Z Červenovodského sedla na obě strany

Cestopisy

Červenovodské sedlo 814m n.m. • Fotografie (97) • Foto: Traper

Vstoupit do fotogalerie (97 fotografií)

Červenovodské sedlo, IC

Červenovodské sedlo

Vstoupit do fotogalerie (97 fotografií)

6.6.2014.

Červenovodské sedlo, IC • Foto: Traper

I když si člověk myslí, že už všechny hřebeny hor v české i Slovenské republice prošel, pořád se dají najít další. Tak jsem vybral dva méně známé a tudíž předpokládaně méně navštěvované hřebeny po obou stranách Červenovodského sedla. Neplést si se známějším Červenohorským sedlem. Červenovodské sedlo se nachází uprostřed Přírodního parku Suchý vrch-Buková hora v Bukovohorské hornatině, kterou dělí na dvě části. Geomorfologicky patří ještě do jihozápadního konce Orlických hor, přestože je oddělena tokem Tiché Orlice. Obě poloviny jsme se rozhodli projít. Za své výchozí místo jsme zvolili právě Červenovodské sedlo. Nejprve se vydáváme na jižní část. Pro začátek se nám nechce lézt příliš do kopce. Tak volíme na zahřátí modrou TZ. Stoupá jen mírně po úbočí hřebenu. Na rozcestí Mlýnický dvůr-úvoz možná děláme chybu, že nesestoupíme dolů. Měl by tam být bufet, nebo spíš penzion. Udělal by nám v tom vedru určitě dobře. Místo toho modrou podcházíme lanovku a stoupáme nejdřív nahoru a pak už jenom dolů do obce Heroltice. Cestou potkáváme za el.ohradníkem zvědavé slečny krávy. Vypadají, jakoby v životě neviděly člověka. V Herolticích mají pěkně opravený kostel a k tomu hospůdku. Zavřenou. Otevírají až v 16 hod. a je teprve půl. Sedáme se ukrýt před sluncem do stínu zahrádky. Dumáme, jestli počkat, nebo pokračovat dál. Čeká nás dost velké převýšení až na vrchol Bukové hory. To by dehydratovanému organizmu asi moc dobře nedělalo. Mezitím přichází sympatická mladá slečno-paní. Když pěkně poprosíme, ráda otevře a poslouží pivečkem Holba. I když ještě před několika roky si chuťově pohoršilo, tentokrát to vypadá lépe. Leda, že by se pořekadlo Hlad je nejlepší kuchař projevilo tady žízní a vysušením horkem. Posilněni a doplněni tekutinami musíme nejprve vystoupat 200 výškových metrů z Heroltic do sedla Valteřice-hájenka a odsud po zelené dalších 215m na Bukovou horu. Dobře nám tak, když jsme si zpočátku zvolili pohodlnější cestu. Z rozcestí pod Bukovou horou je přes sjezdovku pěkný výhled na východ k Šumperku a Hrubému Jeseníku. A od konečné stanice lanovky pod Bukovou horou, vysokou 958m n.m., ještě lepší. Krátce si oddychneme a po mírně zvlněném hřebenu se dostáváme pod vrchol Jeřábu. Odsud už jenom z kopce až do Červenovodského sedla. Dohromady to bylo 15km s celkovým převýšením 1104m. Ještě večer se přesouváme na Suchý vrch. Povečeříme a zapijeme Prazdrojem v restauraci na Kramářově chatě. Mimo restauraci je k dispozici bufet, ale s kratší otevírací dobou.

