Směřujeme na severovýchod republiky – 9. den - Rokytnice v Orlických horách-městská památková zóna, Žamberk-městská památková zóna, pivovar Letohradský jelen a minipivovar Žamberk, rozhledna Rozálka (Tyršova rozhledna)

V noci bylo jasno, zima byla větší a větší. K ránu bylo jen 6 stupňů. Vstáváme do slunného, ale větrného dne. Za větrem na sluníčku je příjemně.
Nejdřív jdeme nakoupit, nemáme co k snídani. Do chráněné dílny – zahrady jdeme koupit rajské. Je to tady samoobslužný prodej. Ve skleníku si je natrháme, u vchodu zvážíme a zaplatíme. Mají i malé červené kuličky a žluté hruštičky. Taková rajčata nedostanete ani v krámu. Cena 30,- Kč za kg je víc než supr. V konzumu kupujeme chleba a něco k snídani. Ota neodolal a už do sebe hrne housku s teplou sekanou.

Naštěstí za autem to nefouká. Čaj na vařiči uvaříme tedy bez problémů. Jak však necháme otevřené dveře proti sobě, už honíme věci po louce. Pochutnáváme si na čerstvém pečivu, z autobaterky dobíjíme foťák i mobil. Dnes máme času dost. Po včerejšku si potřebujeme odpočinout. Kolena dostala zabrat, i ráno mne pěkně bolí.

Ota se jde ještě jednou podívat do neratovského kostela a současně jde s kanystrem pro vodu, která u kostela vytéká. Jestli je pitná, nepíšou, na mytí však bude dobrá. Nějak rychle nám ubývá a to včera v zimě vzala hygiena za své.

Já si zatím dávám v klidu svojí ranní kávu. Koupili jsme si čtvrtku velkého koláče, takže i mlsáme. Vypadal krásně a je výborný.

Ota se vrátil s překvapivým zjištěním. Už ve středu jsme se všimli u kostela šipky k toaletám. Dnes to šel prozkoumat. Zjistil, že tam jsou i sprchy. Konečně mám možnost pořádně se osprchovat v teplé vodě. Toho musím využít. Na místě zjišťuji, že jsem v poutním domě. Za sprchu zaplatím 30,- Kč při vyzvednutí klíče v kanceláři fary. Sprcha je však odemčená. Kouknu dovnitř, je to tu úplný luxus. Nemohu toho tady zneužívat, jdu na faru, ale kancelář je zamčená. To už neváhám a jdu do sprchy. Cítím se skvěle. Jen trochu mi vadí, že dveře nemohu zamknout. Při cestě k autu jsem zašla do kostela a poplatek za sprchu a samozřejmě i něco víc jsem dala do kasičky na opravu kostela. Ve středu jsem si to vyčítala, že jsem to nepodpořila.

Díky všem dnešním zdržením místo opouštíme až po 12. hodině. Ale nevadí nám to. Pokračujeme dál na jih a stáčíme se trochu k západu. Krátkou zastávku děláme v Rokytnici v Orlických horách - historické jádro města bylo vyhlášeno městskou památkovou zónou. První písemná zmínka je z r. 1318. Ještě před válkou sem často jezdíval v té době profesor T. G. Masaryk – v nedaleké Německé Rybné měla Masarykova rodina chalupu, kam se na léto stěhovali.

Parkujeme zdarma na náměstí Jindřicha Šimka a chceme se jít podívat do centra. Nejdřív naši pozornost upoutá hned přes silnici budova muzea. Je to bývalá sýpka, která byla postavena v pol. 19. století, kterou nikdo neudržoval a chátrala. Rekonstrukce se však povedla. Původní dřevěné prvky jsou vkusně zkombinovány se sklem a ocelí. I hřeben střechy je prosklený, umožňuje tak přírodní osvětlení interiéru. Dokonce prý podlahy uvnitř jsou skleněné. To jsme však neviděli - tam jsme nešli.

Jdeme se podívat na náměstí T. G. Masaryka. Na jeho okraji je kostel Všech svatých, který byl postaven v letech 1679 - 84 na místě původního dřevěného kostelíka ze 14. století, který r. 1661 shořel. Kostel byl v letech 1735 - 1736 zvětšen a částečně přestavěn. Na náměstí jsou domy s podloubím i historicky cenné roubené chalupy a domy s podsíní. V takovém množství jsme je ještě neviděli. Uprostřed je morový sloup, který pochází z r. 1771, a kamenná kašna v novorenesančním slohu. Ta r. 1886 nahradila původní kamennou suchou kašnu z r. 1770.

