Směřujeme na severovýchod republiky – 25. den/2. část - Žumberk - zřícenina hradu a ost. památky obce, lesní park Podhůra - rozhledna Bára II. a vyhlídková věž na Chlumu

Neděle 13. 9. 2020 - odpoledne
Z města Chrast pokračujeme na jihozápad do Žumberku, kde je zřícenina hradu ze 13.století. Prohlásila jsem, že už bylo dost rozhleden, že potřebuji změnu. Už na návsi nás zaujala socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1734 s kamennou balustrádou a kostel Všech svatých se samostatně stojící zvonicí. Kostel z 1. pol. 14. století byl ve 2. pol. 18. století přestavěn v pozdně barokním slohu a v 19. století upraven pseudorománsky a pseudogoticky. Zvonice s dřevěným patrem byla obnovena r. 1789. Báň je pokryta šindelem.

Ještě víc mne zaujala naproti stojící obrovská sýpka. Jde se okolo ní k hradu, tak snad patřila k hospodářskému dvoru, který byl jeho součástí. Je neudržovaná, chátrá, ale oknem se nechá dovnitř podívat. Jsou tam nádherné zachovalé barokní klenby - no nádherné. Nádherné by byly, kdyby byly opraveny. To jsou prostory. Každým oknem dovnitř koukám.

Za chvilku už jsme u volně přístupné zříceniny hradu, který byl postaven na ostrohu nad řekou Holetínkou pravděpodobně na konci 13. století. První písemná zmínka o něm je z r. 1318. Patřil k jedněm z největších a nejpevnějších hradů v kraji. Ještě v letech 1760 – 1770 se tady bydlelo, ale od poč. 17. století už chátral. V současné době jsou tady zbytky hradního paláce a věže. Překvapivě jsou zachované i zbytky dřevěných trámů a místy i psaníčková fasáda. Je to větší, než jsem čekala.

Ještě jsme si prošli náves. Stále je horko, ale tady mezi stromy to není tak hrozné. Je zde 20 metrů hluboká roubená obecní studna z r. 1794. R. 1920 se zbortila. Sesuté kamení bylo vybráno, ostatní neporušené roubení ponecháno, studna zevnitř byla zpevněna. Vodu je stále možno čerpat pomocí okovu, který je zavěšený na rumpále. Vedle studně je pískovcová kašna z r. 1901. Naproti je hezký roubený domek. Na parkovišti jsou zajímavě udělané informační tabule.

Dnešní den chceme zakončit na jih od Chrudimi, kde je lesní park Podhůra s rozhlednou. Na okraji parku je parkoviště, které je na mapě označené jako nouzové nocoviště Podhůra. Jsme tedy přesvědčeni, že je toto místo pro nás vhodné. V září v neděli by tam mohl být klid. Dáme si pivo a užijeme si poslední den naší dovolené. Zítra se projdeme parkem k další rozhledně a pojedeme domů.

Jenže všechno je samozřejmě jinak. Když projíždíme Chrudimí, je všude strašně lidí a také zaparkovaných aut. Na silnici odbočující k parkovišti je jich ještě víc – po obou stranách silnice stojí jedno auto za druhým, že se sotva nechá projet. Do toho je tu hrozně lidí. Spousta aut odjíždí, ale jet proti proudu se skoro nedá a ani nechceme. Jenže nejde to ani zpátky. Naštěstí hned na kraji na odbočce k nějaké firmě je trochu místa, tak tu auto necháváme a jdeme nahoru pěšky. Podíváme se aspoň k rozhledně. Už víme, že siesta nebude. Je tu hrozný blázinec. Auta jezdí sem tam, či spíše stojí a řidiči nadávají.

Parkoviště je pěkné, ale plné. Pokud auta odjedou, tak by to tu bylo skvělé. Ale odjedou? Jdeme tedy k rozhledně Bára 2. Je tu otevřené občerstvení, kupodivu skoro bez fronty, ale jinak je tu všude plno lidí, hlavně s malými dětmi. Jak jsme zjistili, právě končí akce Pohádkový les. Ota dává pivo, já birella.

Pak nastává problém. Ota, který jak vidí rozhlednu, musí nahoru. Jenže na věži může být max. 8 lidí, před rozhlednou se tvoří fronta. Nahoře jsou převážně děti, všude je děsný kravál. Já se pouze zmínila, zda by nebylo lepší zajít k té druhé rozhledně a tady se zastavit při zpáteční cestě, až bude klid. Do Oty jako když bodne vosa, že prý musí být furt po mém, že si nemůže dělat co chce. Na mou odpověď, ať si jde, kam chce, že já ale nahoru teď nejdu a čekám dole, nereagoval, urazil se, ale dal najevo, že tam také nejde. Takhle jsem ho za ta léta ještě nepoznala. Mlčky, oba naštvaní, jsme procházeli docela zajímavým parkem. Až do r. 2004 tady byl hospodářský les, tohoto roku byl převeden do kategorie lesů zvláštního určení – lesů příměstských a lesů se zvýšenou rekreační funkcí. Byly tady vyznačeny turistické trasy i cyklotrasy, cca 2,7 km dlouhá okružní Lesní naučná stezka Podhůra se šesti zastaveními, třemi odpočinkovými místy a dětským hřištěm a stejně tak dlouhá okružní naučná stezka Ke Kočičímu hrádku a další stejně dlouhá jednosměrná naučná stezka Kolem Kochánovických rybníků. Je tady 1,7 km dlouhý okruh typu singltrek - jednosměrná stezka pro horská kola. Ta vede mezi stromy a využívá přírodních překážek a terénních nerovností. Některé trasy jsou upraveny i pro vozíčkáře. To vše doplňuje lanový park pro malé i větší děti a lezecká stěna. Postupně tu vznikly i dvě rozhledny, resp. jedna rozhledna a druhá byla zrekonstruována.