Červenovodské sedlo • Foto: Traper

7.6.2014. Ráno po snídani se jdeme rozhlédnout po kraji na 33m vysokou rozhlednu, původně vodárenskou věž. Spolu s nadmořskou výškou Suchého vrchu 995m jsme tedy nad tisícovkou. Kruhový výhled z této výšky zasklenou terasou je tomu skutečně odpovídající. Vidíme Orlické hory, Šerlich, Králický Sněžník, okolí Králíků, Hrubý Jeseník s Pradědem a další. Dole, pod Kramářovou chatou se popásá v minioboře několik kusů zvědavé vysoké. Od rozhledny se vydáváme červenou TZ po Jiráskově cestě nejkrásnějším úsekem hřebenu s občasnými výhledy na nedaleké Bradlo. I z tohoto skalnatého mrazového srubu je pěkný výhled. Romantické místo. O kus dál, na odbočce modré se nachází trojhranný kámen. Stýkala se tu tří panství. Lichtenšteinské, a další dvě, co jsem si opomněl poznačit. Jedno snad hraběte Kolovrata Libštejna(Kyšperkské panství?). Kvůli synovci zajdeme k dělostřelecké tvrzi Bouda, kde už jsem byl. Bouda je součásti budovaného čs. předválečného opevnění v r.1936-38. Určitě je jako kulturní národní památka a největší muzeum opevnění u nás dostatečně známa a tak jen základní info. Před hlavním objektem stojí speciální pancéřový zvon. Tvrz Boudu tvoří pět objektů a velké podzemní prostory až 57m pod povrchem země propojené s dalšími objekty. Síla stěn 3,5m zvlášť pevného betonu, ocelové pancíře 30cm. Některé z objektů měly být dokonce vybaveny výtahy, z nichž největší na 2500kg. K rozvozu materiálu sloužila úzkorozchodná podzemní železnice. V podzemí – celkem 1,7km chodeb, je dost zima (zájemci by na to měli myslet teplým oblečením). Je možno si vybrat ze 6 druhů prohlídek (40 až 150 min.) podle domluvy ve skupině a počtu zájemců. Speciální nabídkou je Nadstandardní prohlídka, trvající 5 hodin. Podrobnosti jsou na http://www.boudamuseum.com/muzeum.php . Vstupné od 35,- do 120,-, nadstandardní 250,- Kč. Odsud po prohlídce pokračujeme Naučnou stezkou Betonová hranice. Respektive si to myslíme. Zapoměli jme totiž z hlavní cesty odbočit Doprava červenou a NS Betonovou hranicí. Mrknutím do mapy zjišťujeme, že to nevadí, z Mladkova se pak po ní vrátíme. Akorát když zelená odbočuje, musíme dál rovně. Jinak nebýt toho, že zvolna klesáme, je to tady nezáživné a únavné. Aspoň bude zpáteční cesta zajímavější. Už téměř dole na rozcestí U školky se na správnou cestu přidáváme. Ještě se napijeme radioaktivní vody z Pramene knížete Rostislava a vzápětí jsme v Mladkově. U nádraží překračujeme železniční trať a na křižovatce po čichu zabočíme vpravo. Na náměstí usedáme na zahrádku ošumělé hospody U Bohouše, dáme dvě Holby, ne moc dobře ošetřené a natočené, a zdviháme se k odchodu. Teď už si dáváme pozor, abychom U školky pokračovali rovně červenou a NS Betonovou hranicí. Moc se nám do stoupání nechce, ale musíme. Slunce nám praží do zad a vypité tekutiny se rychle odpařují. Stoupání ve druhé polovině na Vysoký kámen se stává prudším. Tepla neubývá a žízeň se opětovně dostavuje. Až nahoře je v lese trochu stínu. Naučná cesta na hřebenu je posetá bunkry. Nejzajímavější jsou ty ostřelované Němci. Posunutý bunkr – pěchotní srub K-S24 utržený a posunutý obrovskou explozí nálože, odpálenou při německých zkouškách za okupace. A převrácený bunkr. Dnes se ví, že zde Němci dělali pokusy i s výbušným plynem (pro ničení pevností). Je to cesta pro kluky. Za Boudou přicházíme na cestu, po které už jsme dopoledne šli. Postupně tak znovu míjíme tříhranný kámen U tří pánů, a končíme na Suchém vrchu. Synovcův přechytralý telefon nám dnešek spočítal na 19km/celk.převýšení 1282m a průměrnou rychlost 4,2km/h s odečtenými zastávkami. Cestou domů se stavujeme v minipivovaru ve Svitavách, kde synovci domlouvám individuální exkurzi. Ochutnávka všech vzorků výlet úspěšně zakončuje. Závěrem se omlouvám za tentokrát trochu horší fotky. Měl jsem problémy s bateriemi, tak část je focena tabletem.

Poslední aktualizace: 8.7.2014

Z Červenovodského sedla na obě strany na mapě