Pardubický kraj a Jeseníky - 3. den – okruh 7,5 km: Choltice (zámek, zvonička) – Svojšice (zřícenina tvrze) – Choltice

Dnes vyjímečně vstáváme už před osmou. V noci bylo teplo, teplota neklesla pod 16 stupňů. To je krásné babí léto.

Snídáme a domlouváme si program na následující 4 dny. Ve středu musíme být v Loučné nad Desnou, kam odpoledne přijedou naši kamarádi, se kterými tam pár dnů pobudeme.

Vracíme se přes včera navštívené Lázně Bohdaneč, kde v COOPu doplňujeme potraviny a pokračujeme do Choltic, kde si chceme prohlédnout zámek a také se trochu projít.

První písemná zmínka o obci je z r. 1285. Tvrz stála na malém poloostrově, který vybíhal do velkého rybníka. Poloostrov byl prokopán, takže tvrz stála uprostřed vody. I když r. 1469 uherská vojska Matyáše vyplenila okolní tvrze, zdejší tvrz i nedalekou ve Svojšicích nedobyla. Někdy na přelomu 15. a 16. století byla tvrz přestavěna na zámek se čtvercovým nádvořím a vstupem přes vodní příkop. Již r. 1541 se uvádí městečko Choltice. V městském znaku má mlýnský kámen se zkříženými hornickými kladivy.

R. 1623 panství koupili Thunové. Na zámku ale asi nikdy nebydleli a ten chátral, rozpadal se. Někdy okolo r. 1660 se rozhodli postavit nové sídlo. Stavba trvala do r. 1670. Ze starého zámku byla ponechána jen malá část s věží, kde bydlel purkrabí. Ostatní bylo zbořeno. Plánovala se výstavba barokního zámku o třech křídlech, severní stranu měla tvořit ozdobná mříž, která objekt uzavírala. Uprostřed jižního křídla měla být vestavěna kaple. Skutečnost však byla jiná. Peníze došly a tak vlastně postavili jen jeho polovinu. Západní křídlo mělo arkády, které byly na poč. 20. století zaskleny. Do osmiboké kaple sv. Romedia v levé části jižního křídla se vchází z nádvoří. Je vysoká 24,5 m a má bohatou štukovou výzdobu. Přední znalci baroka - doktor Z. Wirth a doktor V. V. Štech kapli označují jako jednu z nejhezčích raně barokních staveb u nás. Dnes plní funkci farního kostela.

V nově postaveném zámku - na konci arkád založili hraběcí manželé r. 1672 lékárnu pro chudé.

Součástí zámeckého areálu byla konírna, dům pro hry a kamenná zvonice s cibulovou střechou, hodinami a dvěma zvony. Na západní straně byl hospodářský dvůr s pivovarem, sladovnou, byly tam stodoly, chlévy, ale také místnosti pro čeledíny a děvečky, ale i pro poddané, kteří tam večer přespávali po robotě.

S desetiletou přestávkou vlastnili panství Thůnové až do 2. světové války. Protože se již r. 1938 přihlásili k německé národnosti, byl jim majetek zabaven. Zámecký areál i oboru získala obec, která se hned pustila do oprav. Do 1. patra jižního křídla bylo umístěno muzeum. Z nepochopitelného důvodu r. 1956 přidělil Krajský národní výbor zámek tělovýchově a oboru státním lesům. Naštěstí o jižní křídlo vč. kaple se obec mohla starat i nadále. Když r. 1983 zpátky přebírala zámek zpátky, byla aspoň tato část poměrně zachovalá. Do západního křídla zatékalo, byly tam prováděny úpravy bez ohledu na památkovou hodnotu objektu. Obora byla zarostlá a zpustlá. Opravy, do kterých se město pustilo, byly přerušeny r. 1992 na 11 let, protože nejmladší syn posledního vlastníka panství dr. Leopold Thun podal žalobu na obec a žádal o určení vlastnictví zámku, obory a některých dalších pozemků. Vyřešení této žaloby trvalo až do prosince 2003. Konfiskace majetku byla provedena podle Benešových dekretů. Vlastníkem zámku zůstává i nyní obec Choltice.

Parkujeme na náměstí Sv. Trojice v blízkosti barokního sousoší Nejsvětější Trojice z let 1720 – 30.

