Praha: Karlín – kasárna (rozhledna Pletená) a sokolovna; Žižkov – vyhlídkový altán a národní památník na Vítkově (Jan Žižka); Vinohrady – Riegrovy sady (vyhlídkový pavilon Mlíkárna); Chodov; Kunratice – pivovar Spojovna

Ota má v Praze syna, 2 synovce, bydlí tam i jeho sestra, tak bylo domluveno, že se v Praze sejdeme na malém předvánočním posezení. Přijela i druhá sestra z Přerova. Jako místo setkání byl vybrán pivovar Spojovna, kde jsme rodinnou sešlost měli již v červnu 2019. To byl pivovar asi rok otevřen. 

Dnes nám termín schůzky vyšel na perfektní den. Snad prvně využívám nabídky Black friday - České dráhy udělaly akci na tento týden - skupinovou víkendovou jízdenku nabízí jen za 250 bodů. My jich máme asi 270. Když někam jedeme vlakem, kupuji jízdenky přes jejich e-shop a tím se mi body střádají. Přemýšlela jsem, jak jich využijeme, aby nepropadly. Dnes se to tedy hodí. Svezeme se do Prahy vlastně zadarmo.

Jedeme naším oblíbeným spojem po 10. hodině ze zastávky, že si ještě někam v Praze zajdeme. Venku lehce mrzne, v noci malinko nasněžilo, teď svítí sluníčko, ale fouká studený vítr.
Ze zastávky jedeme včas, z hlavního nádraží odjíždíme se zpožděním 12 minut. Cestou je krajina sněhem lehce poprášená, hned je ta krajina hezčí. Do Prahy přijíždíme téměř se stejným zpožděním. Počasí se zhoršuje, sluníčko na nás vykoukne jen občas mezi mraky. Je tady ale sucho a to e příjemné.

Z nástupiště odcházíme tím nejsevernějším podchodem – jen tím můžeme vyjít směr Žižkov. Tady je nově udělaný chodníček pro pěší. Necelých 20 minut to máme k rozhledně Pletená, která stojí v areálu bývalých Karlínských kasáren. Na mapy.cz to vypadá, že je areál uzavřený. Přesto se tam Ota chce zajít podívat.

Míjíme zajímavou dlouhou v patře prosklenou budovu - bývalou usedlost Krenovka, která byla zhruba v pol. 19. století postavena na bývalé vinici hraběte z Kuperwaldu v blízkosti popraviště. Byl to bytový dům a byl zde hostinec. Když se zde vybudovala dráha, získala i tento dům. Byty se zde zachovaly, ale od r. 1904 až do r. 1999 tady bylo jedno ze dvou míst, kde se tiskly jízdenky. Pak tady byl Drážní výzkumný ústav a Správa dopravní železniční cesty, později dílny na restaurování nábytku. Od r. 2016 zůstala budova opuštěna a chátrala. Nyní je po rekonstrukci - vzniklo tu nové centrum pro současné umění a komunitu.
Podcházíme několik železničních mostů, ten poslední je nejhezčí. Jen nevíme, zda už toto není nově opravený Negrelliho viadukt. Ten je pravděpodobně víc vlevo.

Jeho podejitím se dostáváme do Karlína. Přes most jsme zahlédli štít historické novorenesanční budovy sokolovny, která byla postavena v letech 1886–1887. Hlavní vchod je v levé části. Prostřední část zdobí na svém vrcholu plastika sokola. Pod ním jsou vpravo a vlevo oválné niky s bustami Tyrše a Fügnera.

Sokolovna sousedí s Karlínskými, původně Ferdinandovými kasárnami, které byly postaveny v letech 1844 - 48, když se ve městě zvyšovaly stížnosti na špatnou kvalitu ubytování vojáků. Je to pozdně klasicistní budova, která má 3 křídla a která umožnila ubytování pro 2000 mužů. Když byla zrušena základní vojenská služba, byla zrušena i tato kasárna. V plánu je přestavba budovy na justiční palác. Jenže to bude trvat poměrně dlouho. Aby byl prostor alespoň nějak využitý, začal se areál dvora a bývalé vojenské garáže i další prostory upravovat na jaře 2017 na kulturní centrum. K jeho otevření došlo už v červnu. Je zde venkovní i vnitřní kino, bar, dvě ohniště, možnost venkovního posezení, hřiště pro děti i na beach volejbal. Probíhají zde i různé kulturní akce. Dominantou je ocelová rozhledna Pletená věž s kruhovou vyhlídkou na vrcholu, která je 8 m vysoká. Vyrobil ji r. 2015 Čestmír Suška, který s oblibou proměňuje staré a nepotřebné věci na věci ještě využitelné. Jedna z jeho prací – rozhledna Šiška stojí na Ladronce. Tady je od něj ještě plastika Housenka, kterou zhotovil r. 2014 a kterou ke svým hrám využívají děti. Jsou zde však i další dekorativní předměty, např. plastika jednorožce.

