Poznáváme Slovensko – 4. den - odpoledne: Nitra – křížová cesta a Nitranský hrad; Kolíňany – poutní kostel sv. Štefana Uherského, křížová cesta a jeskyně Čertova díra

Po obědě v Dolní Středě jedeme do Nitry. Konečně prší, ale než nám to umylo přední sklo, je skoro po dešti. Prostě opět nic moc.

Nitra je jedno z nejstarších měst Slovenska. Byla centrem nitranského knížectví, které bylo za knížete Pribiny připojeno k velkomoravské říši. Proto jsou první potvrzené historické zmínky z r. 828. I později bylo město důležitým správním centrem.
Vystupujeme u kostela Nanebevzetí Panny Marie. Už zase svítí sluníčko. Původní románský kostel tady stál již r. 1248, i když se předpokládá, že byl postaven už ve 12. století. Snad již od té doby se zde konala setkání poutníků. Byl mnohokrát přestavován, až získal dnešní podobu - směsici architektonických stylů. Kostelní věž přibyla r. 1723. R. 1765 byl přistavěn klášter pro řeholníky řádu Nazarenů, aby se starali o kostel a poutníky. Později zde vznikl sirotčinec.

Misionáři Společnosti Božího Slova sem přišli r. 1925. Starý klášter zvýšili o patro a vybudovali tak misijní dům. Kostel zvětšili. Založili zde misijní muzeum. Spravují i zdejší farnost.

Na přelomu 18. a 19. století byla od kostela na skalnatý vrchol Kalvárie (213 m) vybudována křížová cesta. Je na ní 13 kapliček s jednotlivými obrazy, 14. zastavení je malá kaplička o půdorysu šestiúhelníku. V její blízkosti je sousoší ukřižování se třemi kříži. Autor se nechal inspirovat sochami od Bernarda Brauna v Kuksu.

Začínáme tím, že jdeme vzhůru. Sice svítí sluníčko, ale také se stahují černé mraky. Tak ať aspoň kus jdeme bez deště. Je to pěkně prudké, po skalnatém podloží se nejde nejlépe. O to víc jsem se bavila, když nahoru chtěla vyjet rodinka s kočárkem. Pán chvíli statečně stoupal, ale bědoval. Nakonec to dopadlo tak, že ho někde cestou odstavili a dítě vzali do náručí.

Z vrcholu je pěkná kruhová vyhlídka - na pohoří Tribeč, Vtáčnik, Pohronský Inovec, Zoborské vrchy s výrazným Zoborem, ale i na skalní stěny kopce, na kterém stojíme. Je tady panoramatická tabule i dalekohled. Tady se mi moc líbí, jen to tady dost profukuje. Zdá se, že i ty mraky to rozfoukalo.
Vrchol je obklopen skalami z jihu i ze západu. Podle mapy se zdá, že na vrcholu skalisek vede cesta, po které bychom mohli sejít zpátky. Jdu to obhlédnout. Nakonec jsem i já uznala, že by to nemuselo dobře dopadnout. Líbilo by se mi to – je to po skalách, jenže je to dost na jejich okraji nad strmým srázem a cestička vůbec nevypadá bezpečně. Zpátky tedy jdeme stejnou cestou.

Až teď si to dole trochu prohlížíme. Všechno je zde upravené čisté, asi i nedávno rekonstruované. Ve zdi kostela je umístěna nádržka s vodou. Zda je pitná, si ověřuji v nedalekém misijním obchůdku. Víc jak třetinu vody už jme spotřebovali, aspoň ji doplníme.

I když se tu procházíme, tak jsme si nevšimli, že na druhou stranu od kostela vedou schůdky k Lurdské jeskyni. No, nemusíme být všude.

Chtěli jsme ještě zajet na chvilku do města, ale čas rychle utíká. Už je skoro 5 hodin. Infocentrum by bylo stejně asi už zavřené, Ota oželí i synagogu.
Nakonec jsme se domluvili, ze se zajdeme ještě podívat k Nitranskému hradu, další dominantě města. Sice také bude zavřený, ale snad aspoň něco uvidíme. Znovu na Slovensko se už nechystáme, tak si ani neslibujeme, že sem zajdeme někdy příště.

