Švédsko – 8 dní v kraji Bohusleden 3/4

Bohusleden je 360km dlouhý trek který začíná pod Gothenburgem a vede až do městečka Strömstad u Švédsko Norských hranic.
Jdeme tři, a na zádech máme krosny se stanem a vším vybavením.

Několik postřehů z cesty

• U každého krásně udržovaného domu (a těch je tam hodně) mají gril a krásné terasy. Za celý týden jsem na té terase ani kolem domu neviděl člověka.
• V lesích se dá pít jak z potoků, tak jezer. (pro jistotu vždy převařit nebo použít filtr). Samozřejmě rašeliniště se nepočítají.
• Bohusleden je docela rovinatá cesta, a nikde se nekoná velké převýšení (alespoň ty části které jsme procházeli my)

Den pátý - úsek 24

 Pršet nepřestalo.

Balíme a vyrážíme tedy.

Dnešní cesta nás vede do kraje potoků a říček.

Míjíme krásný malý vodopád valící se vody. Je to změna oproti jezerům.

 Poté se proplétáme lesem, a vystupujeme na skalnaté planiny, které byly využity pro les větrných mlýnu.

 Fouká a prší. A tady v otevřené krajině to není moc dobrá kombinace.

 Slyším jen hukot větrných mlýnů, a kousek před sebou vidím lišku. Jakmile si mě všímá, dává se na útěk. Díky docela rovinatému terénu si ji můžu dobře prohlédnout, nežli zmizí.

 Tato část cesty je zdlouhavá a nepříjemná. Hlavně díky dešti, který nám vítr zanáší do všech záhybů.

Probojováváme se dál, a nakonec vstupujeme do míst, kde rostou i nějaké ty stromy.

 Bohužel tady je i vysoká tráva která je plná vody.

Tady už nepomáhají ani návleky, a jiné naše cestovní pomůcky. Snad jen rybářské holínky by tady byly platné.

 Potkáváme dva němce kteří jsou obaleni igelitovými sáčky od hlavy až k patě. Vypadaly komicky, a jestli to bylo účinné si dovoluji pochybovat, podle zapařených sáčků které jsem viděl.

 V kombinaci s bažinami přes které vedly lávky, to je dost obtížný úsek. Ale zvládáme to zatím docela úspěšně.

Jelikož prší už celou noc a celý den, přicházíme do míst kde se cesta mění v potůček, a potůčky v širší potoky které musíme brodit.

 Docela rezignujeme. Boty i kalhoty jsou kompletně mokré. Sandály jsou nejlepší pro takovouto cestu.

 Chvilku se napojujeme na královskou cestu, asi nejslavnější trek Švédska.

Jsme dost unavení. Konečně je trochu sušší část cesty. Jdeme totiž po lesní cestě, a naproti nám jede auto které zastavuje, a nabízí svezení. Jede bohužel opačným směrem, takže musíme odmítnout. Ale již brzy prej budeme v městečku Vassbotten.

 Přecházíme ještě místo kde stávala osada asi o třiceti lidech, ale dnes už to prozrazují jen základy domů.

Jsme mokří, od bahna, a unavení, ale přestává pršet.

Vstupujeme do Vassbottenu, je zde kemp.

 Naše první kroky směřují do místní pizzerie, kde si dáváme jídlo, převlékáme se, a rozhodujeme se že si pronajmeme chatku aby jsme mohli být v suchu.

 Chatky jsou obsazeny, stejně tak karavany, ale je tu prý přístřešek.

Takže opět v shelteru. Nic nám nezbývá. Nikomu se dál dnes pokračovat nechce.

Hodláme využít zdejší sprchy, usušit věci, a večer si skočit na jídlo.

 Obsazujeme shelter a rozvěšujeme věci.

Přístřešek se nachází jen pár metrů od vojenského bunkru. Zřejmě pozůstatek druhé světové války, jelikož tudy vedla v oněch letech hranice.