Na protější straně náměstí je zámek, který byl postaven na místě bývalé tvrze z r. 1548 na přelomu 16. a 17. století v renesančním slohu. R. 1734 byl zvětšen a přestavěn v barokním slohu. Současná novorenesanční podoba je po další přestavbě r. 1855. Zámek je od r. 2011 v soukromém vlastnictví. Majitel ho prý opravuje. Zatím to bohužel zvenku moc vidět není. Současně se zámkem byl v letech 1600-03 postaven naproti goticko-renesanční kostel Nejsvětější Trojice. R. 2017 bylo všech 19 vitrážových oken v havarijním stavu – i tady probíhá oprava. Za zámkem je park s mnoha vzrostlými buky a duby. Uprostřed vede cesta, takže se zámek nechá obejít, ale moc toho vidět ze zámku není. Ještě jednou se kocháme domy s podsíní, naše oko ještě spočinulo na dnes rodinném hotelu Orličan - budova s podloubím byla postavena po r. 1918 – již tehdy tam byl hotel.

Víc se nezdržujeme. Pokračujeme dál v cestě k jihu. Jedeme do Žamberka, kde mají být dva pivovary a rozhledna. Jedeme k tomu od města vzdálenějšímu - k Letohradskému Jelenu. Společnost JZD Letohrad a.s. (Jsme Zde Doma) se sídlem v Letohradu byla založena v květnu 2013 – ještě v době, kdy netušili, že budou vařit také pivo. Koncem téhož roku zjistili, že maďarský pivovar v Lébéni ukončil svoji činnost a prodává výrobní technologii. Právě v tomto okamžiku se naskytla možnost začít vařit pivo. Podařilo se jim vyřídit veškeré formality a technologii dovézt do Čech. Provozovnu založili v prostorách v Žamberku v areálu firmy Vemas a.s. u bioplynové stanice, které již jednou byly schváleny na výrobu potravin. Je sem přivedena elektřina i teplo, v místní studni je kvalitní voda (voda v letohradské studni jim nebyla doporučena pro vaření piva). Víc nepotřebovali. Od března 2014 tady vaří pivo – nejdřív ležáky, ale do budoucna budou vařit i různé speciály.

Že zde pivo vaří jsem se už věděla, ale o otevírací době se mi předem nepodařilo zjistit nic. Je to tu však zvláštní. Je to možná i současnou koronavirovou pandemií. Podle jedné info má být otevřeno v pátek a v sobotu do 22 hodin. Hned vedle je větší cedule, ze které usuzujeme, že by mělo být otevřeno denně od 8 do 9 hodin s poznámkou, kde všude se ještě nechá jejich pivo v petce koupit (mimo jiné i v konzumu u autobusáku). To nám stačí. Pro nás je podstatné, že to tu vypadá dobře i na spaní. Třeba se sem dnes vrátíme.

Konzum máme na trase k rozhledně, která je na opačném konci města. Kupujeme dvě petky - polotmavou dvanáctku a světlou třináctku. Popojíždíme k rozhledně Rozálka na stejnojmenném kopci. Autem se nechá dojet až nahoru. Jak ji vidíme, poznáváme, že je hodně podobná dnes již shořelé dřevěné rozhledně Hýlačka u Tábora. Skutečně je tato rozhledna postavena podle stejných plánů, jen lehce upravených. Byla otevřena r. 1932 – tehdy jako Tyršova rozhledna. Když r. 1682 byla nedaleko postavena kaple sv. Rozálie jako poděkování za odvrácení moru, vžil se název Rozálie i pro rozhlednu. R. 1957 byla původní šindelová střecha nahrazena eternitovými šablonami. Další opravy se dělaly až r. 2004. Bylo zpevněno schodiště a vyměněna okna, zastřešen vstupní prostor a byla sem zavedena elektřina. R. 2011 byly opraveny i informační tabule. Následovali další opravy vč. opětovné výměny střešní krytiny, která na památku již neexistující rozhledny Hýlačka je stříbřitě šedá. Rozhledna je 20 metrů vysoká, na vyhlídkovou plošinu ve výši 16 metrů vede 76 dřevěných schodů. Ještě je však možno vystoupat po žebříku až do špičky střechy – tam se vejdou max. 4 lidi. Na Hýlačce byla střecha již nepřístupná. Z rozhledny je téměř kruhový výhled na Orlické hory, Králický Sněžník, Vamberk, Suchý vrch, Cierna gora v Polsku, za dobré viditelnosti jsou prý vidět i Krkonoše.

Když jsme si vše prohlédli (dokonce i kaplička byla otevřená) a obešli, jdeme vařit oběd. Je tu klid - prostě místo pro to přímo stvořené.

Po obědě sjíždíme do města. Parkujeme opět na parkovišti Divišova u autobusového nádraží. Do města a do pivovaru je to kousek. Minipivovar Žamberk založil r. 1995 p. Chmelan jako 15. v pořadí – jeho společnost kompletovala pivovary u nás i ve světě. Od r. 1997 se zde vaří pivo Žamberecký kanec. V letech 2000 - 2013 byl pivovar pronajat, dnes ho provozuje p. Chmelan jako rodinný podnik. Vaří tady klasické pivo spodně kvašené, ale i piva svrchně kvašená a různé speciály. Ve městě je památková zóna, chceme se tady chvilku zdržet, proto si můžeme dovolit zajít oběd zapít. Bohužel devítku už nemají, dávám vodou ředěný hruškový džus, Ota spodně kvašenou jedenáctku. Je spokojený, pivo mu chutná.

