Severská trojkombinace II. část
Pokračování cestopisu Yukonem a Aljaškou pěšky, v kánoi a na kole uveřejněného dne 29.1.2002. Přes Aljašku na kolech Udělali jsme z našich kol malé náklaďáky. Ověšeni vším potřebným pro čtrnáctidenní jízdu vyrážíme. Je 23. července krátce po poledni. „Cestou na vrcholu světa“ (jak se jmenuje) prvních dvacet kilometrů prakticky stoupáme stále do kopce. Jízda po horách nám přináší jednu nepříjemnost – není zde voda. Hluboko pod námi v nepřístupných údolích tečou průzračné říčky, ale tady nahoře nic. Dva dny sháníme vodu k vaření a pití po loužích. Vybíráme si jen ty „dobré“, ale tady na drsném severu jsou použitelné skoro všechny. Zažíváme i nejnižší teplotu – kolem 2 stupňů Celsia. Druhý den vystoupáme do nejvyššího sedla cesty ve výšce 1376 metrů a překračujeme hranici z Kanady na Aljašku v „obci“, která má dva obyvatele… Napojujeme se na Taylorovu cestu. Má dost divoký povrch, navíc stále prší, takže jízda je opravdovým zážitkem. Jedeme ji dva dny a zaznamenáváme zde také první píchnutí. Jinak naše české Amulety šlapou jako hodinky. Každý jedeme na jiném modelu (Husky, Elite, Variant Jump, Patrol), takže máme možnost srovnávat, co kola vydrží. A vydržela všechno. Když Vašek, kterého příroda obdařila nadrozměrným a těžkým tělem (100 kg „živé“ váhy), sedl v Dawsonu prvně na své plně naložené kolo (kolem 30 kg zátěže) a prohlásil: „Jestli tohle vydrží, tak to jsou nejlepší kola na světě.“ Netušil ještě, že dojedeme bez závad 1280 kilometrů až do aljašského Anchorage. Amulety nám opravdu přinesly štěstí. Počasí je na houpačce. Den prší, den se to lepší, den je hezky a znovu dokola. Díky tomu často pozorujeme úžasné červánky, které v aljašské divočině, lemované pásmy velehor, působí impozantně. Na jihovýchodě jsou to Wrangell Mountains s překrásně se tyčícími ledovcovými vrcholy Mt. Sanford (4949 m), Mt. Wrangell (4317 m) a Mt. Drum (3661 m), na jihu Chugach Mountains a na západě a severu naši cestu lemují vrcholy Alaska Range. Děláme po aljašských cestách jakési esíčko. Nejdelší denní etapa měří 125 kilometrů. Blížíme se k další šotolinové cestě jménem Denali. Byla to vůbec první přístupová cesta do oblasti známého národního parku Denali, úžasné přírodní oblasti, které vévodí nejvyšší hora severomoravského kontinentu, ledovcová Mt. McKinley (6193 m). Ačkoliv si sem zajíždíme, nelitujeme. Atmosféra téměř dvě stě kilometrů dlouhé cesty je naprosto úžasná. Několikrát se změní charakter KRAJINY, ale vždy nás okouzluje. Snad jen částečně špatné počasí způsobilo, že jsme přece jen šlapali do pedálů a nevzdycháme ještě teď na Denali. Dramatický závěr cesty, kdy jsme se na vzdálenost několika metrů setkali s grizzlym, dopadl nakonec taky dobře. Medvěd se naštěstí polekal a utekl asi padesát metrů do stráně. Když se však začal stavět k útočnému postoji a větřit, na nic jsme nečekali a využili výhody kol. Po Parksově silnici, která spojuje Anchorage s druhým největším aljašským městem Fairbanks, nám zbývá posledních 320 kilometrů do cíle. Dne 4. Srpna odpoledne pořizujeme cílové fotografie v anchoragském Downtownu. Odpovídáme na časté dotazy a přijímáme blahopřání od neznámých lidí. Fotíme se také s místním policistou, kterého jsme zaujali natolik, že zatím nechal ležet opilce v potech na zemi a povídá si s námi o cyklistice… Myšlenkami jsme už ale za mořem. Nesmírně unaveni se těšíme domů. „Severská trojkombinace“ je úspěšně za námi. Pohybovali jsme se 2 174 kilometrů vlastní silou během 31 dnů v tvrdých podmínkách severoamerické divočiny. Odkázáni sami na sebe. Dohromady jsme zhubli 25 kilo, přičemž výsledek „pokazil“ Jakub, který jako nejmenší a nejmladší člen skupiny (14 let) byl na konci lehčí o pouhý kilogram. Naopak jsme bohatší o nové zkušenosti a vzpomínky na nezapomenutelné dobrodružství. Převzato z časopisu Turistika a Hory číslo 5-6/2000
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky McGrath
Půjčovna aut
Příspěvky z okolí Severská trojkombinace II. část