Snažíme se nějak si odpočinout, a hlavně co nejvíc usušit věci. Večer zjišťujeme, že restaurace už je zavřena, a všichni už asi šli spát, jelikož v kempu je klid a ticho.

 Pokud to mám srovnat s našimy kempy kde do noci hraje hudba, a je docela randál, tak tady to vypadá že jako by jsme tu byli sami.

 Nic jiného nezbývá, nežli jít spát.

 Den šestý - úsek 16

 Budíme se, a dokonce prosvituje sluníčko, a je docela pěkně.

Jdu si skočit z místního skokánku do jezera.

Byl to skvělý nápad. Ledová voda mne probrala, a potom jsem se usušil a posnídal na sluníčku.

 Vzhledem k tomu že máme časový skluz, a obáváme se že bychom nemuseli stíhat, se rozhodujeme že využijeme místní zastávku autobusu, a posuneme se kousek dál.

 Informujeme se tedy kdy jede autobus.

Slečna nám sdělí čas, a taky informaci že to je jedinný autobus za den který jede.

 Máme ještě čas, ale zjišťujeme že to pravda není. Ona ta místní zastávka je čtyři kilometry daleko.

 Bereme tedy batohy a jdeme.

Přicházíme o půl hodiny dřív.

 Zastávka stojí na strategickém místě, v dálce vidíme sem tam nějaký domeček, tak asi proto aby to měl každý zhruba stejně daleko.

Na louce jsou divoké husy, nacházíme můru, a přichází kocour.

 Zkoušíme stopovat.

Tři lidi s krosnami je docela problém, ale nakonec nám zastavuje postarší pár, ale jedou do Stockholmu, což je mimo naši trasu.

 V čas odjezdu jsme nervózní. Autobus nikde.

 Pátráme v jízdním řádu, a ano jsme tady správně ve správný čas. Jen autobus chybí.

Začínáme být nervózní, a dochází nám, že stop, nebo chůze dál je jedinou možností.

 Rozhodujeme se ještě hodinu stopovat, a poté půjdeme pěšky.

Naštěstí přijíždí autobus. Jede o půl hodiny později, otáčí se přímo na křižovatce, a jsme jediní cestující. Samozřejmě se dá platit jen kartou.

 Projíždíme malé osady, a nakonec i pár lidí přistoupí.

Vystupujeme v Hallevadsholmu. Je zde supermarket, takže nakupujeme nějaké jídlo a čekáme na vlak.

 Bohužel se nám tento pokus nedaří, a tak nám místní paní radí použít autobus.

Autobusem přejíždíme do Munkedalu. Odtud už by jsme měli stihnout dojít do Uddevally odkud se budeme vracet domů.

 Snažíme se navštívit zdejší cukrárnu, ale pokus je to marný. Je zavřeno.

Hledáme proto nějaký místní podnik kde se najíst.

 Město vypadá docela opuštěně, jedině kebaby a pizzerie jsou otevřené.

Nezbývá nám něž zajít do pizzerie. Turecký majitel je velice nadšený naší návštěvou, a vysvětluje nám, že přes týden se tady moc lidí v restauraci potkat nedá, a proto je vše zavřeno.

Je tak rád za naši návštěvu, že po jídle dostáváme ještě nějaké pohoštění, a povídá si s náma.

O místních poměrech a zdejších drobných starostech.

Nakonec se ptá kam máme namířeno. Když mu sdělujeme že jdeme do Uddevally, nabízí nám že nás tam hodí autem. Odmítáme. Máme ještě dva dny, a ve městě je strávit nechceme.

Diví se nám, ale přeje nám šťastnou cestu.

 Kolem vodopádů na okraji města, přes kamenný most a dál do divočiny pokračujeme odpočatí a v dobré náladě.

Začíná se smrákat, a my hledáme místo na spaní.

Nakonec nacházíme obstojný plácek na něčem co vypadá jako nepoužívané parkoviště.

Večer se zvedá mlha od jezer, a krajina dostává tajemný nádech.