Tohle všechno jsme netušili a tak jsme mile překvapeni, že areál je otevřený. Jen rozhledna je bohužel uzamčená, ale Otovi stačí, že ji vidí. Stejně bychom viděli asi jen zdejší areál, i když trochu z výšky. Je to tady zajímavé, dopoledne je tady však klid.

Vracíme se kousek zpátky a podcházíme všechny mosty. To už jsme na Žižkově. Těsně za posledním mostem odbočujeme vlevo na vrch Vítkov (271 m). Kdysi byl zalesněný. Za Karla IV. tady byly vinice, které zničilo pruské vojsko po r. 1757. R. 1824 tu byly vysázeny ovocné stromy. Od konce 19. století je vrch upraven na městský sad. Na jeho vrchol směřujeme. Čeká nás pro mne náročné stoupání. Mírně šikmá cesta se mění ve schodiště. Ota samozřejmě je nahoře za chvilku, pak se kochá. Já si pomalu funím a statečně stoupám. Samozřejmě se cestou také kochám – zvlášť pohledem na začínající (ale také končící) tunel a 78 m vysoké věže nádherného karlínského kostela sv. Cyrila a Metoděje, u kterého jsme byly před 3 lety.

I když jsem schody zvládla, žádná odpočinková rovinka se nekoná. V lehkých serpentinách stoupáme dál až k vyhlídkovému neoklasicistnímu altánu šestibokého půdorysu - k Thomayerově vyhlídce. Byla postavena koncem 18. století, r. 2022 rekonstruována. Jenže ničetele nezastaví nic a vlastně rok po rekonstrukci je mohutně posprejována. Přicházíme k ní zespodu, musíme ji obejít, abychom se dovnitř dostali po pohodlných schůdkách na malém mostku. Je výhoda, že listy již opadaly, že je poměrně pěkný výhled na Karlín, vč. kasáren, kde jsme před chvílí byli.

U altánku je kamenný pomník, který je připomínkou bitvy na Vítkově dne 14. 7. 1420, kdy tady na opevněném vrchu úspěšně čelil Jan Žižka jen s hrstkou mužů přesile křižáckých bojovníků.

Ještě musíme vystoupat poslední pár schodů a konečně jsme u Národního památníku. Vystoupali jsme sice asi jen 70 výškových metrů, ale na hodně krátké vzdálenosti. Jsem tedy ráda, že už dál nemusím, i když se nechá vyjít ještě výš, kde je bronzová socha Jana Žižky z Trocnova - největší jezdecká plastika ve střední Evropě. Je 9 m vysoká, 9,6 m dlouhá a 5 m široká. Zhotovil ji Bohumil Kafka již r. 1941, ale památník zdobí od 14. července 1950 – byla odhalena v den výročí bitvy na Vítkově.

Mohutný funkcionalistický Národní památník byl postaven v letech 1929 – 38 k vyjádření pocty československých legionářů. Interiér je vyzdoben souborem mozaik od Maxe Švabinského. V období Protektorátu Čechy a Morava si zde Němci udělali sklad wehrmachtu. Po ukončení 2. světové války sem byl přenesen hrob Neznámého vojína.

Jsou zde také ostatky neznámého vojína od Zborova, Dukly a také hrob generála A. Eliáše a jeho manželky. Když byl památník předán r. 1948 do rukou státu, byli sem pohřbíváni významní představitelé KSČ. R. 1953 zde bylo vybudováno mauzoleum 1. dělnického prezidenta Klementa Gottwalda. Bylo přístupné až do r. 1962, kdy bylo jeho nabalzamované tělo zpopelněno. Po r. 1989 byly ostatky těchto politiků vráceny rodinám nebo uloženy do společného hrobu KSČ na Olšanech.

Nyní zde jsou dvě stálé expozice Křižovatky české a československé státnosti a Laboratoř moci a několik krátkodobých výstav. Na střeše je terasa, odkud je panoramatický výhled na Žižkov a Karlín. Je přístupná i z kavárny v posledním patře. Dnes je asi vše zavřeno, ale i my máme poměrně pěkný výhled zvlášť východním směrem, ale jen díky tomu, že stromy jsou již bez listí.

