Putování krajem M. B. Brauna a Babičky Boženy Němcové

Druhý víkend v září jsem absolvoval tradiční cyklovýlet po památkách zemí českých. Jen střední Čechy tentokrát nahradily ty východní a Milana Bob. Klesla také přístupnost jednotlivých zajímavostí, protože v této oblasti si usmysleli, že památky neotevřou víkend druhý, ale až ten třetí. A tak jsme buď platili plné vstupné nebo jsme se dovnitř nedostali vůbec.

Teď už se pokusím o samotný popis výletní akce. Bude to tentokrát mnohem těžší než obvykle, protože první, nedokončený, cestopis, napsaný pár dní po dojezdu, někam z počítače nenávratně záhadně zmizel a letošní září bylo natolik hektickým měsícem, že se vzpomínky dávají dost  špatně dohromady.

Trasu a jednotlivé zastávky jsem, v dostatečném předstihu, vymyšleny měl, kolega akci jistil i mapou.  Čekal nás převážně kraj Královehradecký a okres náchodský.

Vyjíždíme tedy v sobotu 8.9.2012 vlakem v 6,13 hod. ráno s cílem v Jaroměři. Krásné modré počasí, které nám slibovali, zatím moc nehrozí. I proto začínáme v místech, kde ten blankyt tolik nepotřebujeme.

První zastávkou se tak stává železniční muzeum Výtopna nedaleko jaroměřského nádraží. Bylo to také jediné místo, kde ten den prodávali zlevněné vstupné. Bohužel to kompenzovali příplatkem za focení, ale to nám nijak nevadilo. Mašinky jsou mašinky. Prováděl nás pán, kterého jsem si pamatoval z Toulavé kamery. Zrovna ten díl s muzeem jsem asi někdy viděl. Výtopna je více než 100 let stará a mezi nejzajímavější exponáty patří sedm parních lokomotiv (nejstarší je z r. 1873) nebo ozubnicová lokomotiva z počátku 20. stol. Zdrželi jsme se celkem dost a byli jsme spokojeni skoro jako ty malé děti, co se vozily na mašinkách o něco menších …

A protože se obloha nerozjasnila, jedeme do Josefova. Je to vlastně součást Jaroměře, dá se říct, že je to něco jako vojenský tábor u civilního římského města.

Dříve zde žilo přes 10 tisíc vojáků, dnes podstatně méně, převážně snědších, bojovníků. To, co chceme vidět, je mohutná bastionová pevnost, postavená v letech  1780-87. Jedná se údajně o vrchol fortifikačního stavitelství své doby. Však také toto dílo stálo Pepíka II. stejnou částku, jako byl roční státní rozpočet Čech. Raritou pevnosti je45 kmpodzemních chodeb i fakt, že nebyla nikdy obléhána. Prusové ji r. 1866 prostě v klidu obešli. Výpravu zde vedl Bob, neb jste již jednou byl. Upozornil na to opakovaně i průvodkyni, asi aby nešidila výklad. Ale nemusel, byla to příjemná až hezká bytost, takže vše v poho. Já osobně jsem chtěl vidět hlavně lapidárium, které mimojiné nabízí originály soch Matyáše Bernarda Brauna z morového sloupu v Jaroměři. Ale není tu jen Braun a originál náhrobku jeho tchýně, ale např. i Severin Tischler, známý barokní sochař z Moravské Třebové. Baroko už jsem na milost vzal před pár roky, takže dost Dobré …

V Josefově poté ještě chvilku zůstaneme. Se štěstím se dostaneme do posádkového empírového kostela Nanebevstoupení Páně. Jedná se o poměrně velkou jednolodní stavbu z let 1805-10. Pak znovu vojenská část, tedy obranný ravelin No. XIV s redultem a také osvěžovna. Dáme si dvanáctku za 21,- Kč, což je pro Moravana cena velmi zajímavá. Proto následovalo repete. Brzy jsme ale zjistili, že ve zdejším kraji je to cena zcela běžná, takže za plnotučné pivo a poživatiny všeho druhu jsme celkem výrazně ušetřili.

A míříme zpět na Jaroměř. Sem se těším hodně, protože město má sice jen asi 12,5 tisíce obyvatel, ale městská památková zóna skrývá památek více než dost. Té první si všimnu až na poslední chvíli a přitom jsem se na ni těšil opravdu hodně. Jedná se o tzv. Wenkeův (obchodní) dům z r. 1909-11; stavbu z raného období významného architekta Josefa Gočára, která už míří někam ke kubismu. Ihned upoutá progresivní nenosné zavěšené průčelí, uvnitř pak kruhová galerie, kazetový strop nebo úžasný lustr. Uvnitř tohoto bývalého obchoďáku galanterní firmy se dnes nachází Městské muzeum, nabízející např. galerii místních rodáků: Josefa Šímy (malíř), Josefa Wagnera (sochař) a Otakara Španiela (sochař a medailér). V rámci profesní deformace mě dost zaujme i výtah. A to vše, prosím, za třicet peněz českých.

