Velké putování po pěti pohořích

Putování po pěti pohořích - Jeseníky, Rychlebské Hory, Králický Sněžník, Orlické hory a Krkonoše

Za devatero řekami a devatero horami leží malé království… asi tak nějak začíná každá pohádka a mě například zajímá co je např. za patero pohořími. Rád brouzdám na serveru turistika.cz, dívám se na různé tipy na výlety, na různé trasy. Když mě do očí přišla jedna trošku bláznivá trasa z Nového Města nad Metují na Skřítek s celkovou délkou cca 150km, netrvalo mi dlouho, abych si trasu označil jako mou další (bláznivou?) dovolenou s trochou modifikace. Původní trasa vedla přes pohoří Jeseníky, Králický Sněžník, Orlické hory, pro mě se to asi zdálo býti málo bláznivé – přidal jsem si další dvě pohoří a to Rychlebské hory se svým nejvyšším vrcholem Smrk a závěrečnou etapou na Sněžce.

Malý trénink jsme si udělali již v okolí bavorského Neuschansteinu a pak v Krušných horách. Zdá se, že jsme připravení na několika denní pochod, plná polní nabalena a váží zhruba 15kg (váženo na konci)

Je začátek prázdnin, sobota 30.6.2007, náš start je trochu opožděn oproti plánu (odcházíme ve 14.00) a je u motorestu Skřítek. Čeká nás cca 170km trasa, počasí je všelijaké, dnešní etapa má být krátká, náš cíl je u chaty Švýcárna.

Za motorestem nás zakrátko čeká náročnější stoupání ke Ztraceným kamenům (1250 m.n.m.), odkud je nádherný výhled na Šumpersko, podle pověsti je to čertovo dílo – to prý pekelník běžel se sedlákem závod a trousil kameny. Zanedlouho mineme další jesenickou tisícovku – vrchol Pecný (1311 m.n.m.) a narazíme na první odpočinkové místo – Jelení Studánka (pramen Stříbrného potoka), najdete tu i kamennou útulnu pro turisty. Po krátké pauze se vydáváme dále, přes Kamzičník, Vysokou holi (víte, že na Vysoké holi bylo za války malé letiště? To jsem se dozvěděl při exkurzi elektrárny Dlouhé stráně) na Ovčárnu. Počasí se nám začíná kazit, jdou vidět dešťové mraky a den se chýlí ke konci. Musíme změnit své rozhodnutí a nocování si zajišťujeme na Barborce, pod širákem to nejde, jsme v národním parku. Máme alespoň možnost otestovat zdejší personál při večerní práci a také navštívit vrchol Praděd, jakožto nejvyšší vrchol Jeseníků a splnění prvního vrcholu našeho putování.

Druhý den 1.7. vyrážíme dále, já si cvičně vybíhám vrchol Pradědu ještě jednou, skleróza je zlá nemoc, sice nebolí, ale člověk se nachodí. Při večerní návštěvě totiž zapomínám v restauraci můj deníček s turistickými razítky. Počasí na tento den je celkem přijatelné, je sice oblačnost, ale pršet dnes nebude, kolem chaty Švýcárna jdeme přes Kamzík po červené do Červenohorského sedla a dále směr Vřesova studánka, Keprník, Šerák. Po malé pauze pokračujeme dále – směr Ramzová. Zde máme první pohoří za sebou, čeká nás dnes ještě zdolání nejvyššího vrcholu Rychlebských hor – Smrk, z Ramzové jdeme po staré hranici mezi Slezském a Moravou – dokladem jsou staré hraniční kameny. Večer se přiblížil, bude nutné také najít něco na nocleh – vím, že za vrcholem Smrk na česko-polské hranici je malý přístřešek a tam také nocujeme. Večer je nádherný, kulatý měsíc nad lesem, tu a tam se zdá, že přebíhá lesní zvěř, je to takový malý balzám na uši. A taky je to pro mě ideální místo – mobilní síť zde nefunguje žádná.