Cestou k zámku nás zaujala nezvyklá dřevěná zvonice. V alpském stylu ji nechal postavit r. 1863 na základech starší vyhořelé zvonice majitel zdejšího panství Theodor Thun. Tím chtěl poděkovat za uzdravení své dcery. Za ní vykukuje střecha radnice. Chceme se jít ke zvonici podívat blíž, ale moc to nejde. Nyní stojí na pozemku mezi rodinnými domky, dokonce možná na soukromém pozemku. Jen u silnice jsme objevili výklenkovou kapličku sv. Jana Nepomuckého z r. 1756.

Už jdeme k zámku. Jsou zde svatby, musíme zjistit, zda vůbec prohlídky odpoledne budou. Je to dobré - poslední bude ve 4 hodiny. To nám stačí. Když dorazíme dřív, počkáme. Je tu spousta lidí, odcházíme na naplánovanou procházku, tam snad bude klid.

Odcházíme po červené vnější stranou okolo zámku, ze strany nádvoří je vše opravené, tady se oprava snad chystá. Míjíme malou stavbu, vypadá jako kaplička, uvnitř je ukrytá studna z r. 1888. Cesta vede bývalou zámeckou oborou, která se během staletí stala přirozeným lesem s mohutnými stromy. Rostou tu duby, buky a jasany. Padlé stromy se neodstraňují, jsou domovem nejrůznějších druhů brouků, i chráněných. Žije tam i celá řada různého ptactva. Proto byla r. 2013 obora vyhlášena jako přírodní rezervace.

Tam je i rybník Zrcadlo. R. 2016 byl odbahněn a je využíván pro sportovní rybolov a zároveň s blízkými rybníky Červeným a Chrtnickým jsou významnou vodní plochou pro rozmnožování obojživelníků. Prostředí je tady skutečně moc hezké.

Na silnici míjíme hezkou dřevěnou hájovnu. Kousek za božími mukami, které byly postaveny r. 1713 na paměť moru, odbočujeme ze silnice po červené do obce Svojšice. Hned si Ota vzpomněl, že tady před mnoha lety spoluorganizoval jeho spolužák Festival Podzimní slunovrat. Najednou míjíme amfiteátr - kulturní areál Svojšice, ve kterém se v létě pořádají koncerty, festivaly a divadelní představení. Je to velký a hezky ukrytý areál. Právě dnes se tam chystá Svojšický podzim, přehlídka trampských a country skupin. Ota se šel dovnitř podívat a tam zjistil, že právě tento festival je pokračováním Podzimního slunovratu.

Já zatím pomalu pokračuji a odbočuji vlevo stále po červené do centra obce. Tady je moc hezky upravený parčík. Jeho součástí jsou boží muka, malá dřevěná zvonička a památník zdejšímu rodákovi – spisovateli Pavlovi Sulovi, vlastním jménem Josefu Sulíkovi (1882 – 1972). Děti za potůčkem Malá Struha mají moc hezké hřiště a přístřešek. Je tu také celá řada informačních tabulí– o historii a současnosti obce, o zdejších památkách, o nedaleké tvrzi, ale také o zdejších významných osobnostech

My samozřejmě pokračujeme ke zbytkům zdejší tvrze, která byla založena r. 1365. R. 1546 se stala součástí nedalekého panství Choltice. Když byla r. 1634 vypálena vojskem císaře Ferdinanda II., už nebyla opravena, ani obydlena a postupně pustla. První pokusy o záchranu byly ve 40. - 50. letech 20. století, ale celková oprava byla provedena až r. 1995.

Před vstupem k tvrzi je bronzová busta Julie Havlíčkové, která stojí na vysokém žulovém podstavci. Paní Julie byla zdejší rodačka – dcera hraběcího lesního Sýkory a manželka Karla Havlíčka Borovského. Busta byla odhalena r. 21. června 1936. Za 2. světové války byla sejmuta a uschována v prostorách dnešního obecního úřadu, aby nebyla zničena. I když byla vrácena na podstavec v letech 1962 – 3, slavnostní znovu odhalení bylo až 21. června 1986 – po 150 letech od prvního odhalení.

Tvrz je sice zřícenina, ale je v dobrém stavu, je zajímavá, nechá se obejít i vejít dovnitř.