Na kopci v zákrutu řeky Nitry již v 8. století vznikalo opevněné hradiště Nitranského knížectví. Právě zde pravděpodobně stál Pribinův kostel, který je spojený s nejstarší písemnou zmínkou o městě i celém knížectví. Když sem vtrhli mongolská vojska r. 1241, byl zde již opevněný hrad, který útokům odolal. Hrad byl postupně obléhán, pustošen, opravován, opevnění zesilováno. V 16. století byl vybudován renesanční palác a vnitřní hradní brána. Na počátku 18. století byl přestavěn i tzv. horní kostel a postaven biskupský palác.

Z původních staveb se do dnešní ch dnů zachovala část hradní zdi, vnitřní hradní brána ze 16. století, horní gotický kostel z 1. pol. 14. století a budovy z konce 17. a 18. století.

S parkováním je problém. U nádherného Župního domu z r. 1823 je placené parkoviště. Jen v rychlosti jsem si tento dům stačila prohlédnout. Tato původně barokní stavba byla přestavěna do dnešní secesní podoby. Nitranská župa zde sídlila až do r. 1945. Dnes je tam Nitranská galerie.

Ota totiž nezastavuje, ani nezjišťuje, kolik se platí a rovnou odjíždí, resp. jede dál. Objíždíme hrad ze západu, až jsme dojeli na velké parkoviště u Nitranské arény. Tady to je zdarma a kupodivu to také není daleko od hradu.

Obcházíme hrad Podzámskou ulicí z druhé strany. Mezitím jsem našla tu nejkratší cestu k hradu. Ze silnice mezi domy vede vzhůru úzká pěšinka, pak pa schodech, podle zdi, přes spadlý strom. Skoro to vypadá, že se budeme muset vrátit, konec cestičky je uzavřen vysokým zábradlím. Je tam však mezerka, kterou jsme se procpali dál a najednou jsme u nádherného zlatě zdobeného Mariánského sloupu z období vrcholného baroka. Nechal ho postavit r. 1750 biskup Imrich Esterházy na památku velkých morových epidemií v letech 1710 a 1739, během kterých zahynula asi ¼ obyvatelstva.
Hned za ním vidíme špičku kostela.

Je skoro půl šesté, vstup do hradu je ještě otevřen. Je zpoplatněn - zavírají za 35 minut. To prý stačíme zajít se podívat do kostela. Platíme pouze 1 Euro. A samozřejmě spěcháme.

Bazilika sv. Jimrama je katedrála nejstaršího biskupství ve střední a východní Evropě. Původní románská stavba byla postavena v 11. - 12. století. Stále je zachována románská apsida, kde je uložený stříbrný relikviář z roku 1674. V letech 1333 – 1355 byl přistavěn horní kostel, v letech 1621 – 1642 spodní kostel. Později byla celá katedrála přestavěna v jeden celek v barokním stylu.

Vstupujeme do katedrály a žasneme. Je tu tolik nádhery. Při restaurování kostela r. 2011 byla pod mramorovým oltářem dokonce objevena středověká freska ze 14. století. Byla poškozená hlavně v místech, kde byl oltář upevněn. Jinak je dobře zachovalá. Něco málo jsem vyfotila, když jsem zjistila, že je tady zákaz. Raději jsem foťák schovala. Je to však neskutečná nádhera. Jsme nadšeni, že jsme stačili se dovnitř dostat.

Ještě se procházíme v areálu hradu, ten prý zavírají až později. Jdeme se podívat k Biskupskému paláci, který přiléhá k západní části katedrály. Jeho základy pocházejí ze středověku. Během 13. století byl rekonstruován. V severozápadním rohu nádvoří paláce byla v 2. pol. 15. století zhotovena cisterna, do které byla sváděna voda ze střech. Nyní je však zasypána. Současná podoba je paláce je asi z 18. století. Dnes tam sídlí nitranský biskup.

Před palácem je skoro 4 m vysoká bronzová socha papeže Jana Pavla II., který zdejší hrad navštívil r. 1995. Slavnostně byla odhalena 5. června 2012. Odtud se kocháme pohledem na protější vrchol Kalvárie s křížovou cestou, kde jsme před chvílí byli.

Ještě jsme se na nádvoří zašli podívat na vyhlídku. 

Odcházíme vnitřní hradní bránou ze 16. století, kterou si konečně můžeme v klidu prohlédnout. I tohle je nádhera. Teď už spěchat nemusíme. Odcházíme spokojení, i když až do hradu jsme se nedostali.