PROSBA LESA

Milý člověče,

Jsem dárcem tepla tvého krbu.

Já jsem dal trámoví tvému obydlí a desku tvému stolu.

Ze mě je lože, ve kterém spáváš.

Ze mě je dřevo tvé kolebky i rakev.

Vyslyš tedy prosbu mou.

Opatruj mne a chraň i pro věky budoucí. Co láska k lesu vytvořila, nechť dobrá vůle zachová

Třetí den 2.7. se probouzíme do slunečného rána, přesouváme se na nedalekou chatu Paprsek, na malé posilnění před další tůrou, dnešní plán je nocování pod Kralickým Sněžníkem v bývalé vyhořelé chatě. Jdeme prakticky nedaleko hranic a dostáváme se do pohoří Králický Sněžník, odpoledne se nám kazí počasí, přepadá nás silná bouře. Vypadá to, že pro dnešní den je to ztracené a náš cíl nebude splněn. Využíváme nedaleké chaty Zátiší k tomu, abychom se schovali před bouří a k nocování. Během noci přišla bouře ještě několikrát. Jsme rádi, že jsme v suchu. Po více jak 30 letech spím opět v této chatě, v minulosti zde byl totiž pionýrský tábor, kterého jsem se zúčastnil v roce, kdy došlo ke spojení dvou kosmických lodí. (ano, byl to Sojuz a Apollo, psal se červenec 1975)

Čtvrtý den 3.7. je venku mlhavo, avšak neprší, dnešní cíl je v daleké obci Čihák, ale vzhledem k malé zdržení v minulých dvou dnech nevíme, zda se nám to podaří. No hlavně klídek. Ráno vycházíme Na Králický Sněžník, mlha se začíná trhat a určitě bude něco vidět. Jirka ale odmítá tento vrchol zdolat, zpáteční cesta je stejná, čeká mě teda u bývalé vyhořelé chaty. Určitě si zde udělejte také pauzičku, najdete zde sochu malého slůněte – symbolu Králického Sněžníku a tzv. střechu Evropy, jsou zde krásné výhledy do okolí, zvláště to působí při inverzním počasí. Nalehko stoupám okolo pramenu řeky Moravy k vrcholu Králický Sněžník (1423 m.n.m.) a zdolávám další nejvyšší vrchol již třetího pohoří. Z minulosti zde stávala na polském území rozhledna, ta se však 80. letech zřítila a k obnově již nikdy nedošlo, najdete zde jen pamětní desku. Nejsem sám, kdo má stejný nápad zdolat tento vrchol a dostávám na posilnění i trošku pálenky. Následuje opět sestup ke slůněti a k závěrečnému sestupu z tohoto pohoří do Dolní Moravy. Nyní má následovat trochu nudná část cesty – před od pohoří Králický Sněžník k úpatí Orlických hor, není třeba se obávat, využíváme místní Dopravy a cestujeme nejdříve do města Králíky a pak do obce Mladkov. Alespoň doženeme ztrátu předešlých dvou dní a trochu si odpočineme. Počasí je již slunečné a vypadá to na další krásný den. Naše pěší putování tedy pokračuje v obci Mladkov, kde se připojuje na chvíli jedna postarší paní z Valašska a která má téměř stejný cíl – jít Jiráskovou trasu až na její konec. Z Mladkova vede cesta vzhůru – stoupáme až ke Kašparově chatě, kde si dáváme pivíčko, koukáme na panorámata, na vrcholky Králického Sněžníku, tam kde jsme byli ještě ráno. Na Čihák to máme ještě asi 3 km, tam chceme přespat v turistické ubytovně, leč byla zavřena. Nám teda nezbývá nic jiného, než jít dále z kopce k bráně Orlických hor – k Zemské bráně, kde také nacházíme nocleh, jídlo, odpočinek. Jsme rádi, že jsme skluz dohnali, jsme zase klidnější, nyní nás čeká Přechod Orlických hor.A víte, který vládce je v Orlických horách? No přece Rampušák

