Bílá hora v Brně - Židenicích

Bílá hora je lokalita nacházející se nad bývalou obcí Juliánovem, na území městské části Brno-Židenice, v katastrálním území Židenice. Vápencový kopec je významným a nepřehlédnutelným prvkem brněnské aglomerace. Je též znázorněn jako pravý ze dvou kopců na znaku Židenic. Původně se jmenoval Nová hora.

Vápencový masiv byl dříve dějištěm významných historických událostí, které se netýkaly jen Židenic či Juliánova, ale měly celostátní ohlas v tehdejším Rakousku-Uhersku. Jednalo se především o dělnická shromáždění, které již od roku 1869 vedl významný sociálně-demokratický politik a novinář Josef Hybeš. V 90. letech 19. stol. se zde konaly početné dělnické manifestace. Nejvýznamnější se konala 18. července 1893, kdy zaměstnanci brněnských textilních závodů manifestovali za všeobecné hlasovací právo a lepší pracovní podmínky. I když policie akci zakázala, nebyla schopna zabránit účasti velkého množství lidí. Tehdy policie zranila mnoho dělníků, na osmdesát jich bylo pozatýkáno. Na samotném vrcholu Bílé hory je připomíná památník dělnického hnutí z roku 1957.
Okolí Bílé hory, Stránské skály a vrchu Hády zažilo koncem 19. stol. prudký rozvoj vápenického a později cementářského průmyslu, který měl v brněnském předměstí dlouholetou tradici, protože na jih od Brna se nalézají velká ložiska vápenců.

Za 2.světové války tuto oblast začali využívat Němci pro výstavbu malých betonových pevnůstek, ze kterých mohli velice dobře pozorovat účinky bombardování na průmyslové areály nacházející se Husovicích, Zábrdovicích a v brněnské aglomeraci vůbec. Dále zde začali budovat rozsáhlý systém chodeb a místností pro přesun válečné výroby do podzemí stejně tak jako na protější Stránské skále. V roce 1944 tedy probíhal na Bílé hoře čilý stavební ruch, protože s blížícím se koncem války a tedy s přibývajícími nálety bylo také nutno vybudovat protiletecké bunkry. V dnešní době se tedy na základě pátrání lze s největší pravděpodobností domnívat, že ve v nitru kopce se nalézá rozsáhlý pískovcový labyrint chodeb, který je srovnatelný svým rozsahem s prostory na Stránské skále.
Celá lokalita je pokryta vegetací lesoparkového typu (trvalé lesní a travní porosty). Vyskytuje se zde též vzácná flóra a fauna. Z rostlin lze připomenout např. koniklec velkokvětý a kavyl vláskovitý, ze živočichů početnou ještěrku obecnou. Podloží tvoří brněnský pluton a prvohorní horniny.

Bílá hora byla 28. listopadu 1991 vyhlášena jako přírodní památka.

Vrchol kolem památníku dělnických demonstrací je holý, je z něj dobrý výhled především na JV část Brna - Juliánov, Židenice, Maloměřice. Za nimi jsou brněnské dominanty Petrov a Špilberk, více k J převládá v pohledu tzv. Černovická terasa a nezastavěná pole mezi Černovicemi a Komárovem. Obzor tvoří Bobravská vrchovina, kohoutovické lesy, Holedná, Palackého vrch, svahy Štefánikovy čtvrti s Lesnou a soběšické lesy, údolí Svitavy a jižní svah Hádů s Novou horou. Směr na V je zakryt lesíkem na vrcholu kopce. Výhledu směrem na SZ brání nálet akátů bezprostředně pod vrcholkem.

Ze severní strany Bílé hory je vidět na kopec nad poliklinikou Viniční, sídliště Vinohrady, sídliště Líšeň (a vrch Hády nad ním), z východní pak na areál Zetoru a ZKL, městskou spalovnu SAKO, a za ní Stránskou skálu.

Vrchol je dostupný upravenými, většinou asfaltovými cestami buď z rohu ulic Slatinská a Andrýskova (strmější přístup serpentinami) nebo z druhé strany z ulice Líšeňské. Kromě toho sem vedou i pěší stezky od ulic Jedovnická a Bělohorská. Území je využíváno ke krátkodobé rekreaci především obyvatel Židenic a Juliánova. Lesní cesty jsou vhodné ke kratším procházkám, spousta malých i větších zatravněných ploch v létě přímo láká ke slunění.