Ulicí Čs. armády míříme do infocentra a na hlavní náměstí. Na cestě máme skutečně vysoký kostel sv. Václava ve tvaru řeckého kříže, který byl postaven v letech 1729 – 1738 na místě původního dřevěného kostela z r. 1348, který vyhořel r. 1684 po zásahu bleskem. Kostel je 44 metrů dlouhý, má dvě věže o výšce 72 m, chrámová klenba dosahuje výšky 22 m. Z původního kostelíka se podařilo zachránit jen obraz sv. Václava, který je malovaný na cínu a visí nad sakristií dosud. Za kostelem stojí nenápadná barokní stavba kaple Panny Marie Bolestné z r. 1744.

Kostelní ulicí přes infocentrum přicházíme na Masarykovo náměstí, kde je řada architektonicky zajímavých domů. Uprostřed stojí mariánský sloup z konce 17. století. Nejvyšší budovou je klasicistní radnice, která byla postavena v letech 1812 – 1815. Má valbovou střechu s hodinovou věžičkou, která je zakončena cibulí, lucernou a makovicí. Do budovy se vchází po zajímavém pískovcovém dvouramennémschodišti s kuželkovou balustrádou. Nad vchodem je letopočet 1812 a městský znak.

Ještě se samozřejmě musíme zajít podívat k zámku. Byl postaven v renesančním slohu před r. 1600. Má tvar obdélníku se dvěma nádvořími. V letech 1653 - 1711 byla provedena barokní úprava, především interiéru a nádvoří. Následovala ještě úprava rokoková a v letech 1881 - 1925 secesní. V této podobě ho známe nyní. Dnes tam sídlí střední škola a je pro veřejnost uzavřen. Nechá se projít reprezentativní vstupní branou – před zámkem je hospodářský dvůr bývalého pivovaru a dále pokračovat do velkého a krásného anglického zámeckého parku, který se rozkládá na Zámeckým rybníkem. R. 1809 bylo odstraněno opevnění. Jediným pozůstatkem je hranolová věž, která později sloužila jako vodárenská věž. Po r. 1814 byl park doplněn řadou exotických dřevin. Bylo by to nádherné místo pro odpočinek, jen jsem tam postrádala lavičky.

Celý den je hezky, sluníčko svítí, ani ten vítr už není tak studený. Na večer hlásí bouřky a přívalové deště. Když jsme byli u zámku, vypadalo to, že nás to spláchne už ve městě, ale nakonec z toho nic není. Třeba nás to mine.

Po prohlídce města se vracíme do pivovaru koupit další dva druhy piv, tácky a etikety.
Je 17 hodin. Rozhodli jsme se, že se na noc vrátíme k prvnímu pivovaru – k Letohradskému jelenu. Kdyby tam náhodou točili pivo, byl by to bonus. Moc jsme toho nenachodili, ale jsme unaveni snad víc než včera po tůře.

Když jsme přijeli na malé parkoviště, je tady klid. Nic nenasvědčuje tomu, že by měli večer otevřít. Ve zprávách tvrdili, že se lijáky přesouvají naším směrem. V tom případě je tohle místo pro nás ideální. Nejsou tu stromy, ani případný přívalový déšť nás nemůže ohrozit. Bude-li pršet i ráno, v pohodě se nasnídáme na terase pivovaru.

Další naší výhodou je, že je pátek večer. Provoz tu žádný není a snad ani v sobotu ráno nebude. V týdnu by to asi bylo horší.

Zatím se vítr uklidnil nebo jsme před ním schovaní? Udělalo se však nezvyklé teplo. Včera bylo touhle dobou 15 stupňů, dnes je 22,5. Nechá se krásně sedět venku a samozřejmě degustovat pivo, samozřejmě ležáky tady vyráběné. Zdejší piva nám chutnají, dvanáctka byla vynikající, třináctka je ještě lepší. Ota dokonce tvrdí, že během tohoto týdne lepší pivo nepil. Uvidíme, zda zítra majitel přijde. 
O rok později připisuji - když jsme blízkým okolím projížděli, zajeli jsme sem - na již vyzkoušené místo přespat. Jaké bylo naše překvapení, když tady byla otevřená hospůdka.

Směřujeme na severovýchod republiky – 9. den - Rokytnice v Orlických horách-městská památková zóna, Žamberk-městská památková zóna, pivovar Letohradský jelen a minipivovar Žamberk, rozhledna Rozálka (Tyršova rozhledna) na mapě