Pardubický kraj a Jeseníky - 10. den - Jeseníky: Kouty nad Desnou (sportovní akce Beer-treking), okruh 7 km: Červenohorské sedlo - Klínovec - Pod Malým Jezerníkem - U Výrovky - Skalní tabule - Červenohorské sedlo

Po včerejších problémech jsem na dnešek spala bezvadně. Dokonce jsem pochválila Karla, že nás nebudil. Vstáváme po půl osmé. Nejsme první, ale ani poslední. Venku je krásně a slunečno. Ota jde koupit rohlíky na svačinu a pivo Zlosin s sebou do auta na další dny. Já chystám snídani.

Postupně se plán sjednocuje. Nakonec i ti, co uvažovali o horské turistice, odpadají a jedou do Velkých Losin. Já, ale ani Ota tam nechceme. Trochu to tam známe a zase až tolik nás to nezaujalo. Hory se nám líbí víc. Já se zatím cítím dobře a Ota souhlasí, že pojedeme spolu do Červenohorského sedla a vydáme se včerejším směrem. Cestu znám jen v zimě, ráda bych si ji prošla. Doufám, že nedopadnu jak včera. Uvidíme.

Na autobus jdeme tedy sami. Dnes je v Koutech nad Desnou závod Beer-treking, při kterém se kombinuje pití piva a chození po kopcích. Autobus proto přijel poměrně plný a o 10 minut později. Ale vešli jsme se tam, dokonce i s početnou polskou skupinou. Sportovci jsou slušní lidé, dokonce nás pustili si sednout.

V Koutech ve sportovním areálu je narváno. Lidé se tam registrují, muzika hraje na plné pecky. Jsme rádi, že jedeme dál.

V Červenohorském sedle nás vystoupilo dost, ale brzy se to po pěších trasách rozptýlilo. Vyrážíme opět po červené. Já jdu zpočátku opatrně, skutečně pomalu. Včera mne to vyděsilo. Dnes to nechci vzdát. Moc se těším na výhledy. Ani jsem nenaplánovala, kam dojdeme.

Nakonec je to v pohodě. Tep tepe jak má, i když jdu do kopce raději pomalu. Jsem fakt posera. Nechci dopadnout jak včera. Nakonec přece jen zrychluji.

Sleduji nejen tep, ale hlavně čas. Musíme stačit zpátky autobus v 15 hodin. Pěšky jít dolů nechci. Vidím, že až na Švýcárnu nedojdeme, ale to nevadí. Užívám si to a to je hlavní.

Přecházíme přes rozcestí Klínovec. Cesta je chvílemi dost náročná, ale výhledy za to stojí. Jsme na vyhlídce pod vrcholem Výrovka. Vidím Dlouhé straně i špičku Pradědu. To mi stačí k radosti. Co víc, jsem nadšená. Po včerejšku jsem ani nedoufala, že to vše znovu uvidím.

Klesli jsme na rozcestí Pod Malým Jezerníkem. Máme za sebou sice jen 3 km, ale šla jsem to víc jak hodinu. Je půl jedné. Možná bych zvládla dojít na Malý Jezerník, ale je to další kopec a já jsem po včerejšku docela vyplašená. Raději už tady po neznačené cestě odbočujeme vpravo, abychom se dostali na modrou trasu na rozcestí U Výrovky, kudy vede i cyklotrasa. Po chvíli zjišťujeme, že právě tudy vede trasa závodu Beer-treking. Ale zase tak narváno tu není. Někdo běží, někdo jde rychle. Někteří mají různé kostýmy. Je tu Laurer a Hardy, Červená Karkulka a samozřejmě řada dalších. Mají různé pivní doplňky: podkolenky, 2 druhy cilindrů a samozřejmě velké množství pivních triček. Jsou veselí, zdraví nás, když nás míjí. Ani nám nevadí, že je tady rušno. Tato cesta je pohodlná, široká, vede z mírného kopečka. Výhledy jsou pěkné, i když trošku zamlžené.

V přístřešku na rozcestí Skalní tabule dáváme svačinu. Zjišťujeme, že je tady snad víc Poláků než Čechů, ale na všech je vidět, že si akci užívají. Každý jde nebo běží tak, na kolik se cítí.