Zpátky se vracíme po cyklo – tedy kousek po červené, ze které uhýbáme vlevo po cyklo. V části obce Cihelna se připojujeme na červenou, po které jsme už šli. Je horko, pro dnešek nám to stačí.

Ještě jsme nevyšli z lesa na silnici, když zjišťuji, že mne – stejně jako ve středu začíná zlobit tep. Není to tak strašné, rychle mi klesá, ale také rychle letí vzhůru, když zrychlím. Dnes se však cítím dobře. Chvilku tomu věnuji pozornost, ale pak si začínám myslet, zda se nakonec neporouchaly hodinky při mém pádu minulou sobotu cestou do Ratibořic. Od té doby mi nefunguje ani aplikace Chůze. Pak spoléhejte na techniku.

Vracíme se docela brzy, je půl druhé. Na chvíli jsme si sedli v lesíku a kocháme se pohledem na zámek. Jenže ani já nevydržím dlouho sedět. Za chvíli budou 2 hodiny. Právě odchází jedni svatebčané. Jdeme se zeptat, jak budou teď prohlídky. Je to nějaké zajímavé. Zeptali se nás, v kolik by se nám to hodilo. Když jsme řekli, že za hodinu, tak jsme se dozvěděli, že máme přijít v 15 hodin. Tak to je skvělé. Tady dělají prohlídky dle naší potřeby. S tím jsme se ještě nesetkali. V autě dáváme svačinu, v zámecké restauraci Bernarda. Ota jedenáctku, já nelko. Akorát nám to vyšlo. Na prohlídku jdeme čtyři, trvá skoro hodinu. Začínáme kaplí, která je skutečně úžasná. Jinak se to říct nedá. Navíc nebyla rekonstruována, takže ze zdi tady dýchá originální baroko. Se zámkem je to trochu horši. Na něm se podepsala armáda - nejdřív německá, potom naše. Přesto i prohlídka zámku byla zajímavá.

Ještě se jdeme podívat na náměstí Sv. Trojice a ještě kousek dál. Ráno jsme zahlédli věžičku radnice. Dozvěděli jsme se, že je to původně škola. Nejdřív však na tomto místě stál Kyclerův hostinec, který obec odkoupila, aby na jeho místě mohla postavit školu. Základní kámen byl položen dne 24. července 1878. Pod první schod bylo uloženo kovové pouzdro, ve kterém byl stříbrný peníz ražený ke stříbrné svatbě Františka Josefa a jeho manželky Alžběty a listina obsahující jména členů školní rady. V nové škole se učilo již r. 1881. Původně tam byly jen dvě třídy, r. 1884 byla rozšířena na čtyřtřídní.

Na noc odjíždíme jižním směrem do Bousova. Tam u hasičské nádrže - bývalého koupaliště, kde je ještě zbytek skokanského můstku, jsme spali před třemi lety. Na koupání to tam není. Ale okolo teče potůček s čistou vodou. Bylo to tam fajn, hlavně tam byl klid. I když minule tam té vody bylo asi víc. Přesto jsme tam dnešní pot zvládli spláchnout. Mysleli jsme si, že jsme v zastrčeném koutě, kudy nevede ani cyklotrasa. Přesto, jak jsme sešli k potoku a vysvlékli se, projeli okolo 2 cyklisté. Samozřejmě se koukli, co tam děláme. A to jsme ještě byli rádi, že když si děti přišly k potoku hrát, už jsme byli u auta a oblečení. Minule jsme tady o živou duši nezavadili. Inu změna je život.

Jdu vařit večeři. Konečně je už u auta stín. Dnes je skutečně horko, když jsme přijeli, bylo ve stínu ještě 30 stupňů. Aspoň ještě po večeři můžeme posedět venku. To tady dlouho nebylo. Zdá se, že je čím dál tepleji. Do auta jdeme krátce před stmíváním, když začal foukat chladný větřík. Snad se zítra zchladíme v Hedvičině údolí.

Jdeme spát po 10. hodině, v autě je stále 20 stupňů. To je dost. Necháváme větrací mezírku. Přesto nějak nemohu usnout.

Pardubický kraj a Jeseníky - 3. den – okruh 7,5 km: Choltice (zámek, zvonička) – Svojšice (zřícenina tvrze) – Choltice na mapě