Pokud vyrazíte do Orlických hor v čase velikonočním, máte naději, že si kromě krásných zážitků odnesete zpět dolů i trochu zlata. Podle pověsti se právě o pašijovém týdnu otevírá kdesi na vrcholcích poklad, který zde uložila a střeží patronka Orlických hor Kačenka. Když obloha potemní a od severozápadu se přiblíží hradba mračen je znamením, že přijíždí se o krásnou Kačenku ucházet mocný vládce Krakonoš, v Kačenčiných horách zvaný jako Pan Johanes. A jelikož je vždy odmítnut, rozzuří se a povolá všechny ničivé síly, které má ve své moci. Vzduchem pak létají hromy a blesky, vichřice vyvrací stromy a mohutný déšť rozvodní potoky. Jeho hněv ale netrvá dlouho, záhy se vrací do Krkonoš a vládu nad pohořím opět převezme hodná Kačenka.

Pátý den 4.7. naše putování začíná u Zemské brány – místo, kde Divoká Orlice vtéká z Polska na naše území, je zde mohutný kamenný most a v jeho okolí tajuplné skály. Nedaleko mostu se nachází Pašerácká lávka, kterou také navštěvujeme, vidíme Pašeráckou skálu. Nedaleko odsud je i Ledříčkova skála s jeskyní, ve které podle pověsti pobýval zbojník Ledříček – „Jánošík Orlických hor“. My ale pokračujeme podél betonové hranici (soustava obranných bunkrů) ke známému bunkru Hanička. Tak alespoň malé zastavení, malé občerstvení. Náhle se ochladilo, počasí nevěstí nic dobrého. Stoupáme na vrcholky Orlických hor, přes Komáří vrch ke Kunštátské kapli, kde se nachází těžko prostupné rašeliniště.

Podle pověsti prý Na hřebeni Orlických hor, někde v těchto místech, stávalo bohaté město. Jeho chamtivým obyvatelům předpověděl zánik neznámý poutník do Kladska, poté, co mu odmítli poskytnout přístřeší. Dříve než se poutník z Kladska vrátil, kletba se vyplnila. Země se rozevřela a pyšné město zmizelo v hlubinách. Zbyly jen bažiny uprostřed lesů...

Od kaple jdeme na Tetřevec. Terén je dosti vodnatý, musíme i občas hledat kudy suchou nohou a někdy se nám to i nepodaří. Někde okolo vrcholu Vřesník začíná drobně pršet. Ještě že nám turisté, kteří šli v opačném směru prozradili, že pod vrcholem Velká Deštná je malý srub Horské služby, který je otevřen, budeme spát alespoň v suchu. Za ponuré nálady (no kdo by se smál, když prší a prší neboli chčije a chčije ?) dorážíme k této stanici. A nebudete věřit, ona postarší dáma, kterou jsme potkali v Mladkově je zde také. Alespoň jsme tři a budeme se bát méně. Spíme na dřevěných lavicích, vaříme si kávičku na vlastním vařiči, Venku přestalo pršet a je vidět duha, nemusím snad naznačovat, že fotím a fotím a zkouším a zkouším. Ani nám nevadí ty tvrdé lavice a brzy usínáme.