Jsme v poslední zatáčce, do cíle nám zbává asi 1 km, zase už mne hodinky varují. Asi se přece jen ozývá únava předchozích dnů. Jsme z domova kolik týdnů a i když říkám, máme odpočinkový den, tak toho odpočinku moc není. Do odjezdu autobusu zbývá hodina, to je času dost. Posílám Otu napřed, ať si jde na pivo, já se tam do odjezdu autobusu určitě dostanu. Sejdeme se na zastávce.

Nakonec to se mnou bylo výrazně lepší než včera. Jen mne to trochu vylekalo. Na chvíli jsem se zastavila, tep rychle klesl a pak už jsem pomalým tempem došla za Otou. Akorát mu přinesli 2. pivo - to první v něm prý zasyčelo. Šla jsem se podívat do areálu, kde měli závodníci jedno kontrolní stanoviště. Objevila jsem, že tam točí náchodské pivo Huhňák 11, které je hlavním partnerem tohoto závodu Beer Treking. S náchodským Primátorem však nemá nic společného.

Samozřejmě jsem jedno koupila, aby si mohl Ota do svého pivního deníčku připsat další pivo. Ale žádný zázrak to nebyl.

S pivem v ruce jdeme na zastávku, ať tam raději počkáme a tam pivo v klidu dopijeme. Najednou koukáme, že jsme měli zase štěstí, pravděpodobně jsme se na trase setkali s těmi prvními sportovci. Najednou z lesa po modré značce vychází a vybíhají přímo davy. Teď musí být na cestě asi pěkně plno.

Závodníci pokračují po žluté do Koutů nad Desnou, autobus je proto skoro prázdný.

Při průjezdu cílové stanice závodu je tam ještě klid. Je tam stan, ale je tam jen pár lidí. Je tam postavené pódium, kde se asi budou vyhlašovat vítězové, možná tam bude hrát i nějaká muzika. Ty davy jsou teprve na trase. My samozřejmě pokračujeme až do Loučné nad Desnou. Autobus staví u restaurace Biograf, tam míří i naše kroky. Ota si dává oblíbeného Bernarda. Hned také voláme 2. partě, kde jsou. Je to bezva, jsou ve výlukovém autobusu a za 20 minut jsou u nás. Dáváme si večeři a sdělujeme si svoje dojmy. Kluci si prohlédli Losinou, byli v muzeu papíru, ale bazén už nezvládli. Vlasta a Honza se vydali na větší výlet - na okruh přes rozhlednu Bukovka. Ti přijeli o hodinu později.

Mezitím na večeři přišla parta, která se zúčastnila závodů Beer-treking. Dozvěděli jsme se pár podrobností. Trasa byla dlouhá cca 15 km, bylo nutno to absolvovat během 7,5 hodiny, každý musel postupně vypít 5 piv, v cíli pak dostali velkého panáka (4cl) pálenky dle vlastního výběru. Na 2. a 4. občerstvovací stanici bylo možno dostat chleba se škvarkovou pomazánkou a gulášovou polévku - bohužel bez záruky, že se na všechny dostane. Na 3. a 5. občerstvovací stanici bylo k dispozici malé občerstvení k pivu - brambůrky, pivní tyčinky a podobně.

Těch 15 km bych za tu dobu dala, ale ta piva s panákem bych tedy určitě nevypila.

Máme dnes poslední společný večer. Zítra odjíždíme. V hospodě, resp. na terase hospody jsme do setmění, to už začíná být zima. Já odcházím jako první, abych se zvládla osprchovat, než dorazí chlapi. To je jediná nevýhoda chalupy, sprcha je tu jen jedna. Jenže chlapi to se sprchováním moc nepřehání - až na pár výjimek.

Vyšlo mi to akorát. Když vycházím ze sprchy, chlapi přichází.

Večer jsme ještě společně poseděli. Dopili jsme vše, co se tu ještě našlo, víno i tvrdý alkohol. Dojedli jsme zbytky jídla, nechali jsme si jen něco ke snídani. Večer byl v duchu vzpomínek na veselé zážitky z akcí, které jsme společně prožili. Nasmáli jsme se dost. Je výhoda, ze chalupa je uprostřed zahrady, že náš smích nikoho neruší.

Spát jdeme zase okolo půlnoci. Už teď se těším, jak zítra ulehneme dřív a konečně se vyspíme.

Pardubický kraj a Jeseníky - 10. den - Jeseníky: Kouty nad Desnou (sportovní akce Beer-treking), okruh 7 km: Červenohorské sedlo - Klínovec - Pod Malým Jezerníkem - U Výrovky - Skalní tabule - Červenohorské sedlo na mapě