My jsme vyrazili po vlastní trase, zpočátku po neznačených cestách. Jak jsme opustili místo pod rozhlednou, lidi ubývají, je tu klid. Snad nejkratší cestou jdeme k vyhlídkové věži Na Chlumu. Jak ji Ota zahlédl, začal se tvářit přátelštěji. Je skutečně hodně podobná rozhledně Hláska na Kypuši, kde jsme byli včera. Snad jen ta podezdívka má trochu větší průměr.

Tato rozhledna tehdy v parku zámku Slatiny byla postavena na přelomu 19. a 20. století knížetem Františškem Josefem Auersperkem. Kromě výhledu v myslivecké oboře sloužila i jako protipožární hláska. Na masivní kamenné podezdívce je dřevěný krytý ochoz, kam vede 18 schodů, což je o 4 méně než na tu na Kypuši. Po 2. světové válce byla obora zrušena, zámek zestátněn, věž se rozpadala. V 90. letech 20. století pokus ji opravit narazil na nevyjasněné majetkové poměry. Až když r. 2013 ruinu získal státní podnik Lesy ČR, provedl rekonstrukci a rozhledně vrátil původní vzhled. Od pol. prosince 2013 je opět volně přístupná, ale výhledy z ní nejsou. Stromy ji přerůstají. Nejlíp je snad vidět odpočívadlo nedaleko rozhledny.

Od rozhledny jdeme po zelené přes rozcestí Nad Monakem ke Kočičímu hrádku. Tuto miniaturu hradu na skalce nechala v letech 1898 – 1901 postavit kněžna Vlemína Auerspergová pro své děti. Děti se tam vyřádí i nyní. Tady přecházíme na modrou a po té se dostáváme na kopeček nad rozhlednu Bára 2. Občerstvení je už sice zavřené, ale rozhledna je otevřená – konečně bez lidí. Teď si můžeme tuto rozhlednu řádně vychutnat. To přiznává i Ota, i když nerad. Byla postavena na Čertově skalce na vrchní části zrušeného lomu Podhůra r. 2008 jako další turistické lákadlo tohoto parku. Jako projektant byla vybrána skupina architektů okolo Martina Rajniše, která již řadu rozhleden navrhla. Vždy se jedná o dřevěné stavby. Jako jejich poslední jsme viděli rozhlednu Na Štvanici v pohoří Králický Sněžník. Rozhledna má podobu trojbokého jehlanu z dětské stavebnice. Byla projektována na sílu větru do 120 km/hod. Rozhledna Bára byla otevřena 21. června 2008. O čtyři dy později se krajem přehnala větrná bouře a rozhledna šla nečekaně k zemi. Projekt byl předělán na sílu větru do 200 km/hod. Muselo se použít nové dřevo – vše původní bylo pádem zničeno. Byly vylepšeny jistící prvky. Speciální mechanismus kotevního systému každou hodinu na 30 sekund automaticky povolí - dřevěná konstrukce musí reagovat na změny vlhkosti a teploty. Při silném větru je toto uvolnění blokováno. Od vchodu je dokonce vidět na displej, který ukazuje rychlost větru v m/s. Rozhledna Bára II. je 29,8 metrů vysoká, na vrcholu je umístěné signalizační světlo, protože je rozhledna v letištním koridoru, Na vyhlídkovou plošinu ve výši 17 metrů vede 78 schodů. Shora je téměř kruhový výhled na Železné hory, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory i Jeseníky. Druhá rozhledna byla otevřena 3. 9. 2009. V podobném duchu je postaveno i zdejší občerstvení. Ať to k sobě ladí.

Výhledy jsme si nakonec užili v klidu a v pohodě. Nikomu jsme nepřekáželi a nikdo nám. A Ota se konečně dočkal. Na parkovišti ještě bylo pár aut, ale ty by nám už nevadili. Došli jsme si pro auto, vybrali pěkné místečko a šli večeřet. Místo odpolední siesty jsme se pohádali, takže to vše až tak dobře nevyšlo. Ale konec byl dobrý a to je hlavní. Ještě večer bylo teplo, tak jsem se aspoň po tmě mohla po horkém dnu trochu opláchnout. Nakonec tam s námi přes noc zůstal jen jeden karavan. Zítra už nás čeká jen cesta domů.

Směřujeme na severovýchod republiky – 25. den/2. část - Žumberk - zřícenina hradu a ost. památky obce, lesní park Podhůra - rozhledna Bára II. a vyhlídková věž na Chlumu na mapě