U hradeb – vně hradu je Památník milénia, kruhová stavbička. Na vnější straně žulového stolce jsou první verše v hlaholice. Je to text předslovu k překladu svatého evangelia sv. Cyrila do staroslovenštiny z let 863 – 867. Bronzová socha sv. Cyrila a Metoděje v nadživotní velikosti je jen o kousek dál.

Pokračujeme přes náměstí Jana Pavla II. na Pribinovo náměstí, kterému dominuje bronzová socha knížete Pribiny, který založil a vládl Nitranskému knížectví. Byla tady odhalena 20. prosince 1989. Je vysoká 6,6 m.

Na obou stranách náměstí jsou domy kanovníků a církevní paláce ze 17. – 19. století. Sloužily a stále slouží potřebám církve.

 

Nejkrásnější budovou je pozdně barokní církevní palác Velký seminář, který byl postaven v letech 1764 – 1770 a přestavěn v průběhu 19. století. Zde je uložen Historický fond Diecézní knihovny - nejcennější sbírka původní literatury na Slovensku. Byla otevřena za účasti císaře Františka Josefa I. dne 30. listopadu 1885. Obsahuje přibližně 66 000 vzácných knih.

Hned naproti je Malý seminář - klasicistní budova v historizujícím slohu byla postavena v letech 1876 – 1884. Nyní je v ní sídlo Kněžského semináře sv. Gorazda.

Vzácný je zatím bohužel neopravený empírový Kanovnický dům, který na nároží zdobí socha Atlanta. Byl postaven v letech 1818 – 1821. Mezi hodnotné domy historické hodnoty této oblasti se řadí i celá řada měšťanský domů.

Spokojeně odcházíme. Jdeme jinudy, přesto se nám podařilo trefit se na naši uzounkou pěšinku a dostat se k autu nejkratší cestou. Tím jsme ukončili dnešní program. Po dvou dnech chození po hodně zajímavých památkách se už těšíme na zítra, kdy bychom rádi zvládli pořádný výšlap.

Opět nastává problém, kde spát. Možná by to šlo v místě zítřejší startu. Je to však nejisté. Hledám, zda by se nenašlo něco šikovného cestou. A povedlo se.
Nad obcí Kolíňany je hřbitov a ještě o kousek dál kostel s velkým parkovištěm. Jak jsme o chvilku později zjistili, je to románský poutní kostel sv. Štěpána Uherského z 12. století. V 16. století byl rozšířen, r. 1933 významně přestavěn. Z obce sem vede zajímavá křížová cesta. Byla sem umístěna r. 2013 během 6 měsíců. Na kamenných kvádrech o váze cca 400 kg jsou umístěné bronzové destičky s výjevy.

Je tady spousta místa a vypadá to na klid. To netušíme, že ráno bude kostel otevřený a odpoledne tu bude asi rušno. Ale to už tady zase nebudeme my. Zase nám to dnes vyšlo. 

Kousek odtud je v kopci jeskyně Čertova díra. K té se jdu podívat. Je to jen kousek z kopečka, pak po skále. Je vidět, že vchod do jeskyně je ze 3 stran ohrazený. Čtvrtá je otevřená. Když jsem tam došla, jsem v šoku. Přede mnou je hluboká díra. A to se dívám z té ohrazené strany - přes zábradlí. Fotím ji, i tak se bojím, o zábradlí se neopírám, co když nevydrží. Tak tohle by se u nás stát nemohlo. Díra by byla zamřížovaná, aby tam někdo nespadl. I Ota se tam šel podívat chvilku po mně a byl z toho mírně v šoku.

Jak jsme se tady dočetli, do jeskyně se lze dostat jen přes 7 m hlubokou propast. Pak následuje menší síň asi 4 m vysoká, s kulatým půdorysem 10 – 12 m. Odtud se nechá vejít do menších prostor s bohatou krápníkovou výzdobou.

To už jsme rozhodnuti, že tady zůstaneme. Večer se vítr utišil, nechá se krásně sedět venku. Jdeme spát v 10. hodin, venku je stále přes 20 stupňů, ale je zataženo. Podle předpovědi má být v noci zima. Necháváme tedy jen větrací mezerku.

Poznáváme Slovensko – 4. den - odpoledne: Nitra – křížová cesta a Nitranský hrad; Kolíňany – poutní kostel sv. Štefana Uherského, křížová cesta a jeskyně Čertova díra na mapě