Poslední zimní výšlap, Pikovické kolečko.

Poslední zimní výšlap, Pikovické kolečko.

Je poslední zimní den, počasí vypadá více než slibně. Zajíždíme vlakem do Petrova abychom absolvovali tzv. Pikovické kolečko, které na nás tentokrát ušil kolega Zdeněk.

Vyrážíme, tři členové All Starc Teamu, po zelené turistické od vlaku přes Pikovice a potom hned výživným stoupáním ke Hradištku. Po cestě už odebíráme něco z nadbytečného oblečení a za Hradištkem pokračujeme otevřenou krajinou a zanedlouho sestupujeme ke Štěchovicům s hezkou vyhlídkou na přehradu, bohužel v prudkém protisvětle.

Ve Štěchovicích přecházíme most Dr.Eduarda Beneše a za ním u velkého rozcestníku vybíráme modrou směrem k přehradě a elektrárně. Tam, na konci obce, se připojuje i NS Svatojanské proudy, která nás povede až do Třebenic.

Stezka se klikatí skalami nad Vltavou. Kdysi to byl divoký kaňon, postrach vorařů, a i po výstavbě Štěchovické přehrady si zachoval svůj půvab. Místo si jako první oblíbili trampové, kteří tam založili jednu z prvních osad, známou Ztracenku.

K té nám však zatím schází skoro čtyři kilometry stezky která kopíruje levý břeh řeky, občas stoupá nebo klesá skoro ke hladině a přes ještě neolistěné keře a stromy poskytuje romantické výhledy na řeku a protější skalnatý sráz.

Celá stezka, opravená a znovuotevřená na podzim 2013, měří asi osm kilometrů a končí v Třebenicích u Slapské přehrady.

V třebenické restauraci V Proudech se posílíme jedním smíchovským pivečkem a po chvíli odpočinku pokračujeme po modré silnicí přes monumentální přehradní hráz a hned za ní odbočujeme do lesa prudkým stoupáním k Rabyni. Za vsí pokračujeme lesem a přes louky k rozcestí s trochu netypickým názvem Pexův luh.

Na rozcestí přecházíme na žlutou turistickou a obracíme se s ní k severu a jdeme romantickým údolím podél potoka Třeblová. Ten několikrát přecházíme po kamenech, po větších deštích (na které už zdá se mi příroda čeká jak na smilování) by asi cesta byla o poznání náročnější. Třeblová po necelých dvou kilometrech uhýbá doleva aby zakrátko splynula s Vltavou a my se žlutou Doprava stoupáme proti proudu jednoho z jeho přítoků severovýchodním směrem k Teletínu.

Tady je les a příroda ponechána svému osudu, několikrát přešplháváme napůl zetlelé kmeny padlých stromů obrostlých letitým mechem a z údolí vycházíme krátkým stoupáním do Teletína. Za vsí, stále se žlutou odbočujeme ze silnice doleva a jdeme lesem a loukami klikatící se cestou až na dohled Vltavy a pak zpátky přes strmé údolí Krňanského potoka k hlavní silnici z Krňan do Štěchovic a přes ní do Třebsína.

Na rozcestí v Třebsíně u kapličky jdeme Doprava po zelené a ta nás záhy přivede na další rozcestí, Pod Třebsínem, a na poslední úsek dnešní trasy, posledních asi pět kilometrů Posázavskou stezku po červené k Pikovicům.

Stezka vede po levém břehu Sázavy kolem Raisovy a Klimentovy vyhlídky s vyhlídkou na protější strmý skalnatý břeh ozářený skoro již zapadajícím sluncem. Pokouším se přes řeku fotit známou Pikovickou jehlu s dřevěným křížem ale výsledek je nevalný.

S nostalgickou vzpomínkou míjíme bývalou výletní Starcovu restauraci (kde ty loňské sněhy jsou, to budou možná i předloňské) a pak už přicházíme do Pikovic a přes most (ještě fotím Medník, musí se co nejdřív podívat na kandíky) na nádraží Petrov.

Tady chvíli čekáme na vlak a s prvními jarními minutami, tuším že začalo v 17.56, ujíždíme k domovu.

Co dodat. Dobře vybraná pěkná trasa asi třicet dva, občas náročnější a kopcovitá, ale jaro je tady, je nutno zvýšit treningové dávky.

Takže zdrávi došli, zase někdy. Seventy.

Odkaz na mapu trasy