Velká pardubická

Velká  pardubická (očima  laika)

Přemýšlím jak uvést výlet do Pardubic (snad  slovy „ jako slepá k houslím“).

Známí  pozvali na 124. Pardubickou. I když koně považuji za jedny z nejkrásnějších zvířat, přiznávám, že o závody těchto krasavců jsem se nikdy nezajímala. Písničku Miroslava Matouška  s názvem Taxis si broukám sice léta, ale o rozměrech, historii  i nebezpečnosti   této nejznámější z překážek  pardubického závodiště jsem také nevěděla. Do slunečného nedělního dostihového  odpoledne  (12. října 2014) jsem znala jméno  pouze jediného dostihového jezdce  - Josefa  Váni.  Informace  o Velké pardubické  steeplechase ( jednoho z nejtěžších evropských dostihů)   se  tedy podrobněji sbíraly až po jejím  shlédnutí. 

Vidět   na vlastní oči osminásobného vítěze Josefa Váňu, legendu  pardubického závodiště  (ale  i  dalších evropských   překážkových  dostihů) v sedle  hnědáka Tiumena, bylo  zážitkem. I když  tento  téměř dvaašedesátiletý žokej  (účastnící se  závodů  už po  osmadvacáté, letos s číslem 15)  doběhl  z celkového počtu dvaadvaceti závodníků jako šestnáctý, přitahoval velikou pozornost diváků (už při  představování  se před  samotným závodem).

Slovo steeplechase pochází z Irska. V 18. stol.  zde poprvé probíhaly  dostihy  plnokrevníků na 6 km trati od jednoho kostela ke druhému  (překlad steeplechase = věž a honba).

Překážkové  dostihy  jsou v současnosti  dostihy na určitou vzdálenost, v nichž se překonávají různé příkopy  a  živé ploty.

Na  Pardubicku má  chov koní  i sport dlouholetou a pestrou  tradici. Kůň (bílý „půlkůň“) je  symbolem Pardubic.  Závodní dráze  předcházely v pol. 19. stol. parforsní hony. Parforsní hony  byly předem připravené štvanice. Za pomoci psů jezdci na koních  sledovali prchající zvěř a zdolávali  u toho  určité  překážky. Honba se  dle způsobů překonávání rozlišovala na francouzskou nebo anglickou. Zábava se  přesunula i  do Čech. Šlechtici  a důstojníci  z vojenských posádek, ovlivněni stylem anglické aristokracie, se  k tomuto druhu povyražení i  příslušně oblékali.. Postupně se z jezdeckých radovánek  několika nadšenců staly proslulé každoroční akce. První honbu na jelena pořádal v roce 1836 Oktavián Kinský. Plnokrevníky i psy si dovezl z Anglie. Kníže František Liechtenstein se v roce 1841 zasloužil o uspořádání první  štvanice na Pardubicku. Do Pardubic (jež  se staly  střediskem parforsních honů Rakousko - Uherska  s malými přestávkami až do  roku  1913) se sjížděla  šlechta z celé Evropy.

Účastníci parforsních honů  přinášeli do městečka značné peníze a podporovali tak jeho  rozvoj. Z tradice honů   se zrodila Velká pardubická.

Honby pořádaly v různých obdobích  různé osobnosti, mimo jiné i princ  E.T. Taxis (1832-1892),  sportovec, který usiloval o zvýšení sportovní i společenské úrovně honů.

K jeho jménu  se váže název nejslavnější překážky Velké Pardubické. Po  prvním ročníku dostihů  se stal princ Taxis oponentem těch, kteří  chtěli  tehdy  "Velký příkop"  pro jeho náročnost  zrušit. Jako „Taxisův  příkop“  byla překážka oficiálně označena v roce 1892.

Kromě  sportu byl a je dostihový závod také  společenskou událostí (u nás s nejdelší tradicí).

Pardubická  má kořeny  v Anglii. První nejtěžší dostih na světě - Velká národní - v anglickém Liverpoolu  (The Liverpool Grand National Steeplechase), konaná  29.2.1936,  inspirovala i  další země v Evropě k postavení drah.

Závodní dráhu v Pardubicích  zřídil Dostihový spolek  už v roce 1856. Konaly se na ní dostihy,   ale  Pardubická se  poprvé  běžela až   5.  listopadu 1874 (u jejího zrodu stáli Oktavián Kinský, princ Emil Fürstenberg a  hrabě Max Ugarte). Na dostizích si výborně  vedli  koně, kteří se účastnili již výše zmíněných parforsních honů.

Letos oslavila Pardubická 140. výročí vzniku.  Závody se nekonaly  v období    první a druhé světové války, v roce  1968 (kvůli srpnové  okupaci Československa) a  jednou kvůli nepřízni počasí.

Současný  ráz závodiště  vznikl až  po válce.  Trať  Velké Pardubické (jejíž povrch je především travnatý, ale nachází se tu i oranice),  je dlouhá 6,9 km a koně   na ní musí překonat 31 překážek (z těch náročnějších jsou to např.  Velké zahrádky, Velký anglický skok, Hadí příkop, Popkovický příkop, Francouzský skok, Irská lavice, Havlův  skok a další). Jedním z nejtěžších skoků  a nejznámější  překážkou je Taxisův příkop, který  se dnes skáče  jednou v roce  - při Velké Pardubické.

