinka než pojede vlak pěkně uteče v přátelském hovoru se zmiňovanou dvojicí i s mládencem u pípy.