Pokračujeme dál po jaroměřských památkách. Vzhledem k tomu, že mají o ten týden posunutý čas, už se celkem nikam nedostaneme. Interiér gotického kostela sv. Mikuláše, ve kterém se mají nacházet pozůstatky zdejšího hradu, vidíme jen přes mříž bočního vchodu. Přidáme si městskou bránu se zvonicí, náměstí ČSA s mariánským sloupem nebo zbarokizovaný kostel sv. Jakuba se zachovanou dvojicí gotických portálů. A pak už odjíždíme.

Je zajímavé, že hned po výjezdu z města se slunce rozzáří, obloha zmodrá a nastává počasí fotografické. Takže nasvícenou Jaroměř zase někdy jindy. Míříme teď k památce, kterou jsem si vybral jako takový nenápadný klenot dne. Před tím se ne zcela shodneme na dalším směru cesty, ale na místo, tedy před Kostel Sv. Štěpána ve Velkém Třebešově dorážíme celkem brzo a bez úhony. Dnes se v podstatě jedná o barokní kostel z poloviny 17. stol., ovšem s gotickým presbytářem a kamennou křtitelnicí, renesančními náhrobníky a krásným malovaným stropem pod kruchtou. Rychle seženu paní, která nám kostel otevře, a pak už se jen volně kocháme a fotíme … byl jsem hodně spokojen. A ty klenební konzole se zajímavými obličejíky jsem asi dostal jako bonus. Za vidění v obci stojí ještě zajímavé sousoší Nejsvětější Trojice z r. 1896 od hořického sochaře J. Vašaty. A za posezení hospoda. Jídlo Dobré a hodně (6 knedlíků si nedávám ani doma) a pivo už šlo pod dvacku. Dobrý kraj, dobří lidé atd., že milí poddaní?

Čas začíná tlačit, a proto opouštíme část cesty, která měla blíže k tomu Braunovi a přiblížíme se k Babičce, tedy do České Skalice. Takže nejprve barokní Kostel Nanebevzetí Panny Marie (tady ještě stopové prvky dílny páně Brauna), malá fara, Steidlerův hostinec U bílého lva s muzeem Boženy Němcové a pozůstatky tvrze, Barunčina škola, zmrzlina, radnice a pryč. Neshlédli jsme jen vilu Čerych, kde se natáčela část Havlova Odcházení.

Pokračujeme k ratibořickému zámku, mlýnu se sousoším Babičky a její skupiny (babička mi připomínala vzhledem Jana Pavla II., zejména pak jeho sochu v Hradci Králové) a Starému Bělidlu se splavem, kde jakási občanka údajně kdysi strašně ječela. Tady všude ten víkend památek ctili, ale my dorazili pozdě. Vysloveně mi to však nevadilo, ani Babičku ani Němcovou jsem nikdy moc nemusel.

Pomalu nastává čas se poohlížet po nějakém vhodném ubytování. Už jen proto, že kolega mi, ne naposledy, za zády odbočil na jinou cestu a nějakou dobu jsme se pak neviděli.

Dojedeme do Chvalkovic, kde na nás vysloveně čeká penzion Krakonoš. Pivo za osmnáct, bílá borovička, komunikaceschopný číšník, který se živil většinu života jako bubeník a zpěvák skupin na různých zaoceánských plavidlech … hezký večer.

Noc pod širákem u místní požární zbrojnice proběhla v klidu i když vysloveně teplo nám rozhodně nebylo. Posnídáme, povinná slivovice a rychlá prohlídka obce. Zámeček vybudovaný z někdejší tvrze, zámecký rybník, kostel sv. Jiljí, nějaké sochy (snad zase Braunova dílna), smírčí kříž … na brzké ráno stačilo.

Po pár kilometrech nás čeká chvilka kroužení a hledání, protože židovský hřbitov je nad obcí Velká Bukovina ukryt dovedně. I když je celkem malý (182 náhrobků, nejstarší z II. poloviny 18. století), za vidění stál určitě. Jenom ty boty, promočené od ranní rosy, mi pak chladily nohy ještě několik hodin.