Vítkov opouštíme okolo žulového pomníku, který sem umístilo město Tábor r. 1920 u příležitosti 500. výročí vítězství Jana Žižky v bitvě na Vítkově. Ještě se kocháme pohledem na železniční most, pod kterým jsme dnes procházeli, ale také pohledem na horizont, kde vidíme Petřínskou rozhlednu a Strahovský stadion. Současně máme pod sebou Staré Město a Malou Stranu. Je odtud zase úplný jiný pohled na tato místa.

Vracíme se trošku jinudy – scházíme na cyklotrasu, která vede pod jižním svahem vrchu. Hlavní Husitskou ulici přecházíme po lávce Velká Hrabovka, bývalém železničním mostě, ze které obdivujeme monumentální činžovní domy. Kousek jdeme poklidnou částí města.Toho využíváme a dáváme si tady malou svačinku. Když se blížíme do míst, kudy jsme dnes šli, obdivujeme další vysoké nádherně opravené domy v Příběnické ulici.

Ještě se chceme zajít podívat na Vinohrady do Riegrových sadů. U vstupu do parku míjíme hezky opravenou novorenesanční vilu Terezu, která byla postavena ve 40. letech 19. století v tehdejší Rajské zahradě. Riegrovy sady vznikly r. 1902 spojením několika sousedních zahrad a usedlostí. Na jihozápadním okraji je od r. 1913 socha politika F. L. Riegra od Josefa Václava Myslbeka. Je zde množství cestiček a laviček, ale také celá řada okrasných dřevin a květinových záhonů. Přibližně uprostřed je dobře ukrytá stavba téměř čtvercového půdorysu – bývalá cukrárna. Vnější schodiště umožňuje výstup na střešní plošinu, odkud býval od 20. let 19. století zajímavý pohled na Prahu. Název Mlíkárna je z doby, když sem návštěvníci chodili na oblíbenou skleničku mléka a mléčné či jogurtové nápoje. Cukrárna zde byla až do r. 1956. Pak se budova využívala jako sklad zahradnického nářadí. Později se zde usadili bezdomovci, vyzdobili ji sprejeři. V r. 1999 se uvažovalo dokonce o jejím zbourání. Až r. 2002 objekt získal do dlouhodobého nájmu pan Jakub Vakoč, který provedl celkovou rekonstrukci – budově dal její původní podobu. Dokonce ji napojil na inženýrské sítě. R. 2009 byla stavba jako Vyhlídkový pavilon Mlíkárna s vyhlídkovou terasou ve výši 6 m zpřístupněna veřejnosti. Vede na ni 29 schodů. Jen výhled už žádný není. Okolní stromy budovu přerostly. Uvnitř otevřel kavárnu. Ta je dnes otevřená, jen vstup na střešní terasu je uzavřen. Možná už se chystají na zimu. Budeme to muset zkusit někdy v létě.

Už jdeme na metro, chtěli jsme jít nejkratší cestou, už je nám však jasné, že tam ve dvě nebudeme. Navíc před námi vidíme moc hezky opravený štít žluté budovy. Jdeme blíž. Procházíme uličkou, kde je řada občerstvení, mimo jiné na částečně proskleném domku vlevo vidíme štít plzeňského minipivovaru Proud. Jako Plzeňáci ho známe. Vaří výborná piva. Kdybychom měli čas, určitě bychom se zde zastavili. Jenže ten nemáme.

Park však neopouštíme, tady se nám líbí. Ještě chvilku si chceme užít zdejší pohodu. Z parku vycházíme na konci Chopenovy ulice u Laichterovu domu. Nechal si ho postavit Jan Laichter v letech 1908 - 09 podle návrhu známého architekta Jana Kotěry. V přízemí měl nakladatelství, v patře bydlel. Ostatní patra měla samostatný vchod a byla využita jako činžovní dům. Dům se svým vzhledem liší od ostatních domů, i když také zajímavých.

Pak tady kličkujeme ulicí Polskou, U Kanálky, Mánesovou až na náměstí Jiřího z Poděbrad. Kam se podíváme, všude jsou krásné vysoké činžovní domy. Těžko by se vybíral ten nejhezčí. V jednom z nich dokonce žil v letech 1942 – 1953 český herec Václav Vydra.

