Bechyně – františkánský klášter s kostelem Nanebevzetí Panny Marie

Bechyňský klášter s mariánským kostelem patří mezi nejvýznamnější památky tohoto půvabného historicko – lázeňského města. Jedná se v podstatě o ucelený komplex pozdně gotických budov z přelomu 15. a 16. století, které doplňuje výrazná barokní kaple. Celý klášterní areál najdeme na vysokém skalním ostrohu zvaném „kamenný ostrov“ nad pravým břehem řeky Lužnice a v Klášterní ulici. A hned na úvod bychom měli zmínit fakt, že zejména sami bechyňští tento klášter pyšně označují za skutečný klenot gotické architektury, který k vidění nabízí největší soubor sklípkových kleneb v České republice. Ty ještě doplňuje – v klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie umístěná – trojice zázračných soch, které se v dobách válečných dokázaly samy ubránit agresivitě vojáků (všechny tři thrillery vylíčí paní průvodkyně patřičně barvitě) a v časech míru uzdravovaly nemocné.

Počátky zdejšího – původně minoritského - kláštera můžeme datovat do konce 13. století, kdy byl postaven jeho původní kostel (stalo se tak v roce 1281). Poté byl dostavěn klášterní ambit. První klášter však byl roku 1422 zničen husity, a tak byla zahájena stavba konventu druhého. K tomu ovšem došlo teprve v roce 1491, kdy město vlastnili Šternberkové. Do počátku 16. století tak postupně vznikly nové, již pozdně gotické, budovy, včetně kostela Nanebevzetí Panny Marie, ambitu s rajskou zahradou, refektáře, dormitáře, tkalcovských dílen … a hlavně oněch sklípkových kleneb.

Šternberky následně vystřídali Rožmberkové a za slavného Petra Voka byl ke konventu přistavěn špitál. Stalo se tak v roce 1570 a podle projektu Antonia Ericera. Další úpravy kláštera pak přineslo 17. století a Buquoyové. Ti ovšem ne vlastní stavební iniciativou, ale tím, že chování jejich plenících vojsk (rok 1619) způsobilo několik zázraků a následný příliv poutníků. Právě oni vyvolali potřebu změnit dispozici kláštera. To se projevilo zejména přístavbou barokní kaple v roce 1673, vestavbou nového kůru, nového refektáře (r. 1694) a změnami v mobiliáři (kazatelna v ambitu, navýšení počtu zpovědnic). V roce 1725 pak byla stržena stará barokní kaple a vzápětí vystavěna kaple nová. V té době již město vlastnili Paarové.

No a pak se už vlastně nic zásadního nestalo (pokud pomineme fakt, že na počátku 19. století byly klášterní budovy upraveny podle projektu Václava Skaláka do dnešní podoby a že zde drobné stavební úpravy probíhaly až do začátku minulého století), což platilo až do komunistického převratu v roce 1948.  O dva roky později totiž konvent násilně rozehnala státní bezpečnost.

O 41 let později se režim opět změnil a klášter se následujícího roku vrátil do rukou františkánů. Část kláštera je dnes zpřístupněna turistům, část využívá zdejší Základní umělecká škola Václava Pichla. V klášterním kostele, který patří k dominantám města, se v současnosti už zase konají pravidelné bohoslužby.

Zajímavostí kláštera jsou také pozůstatky funkce funerální. Pohřbívali se zde totiž nejen řádoví bratři, ale také šlechta i významní měšťané. Mniši se většinou pohřbívali v klášterním ambitu (viz. malované nástěnné kartuše) nebo v rajské zahradě, šlechta pod hlavním oltářem (mj. Karel Kryštof ze Švamberka a Ladislav ze Šternberka, jejichž náhrobní kameny s reliéfním vyobrazením najdeme v chrámovém presbytáři).

Vstup do kláštera je zpoplatněn (vstupenky se kupují v „obchůdkovém soukromém“ informačním centru na bechyňském náměstí) a je možný pouze s průvodcem. Vstupné pro běžného pracujícího daňového poplatníka činí 90 Kč (ještě nedávno to prý byla pouhá třetina této částky), doba prohlídky je stanovena na 35 až 40 minut. Fotografování je přísně zakázáno (dnes už věc takřka nevídaná). Prohlídky se pořádají celoročně a v období od 1.5. do 30.9. i denně. Podmínkou je ale skupina minimálně pěti plně platících osob.

Na závěr ještě pár informací o tom, co zajímavého zde vlastně za své peníze můžeme vidět nebo bychom teoreticky vidět mohli (něco z toho totiž zůstane našim očím skryto).

Klášter je v podstatě trojkřídlá jednopatrová budova s ambitem okolo čtvercové rajské zahrady. Většinou se upozorňuje na unikátní rozsáhlý soubor sklípkových kleneb, jehož význam sahá daleko za hranice naší země. Součástí kláštera je kostel Nanebevzetí Panny Marie a jižní barokní kaple Ukřižování Páně a Bolestné Panny Marie, postavená na neobvyklém osmibokém půdorysu. Tato kaple je zaklenuta kopulí s lucernou a pyšní se bohatou vnější i vnitřní výzdobou. Na severní straně pak najdeme vlastní klášter, jehož jádro tvoří čtvercový rajský dvůr obklopený křížovou chodbou zaklenutou sklípkovými klenbami. Ve východním křídle konventu se nachází kaple sv. Karla Boromejského i sklípkovými klenbami zaklenutá sakristie a někdejší kapitulní síň.

Mariánský klášterní kostel je síňovým dvoulodním, více než 42 metrů dlouhým. Jeho interiér s dlouhým, obdélným, trojboce uzavřeným, presbytářem skrývá množství překvapení a cenných kusů mobiliáře. Přehlédnout bychom zde rozhodně neměli – pod kruchtou umístěnou - pozdně gotickou nástěnnou malbu Posledního soudu z období kolem roku 1520, barokní kůr z roku 1634, bohatě zdobený hlavní oltář z roku 1780 (na něm umístěna socha Ukřižovaného ovšem pochází z II. poloviny 16. století a Pieta dokonce z konce 15. století), pětici bočních oltářů (na dvou z nich jsou cenná plátna připisovaná Karlu Škrétovi) nebo renesanční kropenku v podobě kmene s propletenými suchými větvemi. Prostor mezi presbytářem a severní lodí odděluje lomený vítězný oblouk. Presbytář je zaklenut síťovou klenbou s cihlovými žebry, protínajícími se ve svornících se šternberskými znaky. Dvoulodí bylo sklenuto sklípkovou klenbou nesenou trojicí polygonálních pilířů. Od dob baroka se na střeše lodi nachází malá cibulovitá vížka.

K cennému a památkově chráněnému klášteru, který se nachází na Klášterní ulici, také přiléhá volně přístupná terasová zahrada o celkové rozloze více než 8.000 m2. Její součástí je také vyhlídková plošina nabízející romantický pohled na most známý jako Bechyňská duha.

A ještě jedna zajímavost: V roce 2017 byl tento klášter k mání za „pouhopouhých“ 18,5 milionu korun.

Závěrečná PS: Vzhledem k tomu, že uvnitř platil nejpřísnější zákaz fotografování, použil jsem pro lepší ilustraci – až na jednu výjimku – skeny z leporela, které jsem zde zakoupil. Lepší kvalitu z toho ale opravdu vykouzlit nešlo …