Vyškovsko, Ždánicko a Nový Cimburk 1, městská část v azuru

Už několik let jsem plánoval s přáteli z Olomouce cyklovýlet do okolí Vyškova, který bych rád proložil návštěvou zámků Slavkov u Brna a Bučovice. Bohužel nám to zatím ještě pořád nikdy neklaplo, stejně jako doposud nevyšel výlet na zříceninu hradu Nový Cimburk, nacházející se pod chřibskými velehorami. Někdy v I. čtvrtletí tohoto roku jsem proto tuto variantu probral s kolegou šumperským a celkem rychle jsme se dohodli, že pokud o velikonočním víkendu vyjde počasí, vyrazíme. Moje plánovaná trasa víceméně odpovídala představám obou, počasí klaplo, a tak se jelo.

Nejprve vlakem do Ivanovic na Hané. Tady jsme viděli snad největší sousoší sv. Floriána na světě i zajímavý exteriér místního kostela. Jen z toho hlavního, renesančního zámku Bukůvků z Bukůvky – na který jsem se, pochopitelně, těšil nejvíce - nebylo nic. Byl tak šikovně ukrytý mezi různými objekty (zejména jakousi tajemnou fabrikou), že jsme z něj viděli jen věžičku (a prý už asi 10 let je v podstatě zcela nepřístupný) ... škoda.

Poté jsme zamířili na Pustiměř. Zde je hlavním lákadlem bývalý areál gotického kláštera benediktinek dětství Ježíšova z I. poloviny 14. století. Z kláštera, v kterém byl pohřben mladší nevlastní bratr posledního Přemyslovce, se už moc nedochovalo. Stojí zde ruina rotundy sv. Pantaleona, kde byl zmiňovaný biskup Jan VII. pohřben, raně barokní kaple sv. Anny, tzv. Getsemanská zahrada a chrám sv. Benedikta z let 1900-1902. A to nejcennější, tedy zazděný gotický portál původního kláštera jsme nakonec oba stejně přehlédli (hlavně, že jsem s sebou celou dobu vezl materiály, kde to bylo jasně uvedeno).

Potom už nás čekalo největší město naší výpravy: lampasácký Vyškov. Nejprve jsme nahlédli od brány do oblíbených prostor našeho kamaráda Jirky, který považuje různá vojenská letadélka a přibližovadla za důležitější než my, a poté pokračovali dále ke górodku. Goticko-renesanční kaple sv. Anny se otevírá jen 1x do roka (a kupodivu jindy než v době našeho krátkého pobytu), a tak pokračujeme do centra. Uděláme fotku pozůstatků hradeb v ulici s milým názvem Pivovarská a jedeme na náměstí. Tady je památek povícero, např. zajímavá renesanční radnice, barokní kašna a morový sloup z počátku 18. stol. nebo několikero soch. Úzkou uličkou s prampouchy procházíme kolem radnice k místnímu zámku.

Tato biskupská Thurzovsko-Liechtenštejnská rezidence vznikla v II. polovině 17. stol., kdy známý stavitel G.P. Tencalla přestavěl původní gotický hrad z 15. stol. V zámku dnes sídlí muzeum Vyškovska; a tam právě v době naší návštěvy tohoto města byla mj. expozice gotických a renesančních kachlů, kterou bych docela rád viděl. Bohužel je v muzeu, jistě zcela logicky, v sobotu zavíračka. A v místním "íčku" jsme dopadli obdobně, funguje totiž jen od května do září. Holt vše pro rozvoj turistického ruchu. Tak se jdeme alespoň projít do zámecké zahrady, založené v 15. stol., které dominuje Tencallova lodžie z r. 1673.Ta ihned zaujme sedmi arkádami s toskánskými sloupy ... zkrátka takový malý pokus o Kroměříž.

Kolem kapucínského hřbitovního kostela Panny Marie pokračujeme za doprovodu vláčků s návštěvníky místního DinoParku ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie. V této budově (pův. pozdně gotické, dnes pozdně barokní) si modře vybarvuji okénko dobrého činu za výpomoc při zajišťování květinové výzdoby interiéru (díky tomu jsme si mohli prohlédnout chrámový interiér více než podrobně). Chvíli pak ještě postojíme před slavným vyškovským gymnasiem (je to ona škola, kde panu profesorovi také troška toho semene zbyla - takže můžeme zamáčknout pomyslnou slzu dojetí při vzpomínce na pány Smoljaka a Vondrušku) a pokračujeme směrem na Rousínov. Cestou se zastavíme v Komořanech před místní Sochou svobody, která se otáčí na kruhovém objezdu a je symbolem místní firmy na výrobu hracích automatů. Ještě před tím je Bob ohrožen na životě nezodpovědným řidičem červeného sporťáku, ale přežil (já mohu být klidný, díky své vyškovské iniciativě jsem jistě pod ochranou boží)...

V Rousínově si na náměstí konečně dáme pivo (kolega dvě) a pojíme něco jehněčího. Na náměstí se nachází mj. i budova býv. Staré radnice a kostel sv. Máří Magdalény, postavený údajně dle projektu stavitele D. Martinelliho. V kostele nás upoutá oltář, na kterém se nachází ... no dost zajímavá postava. Dalo by se dokonce říct, že tady ta Mařenka vypadá ... tak nějak lascivně. Prostě něco mezi Matou Hari a Terezou Pergnerovou v Leu. Pak ještě navštívíme zajímavý židovský hřbitov i kostelík sv. Václava a pokračujeme ke Slavkovu u Brna.

(psáno v dubnu 2011)