Letošní 124. Velkou Pardubickou navštívilo   cca  30 000 návštěvníků.   Po hodině a půl posunu šnečím tempem v nekonečné koloně aut jsme  za 150,- Kč (lehce otrávení) ustájili dostavník v blízkosti dostihového areálu (na akci byla vyhrazena silnice  směrem na Chrudim). Chvála  řidiči nejen za odvoz, ale i  za téměř svatou trpělivost. Možná bychom na závodech byli  dříve, kdybychom auto nechali  poblíž ve městě (mimo tohle nabízené  parkoviště)  a na akci přišli po svých (tak jak  to dělalo mnoho jiných pěškochodců, kteří nás po  celou  dobu čekání  v koloně nemilosrdně  „předbíhali“). Vysmátí byli též ti, kteří  přijeli téměř  k areálu ( a  ještě s 50%  slevou)  vlakem (trať vedla rovnoběžně se silnicí, na které jsme  čekali frontu).  V areálu letiště, nacházejícím  se   též v těsném sousedství dostihového závodiště,  byla vyhrazena také místa na parkování (s možností odvozu k závodišti autobusem – kyvadlovkou). Tuhle informaci jsme si ale, bohužel, předem nezjistili.  Další odlehčení  peněženky proběhlo u vstupu (190,- Kč). 

Sponzorem  dostihu  byla Česká pojišťovna. Poskytla  dotaci ve výši 4,800.000,- Kč. Generálním partnerem se stala   poprvé v roce 1991 a každoročním sponzorem je od  r. 1995.

Rekordmanem Pardubické   je kůň Železník (zvítězil 4x,  v letech 1987-1989 a 1991) a mezi žokeji  dosáhl nejvíce vítězství   Josef Váňa, který vyhrál 8x  (4x  se Železníkem, v roce 1997 s koněm Vronsky a v letech roce 2009, 2010 a 2011 v sedle Tiumena). I mezi trenéry je  tím nejúspěšnějším Josef Váňa  (jeho svěřenci 9x zvítězili). Jedničkou v čase je  klisna Sixteen,  která absolvovala  s Josefem Bartošem v sedle v roce 2008  dostih za 08:58,99 (doposud jediný závod ujetý  pod 9 min.).

V tribunách krytých i nekrytých si za různé poplatky zajistilo  výhled  mnoho  diváků. Cena se pohybovala od 190,- Kč nahoru (např. v  lóžích se  vyšplhala až  nad 3. 500,- Kč). Procházela jsem se prostorem  pod tribunami  a  pozorovala se zájmem garderobu mnohých žen,  obzvlášť pak  pokrývky jejich hlav. Klobouky různých tvarů a barev jsou  v souvislosti    s Velkou  pardubickou odjakživa  nezbytným doplňkem oblečení. Některé dámy vypadaly jako  strašidýlka a  vzbuzovaly úsměv, ale  jiné   byly  opravdu parádně sladěné.

V prostorách hlediště pod tribunami  se   před vrcholem závodů  mačkala  hlava na hlavě.   Bzučelo to  i u sázkových pokladen. Hlavní dostih byl  zahájen až na druhý pokus v 16:35 hod. Měli jsme  poměrně  štěstí, dostali jsme se až  těsně  k dráze.    Odstartovalo dvaadvacet účastníků,  cílem proběhlo sedmnáct koní.

Seznam všech zúčastněných koní a žokejů je (z  novin) naskenován ve  fotogalerii.

 

Na předních místech se umístili:

1. Orphee des Blins (Jan Faltejsek – stejně jako v roce 2012 a 2013),

2. Al Jaz ( Josef Sovka),

3. Klaus ( Jaroslav Myška).

Až ze  zpráv doma  jsem se  dozvěděla, že obávaný   Taxis  (překážka z živého plotu a  příkopu - cca 6m na šířku a  cca 1,5m na výšku)  pohřbil klisnu Zulejku (není to zdaleka jeho první oběť, i když už byl Taxis upravován) a  zranil žokeje Josefa Bartoše, dvojnásobného vítěze Velké pardubické. Nad  touto  skutečností mrazí … Také dalším dvěma závodníkům  a jejich koním zničil  Taxis naději. Každý sport má  svá rizika...

 

Musím  přiznat, že více než  samotné zápolení jezdců na závodních koních, zaujalo, s jakou  noblesou a grácií se v čase mezi  závody  předváděli nádherní  koníci, zapřažení  do  historických kočárů.

Přestože se  jelo (z  mého pohledu) tematicky do  úplného neznáma, poznala  jsem něco zcela odlišného ve srovnání s dosavadními zážitky.

 

Poděkování  Ilči   a  Jarovi za pozvání na výlet do Pardubic.

 

Čerpáno z:

Mimořádná příloha MF DNES z 10.10.2014

http://www.vpcp.cz/

http://cs.wikipedia.org/wiki/Velk%C3%A1_pardubick%C3%A1