Šestý den 5.7. ráno se loučíme s naší nocležnicí, která pospíchá dále, my čekáme na členy kiosku, ať si dáme něco teplého na zahřátí, venku je velká mlha. Nedaleko stanice je pak Masarykova chata na Šerlichu, kterou využíváme na jídlo. Vydáváme se na poslední tisícovky Orlických hor, začíná pršet a mužstvo začíná remcat – není divu, máme za sebou něco přes 140 km s plnou polní. Druhá polovina si již začíná stěžovat na únavu nohou, no nezbývá nám než jít dále, nejbližší cíl je Olešnice v Orlických horách. Ale nejdříve musíme zdolat vrcholy Šerlich, Vrchmezí a konečně začínáme klesat do obce, máme další pohoří za námi. V Olešnici však musíme naši první etapu ukončit, druhé polovině účastníků docházejí síly a nohy odmítají poslušnost. Je to škoda, do našeho cíle přes Peklo a do Nového Města nad Metují to není již daleko. V nohách máme cca 160 km a můj další cíl – zdolat Sněžku je přednější než dojít do Pekla. Jsme nuceni tedy se přesunout do našeho záchytného tábora v Trutnově místní Dopravou. A v Trutnově na nás čeká Leoš – náš věrný spolucestovatel po horách, aby nám poskytl přístřeší a zázemí pro regeneraci. Inu, sprcha dělá své, dodá člověku energii a také se zbavujeme té týdenní nečistoty. Hned večer se ale vydáváme na toulky po Trutnově a na jednoho „Krakonoše“.

Sedmý den 6.7. – tento den je rezervní, využíváme ho k odpočinku a regeneraci, ale nelenošíme, navštěvujeme hrad Pecka, Přehradu Les Království. V Trutnově pak z náměstí u kašny s Krakonošem se díváme na náš zítřejší cíl – Sněžku.

Osmý den 7.7. jak bylo původně v plánu, dnes se vydáváme do pátého pohoří, do Krkonoš a na jeho nejvyšší vrchol Sněžku. Náš start je na Pomezních boudách, odtud podél polské hranici po modré míříme přes tisícovky Cizoto, Klepý na chatu Jelenka, dále přes Svorovou horu na Sněžku, na samotném vrcholu je lidí jako máku, je ale velmi chladno, okolo +3 a fouká studený vítr, nestydím se vytáhnout dlouhou pláštěnku, jen aby mě neprofouklo a nebyla zima. Na vrcholku se nezdržujeme dlouho, prcháme v davu dolů ke Slezskému domu a dále na Luční boudu, ani se nezdržujeme, tento kraj nemám příliš v oblibě, jdeme po asfaltce směrem na Výroku a ejhle, dopravní značka – Zákaz vjezdu cyklistům, ale auta tam smí a také když se dvě vyhýbaly, vesele si jezdily mimo cestu po trávě. To asi ochranářům nevadí, ale cyklista je zřejmě nepřítel, ten by mohl olejem z řetězu znečistit životní prostředí. Jo, kdo má love, má všechno. Třetina mužstva pak míří přímo do Pece pod Sněžkou a já mířím ještě na další tisícovku – na Liščí horu a pak do Pece. No a tím vlastně putování končí, z Pece pak autobusem do Trutnova.

Nedělní dopoledne ještě vyplňujeme procházkou po naučné stezce – Po stopách války 1866 a odpoledne je přesun zpět domů A onu postarší turistku jsme opět potkali znovu v Pardubicích a také se vracela domů. Inu svět je malý. Inu, vše jednou skončí i takový výlet, mě se moc líbil a mít více času, obejdu tu naší republiku celou. A na závěr ještě malé shrnutí na závěr:

A na závěr ještě malé shrnutí na závěr:

Jednotlivá pohoří:

Jeseníky – vrchol Praděd 1491 m.n.m.

Rychlebské hory – Smrk 1126 m.n.m.

Králický Sněžník – Králický Sněžník 1424 m.n.m.

Orlické hory – Velká Deštná 1115 m.n.m.

Krkonoše – Sněžka 1602 m.n.m.

Celkem km cca 180 km s převýšením cca 4000 metrů,

počet piv na 100 km – nezjištěno,

počet turistických razítek cca 40

počet účastníků – na začátku 2, na konci 3

ztráty na civilním obyvatelstvu: 0 %

Fotogalerie