Na náměstí se jen koukneme na monumentální stavbu kostela Nejsvětějšího Srdce Páně o rozměrech 38 x 26 m se 42 m vysokou věží. Byl postaven v letech 1928 - 32 podle návrhu slovinského architekta Josipa Plečnika. Prosklené kulaté hodiny o průměru 7,5 m jsou největší v Čechách. Barevná výzdoba oken je od Karla Svolinského.

Je 13,40 - jsme už konečně v metru na zastávce Jiřího z Poděbrad. U Muzea přestupujeme z trasy A na trasu C.

Chvíli váháme, zda vystoupit na zastávce Chodov a 2 zastávky popojet autobusem nebo dojít pěšky z další zastávky Opatov. Nakonec volíme tu druhou variantu. Když vystoupíme z metra, vždy pracně hledáme zastávku autobusu a zjišťujeme, kterým směrem se vydat. Navíc nevíme, jak často autobus jezdí. Ještě se trochu projdeme. S půlhodinovým zpožděním tam dorazíme.

Jenže cesta je trochu krkolomná. Směr jsme dali téměř hned, v pohodě podcházíme dálnici a přicházíme na kruháč. Jenže odtud musíme po silnici Na Jelenách na další kruháč. Tudy už chodník nevede. Naštěstí v trávě vedle silnice je vyšlapaná cestička. Začíná sněžit, taje to, je mokro. Ale jdeme bezpečně, tady nás nic nezajede. Už vidíme pivovar, ale nevidíme nikde žádný přechod. Teď si vzpomínáme, že minule jsme sem šli od Kunratického lesa. Provoz je velký, nakonec jsme to zvládli i proto, že nás raději řidič pustil, aby nás nemusel zajet. Je půl třetí, už jsme očekáváni. 

Minipivovar Spojovna s restaurací byl postaven na severovýchodním okraji Kunratic - vlastně jen ta hlavní silnice tuto čtvrť odděluje od Chodova. Byl otevřen v květnu 2018. Název znamená, že chce spojit obyvatele tří sousedících čtvrtí - Kunratic, Chodova a Šeberova. Nyní tady mají větší nabídku piv než před 4 lety – nejen vlastních, ale také ze spřátelených pivovarů Hostivar v Praze - Hostivař (i tam jsme již několikrát byli) a Trautenberk v Malé Úpě téže podnikatelské skupiny.

Dáváme pivo, oběd (nebo už večeři?) a zase pivo. Zábava je perfektní, pivo i jídlo výborné. Neexistuje snad pivo, které by bylo horší. I když nejvíc nás asi zaujalo pivo APA 14 - Roztylský R.I.P.A.K.. Dlouho jsme se neviděli, stále si máme co říct. Chtěli jsme jet v 18.43 hod., ale nakonec se nám to zdálo brzy. Pojedeme o hodinu déle. Ochutnali jsme spoustu piv, ale ještě mají v petce zajímavého tvaru (ve tvaru osmičky) i další, která nemají na pípě. Kupujeme dvě a k tomu jednoho Rypáka, jak mu důvěrně říkáme.

Na metro na zastávku Chodov už jedeme doporučeným autobusem. Trasa C vede přímo na Hlavní nádraží. Vlak tu už stojí, zatím prázdný. Jenže digitální informace o rezervacích zapínají krátce před odjezdem. Máme však štěstí, naše 2 místa jsou jako jedna z mála bez rezervace. Dáváme si malou svačinku, kterou jsme s sebou ještě měli. Postupně se vlak zaplňuje, dokonce někdo i stojí. Je to tím, že dnes se hrál hokej. Fandové jedou ze zápasů - někdo byl na zápase v Praze (Slávia hrála s Budějicemi), na poslední chvíli dobíhají fandové, kteří v Hradci sledovali zápas s Plzní. Čekali jsme, že tu bude hrozný kravál, ale nakonec tu bylo jen trochu rušněji, což odpovídá i přeplněnému vlaku. Chlapci se chovali převážně slušně.

Do Plzně jsme přijeli včas, autobus domů nám akorát ujel. V neděli po 22. hodině už tak často nejezdí, ale raději jsme počkali dalších 15 minut, než jít přes půl hodiny pěšky. Už jsme toho nachodili dost. Po půl jedenácté jsme byli doma. Ani jsme už nejedli a za chvíli šli spát spokojení, jak nám ten dnešní den perfektně vyšel.

Praha: Karlín – kasárna (rozhledna Pletená) a sokolovna; Žižkov – vyhlídkový altán a národní památník na Vítkově (Jan Žižka); Vinohrady – Riegrovy sady (vyhlídkový pavilon Mlíkárna); Chodov; Kunratice – pivovar Spojovna na mapě