Poslední letní den roku 2015 na Sukoslavi a v Kostomlatech.

Ten čas letí jako bláznivý, člověk se jen tak náhodou podívá do kalendáře a kouká, ono nám končí léto, tak hurá něco rychle vymyslet a využít toho posledního letního dne k nějakému výletu, třebas jen někam do okolí.

No, i když okolí, to, co mě v poslední den léta roku 2015 v té rychlosti napadlo, se zrovna moc okolím nazvat nedá, záleží ale, jak se to vezme, hrad Sukoslav (Kostomlaty- někdo víc zná název Kostomlaty), je i není daleko pro člověka bydlícího ve Velemíně či na Hrušovce. Přímou čarou to daleko není, ovšem člověk jaksi stále nebyl obdarován křídly, takže se stále musí spoléhat na vlastní nohy, nebo když má tu možnost, i na něco motorového a u těch, co mají soukromý vrtulník, už není o čem hovořit, ale třeba já tento dopravní prostředek nevlastním, takže jsem se musel s mým věrným společníkem, fenkou Rinou, spolehnout na vlastní ,,pozemní“ Dopravu, v tomto případě opět auto.

Teď už ale k věci. Ráno 22. 9. 2015 bylo jak vymalované, takže jsem hned po ránu zapnul naplno své mozkové závity (bláznivý nápad) a přemýšlel a přemýšlel (bacha na zadrhnutí mozkových závitů), kam bychom to s Rinou vyrazili. A najednou to bylo, pojedeme na hrad Sukoslav, sdělil jsem tuto informaci Rhině, i když té to bylo celkem jedno. Jediné, co mě stále u ní překvapuje, je to, že docela rychle chápe, že někam pojedeme autem, což je její oblíbený dopravní prostředek. To, s jakou samozřejmostí “hupsne“ na místo spolujezdce, mě asi nikdy nepřestane fascinovat.

Cesta na hrad Sukoslav je od nás zdlouhavá, je to také tím, že člověk musí objíždět tu naší královnu Českého středohoří Milešovku, ale i tak asi za dvacet minut jsme byli u rybníků pod hradem, zde jsem auto odstavil a dál už pokračoval s Rinou po svých, ono to ani autem dál nejde, závora a zákaz vjezdu jsou jasným vysvětlením a taky musíme se hýbat, nejsme medvědi, abychom před zimou jen jedli a kynuli (doufám, že jsem tímto výrokem někoho neurazil, když tak přijměte mou omluvu, nemyslím to zle).

Od rybníků na horu na hrad to není moc daleko, takže jsme za chvíli byli nahoře. Hrad Sukoslav (Kostomlaty) očividně opět prošel další etapou oprav, vstupní bránu už nepodepíralo provizorní dřevěné lešení, protože už byla zpevněná, nádvoří též prošlo dalšími opravami. Je vidět, že se o hrad Občanské sdružení pro záchranu hradu Kostomlaty stará opravdu vzorově, vrcholem tohoto snažení je nově zpřístupněná věž, ovšem pouze o sobotách a nedělích a to byl problém, my jsme s Rinou hrad navštívili ve všední den, takže jsme měli smůlu. Jak jsem ale následně zjistil, na věž bych stejně nešel, protože nahoru vedou velmi strmé schody, které by pro Rinu byly nad její síly. Tak jsme se tedy prošli alespoň po areálu hradu, udělal jsem zápis do knihy návštěv a vyrazili jsme na zpáteční cestu dolů k rybníkům.

Náš výlet ale tímto zdaleka neskončil, když už jsme sem vážili tu cestu, chtěl jsem ještě prozkoumat okolí, zdejší rybníky jsou dva, hezky nad sebou, okolí pěkně upravené, jenže po krátkém pobytu u rybníků jsem dospěl k názoru, že by se nám z Rinou hodila přilba. Proč? Protože kolem rybníků je hodně kaštanů a jejich plody při pofukování větru lítaly v hojném množství, kupodivu jsem já, ani Rina žádnou neslízli, raději jsme rychle opustili toto místo a šli se jen tak projít jednou cestou dolů ke Kostomlatům.

Nechtěl jsem jít nějak daleko a do samotné kostomlatské obce jsem ani neměl v plánu zajít, ale jak jsme tak šli a šli, najednou jsme byli na kraji obce, takže když už jsme došli až sem, bylo by škoda, nepodívat se, co je nového v této obci pod Milešovkou. A že se tu toho změnilo opravdu dost, hezky upravená náves a okolí zámku, opravené historické budovy… zůstal jsem úplně v úžasu. Když Evropská unie nabízí finanční prostředky, je dobré toho využít a tady v Kostomlatech pod Milešovkou toho využili opravdu dobře, a to se jedná teprve o první etapu, takže se máme ještě na co těšit.

Po prohlídce obce jsme s Rinou vyrazili na zpáteční cestu, blížil se čas oběda a žaludek mi to už začal dávat trochu najevo. U cesty jsem najednou narazil na dvě bedly, i když při cestě dolů jsem žádné neviděl, že by tak rychle vyrostly, asi nějaké rychle rostoucí houby, ale vážně, jednoduše jsem si jich předtím nevšiml. Že bych je tu nechal, to ani náhodou, i když na velikost byly nic moc, ale odpoledne se mi k nim v okolí Hrušovky podařilo najít ještě několik dalších, takže z nich byla dobrá večeře.

Výlet se nám vydařil, počasí bylo opravdu parádní, i když po ránu trochu chladněji, na to, že byl poslední letní den, to ovšem už vypadalo jako pravý podzim, ale nevadí, podzim je krásné období, ta jeho pestrobarevnost je opravdu úchvatná.