Další zastávku jsme si dali v obci Choustníkovo Hradiště. Na zříceninu hradu už to nestihneme, takže jen chvilka u kostela Povýšení sv. Kříže s malým hřbitovem, připomínajícím prusko-rakouské boje. A pak už se hodně dlouho s kolegou neuvidíme. Chyba v komunikaci a nečekaný úhybný pohyb za mými zády způsobil, že jedeme každý jinam. Podívám se tedy ke Šporkovu mlýnu a následně, ten den poprvé, do prostor Braunova Betlému (strašně nepříjemné stoupání bych si rád odpustil, ale nakonec jsem si ho musel dát ješčo raz). Kolega v té době již odpočíval ve Dvoře Králové. Po telefonátu, chvíli přemýšlení, několika nespisovných výrazech a dvou cigaretách se nakonec rozhodnu, že pojedu za ním.

Je hezky, a i když jsem tam byl relativně nedávno, město nevypadá vůbec nezajímavě. Navíc bych rád navštívil interiér gotického kostela sv. Jana Křtitele, což se mi minule nepodařilo. Teď, naštěstí, ano. Jedná se o památku, ve které se nachází i pozůstatky původní románské stavby ze 13. století. Její dnešní podoba je dílem regotizace arch. Schmoranzem. V roce 1817 zde byl nalezen tzv. Rukopis královédvorský.

Před tím, než na náměstí ochutnáme pivečko a něco z bohaté nabídky různých druhů jídel z bramboráků, uděláme krátkou prohlídku dalších pamětihodností města. Lapidárium u kostela, barokní děkanství s kamenným portálem a reliéfem sv. Rodiny (r. 1740), Městské opevnění s Šindelářskou věží (u ní popíjely jakési nealkoholické nápoje dvě mladý holky – a nebyl to moc hezký pohled), renesanční stará radnice, Barokní morový sloup a budova starého děkanství z r. 1559 (v podobě ze 17. stol.) patří k tomu nejzajímavějšímu.

A potom už znovu ten kopcovitý výstup k Betlému nebo raději správně k areálu Nového lesa u Žírče. Jedná se o unikátní barokní sochařsko-krajinářskou realizaci, vytvořenou v letech 1718-32 významným barokním sochařem Matyášem Bernardem Braunem jeho dílnou pro hraběte Františka Antonína Šporka, majitele panství v Kuksu. Mnohá ze zdejších soch patří zřejmě vůbec k nejkvalitnějším dílům českého baroka vůbec. Jsem zde už asi počtvrté (kolega to má jednoduší, byl teď za prvničku), ale stejně mám pořád co obdivovat.

Teď už nám toho opravdu moc nezbývá. Zastávka v lázeňském městečku Velichovky byla nakonec mnohem zajímavější než se dalo očekávat. I když pominu fakt, že jsme se na místním Maracaná neplánovaně znovu najedli při pozvání na „dočesnou“ po narozeninové oslavě. Kostel Proměnění Páně nad městečkem považoval kolega za novostavbu, ale jedná se o jednoduchou renesanční stavbu, u které by zřejmě stál za vidění i interiér. Nedaleko kostela se rovněž nachází atypický smírčí kříž. Samotné lázně, kde se evidentně léčí poruchy pohybového ústrojí, jsou zjevně vlasteneckého rázu. Jednotlivé domy se nazývají např. Morava, Čechie nebo Masarykův. Nejméně zajímavý byl nakonec někdejší zámek ze 17. stol., který je rovněž součástí areálu. A nejspokojenější zde budou zřejmě číšníci v hospodách … málokterý host je totiž schopen utéct bez placení.

Čekají nás Smiřice. Tady už jsem také byl a místní kapli Zjevení Páně považuji za skutečný klenot českého barokního stavitelství. Autorství stavby je připisováno Kryštofu Dienzenhoferovi nebo Janu B. Santoninu; já beru spíše Giovanniho, protože tuto variantu jsem slyšel dříve. Je skutečně úchvatná, dnes ji ale můžeme obdivovat jen zvenku. Ještě fotku zámku s pivovarem, sousoší z dílny, zcela překvapivě, M.B. Brauna a rychle dál. Do Hradce Králové je to sice jenom kousek a my máme času relativně dost, ale probíhá tam velký festival příznivců letectví, tedy CIAF, a není jisté, jak bude město průjezdné. Nakonec jsme to na nádraží stihli taktak a na rozdíl od některých našich kamarádů, kteří mají letadélka obzvlášť v oblibě, jsme i něco z produkce leteckých akrobatů z VIP míst shlédli …

A i to chodníčkové U Dacana jsme si dali v klidu a pohodě. Pěkný víkend.

psáno v září 2012

více fotografií z cesty naleznete na:

http://markyz63.rajce.idnes.cz/Krajem_M.B._Brauna_a_Babicky_Bozeny_Nemcove_09_2012