Tam a zase zpátky

Ranní Skřítek  •  Fotografie (55)  • Foto: Bobkart

Vstoupit do fotogalerie (55 fotografií)

Nová kamna v motorestu

U sochy jen mírný poprašek

Vstoupit do fotogalerie (55 fotografií)

Titulek článku nepoukazuje na skutečnost, že bychom podnikli výpravu po stopách pana Pytlíka (orig. Baggins), ale vystihuje nemožnost sáhodlouhých túr, které nám zatím letošní průběh zimy neposkytuje. Když mi Alena ve čtvrtek sdělila, že má absťák, tudíž s tím musíme něco udělat, navíc sdělila ať vyzkoušíme Alfrédku, jal jsem se sledovat střídání front, zprávy z bojiště (tedy z hor), najdou-li se alespoň nějaké zbytky sněhových polí na jinak holých stráních našich moravských velikánů Kupodivu jeden běžkař naznačoval, že by nějaký sníh v okolí Alfrédky být mohl, museli jsme ještě odhadnout vývoj počasí na sobotu. Zatímní průběh předpovědí je zatím spíš takový, že ve zprávách ohlásí zhruba třídenní ochlazení, pak je z toho jeden půl den a zbytek stálá inverze a ani zima ani teplo, prostě se to plácá kolem nuly a pořád zataženo nízkou oblačností. Předpovědní model Aladin možná platí v Čechách, ale u nás k němu máme značné výhrady, když mi tedy model norského serveru yr.no naznačil, že Jeseníky snad i nějaké srážky zasáhnou zdála se mi Alenina touha vyrazit na běžky reálná. S tím, že případné další zájemce informujeme na páteční volejbale.

Kupodivu nějací případní zájemci se vyskytli, ráno tedy vyrazíme autem na Skřítek. Večer na cestě z tělocvičně mírně mokneme, ale je to takový jemný déšť, z toho by na horách mohlo i sněžit.

Ráno samozřejmě všechno jinak, jeden zájemce o výlet nedorazil, další zájemkyni bylo prý méně dobře (asi večer zakalili). Takže nakonec jedeme sami dva, ostatně jak bývá zvykem. Kolegu zřejmě odradila ranní mlha, ovšem to právě naznačuje krásné počasí na horách.

To se samozřejmě naplňuje vrchovatou měrou, už kolem Sobotína pere o 106, a někde u Klepáčova lze pozorovat, že do těchto výšek už nějaký sníh dosáhl. Na Skřítku to vypadá téměř jako v zimě (tedy s asi 3 cm popraškem), ale i to stačí k výtečné náladě. Tak z povinnosti svačinku v motorestu (franfurtská + 1). Běžky necháme zatím svázané, jinak nám stačí jedno zavazadlo (batoh s termoskou a 4 rohlíky, Alča může na lehko). Samozřejmě dole ještě sněhu moc není, tak pěšky po zelené značce Pod Ztracené kameny (tak se i jmenuje rozcestník). Jde nás tak většina dorazivších, pouze jeden běžkař se pokouší o štěstí na lyžích, což se mu ale očividně příliš nedaří. Ačkoliv je tedy jasno a vymeteno, přiliv teplého vzduchu a činnost naší nejbližší hvězdy je účinná, ze stromů v okolí cesty vcelku regulérně prší, ale to se dalo čekat.

Solidní nadmořská výška cesty, kterou dál pojedeme však dává naději, že by tu vrstva pro běh na lyžích mohla zůstat. Ačkoliv tedy podél výstupové cesty je v lese většinou jen čerstvý poprašek.

Když jsem na začátku prosince byl v Nové vsi (nad Dolní Moravicí), zaujal mě tam u chaty Vyhlídka stojan na lyže s tabulkou, že stojan je dílem Evropské unie a ejhle u rozcestí má brášku, tedy nejen to, přibyl tu zcela nový přístřešek, celkem i prostorný, možná i použitelný v létě (kdo by se třebas chtěl vypravit na hřebenovku, k bivakování jak dělaný). Naděje o sněhu se skutečně vyplnila, tak namažeme a jedeme. Snad první úsek, zhruba k dřevěné studánce je sněhu míň (někde lezou i kamínky, nazpátek budeme muset sundat), ale pak už je vrstva dostatečná. Lesní cesta je přeci jen širší, takže déšť ze stromů padá víc do lesa. Místy se mi zdá, že je dokonce i chladněji, takže taje míň. Dá se to celkem logicky vysvětlit, jižní strana hřebenovky ze Ztracených kamenů ke Skřítku je otevřená přílivu teplého vzduchu, a jak zatáčíme víc do údolí, přece jen se zde ten chladnější vzduch i déle udrží. Navíc v noci sem musí z hřebene stékat poměrně studený vzduch, tak se tu i nějaký ten sníh udrží. Na cestě jinak nic zvláštního není jde skoro o vrstevnici, která jen pomalu stoupá Pod Zelené kameny (u přístřešku další nový stojan na lyže a nová zvonička). Tam už je cesta velmi široká, skoro dálnice, však když jezdí rolba, bývají to normálně dvě stopy. Podle zpráv sice letos tady rolba vůbec nejela, naštěstí asi dvakrát nebo třikrát to tu sjela v prosinci, takže se ujel podklad. Díky vzrostlému lesu tedy nejsou žádné daleké vyhlídky, ale zato je stopa ve stínu tak tu ani tak nepere sluníčko. Nakonec jak nám říkají jiní běžkaři, i za poslední dva týdny kdy skoro nic nepadalo, tak nějaký poprašek tu obden spadl. Díky tomu tedy je cesta jedním z mála slušných míst kde se dá zatím běžkovat. U Mravenčího sedla mě místní znalci upozorňují na výhled na Beskydy, skutečně na východě z oblak vystupuje hora nápadně podobná té Lysé.

Na Alfrédce, tedy přesněji v bufetu U Herdegenů (ne)překvapivě málo běžkařů, takže bez problému můžeme usednout k povzbuzující kávovině. Venku na lavičce dáme ten jeden z rohlíků. Tak od zbytků lyžařů vyzvídáme, jak to vypadá dál. Dvojice z Karlova říká, že dobrá stopa je tak od půlky cesty mezi Mravencovkou a Malým kotlem – což se m asi odhadl dobře, tedy zhruba nad 1000 m, tam bude taky taková mrazová kotlinka.

My se však vydáme stejnou cestou zpět, od Zelených kamenů to je přece jen mírně z kopce, tak jsme Pod Ztracenými kameny celkem rychle. Vlastně si uvědomuju, že tento úsek jsme obráceně nikdy nejeli...

Snad malý dovětek, jak jedeme dolů ze Skřítku před Rudolticemi mlha až na zem, že by se i dala krájet.

Autor: Bobkart

Další články autora: 2459

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli